// Profipravo.cz / Obchodní závazkové vztahy 09.12.2020

Ručení státního podniku za dluhy, které přešly v důsledku odštěpení

Z teleologického hlediska není důvodu, aby věřitelé státního podniku nebyli při jeho přeměně chráněni, popř. aby byli chráněni méně než věřitelé přeměňované právnické osoby jiné právní formy. Takový stav se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Ve vztahu k ochraně věřitelů státního podniku při jeho přeměně tedy existuje v zákoně tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí analogie.

Vedle tzv. otevřené mezery v zákoně je dalším předpokladem pro užití analogie ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. podobnost s jiným - právem výslovně upraveným - případem. Obchodní korporace a státní podniky jsou (zpravidla) zakládány za stejným účelem, tj. za účelem podnikání, mají tudíž (v tomto směru) podobný teleologický základ, přičemž ochrana věřitelů při přeměnách je ve vztahu k obchodním korporacím výslovně upravena. Tato ustanovení proto v souladu s § 10 odst. 1 o. z. analogicky dopadají i na právní úpravu státních podniků.

Je proto namístě přijmout závěr, podle něhož (při analogické aplikaci § 258 zákona o přeměnách) rozdělovaný státní podnik ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4129/2018, ze dne 26. 8. 2020

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 2 zák. č. 77/1997 Sb.
§ 7 zák. č. 77/1997 Sb.
§ 8 odst. 2 zák. č. 77/1997 Sb.
§ 10 odst. 1 o. z.
§ 174 odst. 1 o. z.
§ 176 o. z.
§ 179 odst. 3 o. z.
§ 258 zák. č. 125/2008 Sb.

Kategorie: obchodní závazkové vztahy; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 13. 11. 2014 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 5.067.480 Kč s příslušenstvím jako ceny za dílo s tím, že žalovaný se prostřednictvím svého Odštěpného závodu ICT služby (dále též jen „odštěpný závod“) účastnil projektu „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému“, v rámci kterého mu žalobkyně na základě smlouvy o dílo poskytla služby v oblasti informačních a komunikačních technologií.

[2] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č. j. 27 C 307/2014-322, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.870.654,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 3.196.825,20 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV., V. a VI.).

[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Žalovaný měl v rozhodném období odštěpný závod zřízený na základě usnesení vlády České republiky č. 224 ze dne 4. 4. 2012 jakožto zcela organizačně, hospodářsky, obchodně a účetně samostatnou organizační jednotku.

2) Žalobkyně poskytla žalovanému v období od října 2012 do července 2013 v sídle jeho odštěpného závodu služby v oblasti informačních a komunikačních technologií.

3) Vláda České republiky usnesením č. 413 ze dne 11. 5. 2016 vydala předchozí souhlas s rozdělením žalovaného odštěpením odštěpného závodu a s jeho sloučením s Národní agenturou pro komunikační a informační technologie, s. p. (dále též jen „NAKIT, s. p.“).

4) Česká republika – Ministerstvo vnitra jako zakladatel žalovaného rozhodla dne 15. 6. 2016 pod č. j. MV-85243-1/NV-2016 o rozdělení žalovaného odštěpením odštěpného závodu a jeho sloučením s NAKIT, s. p. k rozhodnému dni 1. 7. 2016 (dále též jen „rozhodnutí zakladatele“).

5) Podáním doručeným soudu dne 1. 9. 2016 žalovaný informoval soud o své přeměně a navrhl zvážit postup podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

6) Žalobkyně nenavrhla vstup NAKIT, s. p. do řízení na místo dosavadního žalovaného podle § 107a o. s. ř.

[4] Soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným „nevznikl na základě ústního jednání smluvní vztah ve smyslu smlouvy o dílo podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nýbrž vztah z neplatného úkonu, tj. bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013“.

[5] Důvod pro postup podle § 107a o. s. ř. podle soudu nebyl dán, neboť nárok žalobkyně vznikl v období let 2012 a 2013, kdy existoval odštěpný závod žalovaného, který neměl právní subjektivitu a byl organizační složkou žalovaného. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by přeměnou žalovaného došlo k přechodu povinnosti, která je předmětem řízení, na NAKIT, s. p. a „žalovaný je beze sporu ve věci pasivně věcně legitimován“.

[6] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně, žalovaného a NAKIT, s. p. v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu co do částky 1.870.654,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (druhý výrok), změnil ho ve výrocích III. a IV. ohledně náhrady nákladů řízení státu (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (čtvrtý a pátý výrok).

[7] Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož „je v tomto sporu nadále pasivně legitimován toliko NAKIT, s. p., nikoliv žalovaný“, který „za závazky již neodpovídá, a to ani společně a nerozdílně s NAKIT, s. p., ani jako ručitel“.

[8] Odvolací soud uvedl, že „ze skutkových tvrzení žalobkyně v řízení nesporných plyne, že pohledávka žalobkyně, jež je předmětem řízení, je uplatněna z právního vztahu vzniklého mezi žalobkyní a odštěpným závodem žalovaného“.

