// Profipravo.cz / Ostatní 24.03.2021
Právní stav po zrušení změny územního plánu
Dojde-li ke zrušení změny územního plánu, vstoupí v účinnost územní plán v podobě před zrušenou změnou.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2974/2020, ze dne 8. 12. 2020
Dotčené předpisy: § 55 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2020, č. j. 14 Co 174/2020-233, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. P. K., Exekutorský úřad Brno – venkov, ze dne 23. března 2020, č. j. 137 EX 7005/14-217, kterým soudní exekutor určil cenu nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení částkou 1 445 000 Kč s tím, že nebylo zjištěno žádné příslušenství pozemků a na pozemcích neváznou žádná věcná břemena, výměnky, nájemní, pachtovní a předkupní práva. Odvolací soud zjistil, že v územním plánu obce Čížkovice, kde se předmětné nemovitosti (dále jen „nemovitosti“) nacházejí, z roku 2000, jež nabyl účinnosti dne 9. 6. 2001, byly nemovitosti vedeny v ploše „průmyslové provozovny“. Novým územním plánem, který nabyl účinnosti dne 13. 2. 2017, a jímž byl nahrazen územní plán z roku 2000, byly pozemky nově vedeny v ploše „smíšené nezastavěné území – zemědělské, přírodní“ a v ploše zemědělské. Tento územní plán byl však zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 40 A 1/2018-55, a pozemky tak v současné době nejsou řešeny žádnou územně plánovací dokumentací. Zastupitelstvo obce Čížkovice na veřejném zasedání dne 16. 12. 2019 rozhodlo, že bude zpracován nový návrh územního plánu, přičemž ke schválení tohoto územního plánu dosud nedošlo. Neuplatní se tedy námitka povinné, že zastupitelstvo obce Čížkovice již rozhodlo o změně územního plánu a pozemky měly být oceněny v souladu s touto změnou. Dále je proto nutné postupovat dle zprávy MÚ Lovosice ze dne 12. 12. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2019, sp. zn. 14 Co 398, 399/2019, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, č. j. 20 Cdo 1711/2019, z nichž plyne, že pozemky, pokud nejsou řešeny územním plánem, lze ocenit pouze dle ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona, ze kterého vyplývá, že pozemky v tomto režimu slouží svým charakterem zemědělským účelům, pro zemědělskou výrobu a lze na nich zřídit jen stavby či jiná zařízení sloužící tomuto základnímu účelovému určení. Nelze tak přisvědčit ani námitce povinné, že znaleckým posudkem nebyla zohledněna možná výstavba na pozemcích. Jejich ocenění je tedy třeba provést dle aktuálního stavu bez relevance hypotetických budoucích změn. Znalecký posudek Oceňovací a znalecké kanceláře s.r.o. ze dne 16. 3. 2020, č. 20859-248/2020, správně vychází z výše uvedeného a z faktického stavu pozemků, kdy jde o pozemky zemědělsky obdělávané. Znaleckým posudkem byla určena cena obvyklá dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku, v rámci čehož byla zohledněna i obchodovatelnost oceňovaných pozemků. Odvolací soud tak uzavřel, že soudní exekutor při určení ceny nemovitých věcí postupoval v souladu s ustanovením § 69 ex. řádu a ustanovením § 336a o. s. ř., přičemž správně vycházel ze znaleckého posudku, který ocenil nemovité věci v souladu s ustanovením § 66 odst. 5 ex. řádu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že znalec nesprávně ocenil předmětné pozemky jako zemědělské, a to ve stavu ke dni 12. 12. 2019, přestože měl vycházet ze stavu ke dni vyhotovení posudku. Měl tudíž zohlednit skutečnost, že obec Čížkovice dne 16. 12. 2019 na zasedání zastupitelstva obce přijala usnesení o změně územního plánu obce, dle které budou pozemky opět vedeny jako průmyslová zóna s regulativy. Sice doposud nedošlo ke schválení nového územního plánu, nicméně o tom, že pozemky budou vedeny jako „průmyslové“ bylo zastupitelstvem obce Čížkovice rozhodnuto a tato skutečnost musí mít vliv na určení ceny obvyklé. Vzhledem k tomu, že územní plán obce Čížkovice byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 40 A 1/2018-55, byl navíc obnoven stav za účinnosti předcházejícího územního plánu obce Čížkovice z roku 2000, dle kterého jsou pozemky vedeny jako průmyslové. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že pozemky v současné době nejsou řešeny žádným územním plánem. Odvolací soud se dle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1505/2014), když uzavřel, že pozemky nejsou pozemky stavebními podle zákona o oceňování majetku, neboť nejsou řešeny územním plánem a lze na ně umisťovat pouze stavby uvedené v ustanovení § 18 odst. 5 zákona o oceňování majetku. Dovolací soud přitom opakovaně judikoval, že okolnost, že pozemek není subsumovatelný do kategorie pozemků zastavěných, není sama o sobě důvodem pro to, aby neobstálo jeho hodnocení jako pozemku stavebního ve smyslu zákona o oceňování majetku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Dovolatelka se v rámci dovolání neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož zrušením územního plánu účinného od 13. 2. 2017 rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 40 A 1/2018 – 55 (v němž byly předmětné pozemky vedeny jako nezastavěné území), nedošlo k obnovení účinnosti dřívějšího územního plánu pro obec Čížkovice z roku 2000, v němž byly předmětné pozemky vedeny jako „průmyslové provozovny“. Proto dovolatelka pokládá za nesprávný právní názor odvolacího soudu, podle něhož předmětné pozemky v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí „nebyly řešeny žádnou územně plánovací dokumentací“, a naopak je toho názoru, že se zrušením územního plánu účinného od 13. 2. 2017 se obnovila účinnost dřívějšího územního plánu z roku 2000 a z tohoto faktu měl odvolací soud (a rovněž znalec) vycházet při stanovení ceny předmětných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že se dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud v úplnosti nezabýval právní otázkou, zda pro případ, že dojde ke zrušení změny územního plánu, se obnovuje územní plán v podobě před zrušenou změnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1505/2014, se touto otázkou adresně nezabývá), je dovolání i ohledně této dovolatelkou nastolené právní otázky přípustné, a i v tomto bodu důvodné (viz níže).
5. Z ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavebního zákona), věty první se podává, že dojde-li ke zrušení části územního plánu nebo nelze-li podle něj rozhodovat na základě § 54 odst. 4 až 6, zastupitelstvo obce bezodkladně rozhodne o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu.
6. Smyslem ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona zajisté není, aby při zrušení územního plánu nebo jeho části došlo k situaci, kdy vůbec není určen charakter pozemků nacházejících se na území, jehož se územní plán týkal. Takový následek nelze dovodit ani z ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona, na který poukazuje odvolací soud. Proto je na místě uzavřít, že v případě, že došlo ke zrušení změny územního plánu, ať již v soudním či přezkumném řízení, znamená to, že platí územní plán v podobě před zrušenou změnou. To plyne nejen z jazykového výkladu výrazu "změna", nýbrž také z koncepce stavebního zákona, který stanoví povinnost každé obce mít vlastní územní plán pro celé své území a neumožňuje územní plán pořizovateli bez dalšího zrušit (srov. ustanovení § 188 a § 43 stavebního zákona, shodně viz Stavební zákon: praktický komentář: podle stavu k 1. lednu 2017, Petr Průcha, Jana Gregorová a kolektiv autorů, Vydání první. Praha: Leges, 2017. 876 stran; ISBN:978-80-7502-180-9, a Machačková, J. a kol. Stavební zákon. Komentář. 3. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, s. 304, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 2 Ao 6/2011, a ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 10 As 323/2018). Tím samozřejmě není vyloučeno, aby soudní exekutor (soud) při stanovení obvyklé ceny zohlednil též již uskutečněné úkony, které ve smyslu ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona vyústí v pořízení nového územního plánu s možná jiným funkčním zařazením dotčených pozemků.
7. Lze tedy konstatovat, že dojde-li ke zrušení změny územního plánu, vstoupí v účinnost územní plán v podobě před zrušenou změnou. Postavil-li odvolací soud své rozhodnutí na opaku, není jeho rozhodnutí správné.
8. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-