// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 06.11.2020

ÚS: Pochybení soudu spočívající v přehlédnutí zpětvzetí žaloby

K porušení práva účastníka na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny dojde i tehdy, pokud tento účastník jako odvolatel vezme včas a řádně své odvolání zpět, avšak odvolací soud – byť i v důsledku pochybení administrativního rázu (včetně prodlení při předání písemností mezi různými pracovišti soudu) – toto zpětvzetí přehlédne či ignoruje a namísto zákonem předvídaného zastavení odvolacího řízení rozhodne na podkladě daného odvolání ve věci samé.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1722/20, ze dne 24. 9. 2020

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, kterými měla být porušena jeho základní práva zaručující ochranu před diskriminací, spravedlivý proces, rovnost účastníků před soudem, projednání věci v přítomnosti účastníka, péči a výchovu dětí a zákonné rozhodnutí podle čl. 3 odst. 3, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka, syna stěžovatele a vedlejší účastnice. Jak vyplývá z vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 30 Nc 314/2017, řízení bylo zahájeno v srpnu 2017 návrhem vedlejší účastnice; vedlejší účastnice i stěžovatel v řízení žádali o svěření nezletilého syna do své výlučné péče. Okresní soud Praha-východ ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 29. 8. 2019 svěřil nezletilého do péče matky (vedlejší účastnice), stěžovatele zavázal přispívat na jeho výživu s účinností od 1. 2. 2018 částkou 7000 Kč a s účinností od 1. 9. 2019 částkou 10 000 Kč, upravil styk stěžovatele s nezletilým a dále rozhodl o nákladech řízení.

3. Proti rozsudku okresního soudu stěžovatel dne 22. 10. 2019 podal odvolání, v němž napadal závěry okresního soudu ve věci samé i procesní postup okresního soudu v nalézacím řízení. Dne 26. 2. 2020 před Krajským soudem v Praze proběhlo jednání, jehož se účastnili stěžovatel i vedlejší účastnice a na němž probíhalo dokazování; na závěr bylo jednání odročeno na den 9. 3. 2020 za účelem předložení závěrečných návrhů v písemném vyhotovení. Dne 6. 3. 2020 stěžovatel vzal své odvolání v plném rozsahu zpět; zpětvzetí bylo krajskému soudu doručeno (dodáno) do datové schránky ve 14:29:15 hodin (č. l. 2515-2517 spisu). Dne 9. 3. 2020 proběhlo před krajským soudem jednání, k němuž se nedostavil stěžovatel ani jeho právní zástupce; na tomto jednání byl nakonec vyhlášen rozsudek krajského soudu, napadený ústavní stížností (protokol o jednání na č. l. 2518-2519). Ve spise, na zadní straně posledního listu podání, kterým stěžovatel vzal své odvolání zpět (č. l. 2517), se dále nachází úřední záznam datovaný dnem 7. 3. 2020 s informací, že zpětvzetí odvolání bylo předáno soudci "dne 7. 3. 2020, tj. po vyhlášení rozhodnutí".

4. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 3. 2020 potvrdil rozhodnutí okresního soudu ohledně svěření nezletilého do péče matky a změnil jej ohledně výživného (stěžovatel byl zavázán přispívat na výživu nezletilého s účinností od 1. 8. 2017 částkou 12 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2019 částkou 15 000 Kč; dlužné výživné za období od 1. 8. 2017 do 29. 2. 2020 stanoveno nebylo) a ohledně styku stěžovatele s nezletilým (styk byl rozšířen oproti úpravě v rozhodnutí okresního soudu); dále krajský soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V písemném odůvodnění rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že stěžovatel vzal své odvolání v plném rozsahu zpět podáním doručeným soudu dne 6. 3. 2020 ve 14.30 hodin; jelikož se však do okamžiku vyhlášení rozsudku nedostalo toto zpětvzetí fakticky do dispozice příslušného senátu krajského soudu, byl ve věci vyhlášen rozsudek a krajskému soudu vznikla povinnost dané rozhodnutí písemně vypracovat.

