// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 27.09.2024
NS: Trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku
Nejde o trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jestliže někdo vylákal majetkové plnění, na něž měl právní nárok (například nejde o podvod, jestliže věřitel vyláká zaplacení své splatné pohledávky od dlužníka, a plnil-li dlužník vědomě tento dluh, i když tak učinil v důsledku svého omylu, který věřitel vyvolal nebo jehož využil, anebo v důsledku toho, že věřitel zamlčel dlužníkovi podstatné skutečnosti).
Samotné uvedení v omyl sdělením nepravdivé skutečnosti týkající se průběhu smluvního vztahu nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu, pokud má ten, kdo uvádí jiného v omyl, po celou dobu úmysl ve smluvním vztahu řádně pokračovat, plnit své smluvní povinnosti a obsah a smysl smluvního vztahu naplnit. To platí i tehdy, jestliže jde o uvedení v omyl s cílem přimět, motivovat druhou smluvní stranu k plnění její smluvní povinnosti. Potom ani splnění této smluvní povinnosti druhou stranou pod vlivem a v důsledku tohoto uvedení v omyl samo o sobě nezakládá neoprávněnost plnění a tedy ani znak neoprávněného obohacení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 544/2024, ze dne 31. 7. 2024
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,4 písm. d) zák. č. 40/2009 Sb.
Kategorie: podvod; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 27. 6. 2023, č. j. 64 T 7/2022-2532, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody poškozené CZI, a. s. (dále také jen „poškozená“ nebo „CZI“), částku 8 548 170 Kč a 10 000 EUR.
2. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 7 To 72/2023-2593, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající ve finančním poradenství, zajišťování či zprostředkování finančních zdrojů z bankovního či nebankovního sektoru na dobu pěti let. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
3. Podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že jako společník a člen představenstva společnosti LEVERAGE CAPITAL INTERNATIONAL Limited (dále jen „LCI“) se záměrem vylákat finanční prostředky od společnosti CZI, případně s ní personálně spřízněné BH LTD (dále jen „BH“), se snažil v návaznosti na předchozí jednání a uzavřené smlouvy vyvolat v J. B. jako zástupci obou jmenovaných společností omyl o aktivitě a investicích společnosti LCI tím, že mu zaslal dne 25. 10. 2018 e-mailovou zprávu, ve které mu sdělil, že byla provedena záloha na služby (počáteční náklady na ZCN – dluhopisy s nulovým kupónem) spolu s potvrzením ze dne 24. 10. 2018 o úhradě částky 500 000 USD, přičemž podle uvedeného účelu se jednalo o platbu za společnost „Leverage Ca“ na počáteční náklady na dluhopisy s nulovým kupónem podle dohody z 15. 10. 2018, ačkoli věděl, že potvrzení je nepravdivé a částka nebyla zaslána, a to s cílem iniciovat zaslání plateb od společnosti CZI a získat je do své dispozice. Takto vyvolal u J. B. mylné přesvědčení, že za společnost LCI učinil kroky k zajištění financování projektů hydroelektráren. V důsledku této nepravdivé informace a ujišťování obviněným, že finanční prostředky ve prospěch společností CZI a BH na projekty jsou připraveny, J. B. na základě výzvy obviněného, vystavených faktur a platebních pokynů, které od něj obdržel, provedl za společnost CZI platby na obviněným určené účty společnosti BINDER TEAM (s nímž fakticky obviněný disponoval na základě dohody o správě prostředků) a manželky obviněného Y. Z. (ke kterému měl kromě jeho manželky dispoziční právo jeho otec P. Z.). Takto bylo J. B. uhrazeno dne 29. 10. 2018 částka 2 585 000 Kč, dne 21. 12. 2018 částka 10 000 EUR (258 890 Kč), dne 17. 1. 2019 částka 1 571 220 Kč a dne 12. 2. 2019 částka 4 391 950 Kč. Obviněný tím společnosti CZI způsobil celkovou škodu ve výši 8 807 060 Kč.