// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 24.10.2014
KS: Započtení proti nároku klienta ze smlouvy o úschově
Kompenzační námitka, kterou uplatňuje advokát vůči svému klientovi pohledávku na zaplacení poskytnuté právní služby, proti požadavku klienta na vyplacení částky uložené u advokáta do správy (§ 56a z.č. 85/1996 Sb.), je absolutně neplatným právním úkonem z důvodu obcházení zákona ve smyslu ust. § 39, § 56a zákona č. 85/1996 Sb. a potažmo dle článku 2 odst. 5 stavovského předpisu, tj. usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky.
podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 69Co 178/2014, ze dne 19. 6. 2014
UPOZORNĚNÍ: Zdroj rozhodnutí (vč. právní věty) se nachází na adrese: http://www.nsoud.cz/Judikaturans_new/judikatura_vks.nsf/webSpreadSearch
Dotčené předpisy:
§ 580 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 724 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 56a zák. č. 85/1996 Sb.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 190.000 Kč s konkretizovaným příslušenstvím v určené lhůtě (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 54.500 Kč v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).
Okresní soud předně uzavřel, že měl vytvořeny procesní podmínky k projednání a rozhodnutí věci, že byť se žalovaná jednání dne 4. 4. 2014 nezúčastnila, bylo jí předvolání řádně doručeno a žalovaná o odročení jednání nepožádala. Okresní soud ve věci samé, poté co po skutkové stránce zjistil, že žalovaná jako advokátka uzavřela dne 24. 6. 2009 s žalobkyní smlouvu o úschově, na jejímž základě žalobkyně složila do úschovy žalované částku 190.000 Kč, že žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit žalobkyni předmět úschovy ke dni 10. 1. 2010, že žalovaná uvedenou částku použila na úhradu své pohledávky za žalobkyní z titulu odměny a náhrady za právní služby, po právní stránce uzavřel, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z příkazní smlouvy ve smyslu ustanovení § 724 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) a smlouvy o úschově peněz dle § 56 a § 56a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Procesní obranu žalované, spočívající v tvrzeném zápočtu uvedené částky na odměnu a náhrady vůči žalované za poskytnuté právní služby žalobkyní důvodnou neshledal s poukazem na usnesení předsednictva České advokátní komory č. 7/2004, dle kterého je možnost použití peněz v úschově na jiný účel vázána na písemný souhlas klienta, stejně jako neshledal důvodnou žalovanou vznesenou námitku promlčení. Žalobou uplatněný nárok nelze podřadit pod žádnou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, v daném případě se jedná o závazkový vztah mezi účastníky, který se promlčuje v tříleté lhůtě dle § 101 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Okresnímu soudu vytýká, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), že před vydáním napadeného rozhodnutí okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navrhované důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s .ř.) a že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Okresní soud pochybil, pokud věc projednal na jednání dne 4. 4. 2014, když žalovaná nebyla o termínu jednání uvědomena. Obdržela od soudu zásilku, která obsahovala 2 listiny; a to usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 69Co 600/2013 ze dne 21. 2. 2014, kterým odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil k dalšímu řízení a dále usnesení okresního soudu ze dne 24. 3. 2014, kterým byla vyzvána předložit soudu dopis žalobkyně ze dne 14. 10. 2012 a referenční spis. Tomuto pokynu soudu vyhověla a listiny dne 3. 4. 2014 prostřednictvím podatelny předložila. Očekávala nařízení jednání. Dne 8. 4. 2014 však obdržela rozsudek z data 4. 4. 2014 a téhož dne na informačním oddělení soudu zjistila, že dne 4. 4. 2014 proběhlo jednání ve věci. Je tedy přesvědčena o tom, že pokud soud věc projednal, aniž byla od termínu jednání uvědoměna, porušil rovné postavení účastníků řízení a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Po stránce věcné namítá, že okresní soud neprovedl jí navrhované důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Podáním ze dne 8. 3. 2013 a následným podáním ze dne 7. 5. 2013 podrobně popsala průběh zastupování žalobkyně v době, když žalobkyně byla její klientkou a dohodu o použití částky 190.000 Kč, když žalobkyně měla zaplatit na vyúčtování nákladů zastoupení, po jeho skončení částku 199.992 Kč. V řízení před soudem prvého stupně vznesla námitku promlčení. Je i nadále přesvědčena o tom, že v případě tvrzeného nároku žalobkyně se jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení a že tento nárok je promlčen. Pokud žalobkyně tvrdí, že podle smlouvy o úschově jí měla být částka 190.000 Kč vrácena nejpozději 10. 1. 2010 a popírá tvrzení žalované o tom, že došlo k jiné dohodě o použití částky 190.000 Kč, věděla již dne 11. 1. 2010 o tom, že jí tato částka měla být vrácena a že tedy došlo k bezdůvodnému obohacení. Subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák. je dvouletá a uplynula dnem 11. 1. 2012. Pokud žaloba byla podána u soudu dne 11. 1. 2013, byla podána po uplynutí promlčecí doby. Navrhuje, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila, v rámci vyjádření u jednání odvolacího soudu navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen.
