// Profipravo.cz / Nekalá soutěž 07.10.2020
Procesní nástupnictví v řízení o žalobě na ochranu proti nekalé soutěži
V řízení, jehož předmětem je tzv. zápůrčí nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež v tomtéž nekalosoutěžním jednání pokračuje či hrozí jeho opakováním, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.
Obdobně pak v řízení, jehož předmětem je tzv. odstraňovací nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence následků soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež tytéž protiprávní následky nekalosoutěžního jednání udržuje, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 88/2020, ze dne 23. 6. 2020
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř.
Kategorie: procesní nástupnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 15 Cm 2/2013-907, jímž soud prvního stupně rozhodl, že v řízení bude pokračováno se žalovanou.
2. Žalobce se svou žalobou domáhá ochrany proti nekalé soutěži s odůvodněním, že původní žalovaná, Enix Technologies s.r.o., se sídlem v Praze 9, Martinická 987/3, identifikační číslo osoby 28307704, provozovala internetové stránky pod adresou https://sdilej.cz, přičemž hlavním účelem tohoto serveru je sdílení souborů porušujících práva duševního vlastnictví třetími osobami.
3. Žalobce svojí žalobou navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost odstranit z předmětných internetových stránek funkci vyhledávání, která umožňuje uživatelům stránek vyhledávat podle zadaného kritéria v digitálních souborech umístěných na serveru těchto stránek, aby byla žalované uložena povinnost doplnit do smluvních podmínek s uživateli předmětných internetových stránek v žalobě blíže specifikované ustanovení podmiňující poskytnutí odměny uživatelům za stažení jimi nahraných souborů prokázáním oprávnění ke sdělování souborů veřejnosti a aby byla žalované uložena povinnost neposkytnout odměnu uživateli předmětných internetových stránek v případě nesplnění uvedené povinnosti prokázat oprávnění ke sdělování souborů veřejnosti.
4. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce navrhl vstup žalované do řízení z důvodu, že po zahájení řízení došlo ke změně osoby, jež provozuje předmětné internetové úložiště.
5. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 21. 5. 2018 došlo k převodu předmětného doménového jména mezi původní žalovanou a společností Fusion Media, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Holečkova 789/49, identifikační číslo osoby 24236144. Tato společnost dala předmětné doménové jméno do užívání žalované, která v současnosti provozuje internetové stránky pod tímto doménovým jménem. Jelikož žalovaná pokračuje v provozování služby, aniž by došlo ke změně obsahu a struktury poskytovaných služeb, když právě „provozování služby Sdílej.cz“ má být podstatou žalobou napadeného nekalosoutěžního jednání, pak nastala dle odvolacího soudu skutečnost, s níž podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, na čemž nic nemění skutečnost, že samotným držitelem předmětného doménového jména je osoba odlišná od provozovatele vlastní služby a webových stránek. Otázkou, zda účastník je skutečně nositelem tvrzeného práva či povinnosti, popřípadě zda takové právo či povinnost přešly na jiného, se soud zabývá až v rozhodnutí ve věci samé.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky příčinné souvislosti mezi právní skutečností a převodem či přechodem povinnosti na straně žalované, o níž v řízení jde, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil dle žalované od rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu.
7. Odkazujíc na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3085/2009, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2242/15, spatřuje žalovaná nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu neoznačuje žádnou právní skutečnost mezi původní žalovanou a žalovanou, ani nevymezuje, co je právem nebo povinností účastníka řízení, o něž v řízení jde, a jejichž přechod má za následek záměnu účastníků řízení. Tím, že žalovaná podniká prostřednictvím předmětné internetové domény, nemůže být založena jakákoliv návaznost mezi původní žalovanou a žalovanou. Ve vztahu k původní žalované nemá žalovaná žádné vztahy týkající se převodu nebo přechodu práv či povinností, v důsledku čehož zde nejsou žádné právní vztahy mezi původní žalovanou a žalovanou, které by odůvodňovaly procesní nástupnictví. Za daného skutkového stavu tak nelze učinit závěr, že došlo k právnímu jednání mezi původní žalovanou a žalovanou, které by mělo za následek přechod práv a povinností, o něž v řízení jde.
8. Kromě toho shledává žalovaná své dovolání přípustným pro absenci řádného odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, čímž odvolací soud zasáhl do ústavního práva účastníků na spravedlivý proces ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1457/13, a ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2603/13.
9. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že návrh žalobce na procesní nástupnictví na straně žalované se zamítá, popř. aby napadené usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Žalobce a vedlejší účastnice na straně žalované se k dovolání žalované nevyjádřili.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
15. Dovolací soud shledává dovolání přípustným pro řešení dovolatelkou předložené otázky, jež je otázkou procesního práva, týkající se vymezení právní skutečnosti, se kterou právní předpisy ve smyslu § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. spojují převod nebo přechod povinnosti na straně žalované v řízení o žalobě na ochranu proti nekalé soutěži, je-li žalobou uplatňován tzv. zápůrčí a tzv. odstraňovací nárok (resp. pro řešení žalovanou vytýkané otázky „příčinné souvislosti“ mezi právní skutečností a převodem či přechodem povinnosti účastníka řízení), a jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Dovolání není důvodné.
17. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
18. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Řešení předmětné otázky odvolacím soudem nespočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolací soud věc posoudil podle správně určené právní normy, již správně vyložil a na zjištěný skutkový stav správně aplikoval.
20. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
21. Podle § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
22. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, že při posouzení návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, do řízení podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. (slovy právní teorie tzv. singulární sukcese) soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod tohoto práva nebo povinnosti. Otázkou, zda tvrzené právo nebo povinnost, které měly být převedeny nebo které měly přejít na jiného, tu vskutku jsou, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešly nebo byly převedeny, se soud v rozhodnutí podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. nezabývá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, či ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002).
23. Předmětem řízení v projednávané věci je jednak tzv. zápůrčí (zdržovací či negatorní) nárok žalobce, jímž se domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se tvrzeného závadného nekalosoutěžního jednání v podobě poskytování odměny uživatelům předmětných internetových stránek za stahování jimi nahraných souborů bez prokázání oprávnění ke sdělování těchto souborů veřejnosti. A rovněž tzv. odstraňovací (restituční) nárok, jímž se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena povinnost odklidit tvrzený závadný nekalosoutěžní stav odstraněním příslušného vyhledavače souborů z předmětných internetových stránek a vložením žalobou specifikovaného ustanovení do jejích smluvních podmínek s uživateli předmětných internetových stránek.
24. Ve vztahu k povaze těchto nároků dospěl dovolací soud ve své rozhodovací praxi k závěru, že tzv. zápůrčí nárok na zdržení se protiprávního jednání (a tomu odpovídající povinnost žalovaného se takového jednání zdržet) má preventivní povahu, jelikož tímto nárokem se žalobce brání proti tomu, aby se jednání, jímž jsou poškozena jeho práva, opakovalo, nebo aby bylo pokračováno v jednání, které představuje zásah do jeho práv, popř. odvrací hrozbu, že by k takovému zásahu mohlo dojít. Proto lze tuto povinnost uložit pouze tehdy, pokud se žalovaný protiprávního jednání stále dopouští, resp. hrozí pokračování či opakování tohoto jednání (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. 3. 1939, sp. zn. Rv I 662/38, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011).
25. Obdobně pak ve vztahu k tzv. odstraňovacímu nároku na odklizení protiprávního stavu (a k tomu odpovídající povinnosti žalovaného tento stav odklidit) dovolací soud uvedl, že směřuje k odstranění následků, které porušení (či ohrožení) cizího práva přivodilo, a tuto povinnost lze uložit pouze tehdy, pokud protiprávní stav již nastal a nadále trvá (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005).
26. Zároveň ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. nikterak nevyžaduje, aby právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, musela spočívat výhradně v právním jednání (tj. slovy právní teorie v tomto typu subjektivní právní skutečnosti), natož pouze v právním jednání zavazujícím (původního) žalovaného a osobu, jejíž vstup do řízení na straně žalované je navrhován, nýbrž může se jednat rovněž o (jakoukoli) jinou právní skutečnost (tj. i právní událost či stav, popř. jiný druh právní skutečnosti), s níž právní předpisy tento následek spojují.
27. Z uvedeného proto plyne, že v řízení, jehož předmětem je tzv. zápůrčí nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence soukromoprávního delilktu), je změna osoby, jež v tomtéž nekalosoutěžním jednání pokračuje či hrozí jeho opakováním, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.