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., slovně však vyjádřil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Namítl, že soudy jej potrestaly v podstatě za to, že přiměl poškozenou k plnění její smluvní povinnosti, a to se závěrem, že kdyby jí nepředložil falešné potvrzení o úhradě, tak by poškozená svou povinnost nesplnila a nevznikla by jí škoda. Podmínkou splnění platební povinnosti poškozené však nebylo předložení jakéhokoli potvrzení. Pokud poškozená neměla v úmyslu svou povinnost, k níž se smluvně zavázala, splnit, pak soudy fakticky aprobovaly podvodné jednání poškozené. Trestní postih obviněného v daném případě slouží poškozené k tomu, aby se domohla plnění, na které nemá nárok. Soudy mechanicky přejaly tvrzení poškozené, že jí měla být v důsledku obviněným poskytnuté informace způsobena škoda, ačkoli mezi poskytnutím nepravdivé informace a vznikem škody neexistuje vztah příčiny a následku. Poškozená totiž plnila na základě platně uzavřené obchodní smlouvy, nikoli na základě poskytnutí předmětné nepravdivé informace. Poskytnutí nepravdivé informace obviněným by nemohlo založit jeho trestní odpovědnost, jde o zcela bagatelní jednání. Obviněný dále namítl, že skutek, jak je popsán ve výrokové části rozsudku, nemůže být trestným činem také s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). Trestní řízení nemá sloužit jako prostředek k vyřizování obchodních sporů. Nedostatečnou účinnost prostředků jiných právních odvětví by nebylo možno spatřovat v tom, že by v případě jejich využití nebylo poškozené vyhověno, neboť s ohledem na uzavřenou smlouvu a evidentní porušení tam dohodnutých podmínek by její nároky byly shledány nikoli po právu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal nové projednání věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání nejprve upozornila, že obviněný dovolací důvody neoznačil správně podle platné právní úpravy. Konstatovala, že jeho námitky nenapadají skutková zjištění, ale směrují proti právnímu posouzení skutku. Soudy podle státní zástupkyně náležitě zvážily dosah ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku na posuzovaný případ a správně uzavřely, že zásada subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio trestní odpovědnost obviněného nevylučují. Státní zástupkyně připomněla, že soudy vycházely z toho, že obviněný falešným potvrzením vyvolal ve svém smluvním partnerovi omyl o aktivitě a investicích společnosti LCI a tedy o tom, že obsah smlouvy je již naplňován, a právě v důsledku toho J. B. učinil platby na obviněným určené účty. Tyto platby sice odpovídaly smluvnímu závazku poškozené, avšak nebyly učiněny na základě svobodného rozhodnutí vycházejícího z pravdivých informací. Kromě toho obviněný nepoužil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, o čemž svědčí i účty, na které byly poukázány. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. K vyjádření státní zástupkyně zaslal obviněný repliku, ve které uvedl, že orgány činné v trestním řízení zcela rezignovaly na jakékoli prokazování úmyslu spáchat trestný čin a trestnost v podstatě dovozují jen z toho, že finanční prostředky skončily v dispozici obviněného, ačkoli mu na ně podle uzavřené smlouvy vznikl právní nárok, a to jako odměna za činnosti související s realizací smlouvy, resp. náhrada nákladů s touto realizací souvisejících. Že se očekávaný výsledek nedostavil, nelze klást k tíži obviněnému. Soudy zcela pominuly náklady, které v souvislosti s realizací smlouvy vynaložil, a skutečnost, že se o realizaci snažil. Již z toho je patrná absence podvodného úmyslu z jeho strany. Trestní oznámení bylo poškozenou podáno podle obviněného účelově, neboť nebyla schopna plnit smlouvu. Trestní řízení zde má nahrazovat řízení občanskoprávní, v rámci kterého by se však poškozená svého nároku domoci nemohla, neboť plnění, které poskytla, bylo v souladu se smlouvou. Obviněný proto na svém dovolání v celém rozsahu setrval.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř.