Odvolání bylo projednáno podle článku II. bod 2 o. s. ř. (přechodná ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.) podle předpisů platných do 31. 12. 2013, tj. zákona č. 99/1963. Sb., neboť řízení bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti novely tohoto zákona.
Po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu podala osoba k tomuto úkonu oprávněná, a že odvolání obsahuje všechny podstatné náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu (§ 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je věcně správný.
Krajský soud se předně zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl naplněn odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy zda okresní soud se nedopustil porušení procesních předpisů a řízení nezatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud věc projednal při jednání dne 4. 4. 2014, k tomuto jednání se žalovaná nedostavila bez omluvy, okresní soud při tomto jednání provedl důkaz listinami, přítomné účastníky poučil ve smyslu ust. § 123, § 119a odst. 1, 2 o. s. ř. a vyhlásil rozsudek ve věci samé. Žalované bylo, jak je zřejmé z doručenky, doručeno předvolání na jednání (vz. 014 o. s. ř.) na den 4. 4. 2014 spolu s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (č. l. 121 spisu) a usnesením okresního soudu (č. l. 126 spisu – výzva k předložení listinných důkazů), doručenka se vrátila s poznámkou, že adresát nebyl zastižen a zásilka byla vložena do domovní schránky. Žalovaná souhlasí s tím, že účinky doručení nastaly, nicméně, že jí bylo doručeno pouze usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a usnesení okresního soudu s tím, že zásilka neobsahovala předvolání k jednání na den 4. 4. 2014. Žalovaná své tvrzení o tom, že zásilka oproti údajům uvedeným na doručence obsahující označení doručovaných písemností neobsahovala předvolání k jednání na den 4. 4. 2014, pouze tvrdila, žádný důkaz k prokázání svého tvrzení neoznačila. Okresní soud postupoval správně, pokud věc projednal v nepřítomnosti žalované. Podle ust. § 50f odst. 3 o. s. ř., doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Doručenka o doručení písemností žalované prostřednictvím doručujícího orgánu s účinky řádného doručení dne 26. 3. 2012 obsahuje všechny předepsané náležitosti vyplývající z ust. § 50g o. s. ř. a je veřejnou listinou. Bylo na žalované, aby prokázala opak. Žalovaná důkazní povinnost, která jí ohledně důkazu opaku údajů na doručence uvedených svědčila, nesplnila, přičemž poučení dle ust. § 118a o. s. ř. při nařízeném jednání se jí v odvolacím řízení dostat nemohlo, neboť nevyužila možnosti účastnit se odvolacího jednání, ke kterému byla řádně předvolána. Konečně nelze odhlédnout i od té skutečnosti, že žalovaná jako bývalá advokátka je seznámena se způsobem zaznamenávání obsahu písemností na doručence a pokud by jí doručovaná zásilka neobsahovala předvolání k jednání na den 4. 4. 2014 (vz. 014 – J 4/4), nepochybně by reagovala dotazem za účelem zjištění rozporů mezi údaji uvedenými na obálce, tj. doručence, a obsahem doručované zásilky. Odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. důvodný není.
Krajský soud věc rovněž projednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, žalovaná byla předvolána k jednání odvolacího soudu na den 19. 6. 2014, předvolání převzala dne 3. 6. 2014 a svou neúčast neomluvila a o odročení jednání nepožádala.
V posuzovaném případě je předmětem řízení nárok žalobkyně na vrácení finančních prostředků, jež žalovaná převzala jako advokátka na základě smlouvy o jejich úschově.
Po přezkoumání obsahu spisu dospěl krajský soud k závěru, že okresní soud provedl řádně důkazy, které účastníci za účelem prokázání svých tvrzení označili v hodnocení provedených důkazů respektoval zásady dané ust. § 132 o. s. ř., neboť vzal v úvahu všechny skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly či jinak vyšly v řízení najevo. Ve způsobu, jakým okresní soud zhodnotil jednotlivé důkazy i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti, není logický rozpor. Odvolací námitky žalované o neúplném dokazování (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) důvodné nejsou, když žalovaná ani nekonkretizovala, které z jí navržených důkazů okresní soud neprovedl a nesprávnost skutkových zjištění namítala žalovaná rovněž pouze v obecné rovině. Krajský soud proto přebírá skutkový stav, jak jej zjistil okresní soud, když další důkazy ve smyslu ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. žádným z účastníků nebyly tvrzeny ani označeny. Okresní soud po stránce skutkové správně zjistil, že dne 24. 6. 2009 uzavřely účastnice řízení smlouvu označenou jako „svěřenecká“, na základě které se žalobkyně zavázala složit na účet žalované částku 190.000 Kč do 30. 6. 2009 a současně zmocnila žalovanou k výplatě uvedené částky Miloslavě M. ve lhůtě sedmi pracovních dnů po předložení kupní smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu žalobkyni s tím, že v případě zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva nebo listiny osvědčující platné odstoupení od kupní smlouvy, bylo dohodnuto, že do sedmi dnů žalovaná složené peníze poukáže na účet žalobkyně a pro případ, že smlouva o převodu spoluvlastnického podílu nebude sepsána ve lhůtě do 31. 12. 2009, bylo dohodnuto, že složenou částku žalovaná vrátí žalobkyni nejpozději do 10. 1. 2010. Dne 24. 6. 2009 žalobkyně předala žalované do úschovy částku 190.000 Kč. Žalovaná za období od roku 2000 do roku 2012 jako advokátka zastupovala žalobkyni v řadě právních věcí a za zastupování vyúčtovala odměnu a náhrady za poskytnuté služby ve výši 190.992 Kč. K uzavření kupní smlouvy zmiňované ve „svěřenecké smlouvě“ nedošlo, žalovaná částku 190.000 Kč žalobkyni nevrátila, tuto částku 190.992 Kč uplatnila jako vzájemnou žalobu písemným podáním, doručeným okresnímu soudu dne 11. 3. 2013 (č. l. 19) a řízení o vzájemné žalobě bylo usnesením okresního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 21C 10/2013-30 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 zákona č. 549/1991 Sb.).
Takto zjištěný skutkový stav okresní soud správně posoudil s odkazem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku, a to § 3028 odst. 1, 2, 3, dle ust. § 724, § 101 obč. zák., § 56 a § 56a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a citovaná ustanovení i přiléhavým způsobem vyložil.
Podle ust. § 724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle ust. § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle § 56 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát oprávněn spravovat cizí majetek, včetně výkonu funkce insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu. Ustanovení části druhé hlavy druhé a třetí tohoto zákona se použijí pro činnost advokáta podle odstavce 1, jakož i pro další činnosti advokátů vykonávané podle zvláštních právních předpisů přiměřeně. Advokát však nemá povinnost mlčenlivosti podle § 21 ohledně skutečností, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce; ustanovení zvláštního právního předpisu) o povinnosti mlčenlivosti insolvenčního správce, tím nejsou dotčena.
Podle ust. § 56a odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, peníze, cenné papíry nebo jiný majetek přijatý advokátem do správy je advokát povinen uložit na zvláštní účet u banky nebo u jiné osoby oprávněné podle zvláštních právních předpisů k přijímání vkladů nebo ke správě cenných papírů anebo jiného majetku. Klient je povinen uhradit advokátovi náklady se správou majetku uvedeného v odstavci 1. Smlouvu o správě majetku, kopie klientem předložených dokladů, plná moc udělenou mu klientem, popřípadě další listiny vzniklé v souvislosti se správou majetku podle předchozích odstavců, uschovává advokát po dobu 10 let od ukončení správy. Podrobnosti o povinnostech advokáta podle předchozích odstavců stanoví stavovský předpis.
