// Profipravo.cz / Zastoupení 04.07.2019

Bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy uzavřené nezmocněným jednatelem

I. Nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující oprávnění plynoucí z plné moci, jehož jednání zástupce dodatečně neschválil, je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím uzavřená smlouva je platná či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy, popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním.

II. V případě překročení plné moci spojoval § 33 odst. 1 obč. zák. dodatečné schválení s nečinností zastoupeného, kdežto v případě jednání tzv. nezmocněného jednatele je nutné aktivní jednání zastoupeného (nečinnost zastoupeného má za následek, že jednáním není vázán). Dodatečné schválení právního úkonu je možné učinit jak výslovně (písemně nebo ústně), tak i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Řečené platí i tehdy, vyžaduje-li právní předpis pro dodatečně schvalovaný právní úkon písemnou formu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4056/2017, ze dne 26. 3. 2019

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 33 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 451 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: bezdůvodné obohacení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 15 C 106/2015-146, ve znění usnesení ze dne 27. 12. 2016, č. j. 15 C 106/2015-150, uložil žalovanému zaplatit žalobci 87.400 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:

1) Žalobce (jako zprostředkovatel) a žalovaný (jako zájemce) uzavřeli dne 18. 11. 2011 smlouvu o zprostředkování, jíž se žalobce zavázal zprostředkovat pro žalovaného prodej (veřejně neobchodovatelných) akcií emitovaných společností Pošumaví, a. s. (představujících podíl o velikosti 2,44 % základního kapitálu společnosti). Smlouva byla uzavřena „ústně, přijetím nabídky žalobce formou emailové zprávy zmocněnce žalovaného Z. M. N.“, dcery žalovaného (dále jen „JUDr. Z. N.“).

2) Díky činnosti žalobce žalovaný prodal své akcie dne 7. 11. 2012 společnosti AGRO Blatná a. s. za cenu 874.000 Kč.

3) Žalovaný „veškeré úkony související s vlastnictvím akcií činil prostřednictvím zástupců, jimiž byli“ JUDr. Z. N., „syn žalovaného a nakonec J. při samotném prodeji akcií“.

4) Obvyklá výše provize za zprostředkování prodeje akcií „předmětného druhu“ činila v rozhodné době 5 až 15 % z prodejní ceny akcií.

Na tomto základu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce (jakožto zprostředkovatel) vyvinul činnost směřující k tomu, aby žalovaný (jakožto zájemce) měl příležitost uzavřít „určitou smlouvu se třetí osobou“, a vznikl mu tak nárok na provizi. Jelikož její výše nebyla sjednána, má nárok na provizi v obvyklé výši (§ 647 odst. 1 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obch. zák.“), jež činí 5 až 15 % z prodejní ceny akcií; žalobcem požadovaná částka (představující 10 % z prodejní ceny akcií) odpovídá obvyklé provizi.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud považoval za prokázané, že žalovaný měl možnost prodat své akcie za celkovou cenu 874.000 Kč právě díky činnosti žalobce, který vlastnil akcie téže společnosti a který dojednal prodej akcií vlastněných jak jím samotným, tak i žalovaným, se zástupcem pozdějšího kupujícího (AGRO Blatná a. s.).

Námitku žalovaného, podle níž JUDr. Z. N. nebyla oprávněna jej zastoupit při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy (neboť k tomu nebyla zmocněna), odvolací soud nepovažoval za relevantní, neboť zprostředkovatelská smlouva je pro nedostatek písemné formy (§ 33 odst. 1 a 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2013) neplatným právním úkonem (§ 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obč. zák.“).

S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1036/2012, odvolací soud uzavřel, že žalobci svědčí právo na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení získané žalovaným tím, že žalobce pro něj zprostředkoval prodej jím vlastněných akcií, a to ve výši odměny obvykle poskytované za obdobné zprostředkovatelské činnosti v daném místě a čase. Proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení otázky pasivní věcné legitimace v řízení o zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení, získané plněním z neplatné zprostředkovatelské smlouvy, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolatel, odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 263/2010, a ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 360/2012, zdůrazňuje, že „spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění poskytnutém na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Jinak řečeno, věcná legitimace, ať už aktivní nebo pasivní, je dána pouze na straně účastníků smlouvy.“

V projednávané věci dovolatel opakovaně namítal, že JUDr. Z. N. nebyla oprávněna za něj uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu, neboť k takovému úkonu nebyla zmocněna. Odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval.

Přitom jde podle názoru dovolatele o „klíčovou“ okolnost pro rozhodnutí věci. Bez ohledu na to, zda vztah mezi žalobcem a dovolatelem má být posouzen jako smluvní či jako vztah z bezdůvodného obohacení, je nutné nejprve posoudit, zda vůbec ke vzniku „přímého vztahu“ mezi účastníky řízení došlo. Měl-li dovolatel jednat v zastoupení, musí být zjištěn důvod tohoto zastoupení; v opačném případě je nutno uzavřít, že JUDr. Z. N. jednala bez plné moci a je ze svého jednání zavázána sama (ledaže by dovolatel její jednání dodatečně schválil, což nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokázáno). Vystupovala-li JUDr. Z. N. jako nezmocněný jednatel, je ze svého jednání zavázána sama, bez ohledu na to, zda je jí uzavřená smlouva platná či nikoliv. Dovolatel tudíž není v řízení pasivně věcně legitimován.

Dále dovolatel namítá, že odvolací soud tím, že „bez výhrad akceptoval skutkový stav popsaný v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (…), de facto rezignoval na svoji přezkumnou funkci“. Odůvodnění napadeného rozhodnutí podle přesvědčení dovolatele nevyhovuje požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.

