// Profipravo.cz / Řízení o úschovách 31.12.2007
K soudní úschově ve smyslu § 568 obč. zák.
V soudní praxi není pochyb o tom, že úschova podle § 352 o.s.ř. není úřední úschovou ve smyslu § 568 obč. zák.; tou je pouze úschova podle ustanovení § 185a a násl. o.s.ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2399/2006, ze dne 19. 7. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) F. K., b) Š. K., a c) J. K., zastoupených advokátem, proti povinnému Z, d. P. V. n. L. v l., zastoupenému advokátkou, pro 852 776,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nc 8829/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2006, č.j. 25 Co 452/2005-98, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným usnesením krajský soud v bodě I. výroku změnil usnesení ze dne 25. 3. 2005, č. j. 0 Nc 8829/2005-27 (jímž okresní soud odložil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 25. 3. 2005, č. j. 0 Nc 8829/2005-26, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 6. 2005, č. j. 0 Nc 8829/2005-76, do rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku okresního soudu ze dne 1. 10. 2003, č. j. 14 C 288/99-281), tak, že návrh na odklad provedení exekuce zamítl; v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, krajský soud v bodě II. výroku jeho rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žádný důvod zastavení exekuce není dán; exekuční tituly jsou vykonatelné a složení vymáhané pohledávky do soudní úschovy podle § 352 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nelze považovat za splnění ve smyslu § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Zákonné předpoklady pro odklad provedení exekuce však v souzené věci splněny nejsou.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Jelikož soudy nezajistily doručení odvolání oprávněných proti usnesení o odkladu exekuce povinnému, nemohl se povinný na řízení řádně připravit. Exekuce byla nařízena, ačkoli proti exekučnímu titulu podal povinný dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti a vymáhanou pohledávku ještě před nařízením exekuce složil do soudní úschovy. Je rovněž přesvědčen, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a že předpisy použité soudy v nalézacím řízení jsou protiústavní. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena soudům nižšího stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění ve svém vyjádření podrobně popisují průběh svého sporu s povinným, řízení předcházející vydání exekučního titulu, jakož i řízení exekuční. Podle jejich názoru veškeré kroky právní zástupkyně povinného jsou vedeny s úmyslem oddálit konečné vypořádání pohledávky oprávněných. Navrhli, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je výrazem ustálené soudní praxe, že podání dovolání proti exekučnímu titulu, byť by bylo spojeno s návrhem na odklad vykonatelnosti, nemá za následek pozbytí vykonatelnosti exekučního titulu; i kdyby vykonatelnost exekučního titulu byla podle § 243 o. s. ř. skutečně odložena, není to důvodem zastavení exekuce, nýbrž pouze odkladu jejího provedení podle § 54 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 1997 pod č. 50). V soudní praxi není též pochyb o tom, že úschova podle § 352 o.s.ř. není úřední úschovou ve smyslu § 568 obč. zák.; tou je pouze úschova podle ustanovení § 185a a násl. o.s.ř. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář, 7. vydání, C. H. Beck Praha 2006, I. díl, str. 903). Námitky směřující proti věcné správnosti exekučního titulu (a tedy i proti ústavnosti předpisů, na nichž je založen) jsou v exekučním řízení bezvýznamné.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelova polemika s hodnocením důkazů odvolacím soudem; ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) vyplývá, že mimo rámec dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (k založení přípustnosti dovolání podle § 237 podst. 1 písm. c/ a § 238a odst. 2 o. s. ř. ovšem nezpůsobilých) v dovolacím řízení hodnocení důkazů již nelze úspěšně zpochybnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím byl zamítnut návrh dovolatele na odklad provedení exekuce, není přípustné, neboť toto usnesení není uvedeno v ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. mezi usneseními, proti nimž je ve věcech výkonu rozhodnutí přípustné dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 12, ročník 2004 pod č. 233). Námitky směřující proti bodu I. výroku napadeného usnesení jsou proto v dovolacím řízení bezvýznamné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-