Podle čl. 2 odst. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku platby z uložených prostředků klienta ve prospěch advokáta nebo jiných osob, zejména platba odměny advokáta, nejsou přípustné s výjimkou případů, kdy takovou platbu umožňuje právní předpis, nebo pokud klient, dle něhož má být platba provedena, k ní dal písemný souhlas, anebo to vyplývá ze smlouvy uzavřené s klientem, popřípadě pokud platba byla nařízena rozhodnutím soudu nebo jiným k tomu oprávněným orgánem.
Podle § 580 obč. zák., mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle ust. § 727 obč. zák. příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.
Okresní soud učinil správný právní závěr, posuzoval-li právní vztah ze smlouvy uzavřené jen mezi účastnicemi řízení dne 24. 6. 2009, označené jako „svěřenecké“ jako právní vztah o úschově finančních prostředků dle ustanovení § 56 a § 56a zákona o advokacii, když žalobkyni předala v souladu s uzavřenou smlouvou peníze žalované a žalované tak vznikla povinnost finanční prostředky, v souladu se smlouvou buď vyplatit třetí osobě nebo vrátit tyto peníze ve sjednané lhůtě (10. 1. 2010) zpět žalobkyni. Okresní soud správně uvádí, že byť smlouva nese označení „svěřenecká“, jedná se v projednávané věci o přijetí předmětu závazku (peněz) advokátem – žalovanou v rámci její činnosti podle § 56 a § 56a zákona o advokacii a přijetí těchto finančních prostředků je výrazem správy cizího majetku, která se uskutečňuje na základě smlouvy s klientem. Příjme-li advokát „do úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat; tato osoba totiž není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Důsledkem toho, že smlouva o úschově peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem, který finanční prostředky na zvláštní účet advokáta ukládá, je, že složením peněz, které mají být podle uvedené smlouvy (při splnění určitých podmínek) vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli. Okresní soud správně po právní stránce uzavřel, že žalovaná porušila svou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy o úschově peněz, a uložil žalované povinnost předmět úschovy žalobkyni vrátit.
Shodně se soudem prvého stupně má krajský soud za to, že procesní obrana žalované je právně irelevantní, a to ať již se jedná o vznesenou námitku promlčení nebo kompenzační projev ve smyslu ust. § 580 obč. zák. O projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že došlo k uzavření smlouvy o úschově finančních prostředků, došlo tedy k převodu peněz na základě platného právního důvodu a v daném případě se tedy jedná o závazkový právní vztah mezi účastníky, který se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě dle ust. § 101 obč. zák. a nikoliv ve dvouleté subjektivní promlčecí době dle ust. § 107 obč. zák. jak tvrdí odvolatelka. Pokud žalobkyni dle smlouvy o úschově měl být vrácen předmět úschovy nejpozději dne 10. 1. 2010, započal běh tříleté promlčecí doby dne 11. 1. 2010, a pokud byla žaloba podána dne 11. 1. 2013, byla podána v poslední den tříleté promlčecí doby, tedy včas. Rovněž závěr soudu prvého stupně o tom, že kompenzační (jednostranný) právní úkon, jímž žalovaná započetla svoji pohledávku z titulu odměny a náhrady za právní služby (č. l. 19, 20 spisu), proti pohledávce uplatněné žalobkyní, je neplatným právním úkonem, je správný. Kompenzační námitka vznesená žalovanou je absolutně neplatným právním úkonem z důvodu obcházení zákona ve smyslu ust. § 39, § 56a zákona č. 85/1996 Sb. a potažmo dle článku 2 odst. 5 stavovského předpisu, tj. usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky.
Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o příslušenství žalované pohledávky a náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Žalovaná ve fázi odvolacího řízení nebyla se svým odvoláním úspěšná a ve smyslu ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady této fáze řízení. Žalobkyně byla i ve fázi odvolacího řízení zastoupena advokátem, kterému náleží odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 5, ve výši 8.700 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 9.000 Kč, k úhradě této částky byla žalovaná zavázána v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 211, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).
Autor: KS