8. Obviněný v dovolání označil ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., slovně však vyjádřil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. podle platné právní úpravy. Dovolacím důvodům podle písm. h) a m) citovaného ustanovení odpovídají také jeho dovolací námitky. Obviněný tak patrně pouze přehlédl změnu právní úpravy od 1. 1. 2022.
9. Nejvyšší soud neshledal důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
12. Skutková zjištění soudů lze shrnout tak, že na základě komplexu smluvních ujednání v rámci obchodně právního vztahu měly společnosti zastupované J. B. povinnost zaplatit společnosti LCI částku až 2 230 000 USD na náklady spojené se zajišťováním financování projektu hydroelektráren (čl. 4.1 smlouvy z 5. 10. 2018 – č. l. 1835 spisu). Soudy se však nezabývaly otázkou, dokdy se tak mělo stát a zda to případně bylo něčím podmíněno. V rámci plnění této smluvní povinnosti převedl J. B. za společnost CZI ve shora uvedených dnech a částkách na obviněným určené účty, s nimiž obviněný mohl zprostředkovaně disponovat (nešlo o účty LCI), celkem 8 807 060 Kč. To učinil poté, co mu bylo obviněným dne 25. 10. 2018 zasláno nepravdivé sdělení (včetně zfalšovaného potvrzení) o zaplacení zálohy na náklady na zajištění financování (na náklady na ZCN – dluhopisy s nulovým kupónem) jménem LCI ve výši 500 000 USD. Z toho nabyl J. B. mylné přesvědčení, že obviněný učinil za společnost kroky k vzájemné spolupráci (zajištění projektu hydroelektráren), a v důsledku této nepravdivé informace a v důsledku ujišťování obviněným, že finanční prostředky na projekty jsou připraveny, uhradil uvedené částky na základě výzev, faktur a platebních pokynů zaslaných obviněným. Tyto prostředky získal do faktické dispozice obviněný a podle jeho instrukcí bylo s nimi disponováno. Tím obviněný podle soudů způsobil CZI škodu ve výši 8 807 060 Kč.
13. Dále ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný již od roku 2011 vystupoval za LCI v rámci svých podnikatelských aktivit včetně jednání o možnosti financování za použití ZCN a během této doby posuzoval pro obviněného svědek V. S. z hlediska technicko – ekonomického různé projekty, včetně pozdějších projektů společností CZI a BT. V průběhu spolupráce s CZI pak obviněný informoval další dva společníky LCI o probíhající spolupráci (e-mail ze dne 7. 11. 2018). Další listiny zmiňované v rozsudku nalézacího soudu svědčí o aktivitách obviněného ohledně projektů a jejich financování. Aktivitu ohledně zajištění částky 2 230 000 USD pro CZI (tato společnost sama touto částkou nedisponovala) vyvíjel rovněž J. M., který LCI a poškozenou původně zkontaktoval. Obviněný byl i po poskytnutí ve výroku rozsudku uvedených částek poškozenou nadále aktivní ohledně zajišťování financování a přípravy projektu a spolupráce tak probíhala prakticky do léta 2019. V červenci 2019 byl však obviněný vzat do vazby v jiné věci. I po poslední úhradě od CZI tedy obviněný pokračoval v dalších jednáních, která lze považovat za aktivitu směřující k realizaci domluvených projektů a jejich financování. Nalézací soud nedospěl k závěru, že by spolupráce obviněného se společností CZI byla od počátku vedena záměrem z této společnosti vylákat finanční prostředky, neboť zjevně činil kroky, jejichž cílem bylo domluvený projekt a dohodu realizovat.
