// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 26.07.2010
K přistoupení dalšího účastníka v odvolacím řízení
Přistoupení dalšího účastníka do řízení je možné jen ve sporném řízení v prvním stupni; v odvolacím řízení je vyloučeno.
Poté, co soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, nemůže být (z povahy věci) návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení úspěšný, neboť – bez ohledu na otázku hospodárnosti řízení - věc již nemůže být projednána a rozhodnuta v rámci (skončeného) řízení i vůči další osobě.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1934/2009, ze dne 24. 6. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. M.L., LL.M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně SKYWALKER, s. r. o., identifikační číslo 25780590, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, proti žalované SOUDEK s. r. o., se sídlem v Plzni, Severní Předměstí, Skautská 1532/7, PSČ 323 00, identifikační číslo 25222589, zastoupené
JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 8c, Pasáž Alfa, PSČ 601 00, o určení neúčinnosti právních úkonů a o zaplacení částky 16,822.908,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 21 C 70/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2009, č. j. 25 Co 327/2008-522, takto:
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 25. srpna 2008, č. j. 21 C 70/2006-485, zamítl návrhy žalobce, datované 18. a 19. června 2008, aby bylo připuštěno přistoupení Ing. V. V. a Ing. J. V. do řízení na stranu žalobce.
Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce návrhy na přistoupení podal až poté, kdy bylo ve věci samé mezi dosavadními účastníky rozhodnuto (rozsudkem ze dne 10. dubna 2008) a „prvostupňové řízení je ukončeno“. Za tohoto stavu již návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení nemá místo, neboť takový návrh lze uplatnit pouze v řízení dosud probíhajícím.
Dalším návrhem žalobce na přistoupení P.V. do řízení na stranu žalobce, který byl soudu doručen až po zahájení odvolacího řízení dne 2. července 2008, se soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 216 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nezabýval.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Zdůraznil, že v odvolacím řízení již nelze měnit okruh účastníků řízení. Odvolací řízení má charakter řízení přezkumného, zatímco řízení před soudem prvního stupně řízení nalézacího. Je-li nalézací řízení ukončeno vydáním rozhodnutí, nemůže být okruh účastníků měněn, neboť ve vztahu k osobám, jež by měly do řízení přistoupit, nebyly prováděny důkazy, nebyla zkoumána jejich věcná legitimace a jejich vztah k předmětu sporu nemůže být v odvolacím řízení přezkoumáván.
Jestliže tedy soud prvního stupně rozhodl rozsudkem mezi určitými účastníky, nemůže být pro odvolací řízení okruh účastníků (s výjimkou právního nástupnictví) jiný, uzavřel odvolací soud.
Odvolací soud potvrdil i správnost úvahy soudu prvního stupně ohledně návrhu na přistoupení P.V. do řízení. O tomto návrhu nemohl soud prvního stupně rozhodnout, neboť byl učiněn poté, co nastaly tzv. devolutivní účinky odvolání.
K námitce věcné nepříslušnosti odvolací soud uvedl, že otázka věcné příslušnosti byla v řízení vyřešena pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č. j. 13 Cmo 24/2006-107.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil soudu „věcně a místně“ příslušnému (kterým je dle názoru dovolatele Městský soud v Praze).
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., není však důvodné.
Především je třeba zdůraznit, že řízení není zatíženo vadou namítanou dovolatelem, tedy tím, že by se věci rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o určení věcné příslušnosti v projednávané věci je konečné a nelze jej napadnout opravným prostředkem. Stejně jako usnesení vydané podle ustanovení § 104a o. s. ř. (srov. § 104a odst. 7 o. s. ř.) je i rozhodnutí o věcné příslušnosti vydané odvolacím soudem podle § 226 odst. 2 o. s. ř. závazné pro účastníky řízení a pro soud. To znamená, že po určení věcné příslušnosti nemůže být v projednávané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena; to platí nejen pro řízení u soudu prvního stupně, ale také pro odvolací nebo dovolací řízení (srov. ve vztahu k rozhodnutí podle § 226 odst. 2 o. s. ř. obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací důvod dle 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. tedy dán není.
K právnímu posouzení otázky přistoupení dalších účastníků na stranu žalobce uvádí Nejvyšší soud následující:
Smysl institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) spočívá v tom, že žalobci umožňuje, aby pomocí přistoupení odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který je jinak řešitelný jen podáním nové žaloby (srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 12/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přistoupení dalšího účastníka do řízení je možné jen ve sporném řízení v prvním stupni; v odvolacím řízení je vyloučeno (srov. k tomu v literatuře např. dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1až 200 za. Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 600 a výslovné znění § 216 odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že poté, co soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, nemůže být (z povahy věci) návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení úspěšný, neboť – bez ohledu na otázku hospodárnosti řízení - věc již nemůže být projednána a rozhodnuta v rámci (skončeného) řízení i vůči další osobě.
Spekulace dovolatele ohledně eventuálního zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v budoucnu jsou pro posouzení důvodnosti jeho dovolání bezpředmětné.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a ani dovolací důvod dle 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že jde o spor vyvolaný konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (o odpůrčí žalobu podle § 16 uvedeného zákona, lhostejno, že se zřetelem k závaznému soudnímu rozhodnutí o věcné příslušnosti projednávanou u jiného soudu prvního stupně, než který je k rozhodování o tomto typu sporů povolán zákonem), byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007, což plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-