// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 30.07.2026
ÚS: Ústavnost rozpočtového určení daní
V otázkách primárně politických Ústavní soud vychází ze zásady zdrženlivosti. Tu je nutné vztáhnout i na případ rozdělování výnosů některých daní do rozpočtů územně samosprávných celků, který spadá do oblasti distributivní spravedlnosti. Pokud jde o daňové zákony, zásada zdrženlivosti se projevuje v nižší intenzitě jejich ústavního přezkumu. Ten spočívá ve vyloučení jejich extrémní disproporcionality.
Při posouzení ústavnosti určení dílčích podílů při rozpočtovém určení daní pro kraje Ústavní soud zkoumá, zda jejich nastavení nezasahuje do samotné podstaty práva hospodařit s vlastním majetkem a podle vlastního rozpočtu, tedy zda se majetkový a rozpočtový aspekt práva krajů na samosprávu nevyprazdňuje. Vzhledem k tomu, že kraje nemohly mít legitimní očekávání, že by jim připadly finanční prostředky v jiné výši, než jaké odpovídaly (do konce roku 2025) fixním procentům stanoveným v napadené Příloze 1 zákona o rozpočtovém určení daní, resp. ve výši, jež od 1. 1. 2026 odpovídá zákonodárcem zvolené kombinaci fixního a dynamického prvku souvisejícího s pokrytím nákladů na financování nepedagogických pracovníků ve školství, obsažené v § 3 odst. 2 zákona o rozpočtovém určení daní, nemohlo dojít k tvrzenému zásahu do vlastnického práva těchto územně samosprávných celků.
Kritérium rozlišování, které je použito zákonodárcem v případě rozpočtového určení daní pro kraje, tedy matematický koeficient, jenž je výsledkem spojení více parametrů (srov. níže), doplněný počtem dětí, žáků a studentů ve školách, nelze řadit mezi vlastnosti či charakteristiky spadající pod demonstrativní výčet vymezený v čl. 3 odst. 1 Listiny. Jedná se o kritérium neutrální, nikoliv podezřelé, a tedy nevytvářející prostor pro posouzení diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny.
Subsidiárně nelze použít ani čl. 1 Listiny zakotvující princip rovného zacházení, jehož dosah je sice z povahy věci širší, nicméně nositeli práva na rovné zacházení ve smyslu tohoto ustanovení a v souladu s judikaturou Ústavního soudu jsou pouze lidé, tedy jednotlivci jako důstojné lidské bytosti. Požadavek zákazu libovůle či svévole při právním rozlišování mezi právními subjekty v přístupu k určitým právům proto v případě distribuce daňových výnosů mezi kraje nevyplývá z čl. 1 či čl. 3 odst. 1 Listiny, ale obecně vzato ze zásady právního státu zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 39/25, ze dne 24. 6. 2026
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců a soudkyň Michala Bartoně, Lucie Dolanské Bányaiové, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), Dity Řepkové, Martina Smolka, Jana Svatoně, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, za kterou jedná senátor Petr Fiala, zastoupené JUDr. J. C., advokátem, sídlem C., na zrušení § 3 odst. 2 a Přílohy 1 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, takto:
Návrh na zrušení § 3 odst. 2 a Přílohy č. 1 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, se zamítá.
Úplné znění rozhodnutí je dostupné ZDE.
Autor: US