14. Předmětné platby od společnosti CZI byly provedeny v souladu s uzavřenými dohodami a byly v tomto smyslu plněním smluvního závazku, což potvrzuje i e-mail J. B. adresovaný obviněnému ze dne 14. 1. 2019 (č. l. 1222 spisu). Vytýkané potvrzení o platbě ve výši 500 000 USD nebylo obviněným zasláno k žádosti J. B. a nebylo ani podmínkou uskutečnění předmětných plateb J. B. Přesto nalézací soud uzavřel, že pokud by obviněný nezaslal zmíněný nepravdivý dokument, nebyly by platby ze strany J. B. provedeny. Jinak řečeno, že J. B. jednal jen v důsledku omylu vyvolaného obviněným zasláním nepravdivého e-mailu a potvrzení o platbě. I když tedy platby odpovídaly smluvnímu závazku, nebyly podle soudů učiněny na základě svobodného rozhodnutí vycházejícího z pravdivých informací od obviněného.
15. V obžalobě byl skutek pojat poněkud jinak. Obžaloba vycházela z toho, že obviněný již v období od 17. 9. 2018 (zde není zcela jasné, jak byl tento den stanoven) do 12. 2. 2019 (datum poslední z předmětných plateb) jednal se záměrem neoprávněně získat od společnosti CZI finanční prostředky a přesvědčoval osoby jednající za poškozenou, že činí úkony pro další rozvoj spolupráce, a v rámci toho zaslal také vytýkaný e-mail ze dne 25. 10. 2018. Podle obžaloby tak obviněný v podstatě celý obchodně právní vztah navázal a vedl s podvodným úmyslem, což se podle nalézacího soudu neprokázalo, naopak byly potvrzeny reálné aktivity obviněného odpovídající dohodnuté obchodní spolupráci. Podstata trestného činu podvodu podle soudů spočívala v tom, že poškozená byla v průběhu jinak do té doby normálně probíhajícího obchodního vztahu motivována k částečnému plnění jednoho ze smluvních závazků sdělením nepravdivých skutečností ze strany obviněného. To je nesprávné právní posouzení skutku.
16. Trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchá, kdo takovým činem způsobí značnou škodu. Podle tzv. právní věty rozsudku nalézacího soudu spáchal obviněný uvedený zločin tím, že sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Aby byly takto naplněny znaky trestného činu, musí dojít pachatelem k uvedení v omyl určité osoby, která pak v důsledku tohoto omylu učiní majetkovou dispozici, v důsledku níž dojde ke způsobení škody na něčím majetku a tím k obohacení nějaké osoby. Omyl je rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností, který vede u podváděné osoby k rozhodnutí o majetkové dispozici. Majetková dispozice tedy musí být v příčinné souvislosti s omylem podváděné osoby a zároveň škoda a obohacení musí být v příčinné souvislosti s touto majetkovou dispozicí. Pro toho, kdo se obohatí, musí být majetkové zvýhodnění neoprávněné, a proto nejde o podvod, jestliže někdo vylákal majetkové plnění, na něž měl právní nárok (například nejde o podvod, jestliže věřitel vyláká zaplacení své splatné pohledávky od dlužníka, a plnil-li dlužník vědomě tento dluh, i když tak učinil v důsledku svého omylu, který věřitel vyvolal nebo jehož využil, anebo v důsledku toho, že věřitel zamlčel dlužníkovi podstatné skutečnosti).
17. Ačkoli je namístě ocenit snahu krajského soudu o stručnost a přehlednost odůvodnění rozsudku, vykazuje toto odůvodnění určité nedostatky z hlediska vyjádření obsahu důkazů podstatného pro relevantní skutková zjištění. I to se projevilo na nesprávném právním posouzení skutku. Aniž by Nejvyšší soud hodlal v uvedeném směru nahrazovat činnost soudů prvního a druhého stupně, je vhodné zmínit některé části výpovědí důležitých svědků.