Žalobce má dovolání za nepřípustné, neboť jeho „těžiště“ spočívá v „rozporování skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně“. Zdůrazňuje, že JUDr. Z. N. je dcerou dovolatele a advokátkou, u níž bylo legitimní předpokládat, že k veškerým úkonům za dovolatele je řádně zmocněna. I kdyby nebyla zmocněna k uzavření zprostředkovatelské smlouvy, šlo by v jejím případě o překročení plné moci (udělené dovolatelem k zastupování při úkonech spojených s akciemi); jelikož dovolatel neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas s jejím jednáním, je jím vázán v souladu s § 33 odst. 1 obč. zák.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřené otázky hmotného práva, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec první). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec druhý).

Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k citovaným ustanovením se (mimo jiné) podává, že:

1) Mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatou plnění z neplatného právního úkonu, jež jsou definovány v § 451 odst. 2 obč. zák., je třeba rozlišovat.

2) Důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli (§ 457 obč. zák).

3) Spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků (neplatné) smlouvy.

Srov. např. dovolatelem přiléhavě citované rozsudky sp. zn. 28 Cdo 263/2010 a sp. zn. 28 Cdo 360/2012 (jakož i rozhodnutí v nich uvedená), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3240/2016.

V projednávané věci odvolací soud (dovozuje, že zprostředkovatelská smlouva je neplatná pro nedostatek písemné formy) uzavřel, že dovolatel se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je tudíž povinen za získané bezdůvodné obohacení poskytnout peněžitou náhradu, aniž však posuzoval, zda byl stranou (neplatné) zprostředkovatelské smlouvy.

Jak se přitom podává z výše citovaných rozhodnutí Nejvyšší soudu, jde-li o bezdůvodné obohacení získané plněním poskytnutým na základě neplatné smlouvy, je povinným k vydání bezdůvodného obohacení (či poskytnutí peněžité náhrady) pouze ten, kdo je účastníkem této smlouvy.

Podle § 33 obč. zák. překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil (odstavec první). Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním (odstavec druhý).

Stranou zprostředkovatelské smlouvy by se dovolatel mohl stát pouze tehdy, byla-li JUDr. Z. N., vystupující jako jeho zmocněnkyně, oprávněna tuto smlouvu za dovolatele uzavřít, anebo schválil-li dovolatel dodatečně ve lhůtě bez zbytečného odkladu (od okamžiku, kdy se o uzavření smlouvy dozvěděl) její jednání.

Jednala-li by JUDr. Z. N. bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný jednatel), popř. překročila-li by při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy své oprávnění vyplývající z plné moci udělené dovolatelem, aniž by dovolatel následně její jednání dodatečně schválil, byla by ze svého jednání zavázána sama (§ 33 odst. 2 obč. zák.). Dovolatel by naopak vázán nebyl a nebyl by tudíž ani povinen k zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy.

Jak totiž dovolatel přiléhavě zdůrazňuje, právní úprava překročení zástupčího oprávnění, resp. jednání tzv. nezmocněného jednatele, se prosadí bez ohledu na to, zda je smlouva uzavřená takovým neoprávněným zástupcem platná. Není-li zastoupený bez dalšího vázán jednáním tzv. nezmocněného jednatele či jednáním zmocněnce překračujícího oprávnění plynoucí z plné moci ani tehdy, je-li smlouva uzavřená v jeho zastoupení platná, nemůže být tím spíše bez dalšího vázán v případě, že smlouva uzavřená tzv. nezmocněným jednatelem či zmocněncem překračujícím udělenou plnou moc je neplatná (např. pro nedostatek písemné formy).

Jinak řečeno, nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující oprávnění plynoucí z plné moci, jehož jednání zástupce dodatečně neschválil (§ 33 odst. 1 a 2 obč. zák.), je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím uzavřená smlouva je platná či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy (§ 451 a násl. obč. zák.), popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním (§ 33 odst. 2 in fine obč. zák.) [srov. též důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3232/2016, a ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4673/2016].

Bez posouzení, zda JUDr. Z. N. byla oprávněna zprostředkovatelskou smlouvu za dovolatele uzavřít, nelze učinit závěr, zda se dovolatel stal smluvní stranou této smlouvy a zda je tak pasivně věcně legitimován k zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodného obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy. Jestliže se odvolací soud touto otázkou nezabýval, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).

Dospěje-li odvolací soud v dalším řízení k závěru, že JUDr. Z. N. nebyla oprávněna za dovolatele zprostředkovatelskou smlouvu uzavřít, posoudí, zda toliko překročila dovolatelem udělenou plnou moc, či zda (přestože je advokátkou) jednala zcela bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný jednatel). Jak totiž správně uvádí žalobce ve vyjádření k dovolání, v případě překročení plné moci spojuje zákon (§ 33 odst. 1 obč. zák.) dodatečné schválení s nečinností zastoupeného, kdežto v případě jednání tzv. nezmocněného jednatele je nutné aktivní jednání zastoupeného (nečinnost zastoupeného má za následek, že jednáním není vázán). K rozlišení obou situací srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2494/2016, uveřejněný pod číslem 148/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z téhož rozhodnutí se pak podává, že dodatečné schválení právního úkonu je možné učinit jak výslovně (písemně nebo ústně), tak i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Řečené platí i tehdy, vyžaduje-li právní předpis pro dodatečně schvalovaný právní úkon písemnou formu.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Autor: -mha-