// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 21.02.2020
ÚS: K respektování nejlepšího zájmu dítěte
Postupem krajského soudu, který nezohlednil všechny okolnosti daného případu a své rozhodnutí řádně neodůvodnil, došlo k porušení práva na spravedlivý (řádný) proces a k porušení čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, zajišťujícího dítěti právo na formulování a přiměřeně zohlednění názoru odpovídajícího věku a úrovni dítěte.
Rozhodnutím soudu provedená úprava styku nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, zda je respektován zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem, tedy zda rozhodnutím byla nastavena vhodná úprava styku nezletilých dětí s otcem.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3241/19, ze dne 14. 1. 2020
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I
1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb., dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v řízení o úpravě poměrů pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství. S ústavní stížností stěžovatelka spojila také návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Návrhu bylo vyhověno usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2019 a vykonatelnost napadeného rozhodnutí byla odložena do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti.
2. Z obsahu napadeného rozsudku a ústavní stížnosti se podává, že rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 1. 2019 č. j. 25 Nc 1206/2017-425 byla nezletilá dcera a nezletilý syn svěřeni pro dobu před rozvodem manželství i pro dobu po rozvodu manželství do výchovy matky; byla upravena pravidla a rozsah styku s otcem tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden v roce, a to v sobotu od 10 hodin do 19 hodin a v neděli od 10 hodin do 18 hodin; bylo rozhodnuto o povinnosti platit výživné ve výši 17 000 Kč měsíčně na syna a 15 500 Kč měsíčně na dceru; o povinnosti splácet dlužné výživné v měsíčních splátkách a o nákladech řízení, kdy žádnému z účastníků nebyly přiznány.
3. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno prvostupňové rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilými dětmi tak, že otec je oprávněn se s nimi stýkat v sudém týdnu v kalendářním roce vždy od soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; v každém sudém kalendářním roce o školních jarních prázdninách od soboty předcházející těmto prázdninám od 9:00 hodin do soboty po uplynutí 1 týdne do 17:00 hodin; v období letních (hlavních) školních prázdnin v každém sudém roce od 1. 7. od 9:00 hodin do 7. 7. do 17:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 7. 8. do 17:00 hodin a v každém lichém roce od 15. 7. od 9:00 hodin do 22. 7. do 17:00 hodin a od 15. 8. od 9:00 hodin do 22. 8. do 17:00 hodin; v každém kalendářním roce v období vánočních školních prázdnin dne 25. 12. od 9:00 hodin do 18:00 hodin.
4. Dále bylo nově rozhodnuto, že nedoplatky na výživném za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 7. 2019 ve výši 327 000 Kč pro syna a ve výši 288 000 Kč pro dceru je otec povinen zaplatit na účty dětí u Stavební spořitelny České spořitelny a. s., přičemž rodiče jsou oprávněni s těmito finančními prostředky a výnosy z nich uloženými na účtu nezletilých disponovat pouze po předchozím schválení opatrovnickým soudem.
5. Ve zbytku, tj. pokud jde o svěření dětí do výchovy matky a rozhodnutí o výši výživného, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady odvolacího řízení.
II
6. Stěžovatelka namítá, že v řízení byl upřednostněn zájem otce před zájmy nezletilých dětí, závěry odvolacího soudu jsou v hrubém rozporu se zájmy nezletilých, jakož i se zjištěními učiněnými v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud sice v rámci řízení zjišťoval názor nezletilých, avšak rozsudkem následně rozhodl v rozporu s tím, jak svůj názor a svá přání nezletilí v rámci řízení vyjádřili. Nadto odvolací soud opomenul hodnotit názor nezletilých dětí s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti. Stěžovatelka zejména soudu vytýká, že žádným způsobem nezkoumal psychické zdraví otce a vhodnost výchovného vlivu psychicky nemocného člověka na nezletilé děti. Odvolací soud se spokojil s tvrzením otce, že se léčí 2,5 roku na psychiatrii, aniž by uměl popsat diagnózu a léky, které užívá. Soud nenechal vypracovat znalecké posudky z oboru psychiatrie, ačkoliv jejich provedení navrhovala stěžovatelka a také orgán sociální péče a ochrany dětí (kolizní opatrovník). Soud dokonce ani nezjišťoval u ošetřujícího lékaře, které léky otec užívá, případně zda jejich užívání nemůže mít negativní dopad na fungování otce ve vztahu k nezletilým. Ze strany soudu tak nebylo provedeno řádné dokazování. Stěžovatelka rovněž namítá, že soud nevzal v potaz opravdový zájem rodičů o nezletilé, když v závěru odvolacího soudu bylo zjištěno, že otec si s nezletilými nebudoval vztah, neboť nejdříve byl pracovně vytížen, od 28. 7. 2015 do 7. 3. 2017 byl omezen na osobní svobodě a v květnu 2017 se odstěhoval ze společné domácnosti.