[9] V průběhu řízení došlo na základě rozhodnutí zakladatele žalovaného podle „Projektu rozdělení odštěpením Odštěpného závodu ICT služby“ (dále též jen „projekt rozdělení“) k rozdělení žalovaného odštěpením odštěpného závodu a jeho sloučením s již existujícím NAKIT, s. p., zapsaným od 1. 2. 2016 v obchodním rejstříku, a to podle § 7 a 8 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále též jen „zákon o státním podniku“), ve spojení s § 174 až 184 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

[10] Odvolací soud konstatoval, že k přeměně došlo na základě zákona o státním podniku a shora citovaných ustanovení občanského zákoníku. Občanský zákoník je zákonem obecným a zákon o státním podniku je ve vztahu k němu zákonem zvláštním. Odvolací soud měl za to, že na přeměnu státního podniku nelze aplikovat jiný právní předpis, a to ani zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále též jen „zákon o přeměnách“), a že zákon o státním podniku a občanský zákoník neobsahují obdobná ustanovení na ochranu věřitelů při rozdělení, jako jsou § 257 a násl. zákona o přeměnách.

[11] Podle odvolacího soudu není v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy, není-li „ze zákona upravena odpovědnost stávajícího státního podniku při odštěpení za závazky, které měl ve vztahu ke třetím osobám, neboť stát za závazky státních podniků neodpovídá, a předpokládá se, že vznikl-li nový státní podnik, je ochrana věřitelů dostatečně zachována právě postupem příslušných státních orgánů v rámci zákona o státním podniku a příslušných ustanovení občanského zákoníku“.

[12] Odvolací soud připomněl, že žalovaný informoval v průběhu řízení soud prvního stupně o své přeměně (podáním na č. l. 134), soud prvního stupně žalobkyni poučil o možnosti navrhnout postup podle § 107a o. s. ř., avšak žalobkyně tento postup nevyužila.

[13] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené otázky „pasivní legitimace žalovaného coby státního podniku za situace, kdy v průběhu nalézacího řízení dojde z vůle státního podniku k přeměně tohoto státního podniku, a to konkrétně k jeho rozdělení odštěpením odštěpného závodu, kdy taková přeměna má dopad do hmotného práva (tj. na práva a povinnosti rozdělovaného státního podniku), to vše ve vazbě na procesní pozici žalující strany ztělesňovanou právní úpravou stanovenou v § 107a o. s. ř.“

[14] Dovolatelka považuje za chybný závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka, jež je předmětem řízení, byla uplatněna z právního vztahu mezi ní a odštěpným závodem. Dovolatelka má za to, že jí poskytované služby byly z pohledu vnitřní organizace žalovaného určeny právě pro odštěpný závod, ale za subjekt závazkového právního vztahu je nutno i nadále považovat žalovaného. Podle dovolatelky je vnitřní věcí žalovaného, zda svou interní organizaci z vlastní vůle vnitřně rozdělí, a tímto rozdělením nelze právně docílit vzniku několika samostatných subjektů práva.

[15] Odvolacím soudem dovozený „přechod pasivní legitimace“ na NAKIT, s. p. představuje podle dovolatelky zcela nepřiměřený zásah do jejích subjektivních práv, neboť z rozhodnutí zakladatele ani z projektu rozdělení není zřejmé, že na NAKIT, s. p. skutečně přešel dluh odpovídající pohledávce uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

[16] Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je aplikace zákona o přeměnách v projednávané věci vyloučena. Má za to, že „pakliže by zákonodárce usiloval o vyloučení aplikace zákona o přeměnách v případech přeměn státních podniků, učinil by tak jednoznačným legislativním konstatováním“.

[17] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[18] Žalovaný a NAKIT, s. p. ve svých vyjádřeních k dovolání považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, popřípadě aby je jako nedůvodné zamítl.

[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení dovolatelkou otevřené otázky dopadu rozdělení státního podniku na dosud existující právní vztah mezi rozdělovaným státním podnikem a věřitelem, jde-li o dluh, který přešel v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik.

[20] Podle § 2 zákona o státním podniku je podnik právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (odstavec 1). Podnik má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek (odstavec 2). Jměním podniku se pro účely tohoto zákona rozumí obchodní majetek podniku a jeho závazky (odstavec 4).

[21] Podle § 7 zákona o státním podniku ke sloučení, splynutí nebo rozdělení podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku. Rozdělení může mít formu rozštěpení nebo odštěpení. Rozhodnutí o rozdělení podniku odštěpením může zakladatel učinit pouze po předchozím souhlasu vlády. Rozhodnutím o rozdělení podniku odštěpením s přechodem části jmění podniku na existující podnik není dotčena povinnost podniku požádat o udělení povolení ke spojení podle zvláštních předpisů (odstavec 1). V případě splynutí nebo rozdělení podniku rozštěpením musí být v zakládací listině nového podniku nebo existujícího podniku, s nímž je zanikající podnik nebo jeho část slučována, uveden určený majetek, s nímž měl právo hospodařit zanikající podnik. V případě, kdy dochází k rozdělení podniku odštěpením se založením nového podniku a určený majetek, s nímž měl právo hospodařit rozdělovaný podnik, je součástí odštěpované části jmění rozdělovaného podniku, musí být v zakládací listině nového podniku takový určený majetek uveden a provedena odpovídající změna zakládací listiny rozdělovaného podniku. V případě, kdy dochází k rozdělení podniku odštěpením s přechodem části jmění rozdělovaného podniku na existující podnik a určený majetek, s nímž měl právo hospodařit rozdělovaný podnik, je součástí odštěpované části jmění rozdělovaného podniku, musí být provedena odpovídající změna zakládajících listin rozdělovaného i existujícího podniku. V případě sloučení musí být provedena odpovídající změna zakládací listiny podniku, s nímž byl zanikající podnik sloučen (odstavec 4). Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro sloučení, splynutí a rozdělení podniku ustanovení občanského zákoníku o přeměně právnické osoby (odstavec 6).

[22] Podle § 8 odst. 2 zákona o státním podniku při rozdělení podniku rozštěpením přechází jmění zaniklého podniku na nově vzniklé podniky nebo na již existující podnik nebo podniky, a to v rozsahu stanoveném v rozhodnutí zakladatele o rozdělení rozštěpením. Při rozdělení podniku odštěpením přechází část jmění rozdělovaného podniku na nově vzniklý podnik nebo na již existující podnik, a to v rozsahu stanoveném v rozhodnutí zakladatele o rozdělení odštěpením (odstavec 2).

[23] Podle § 174 odst. 1 o. z. přeměnou právnické osoby je fúze, rozdělení a změna právní formy.

[24] Podle § 176 o. z. při přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhož se jednání zanikající právnické osoby považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické právnické osoby (odstavec 1). Ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví zanikající právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením konečnou účetní závěrku. K rozhodnému dni sestaví nástupnická právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením zahajovací rozvahu (odstavec 2).

[25] Podle § 179 odst. 3 o. z. při rozdělení právnické osoby odštěpením se rozdělovaná právnická osoba neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu.

[26] Podle § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

[27] Podle § 258 zákona o přeměnách rozdělovaná společnost nebo rozdělované družstvo ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnickou společnost nebo družstvo nebo na více nástupnických společností nebo družstev, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze.

[28] Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 – 2013), k § 174 až 184 mimo jiné uvádí: „Navrhuje se připustit obecně možnost všech právnických osob přeměňovat se. ... Návrh obecné úpravy vystihuje společné znaky jednotlivých způsobů přeměn formulací právních pravidel, která jsou všem přeměnám společná. … Zejména ochrana třetích osob vyžaduje, aby se přeměny právnických osob uskutečnily podle dosti podrobných pravidel. Návrh ustanovení společných pro všechny právnické osoby obsahuje jen základní směrnice, protože přeměny právnických osob korporativního a fundačního typu se co do způsobu provedení podstatně liší. Návrh detailnější úpravy přeměn je z toho důvodu také v dalších oddílech odlišně řešen pro spolky a pro nadace“.

[29] Právní úprava přeměny státního podniku, jakož i obecná právní úprava přeměny právnické osoby obsažená v občanském zákoníku, na kterou zákon o státním podniku odkazuje, je – v porovnání s právní úpravou přeměny spolku (§ 274 až § 302 o. z.), nadace (§ 382 až 393 o. z.) a obchodních korporací (zákon o přeměnách) – velmi stručná a řadu otázek výslovně neupravuje. Jednou z takových neupravených otázek je ochrana třetích osob, zejména pak věřitelů státního podniku, a to i přes skutečnost, že důvodová zpráva potřebu úpravy této otázky výslovně akcentuje a předpokládá existenci podrobných pravidel.

[30] Z teleologického hlediska přitom není důvodu, aby věřitelé státního podniku nebyli při jeho přeměně chráněni, popř. aby byli chráněni méně než věřitelé přeměňované právnické osoby jiné právní formy.

[31] Takový stav se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Ve vztahu k ochraně věřitelů státního podniku při jeho přeměně tedy existuje v zákoně tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí analogie (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016, a v něm citovanou judikaturu a literaturu).

[32] Vedle tzv. otevřené mezery v zákoně je dalším předpokladem pro užití analogie ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. podobnost s jiným - právem výslovně upraveným - případem. Obchodní korporace a státní podniky jsou (zpravidla) zakládány za stejným účelem, tj. za účelem podnikání, mají tudíž (v tomto směru) podobný teleologický základ, přičemž ochrana věřitelů při přeměnách je ve vztahu k obchodním korporacím výslovně upravena. Tato ustanovení proto v souladu s § 10 odst. 1 o. z. analogicky dopadají i na právní úpravu státních podniků.

[33] Ve světle výše uvedené argumentace je namístě přijmout závěr, podle něhož (při analogické aplikaci § 258 zákona o přeměnách) rozdělovaný státní podnik ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni (§ 176 odst. 2 o. z.).

[34] Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

[35] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[36] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[37] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-