// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 30.06.2011
K účinkům prohlášení konkursu na majetek konkursního věřitele
Je-li prohlášen konkurs na majetek konkursního věřitele, stává se správce konkursní podstaty dnem prohlášení konkursu bez dalšího namísto konkursního věřitele účastníkem konkursního řízení vedeného na majetek jeho dlužníka (úpadce) – viz Rc 81/2003 a NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4635/2009. Tato rozhodnutí, ač vydána v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, lze co do v nich uplatněných závěrů vztáhnout i na situaci, kdy je konkurs na majetek konkursního věřitele (jenž se účastní konkursního řízení vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) prohlášen již podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1688/2011, ze dne 31. 5. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce J. K., o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání úpadce a společnosti L U P E M I, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2010, č. j. 1 Ko 34/2010 - 6273, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. října 2000, č. j. 52 K 92/97-941, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zprostil výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce Ing. M. Š. (bod I. výroku), novou správkyní konkursní podstaty úpadce ustavil JUDr. J. Š. (bod II. výroku) a dosavadnímu správci konkursní podstaty úpadce uložil předat funkci nové správkyni do 15 dnů od doručení usnesení (bod III. výroku).
Odvolání společnosti L U P E M I, s. r. o. (dále též jen „společnost L“) proti usnesení konkursního soudu odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2010, č. j. 1 Ko 34/2010 - 6273 (dříve žurnalizovaným na č. l. 6194), podle § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Odvolací soud přitom již jednal jako s odvolatelem s JUDr. B. K., jako s insolvenčním správcem společnosti L (na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2010, č. j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-12, ve znění opravného usnesení ze dne 4. srpna 2010, č. j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-58).
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání úpadce (č. l. 6347-6348) a společnost L (č. l. 6477).
Podle bodu 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 by dovolání v této věci nebylo objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174).
Odvolací soud nicméně přehlédl (na což správně poukázal úpadce), že o usnesení konkursního soudu, jež bylo vydáno před 1. lednem 2001, byl ve světle výše citovaného bodu 15. přechodného ustanovení povinen rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle bodu 17. přechodného ustanovení je za této situace pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném před 1. lednem 2001, pro věc rozhodném, v jehož rámci plyne objektivní přípustnost podaného dovolání z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (v rozhodném znění).
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, však předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v rozhodném znění) - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odmítnutím odvolání jako subjektivně nepřípustného byla způsobena procesní újma pouze odvolateli (jímž úpadce nebyl); srov. k tomu mutatis mutandis dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 381/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2000, pod číslem 18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 1520/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2001, pod číslem 54 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 355/2004, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto úpadcovo dovolání odmítl podle § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v rozhodném znění) jako subjektivně nepřípustné.
Subjektivně nepřípustné je i dovolání společnosti L. Od prohlášení konkursu na její majetek totiž společnost L není subjektivně legitimována k podávání opravných prostředků v řízení, jehož se na jejím místě od téže doby účastní (jak správně vystihl odvolací soud) její insolvenční správce. Srov. mutatis mutandis např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2002, sp. zn. 1 Ko 397/2002, uveřejněné pod číslem 81/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 4635/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. Tato rozhodnutí, ač vydána v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, lze co do v nich uplatněných závěrů vztáhnout i na situaci, kdy je konkurs na majetek konkursního věřitele (jenž se účastní konkursního řízení vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) prohlášen již podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); obdobně srov. i závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněném pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k účinkům prohlášení konkursu podle insolvenčního zákona na majetek žalobce v řízení o vylučovací žalobě podle zákona o konkursu a vyrovnání.
Nejvyšší soud proto i dovolání společnosti L odmítl podle § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v rozhodném znění).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-