18. Svědek J. B., předseda představenstva CZI, v hlavním líčení vypověděl, že byl vznesen požadavek na participaci společností, jež zastupoval („poškozených“) ve výši 2 000 000 USD, oni však od počátku upozorňovali, že nemají takovou sumu připravenou, J. M. jim přislíbil vyjednání překlenovacího úvěru, oni v mezidobí investovali prostředky, které měli, zhruba 8 a půl miliónu Kč. To bylo kvitováno s tím, že obviněným bylo stvrzeno, že je to částka dostačující. Předtím obdrželi e-mail, kde LCI prezentovala, že první suma, která měla jít na zajištění financování, že ji uhradila LCI, participace poškozených měla toto nějakým způsobem kompenzovat. Později zjistili, že doklad o platbě byl padělek. Určité pochyby ve zdar celého projektu se u nich začaly projevovat na jaře 2019. Důvěra se začala hroutit od doby, co se svědek dozvěděl, že je obviněný ve vazbě, definitivní to bylo na konci léta 2019. Ve spolupráci se S. pak podali trestní oznámení, nabyli podezření, že peníze nešly tam, kam měly jít. Svědek si není vědom, že by porušili smluvní ujednání s LCI. Pokud jde o tu částku 2 230 000 USD, kterou celou nezaplatili, měli snahu plnit, zčásti to i plnili, ale zároveň potom nastávaly skutečnosti, které je vedly k tomu, že nebyl důvod pokračovat tak, aby částku splatili v plné výši. Předmětné potvrzení o platbě poslal svědkovi obviněný, posílal to z důvodu, že aktivita kolem plnění závazků LCI, resp. zajišťování financování pro celý projekt, se rozběhla. Svědek si nevzpomíná, zda mu to obviněný vysvětlil, případně jak. To potvrzení o platbě nebylo zasíláno na vyžádání poškozených, nebyla to vyžádaná podmínka, ale byla to informace, která stvrzovala, že na straně LCI se začíná realizovat to, co přislíbili. Pokud by takový e-mail s potvrzením o platbě 500 000 USD nepřišel, ale přišly by faktury a výzvy k platbě, svědek pochybuje, že by z jejich strany došlo k platbám. Přišlo (ze strany obviněného) více informací, nebyl to jeden e-mail s tímto dokumentem, ale přišla celá řada dalších, které měly dokládat to, že se jedná o financování. Byly to ale informace, které nešly ověřit, zatímco uvedený doklad o platbě byl jediný konkrétní. K dotazům obhájce svědek mimo jiné uvedl, že ve smlouvě s LCI byl uveden harmonogram, jejich platební závazek. Smlouvu podepsali dobrovolně a po zralém uvážení na základě konzultace s právním zástupcem.
19. Svědkyně Z. B., prokuristka CZI, uvedla, že smlouvy podepsali svobodně, závazek k úhradě 2 230 000 USD byl z jejich strany přijat vážně s vůlí ho splnit. Z toho projektu se měly velice rychle vrátit určité finanční prostředky, tedy z jejich strany se jednalo o pokrytí určitých nákladů, ale na bázi relativně krátkodobé půjčky, která se měla vrátit. Přibližně v lednu 2019 přišla písemná zpráva od obviněného, že nebude od nich celá částka 2 230 000 USD požadována, protože se již podařilo zajistit financování. Proto také už nebyli vyzýváni k dalším platbám a z toho důvodu také původní závazek nebyl z jejich strany v celé výši plněn. Svědkyně si nebyla jista, nemohla vyloučit, že informace o tom, že celá částka nebude požadována, byla sdělena až poté, co celá částka byla splatná. Důvěra ve spolupráci s LCI u ní přestávala existovat na jaře 2019 v momentě, kdy opakovaně dostávali zprávy, že buď již byl nebo bude proveden nějaký transfer v jejich prospěch pro realizaci projektů, ale nikdy ke konkrétní platbě nedošlo. Důvěra ve spolupráci padla v červenci 2019, kdy se dozvěděli, že obviněný je ve vazbě. Později zjistili, že nebyla pravdivá informace ze října 2018 o platbě 500 000 USD. Tehdy došlo k tomu, že si mysleli, že protistrana začala plnit, tak by měli začít také plnit. Ten doklad o úhradě 500 000 USD pro ně byl určitým tlakem, aby začali okamžitě plnit. Nicméně svědkyně nedokázala říci s jistotou, jak by postupovali, kdyby jim uvedený e-mail zaslán nebyl. Možná by k nějakému plnění z jejich strany došlo, ale záleželo by na okolnostech.
20. Je zřejmé, že závěr o tom, že podstata podvodného jednání obviněného spočívala v zaslání nepravdivého e-mailu ze dne 25. 10. 2018, byl v průběhu řízení dovozen až postupně. Například v trestním oznámení ze dne 14. 11. 2019 o tom není zmínka, oproti tomu je vyzdvihováno, že platby nebyly provedeny (ani žádány) na účet LCI, že platby podle všeho nebyly použity na dohodnutý účel, že LCI později dostatečně nekomunikovala, že LCI byla k 31. 1. 2019 vyškrtnuta na Kajmanských ostrovech z obchodního rejstříku a že v důsledku těchto skutečností poškození nabyli podezření, že mohli být uvedeni v omyl ohledně záměru osob vystupujících za LCI vyvíjet s poškozenými standardní obchodní činnost.
21. Nalézací soud náležitě nezkonstatoval ani obsah listinných důkazů a nehodnotil je. Zejména se to týká obsahu několika postupně uzavřených smluv, z nichž měl být učiněn jasný závěr o relevantních právech a povinnostech smluvních stran. Není zřejmé, kdy měla poškozená společnost plnit a zda to mohla podmínit tím, že společnost obviněného prokáže nějakou konkrétní aktivitu. Závěr soudů, že poškozená neplnila na základě svobodného rozhodnutí, je značně nejasný a neurčitý. Nalézací soud v odst. 68 odůvodnění rozsudku uvedl, že pokud by obviněný neposkytl J. B. nepravdivý dokument, pak by předmětné platby nebyly uskutečněny. Není však zřejmé, na podkladě jakých důkazů soud tento závěr učinil. Z výše zmíněných svědeckých výpovědí to nevyplývá. Svědek J. B. vyjádřil pouze pochybnost, že bez zaslání nepravdivého potvrzení by plnili, a rovněž svědkyně Z. B. se k této otázce nevyjádřila jednoznačně a dokonce připustila, že i bez vytýkaného e-mailu od obviněného by plnili. Oba svědci připustili, že se jednalo o plnění na základě dobrovolně přijatého smluvního závazku, a nikdo z nich neuvedl, že by zaplacení zmíněných 500 000 USD nebo jiné konkrétní úkony společnosti obviněného byly podmínkou zaslání oněch 8 807 060 Kč. A z rozhodnutí soudů nevyplývá, že by něco takového dovodily z obsahu smluv, které ostatně ani nepodrobily bližšímu posouzení.
22. K tomu, aby skutek, jak ho zjistily soudy, byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu, chybí znak neoprávněnosti obohacení obviněného, respektive jeho společnosti, a chybí rovněž příčinná souvislost mezi uvedením poškozených v omyl a tímto obohacením. Pro závěr o této příčinné souvislosti soudy neuvedly žádný skutkový podklad s výjimkou obecné a poněkud nejasné úvahy o absenci svobodného rozhodování poškozených. Pokud jde o neoprávněnost, bylo již zmíněno, že nejde o podvod, jestliže někdo vylákal majetkové plnění, na něž měl právní nárok. Pokud není smluvní vztah veden od počátku podvodným úmyslem jedním z jeho subjektů, lze sice uvedením druhé smluvní strany v omyl spáchat trestný čin podvodu i v průběhu závazkového vztahu, avšak jen tehdy, je-li uvedení v omyl (případně využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností) právně relevantní příčinou pokračování ve smluvním vztahu a plnění z tohoto vztahu, tj. pokud je například splnění určité dílčí povinnosti jednou ze stran smluvní podmínkou plnění druhou stranou. Trestnému činu podvodu odpovídá situace, kdy pachatel teprve v průběhu smluvního vztahu pojme podvodný úmysl, tj. úmysl způsobit škodu a sebe nebo jiného obohatit tím, že uvede někoho v omyl, využije jeho omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a to například ohledně možnosti nebo vůle splnit své smluvní povinnosti a pokračovat v závazkovém vztahu bez újmy pro poškozeného nebo jinou osobu. K takové situaci však v posuzovaném případě podle zjištění soudů nedošlo.