7. Stěžovatelka rovněž uplatňuje námitky proti rozhodnutí o povinnosti otce zaplatit nedoplatek výživného na účty nezletilých u stavební spořitelny. Odvolací soud přenesl vyživovací povinnost nezletilých předcházející rozhodnutí odvolacího soudu pouze na stěžovatelku, která sama zajišťovala vyživovací povinnost vůči nezletilým dětem v plném rozsahu a otec od srpna 2017 přispívá pouze částkou ve výši 5 000 Kč na každé nezletilé dítě. Poukazuje na to, že každý z nezletilých je přitom zajištěn, neboť každý z nich vlastní jednu nemovitost.
III
8. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již bezmála dva roky probíhal na základě předběžného opatření ze dne 13. 10. 2017 styk otce s nezletilými každý sudý víkend v sobotu a v neděli bez přespání nezletilých u otce, aniž by se matkou tvrzené negativní okolnosti na straně otce jakkoliv neblaze projevily. Stanovení co možná nejširšího styku otce s nezletilými je v jejich zájmu. Nezletilí ve věku 10 a 8 let při prezentování svého názoru byli zjevně pod vlivem matky jako primárně pečující osoby, která si rozšíření styku s otcem nepřála. Vyslovené přání nezletilých neznamená povinnost soudu zcela ho do rozhodnutí převzít. Otec byl obvinění, v důsledku kterého byl držen ve vazbě, v plném rozsahu zproštěn. Projev úzkostné depresivní poruchy v jednání otce, v důsledku jeho pobytu ve věznici, jeho ambulantní psychiatrické léčení a medikace nejsou důvodem pro omezení styku otce s nezletilými v takovém rozsahu, jak navrhovala matka.
9. Důvodem úpravy, pokud jde o dlužné výživné, bylo jednání matky, která nakládala s finančními prostředky v řádu milionů Kč na účtech nezletilých, aniž by si k takové zásadní majetkové dispozici předem opatřila nezbytné schválení opatrovnického soudu či vyjádření otce jako druhého rodiče.
10. Otec nezletilých ve vyjádření k ústavní stížnosti, resp. k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že návrh považuje za účelový. Matka chce, aby byl vztah dětí a otce do budoucna minimalizován, což povede ke zničení možného vztahu dětí a otce. Matka dodnes umožňuje styk otce a dětí každý sudý víkend sobotu a neděli bez přespání, pokud by otec byl pro děti nebezpečný, styk dětí a otce by nějak ohrožoval zájem dětí, matka by styk zřejmě neumožňovala. Otec v řízení navrhoval provedení znaleckého posudku jak na sebe, tak na matku a děti. Poukazuje i na to, že z důvodu nezákonné vazby byl po dobu 19 měsíců omezen v kontaktu s dětmi státem.
11. Kolizní opatrovník ve vyjádření k ústavní stížnosti zrekapituloval průběh dosavadního řízení a svá předchozí doporučení.
12. Uvedená vyjádření nezasílal Ústavní soud k replice, neboť neobsahovala žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti.
IV
13. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
14. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování.
V
15. Ústavní soud nejdříve uvádí, že stěžovatelka podle petitu ústavní stížnosti napadá celý rozsudek krajského soudu, avšak argumentace ústavní stížnosti směřuje výhradně do výroků, kterými byl upraven styk otce s dětmi a rozhodnuto o dlužném výživném. V tomto rozsahu se Ústavní soud také zabýval námitkami stěžovatelky. Ve vztahu k výrokům, proti nimž stěžovatelka žádné námitky nevznáší, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
16. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů jen za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, kdy se jeho přezkumná pravomoc zejména koncentruje na posouzení, zda nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
17. V řízení týkajícím se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem se tedy přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a ustanovením občanského soudního řádu, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14).
18. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda civilní soudy zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývající zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy, který musí být vždy prioritním hlediskem, a zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi.
19. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí krajského soudu, přičemž dospěl k závěru, že soud je při svém rozhodování dostatečně nezohlednil, a proto jeho rozhodnutí nelze v některých jeho částech považovat za ústavně konformní.
20. Řízení o úpravu poměrů pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství bylo zahájeno dne 22. 5. 2017. Podkladem pro rozhodování soudů byl výslech účastníků, nezletilých dětí a stanovisko kolizního opatrovníka, který doporučil respektovat přání nezletilých dětí. Znalecký posudek v řízení nebyl vypracován.
21. Z připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že matka již v podání ze dne 4. 8. 2017 poukazovala na to, že otec od roku 2013 trpí neléčenou úzkostně depresivní poruchou. V podání ze dne 24. 10. 2018 výslovně navrhla, aby otec dětí předložil lékařskou zprávu o svém psychickém stavu. Sám otec v odvolání navrhoval psychiatrické vyšetření rodičů. Navrhl i psychologické vyšetření dětí s tím, že bude respektovat jejich přání, avšak výslechy prováděné orgánem sociální péče a ochrany dětí považuje za neobjektivní. Stěžovatelka ve vyjádření k odvolání otce opět navrhovala psychologické vyšetření s tím, že je rovněž ochotna se mu podrobit, avšak nechtěla by jím zatěžovat děti. Dále žádala soud, aby si vyžádal psychologickou zprávu z doby, kdy otec pracoval u Československé armády a důvodem jeho odchodu měly být psychické potíže. Na č. l. 670 spisu je založeno stanovisko Ministerstva spravedlnosti k žádosti otce o náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 38/2016, ze které se podává, že žadatel již byl v minulosti opakovaně hospitalizován na psychiatrii.
22. Uvedenými námitkami a důkazními návrhy se odvolací soud nijak nezabýval. Omezil se na konstatování, že otec trpí úzkostnou poruchou v důsledku pobytu ve vazbě, ačkoliv takový úsudek není nijak důkazně podložen a naopak obsah spisu naznačuje, že psychické problémy otce trvají již od roku 2013. Soud přitom nevyvinul ani jinou aktivitu, která by v tomto směru vedla alespoň k minimálně možnému objektivnímu náhledu na věc, neboť si nevyžádal ani zprávu odborného lékaře o zdravotním stavu otce a o jím užívaných lécích a jejich účincích. Soud své závěry, proč nevyhověl návrhu matky (v podstatě i návrhu otce) na provedení znaleckého posudku přitom nijak nezdůvodnil.
23. Procesním právům účastníka přitom odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, současně tak postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, proto typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, II. ÚS 663/2000, III. ÚS 1414/16, II. ÚS 2545/17 a další).
24. Ústavní soud dále považuje rozhodnutí soudu za nedostatečně odůvodněné, i pokud jde o hodnocení názoru a přání dětí na úpravu styku s otcem. Z výslechu dětí se podává, že u otce nechtějí přespávat ani u něj trávit více času. Obě děti potvrdily, že otec se jim dostatečně nevěnuje, děti rozeštvává, syna ponižuje, dceru upřednostňuje, s jejich matkou nekomunikuje, což činí problémy při předávání dětí a přípravě do školy. Krajský soud změnu úpravy styku odůvodnil tím, že prostředí u otce je dětem známé a děti jsou způsobilé u otce přespávat. Stanovisko dětí, pokud jde o úpravu styku, nijak nereflektoval. Pouze uvedl, že v zájmu dětí momentálně není přistoupit ještě k širší úpravě styku s otcem. V odůvodnění rozhodnutí přitom jednání otce hodnotil tak, že ani v průběhu odvolacího řízení nerespektoval doporučení soudu a své chování k dětem nezměnil.
25. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i když je názor nezletilých dětí důležitým vodítkem při rozhodování soudu, nelze vycházet výhradně z něj, ale je třeba věc posuzovat v celkovém kontextu okolností a rodinné situace tak, aby prioritním hlediskem byl zájem dítěte (srov. např. sp. zn. II. ÚS 4160/12, II. ÚS 2943/14, I. ÚS 2496/17 a další). Pokud však soud nehodlá k jednoznačně formulovanému názoru dětí přihlédnout, je třeba i v tomto směru závěry patřičně odůvodnit. Nelze tak učinit až ve vyjádření k ústavní stížnosti poukazem na to, že děti byly negativně ovlivněny matkou, navíc bez jakéhokoliv podkladu nasvědčujícímu tomuto tvrzení. Ze spisu se přitom podává, že matka styku dětí s otcem stanovenému předběžným opatřením nebránila. Krajský soud, který názoru nezletilých nevěnoval patřičnou pozornost odpovídající jejich věku a úrovni, a k jejich přání nepřihlédl, resp. je vůbec nehodnotil, rozhodl i v rozporu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1191/17).
26. Ústavní soud uzavírá, že ve shora popsaném rozsahu krajský soud nezohlednil všechny okolnosti daného případu a rozhodnutí nesplňuje požadavky kladené na řádné odůvodnění, které má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost činnosti soudních orgánů a zamezit potenciální libovůli při rozhodování. Součástí ústavních záruk spravedlivého (řádného) procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí (např. sp. zn. III. ÚS 84/94, Pl. ÚS 1/03). Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, jakož i vyloučení pochybností o přítomnosti svévole nebo libovůle v rozhodování soudu. Jeho nezbytný rozsah se přitom odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení, se kterými se soudy musí adekvátně vypořádat (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 360/99, III. ÚS 961/09, též např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci stížnosti č. 16034/90, Van de Hurk proti Nizozemí a stížnosti č. 18390/91, Ruiz Torija proti Španělsku). Odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci stížnosti č. 24221/13, Carmel Saliba proti Maltě).
27. Námitky stěžovatelky, pokud jde o povinnosti otce zaplatit nedoplatek výživného na účty nezletilých u stavební spořitelny, Ústavní soud neshledal opodstatněnými.
28. K otázce výživného Ústavní soud ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Ústavní soud zároveň opakovaně vyzdvihl, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti spadá do pravomoci civilních soudů. Je věcí úvahy soudu, jenž je povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho uvážení pohybuje (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06).
29. V tomto směru bylo ohledně majetkových a finančních poměrů rodičů i předchozích aktivit matky, pokud jde o finanční prostředky otce a dětí, provedeno podrobné dokazování. Soud své závěry i ve vazbě na celý kontext věci dostatečně odůvodnil, přičemž jeho rozhodnutí bylo vedeno právě nejlepším zájmem dětí. Ústavní soud proto neshledal důvod tyto jeho závěry z ústavního hlediska zpochybňovat.
30. Ústavní soud uzavírá konstatováním, že vytýkaným postupem krajského soudu, který doposud nezohlednil všechny okolnosti daného případu a své rozhodnutí řádně neodůvodnil, došlo k porušení práva na spravedlivý (řádný) proces a porušení čl. 12 odst. 1 Úmluvy, zajišťujícího dítěti právo na formulování a přiměřeně zohlednění názoru odpovídajícího věku a úrovni dítěte. Nadto není postaveno najisto, že rozhodnutím provedená úprava styku respektuje zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy, který musí být vždy prioritním hlediskem, tedy zda rozhodnutím byla nastavena vhodná úprava styku nezletilých dětí s otcem.
31. Ústavní soud nezpochybňuje roli otce v životě dětí, stejně jako závěr, že jak otec, tak i dítě mají právo se stýkat a zájem nezletilých spočívá i v zachování vazeb s oběma rodiči. Pro určení rozsahu styku však bude nezbytné provést potřebné důkazy, případně znalecký posudek a zvážit a vyvážit dotčené oprávněné zájmy tak, aby následným rozhodnutím soudu došlo k úpravě styku otce s dětmi způsobem reflektujícím jejich nejlepší zájem.
32. Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a), § 82 odst. 3 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.
Autor: US