II. Argumentace účastníků a vedlejších účastníků řízení

5. Podanou ústavní stížností stěžovatel napadá rozsudky soudů obou stupňů. Poukazuje jak na porušení svých procesních práv, tak na nedostatky skutkových zjištění a právních závěrů obecných soudů. Stěžovatel předně krajskému soudu vytýká, že ignoroval jeho zpětvzetí odvolání a nehledě na něj ve věci vyhlásil rozsudek. Z hlediska účinnosti zpětvzetí odvolání je přitom podstatný okamžik doručení podání do datové schránky soudu, nikoli okamžik, kdy se podání dostane do dispozice rozhodujícího senátu; a po zpětvzetí odvolání je nutno řízení zastavit, aniž je zde dána jakákoli možnost diskrece soudu. Stěžovatel mimoto s odkazem na úřední záznam ve spise zpochybňuje vyjádření krajského soudu, že se mu stěžovatelovo zpětvzetí odvolání dostalo do dispozice až po vyhlášení rozsudku.

6. Stěžovatel napadá i další procesní pochybení obecných soudů. Kritizuje, že okresní soud jednání původně nařízené na den 15. 10. 2019 posléze v průběhu letních prázdnin překvapivě odročil již na den 29. 8. 2019, kdy se jej ovšem stěžovatel nemohl účastnit s ohledem na svůj pobyt v zahraničí, o čemž okresní soud informoval. Dále stěžovatel poukazuje na vady výroků, jimiž krajský soud rozhodl o jeho povinnosti nahradit náklady řízení státu a o výživném. Stěžovatel nesouhlasí ani s hodnocením důkazů a skutkovými zjištěními zejména okresního soudu ohledně osobnosti obou rodičů a jejich předpokladů k péči o nezletilého syna. Namítá též, že obecné soudy se řádně nezabývaly některými předloženými důkazy, které jsou tak opomenutými důkazy. Zpochybňuje také závěry krajského soudu ohledně svých majetkových poměrů. Stěžovatel má rovněž za to, že rozhodnutí soudů o svěření nezletilého do péče vedlejší účastnice není v souladu s nejlepším zájmem nezletilého, a soudy uváděné důvody pro nemožnost střídavé péče považuje za nedostatečné a nepřesvědčivé. Zájmům nezletilého podle stěžovatele odporuje i krajským soudem stanovené výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně.

7. K ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci řízení. Krajský soud opakuje, že v dané věci vyhlásil napadený rozsudek, neboť zpětvzetí odvolání stěžovatelem se do okamžiku vyhlášení rozsudku nedostalo do dispozice členů rozhodujícího senátu. Dále ve svém vyjádření popisuje, za jakých okolností k této situaci došlo. Zdůrazňuje, že k vyhlášení rozsudku nedošlo ve snaze stěžovatele jakkoli poškodit, ale pouze s ohledem na nedostatečný časový prostor pro zpracování příchozí pošty (zpětvzetí odvolání bylo soudu doručeno v pátek odpoledne, rozhodováno pak bylo následující pondělí po poledni), díky čemuž neměl rozhodující senát zpětvzetí odvolání včas v dispozici. Okamžikem vyhlášení rozsudku byl přitom krajský soud daným rozsudkem vázán a nebylo možno jej dodatečně zrušit, nýbrž další procesní postup musel být ponechán plně v kompetenci stěžovatele. Krajský soud též vysvětluje, že ve stěžovatelem odkazovaném úředním záznamu o předání zpětvzetí odvolání soudci došlo zjevně k písařské chybě při uvedení data. Nehledě na vše uvedené je podle krajského soudu nezpochybnitelné, že řízení o stěžovatelově odvolání mělo být s ohledem na jeho zpětvzetí zastaveno a k tomuto zastavení nedošlo jen z důvodů administrativního rázu. S ohledem na tento závěr pak krajský soud považuje za nadbytečné vyjadřovat se k ostatním námitkám směřujícím proti samotnému jeho rozsudku.

8. Okresní soud ve svém vyjádření souhlasil s názorem stěžovatele ohledně porušení jeho procesních práv tím, že krajský soud meritorně projednal jeho odvolání, ačkoli bylo vzato zpět; zpětvzetí odvolání bylo přitom krajskému soudu doručeno dříve, než došlo k vyhlášení rozsudku krajského soudu, pročež bylo namístě řízení o odvolání zastavit. Za této situace je podle okresního soudu nadbytečné vyjadřovat se k dalším námitkám stěžovatele kritizujícím procesní postup okresního soudu; pokud totiž vzal stěžovatel své odvolání zpět, a odvolací řízení tak mělo být zastaveno, pak řádně nevyčerpal dostupné opravné prostředky, a napadené rozhodnutí okresního soudu tak nelze před Ústavním soudem přezkoumat.

9. Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti též oba vedlejší účastníky řízení. Vedlejší účastnice na tuto výzvu nijak nereagovala. Opatrovník nezletilého vedlejšího účastníka uvedl, že podle něj byla obě napadená rozhodnutí učiněna zcela v zájmu nezletilého.

10. Ústavní soud nepovažoval za nutné přeposílat popsaná vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka stěžovateli, neboť v nich nebyly obsaženy žádné relevantní nové informace či argumenty, které by nevyplývaly již z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 30 Nc 314/2017.

III. Hodnocení Ústavního soudu

11. Ústavní stížnost je částečně důvodná, a to pokud napadá rozsudek krajského soudu.

12. Ústavní soud připomíná, v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť dle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je tak založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní projednávaném případě přitom uvedené ústavněprávní principy v řízení před krajským soudem dodrženy nebyly a napadeným rozsudkem krajského soudu došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces, odůvodňujícímu kasační zásah Ústavního soudu.

13. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (případně u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Odpověď na otázku, co přesně se rozumí tímto postupem, se odvíjí od příslušné zákonné procesní úpravy, která musí realizaci práva na soudní ochranu a spravedlivý proces reálně umožňovat. Obecné soudy přitom musí dodržovat zákonem stanový postup, jak pokud se účastníci řízení domáhají rozhodnutí své věci, tak pokud nakonec od svého požadavku na projednání a rozhodnutí věci soudem ustoupí. Ústavní soud proto již v minulosti shledal porušení práva účastníka na spravedlivý proces v důsledku zjevného pochybení obecného soudu spočívajícího v přehlédnutí zpětvzetí podané žaloby [nález sp. zn. II. ÚS 2682/15 ze dne 6. 1. 2016 (N 1/80 SbNU 25); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto nálezu jsou dostupná též na https://nalus.usoud.cz].

14. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi také opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se pro stěžovatele negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických či administrativních pochybení soudu, jimiž je kupříkladu založení rozhodné listiny do jiného spisu či její nezažurnalizování do příslušného spisu, omyl při datování jejího příchodu, přehlédnutí zaplacení soudního poplatku či přehlédnutí jiné (procesně) relevantní listiny apod. (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 1603/15 ze dne 8. 12. 2015 (N 207/79 SbNU 365), bod 17; nález sp. zn. IV. ÚS 204/16 ze dne 17. 1. 2017 (N 10/84 SbNU 139), bod 24; nález sp. zn. I. ÚS 355/18 ze dne 27. 3. 2018 (N 61/88 SbNU 853), bod 7; nález sp. zn. III. ÚS 3213/19 ze dne 28. 1. 2020, bod 9; nález sp. zn. III. ÚS 831/20 ze dne 28. 4. 2020, bod 11]. Konečné rozhodnutí soudu a jeho odůvodnění musí být ve shodě s obsahem soudního spisu a nesmí být v rozporu s předchozím průběhem řízení; výrok založený na věcně nesprávných argumentech a zjištěních nemůže dostát požadavkům spravedlivého procesu [nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459); obdobně i nález sp. zn. I. ÚS 355/18, citovaný výše, bod 7; nález sp. zn. III. ÚS 3213/19, citovaný výše, bod 9; a nález sp. zn. III. ÚS 831/20, citovaný výše, bod 11]. Nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci, ke kterým při množství projednávaných věcí občas logicky dochází, nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod (nález sp. zn. IV. ÚS 204/16, citovaný výše, bod 25). To platí i v souvislosti s pohybem písemností uvnitř soudu, který musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě účastníků při uplatnění jejich práv [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 518/10 ze dne 23. 11. 2010 (N 233/59 SbNU 375); nález sp. zn. IV. ÚS 2040/12 ze dne 12. 12. 2012 (N 203/67 SbNU 599), bod 13; nález sp. zn. I. ÚS 634/13 ze dne 15. 5. 2013 (N 85/69 SbNU 369); nález sp. zn. III. ÚS 281/12 ze dne 5. 12. 2013 (N 210/71 SbNU 477), bod 8; nález sp. zn. I. ÚS 1008/13 ze dne 12. 5. 2014 (N 87/73 SbNU 473), bod 10; nález sp. zn. II. ÚS 1603/15, citovaný výše, bod 17; nález sp. zn. IV. ÚS 204/16, citovaný výše, bod 24].