23. Samotné uvedení v omyl sdělením nepravdivé skutečnosti týkající se průběhu smluvního vztahu nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu, pokud má ten, kdo uvádí jiného v omyl, po celou dobu úmysl ve smluvním vztahu řádně pokračovat, plnit své smluvní povinnosti a obsah a smysl smluvního vztahu naplnit. To platí i tehdy, jestliže jde o uvedení v omyl s cílem přimět, motivovat druhou smluvní stranu k plnění její smluvní povinnosti. Potom ani splnění této smluvní povinnosti druhou stranou pod vlivem a v důsledku tohoto uvedení v omyl samo o sobě nezakládá neoprávněnost plnění a tedy ani znak neoprávněného obohacení.
24. V posuzovaném případě postavil nalézací soud svůj závěr o neoprávněnosti obohacení obviněného vedle konstatování nesvobodného rozhodnutí poškozených na základě nepravdivého e-mailu také na ubezpečování poškozených ze strany obviněného o zajištění financí na projekt. Zde rovněž platí to, co bylo uvedeno shora. Samotné motivační ujišťování obviněným – bez prokázání celkového podvodného úmyslu – nebylo relevantním uvedením v omyl ve smyslu trestného činu podvodu vedoucím k neoprávněnému obohacení. Navíc nalézací soud uzavřel, že tato výslovná ujišťování jsou z doby, kdy již platby od společnosti CZI byly zaplaceny (viz odst. 62 odůvodnění rozsudku), byť to z výroku rozsudku jasně neplyne.
25. Pokud jde o přijetí (a vyžádání) předmětných plateb na jiné účty než na účty LCI, to samo o sobě rovněž nenaplňuje znaky trestného činu podvodu, a stejně tak použití prostředků na jiné než předpokládané účely. Trestněprávní relevance takového jiného použití by mohla nastat za situace, že by byla dána povinnost obviněného (společnosti obviněného) poukázané prostředky použít jako vázané výlučně na přesně určené platby, případně uchovat je na určeném účtu. Takový závěr z rozhodnutí soudů nevyplývá. Podle obžaloby ostatně byly tyto prostředky použity na jiné účely jen částečně, pročež také státní zástupce v obžalobě dospěl k závěru o nižším rozsahu způsobené škody. Naproti tomu nalézací soud na základě svého závěru, že všechny platby byly vylákány na základě omylu J. B., stanovil škodu ve výši odpovídající úhrnu všech zmíněných plateb provedených poškozenou společností.
26. Vzhledem k tomu, že na základě zjištění soudů nebylo možno dovodit jednak příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, jednak a především zákonný znak neoprávněnosti obohacení obviněného, popřípadě jiných osob, nebylo možné obviněného uznat vinným trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Výrok o vině obviněného tímto trestným činem je v rozporu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž zamítl odvolání obviněného a ponechal uvedený výrok nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zmíněnou vadou je zatížen také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku.
27. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, neboť zásadní pochybení nastalo již v řízení před soudem prvního stupně. Zrušil podle § 265k odst. 2 tr. ř. i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
28. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, k němuž došlo dne 7. 11. 2023, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla k rozhodnutí o dovolání předložena dne 20. 6. 2024. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Autor: -mha-