28. Obdobně pak v řízení, jehož předmětem je tzv. odstraňovací nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence následků soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež tytéž protiprávní následky nekalosoutěžního jednání udržuje, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.
29. Názor dovolatelky není správný již proto, že předmětem řízení v projednávané věci není plnění smluvního závazku mezi účastníky řízení, kdy by bylo případně možno dovolatelce přisvědčit, že právní skutečnost, s níž právní předpisy v takovém případě spojují převod či přechod povinnosti na straně žalované, by mohla spočívat v právním jednání zavazujícím původní žalovanou a žalovanou, jehož obsahem by byla změna obsahu původní smlouvy mezi účastníky.
30. Důvod, pro který se žalobce v projednávané věci svých nároků domáhá, je však založen na jeho tvrzení o existenci deliktu nekalé soutěže a s tím souvisejícího deliktního závazku objektivní povahy (tj. bez ohledu na zavinění žalované) mezi účastníky řízení (resp. o existenci nepeněžité pohledávky žalobce a tomu odpovídajícího nepeněžitého dluhu žalované spočívajícího jednak ve zdržení se tvrzeného závadného jednání, jednak v konání směřujícím k odstranění následků tohoto jednání). Proto právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod povinností na straně žalované, o něž v řízení jde, vyplývá ze samotné existence tvrzeného trvajícího či hrozícího deliktu (nekalosoutěžního jednání) a samotného udržování z něj vzniklého protiprávního stavu určitou osobou.
31. Proto dospěl-li odvolací soud na základě skutkových zjištění, jež sama dovolacímu přezkumu nepodléhají (srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.), k závěru, že v důsledku změny provozovatele předmětných internetových stránek pokračuje žalovaná nadále v poskytování tvrzené nekalosoutěžně závadné služby provozované předtím původní žalovanou, aniž by došlo ke změně obsahu a struktury této služby, čímž nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy (obecně vzato) spojují ve smyslu § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. na straně žalované přechod povinností, o něž v řízení jde, je právní posouzení věci odvolacím soudem správné.
32. Přitom otázkou, zda povinnosti z žalobcem uplatněného tzv. zápůrčího nároku a z tzv. odstraňovacího nároku tu skutečně jsou nebo zda opravdu přešly na žalovanou, se soud, jak zdůvodněno shora, v rozhodnutí podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. nezabývá.
33. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí neodchýlil ani od dovolatelkou citovaných závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3085/2009, a nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2242/15, neboť právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují ve smyslu § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. přechod povinností, o něž v řízení jde (resp. nepeněžitých dluhů z tvrzeného deliktu), byla odvolacím soudem zjištěna a důsledky z ní vyplývající byly odvolacím soudem správně právně posouzeny.
34. Vzhledem k přípustnosti dovolání posoudil dovolací soud rovněž námitku dovolatelky týkající se nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jež sama o sobě přípustnost jejího dovolání založit nemůže, neboť dovolatelka tím nepředkládá žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
35. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).
36. Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
37. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi dále dospěl k závěru, že je věcí individuálního posouzení, zda o nepřezkoumatelné rozhodnutí skutečně jde. Odvolací soud může v odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, jestliže je odůvodněno natolik, že k uvedené argumentaci není potřeba v rozhodnutí odvolacího soudu nic dalšího uvádět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016, či ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1052/2018, a obdobně pak srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003, a ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2437/2008).
38. Z obsahu dovolacích důvodů formulovaných dovolatelkou vyplývá, že jí bylo zřejmé, že odvolací soud na základě skutkových zjištění shledal důvod pro procesní nástupnictví na straně žalované ve skutečnosti, že žalovaná pokračuje v provozování předmětné služby, aniž by došlo ke změně obsahu a struktury této služby.
39. Byť tedy dovolatelka ve svém dovolání namítá nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, přesto je z obsahu jejího dovolání zřejmé, že věděla, jak odvolací soud rozhodl a z jakého důvodu. Protože ani případné nedostatky odůvodnění usnesení odvolacího soudu nemohly být na újmu práv dovolatelky, není možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).
40. Lze tak uzavřít, že odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto smyslu srozumitelné a dostatečné, a řízení v projednávané věci vytýkanou vadou netrpí.
V. Závěr
41. Z pohledu uplatněných dovolacích důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
42. O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.
Autor: -mha-