// Profipravo.cz / Půjčka a výpůjčka 13.07.2012
K prokázání odevzdání předmětu půjčky smluvním prohlášením
I. Břemeno tvrzení nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil.
II. Jestliže smlouva o půjčce obsahuje prohlášení dlužníka, že převzetí půjčky od věřitele potvrzuje svým podpisem na smlouvě (o pravosti podpisů smluvních stran na smlouvě přitom není namístě pochybovat, neboť byly úředně ověřeny), odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně dlužníka, že předmět půjčky od věřitele nepřevzal, resp. dovozovat, že smlouva o půjčce opatřená ověřenými podpisy účastníků není dostačujícím důkazem pro prokázání opaku.
Účastníkům občanskoprávních smluvních vztahů by mělo být naopak umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu (resp. nechce být nositelem povinností založených smluvním vztahem).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, ze dne 21. 6. 2012
(kategorie: půjčka a výpůjčka; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalovanému Z. Ž., zastoupenému JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 18, o zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 93/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2011, č. j. 42 Co 360/2010-123, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2011, č. j. 42 Co 360/2010-123 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím z titulu vrácení půjčky.
Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. srpna 2010, č. j. 16 C 93/2010-79, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 300.000,-Kč spolu s 10,75% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 16. 11. 2008 do 31. 12. 2008, s 9,25% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s 8,5% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s 8% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s 7,75% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 1. 7. 2010 do 24. 8. 2010 a dále až do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k 1. dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o sedm procentních bodů. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 42 Co 360/2010-123, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Zatímco soud prvního stupně uvěřil žalobci, že žalovanému půjčil na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 8. 2008 a opatřené ověřenými podpisy účastníků částku 300.000,- Kč, odvolací soud uvěřil obranné verzi žalovaného, že si od žalobce peníze nepůjčil, resp. dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že částku 300.000,-Kč žalovanému jako půjčku předal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovanému podle smlouvy o půjčce předal finanční obnos 300.000,-Kč. Nesprávnou shledává úvahu, že písemností obsahující smlouvu o půjčce nelze předání půjčky prokázat. Je přesvědčen, že odvolací soud pochybil při výkladu smlouvy o půjčce. Pominul totiž, že tato smlouva byla sice sepsána již 1. 8. 2008, nicméně obsahuje ujednání (čl. III), že účinnosti nabude teprve podpisem účastníků. Smlouva byla podepsána 4. 8. 2008, kdy došlo k předání peněz. Žalobce je přesvědčen, že písemností, která obsahuje smlouvu o půjčce s prohlášením dlužníka o převzetí půjčky a je opatřena úředně ověřenými podpisy obou smluvních stran, dostatečně prokázal, že půjčka byla realizována. Připomíná, že žalovaný v průběhu řízení přiznal, že mu částku 300.000,-Kč dluží. Jeho tvrzení, že tento dluh nevznikl ze smlouvy o půjčce, nýbrž že jde o neuhrazenou kupní cenu za nemovitost, kterou od něho koupil, nekoresponduje s obsahem kupní smlouvy; z ní je totiž zcela zřejmé, že kupní cena činila 210.000,-Kč. Připomíná, že žalovaný nezdůvodnil, co ho vedlo k uzavření smlouvy o půjčce, jestliže si ve skutečnosti žádné peníze nepůjčil. Zdůraznil, že žalovaný svou obrannou verzi nepodpořil žádným důkazem. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo napadeno; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce takové vady v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalobce zpochybnil závěr odvolacího soudu, že se mu v řízení nepodařilo prokázat, že předmět půjčky žalovanému předal.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo výsledek hodnocení důkazů soudem, který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).
Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, což znamená, že nevzniká pouhou dohodou stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním (slovy zákona "přenecháním") předmětu půjčky dlužníkovi (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2004, pod číslem 110, ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008).
Pro právní závěr, zda byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o půjčce, bylo podstatné zjištění, zda došlo k faktickému předání předmětu půjčky.
Odvolací soud vyšel správně z předpokladu, že břemeno tvrzení nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007).
Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavření smlouvy o půjčce a faktické předání a převzetí jejího předmětu (částky 300.000,-Kč) popřel, a soud prvního stupně nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit konkrétní skutková tvrzení ohledně uzavření smlouvy o půjčce a předání předmětu půjčky a navrhnout důkazy k jejich prokázání, učinil tak odvolací soud. Neuvěřil tvrzení žalobce, že žalovanému dne 4. 8. 2008 (ve svém domě bez přítomnosti dalších osob) předal jako půjčku finanční obnos 300.000, - Kč. Konstatoval, že z textu smlouvy o půjčce, kterou účastníci opatřili svými úředně ověřenými podpisy, se podává, že k odevzdání předmětu půjčky mělo dojít v den, kdy byla smlouva sepsána (tj. 1. 8. 2008), žalobce však vypověděl, že peníze žalovanému předal dne 4. 8. 2008. Písemnost obsahující text smlouvy o půjčce tudíž nepodporuje tvrzení žalobce, že žalovanému částku 300.000,- Kč půjčil (mezi sepisem smlouvy a žalobcem tvrzeným předáním peněz je totiž několikadenní prodleva), a protože žalobce žádné další důkazy dokládající předání peněz nepředložil, neunesl břemeno důkazní a nemohl být ve sporu o vrácení půjčky úspěšný.
S tímto závěrem odvolacího soudu není možné bez dalšího souhlasit, neboť lze přisvědčit žalobci, že písemnost datovaná dne 1. 8. 2008 (smlouva o půjčce) jeho tvrzení o převzetí půjčky žalovaným podporuje.
V článku III. smlouvy o půjčce datované dne 1. 8. 2008 je uvedeno, že tato smlouva nabývá účinnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky; z ověřovacích doložek pro legalizaci vyplývá, že oba účastníci smlouvu (sepsanou dne 1. 8. 2008) podepsali na Magistrátu města Ostrava dne 4. 8. 2008. Z článku II. smlouvy se podává, že věřitel (žalobce) „poskytne dlužníkovi (žalovanému) předmět půjčky okamžikem podpisu této smlouvy“ a dlužník svým podpisem smlouvy „potvrzuje, že předmět půjčky převzal“. Již z uvedeného je zřejmé, že údaj uváděný žalobcem, že žalovanému peníze předal dne 4. 8. 2008, se obsahu písemné smlouvy o půjčce neprotiví. Jinak řečeno, jestliže žalobce vypověděl, že částku 300.000,- Kč žalovanému předal dne 4. 8. 2008 a smlouva byla účastníky téhož dne podepsána, podporuje listina obsahující text smlouvy o půjčce žalobcovo tvrzení. Z textu smlouvy totiž jednoznačně vyplývá, že smluvní strany se dohodly, že předmět půjčky (finanční obnos 300.000,- Kč) věřitel dlužníkovi nepředá již při sepisu smlouvy, nýbrž teprve po jejím podpisu, tj. v momentě, kdy se smlouva stane účinnou. To, že smlouva o půjčce byla účastníky podepsána dne 4. 8. 2008, je doloženo ověřovací doložkou. Nelze přitom přehlížet, že smlouva obsahuje prohlášení žalovaného, že převzetí půjčky od žalobce potvrzuje svým podpisem na smlouvě; o pravosti podpisů smluvních stran na smlouvě není namístě pochybovat, neboť byly úředně ověřeny. Skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce dne 4. 8. 2008 podepsal, svědčí pro závěr, že předmět půjčky od žalobce převzal. Pokud by totiž předmět půjčky od žalobce neobdržel, bylo by zcela nelogické, aby podepsal smlouvu obsahující jeho prohlášení o převzetí peněz. Účastníci smlouvu o půjčce uzavřeli v rámci smluvní volnosti, kdy jim text smluvního ujednání musel být v době jejího podpisu znám; smlouvu jako projev své pravé a svobodné vůle následně po sepisu opatřili ověřenými podpisy. Za daného skutkového stavu věci odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně žalovaného, že předmět půjčky od žalobce nepřevzal, resp. dovozovat, že smlouva o půjčce opatřená ověřenými podpisy účastníků není dostačujícím důkazem pro prokázání opaku. Účastníkům občanskoprávních smluvních vztahů by mělo být naopak umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu (resp. nechce být nositelem povinností založených smluvním vztahem).
Protože se žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolacímu soudu nezbylo než podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu zrušit a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-