15. K takovému administrativnímu pochybení soudu, které se ve výsledku negativně projevilo ve sféře stěžovatele, došlo i v projednávaném případě, kdy krajský soud rozhodl na podkladě odvolání stěžovatele rozsudkem, jímž částečně změnil rozhodnutí okresního soudu, přestože stěžovatel vzal předtím své odvolání zpět. Zpětvzetí odvolání stěžovatele bylo krajskému soudu doručeno v pátek 6. 3. 2020, krajský soud pak ve věci rozhodoval v pondělí 9. 3. 2020. Podle § 207 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů přitom platí, že dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Toto ustanovení se přitom v souladu s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů uplatní též v nynějším řízení o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka, neboť posledně citovaný zákon nestanoví jinak.

16. Popsané pochybení krajského soudu, který s ohledem na stěžovatelovo včasné zpětvzetí odvolání měl odvolací řízení zastavit, vyplývá nejen ze soudního spisu v dané věci, ale shodují se na něm - vzácně - všichni účastníci řízení před Ústavním soudem, tj. jak stěžovatel, tak oba obecné soudy, jejichž rozhodnutí ústavní stížnost napadá. Krajský soud porušil kogentní ustanovení občanského soudního řádu, podle nějž v daném případě neměl jinou možnost než odvolací řízení zastavit, a tedy nerozhodovat ve věci samé; a tímto vybočením ze zákonné úpravy v důsledku porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť nerespektoval stanovený postup a stěžovatelem řádně projevenou vůli dodatečně odvoláním nebrojit proti rozhodnutí okresního soudu.

17. Na závěru o porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva nezákonným postupem a rozhodnutím krajského soudu nemůže nic změnit ani tvrzení krajského soudu, že soudcům příslušného senátu se zpětvzetí odvolání stěžovatele dostalo do dispozice až po vyhlášení napadeného rozsudku, což Ústavní soud v zásadě nemá důvod zpochybňovat (sobotní datum uvedené v příslušném úředním záznamu lze vskutku považovat za zjevný překlep, respektive písařskou chybu). Ústavní soud znovu opakuje, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži účastníků a je na státu, respektive obecných soudech, aby zajistily, že včas a řádně doručená podání či jiné učiněné úkony účastníků nebudou v řízeních přehlíženy, a to ať už se řízení vede na jakémkoli, větším či menším, soudě.

18. Ústavní soud tedy přisvědčil stěžovatelově námitce protiústavnosti napadeného rozsudku krajského soudu v důsledku toho, že krajský soud ignoroval včasné zpětvzetí odvolání stěžovatele, odvolací řízení nezastavil, ale vydal meritorní rozsudek. K porušení práva účastníka na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny totiž dojde i tehdy, pokud tento účastník jako odvolatel vezme včas a řádně své odvolání zpět, avšak odvolací soud - byť i v důsledku pochybení administrativního rázu (včetně prodlení při předání písemností mezi různými pracovišti soudu) - toto zpětvzetí přehlédne či ignoruje a namísto zákonem předvídaného zastavení odvolacího řízení rozhodne na podkladě daného odvolání ve věci samé.

19. Za této situace je v posuzovaném případě nadbytečné zabývat se ostatními námitkami stěžovatele vůči rozsudku krajského soudu, neboť krajský soud neměl rozhodovat ve věci samé, ale odvolací řízení zastavit.

20. V části, v níž je napaden rozsudek okresního soudu, je pak ústavní stížnost nepřípustná. V souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je třeba před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; jinak je ústavní stížnost nepřípustná. V projednávaném případě přitom stěžovatel sice proti rozsudku okresního soudu podal odvolání, posléze jej však vzal zpět, takže nakonec tohoto řádného opravného prostředku k ochraně svého práva nevyužil. Na tom nic nemění skutečnost, že krajský soud přesto v odvolacím řízení pokračoval a vydal rozsudek ve věci samé, neboť jak bylo výše podrobně osvětleno, tento jeho postup a vydané rozhodnutí jsou protiústavní, a odvolací řízení mělo být po zpětvzetí odvolání stěžovatele zastaveno. Vzal-li stěžovatel své odvolání zpět, nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva před obecnými soudy, pokud jde o věc samu, pročež je ústavní stížnost v této části, brojící proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nepřípustná.

21. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti v části, v níž stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu, a toto rozhodnutí krajského soudu pro porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zrušil, v souladu s § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V části, v níž směřuje proti rozsudku okresního soudu, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů