// Profipravo.cz / Věcná příslušnost 18.09.2019
Právo vlastníka jednotky nahlížet do dokladů podle § 1179 o. z.
I. Právo vlastníka jednotky nahlížet do dokladů je v ustanovení § 1179 o. z. vyjádřeno ve dvou polohách; vlastník jednotky má právo ověřit si nejen to, jak jsou dům a pozemek spravovány, nýbrž i to, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Jde však přece jen o obecně upravené právo, jehož způsob výkonu mohou především určit stanovy SVJ a v případě domu, v němž SVJ nevzniklo, pravidla pro správu domu obsažená v prohlášení o rozdělení domu na jednotky nebo ve smlouvě o výstavbě.
Toto subjektivní právo lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně přijímaným) zvyklostem, zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout; to přirozeně platí i pro osobu odpovědnou za správu domu a pozemku.
V § 1179 větě druhé o. z. jde pak o velmi široce koncipované právo nahlížet do smluv ve věcech správy, dále do účetních knih a dokladů, přičemž je nezbytné, aby toto právo bylo konkretizováno v prohlášení nebo ve stanovách SVJ tak, aby bylo jednoznačné, co se rozumí nahlížením do těchto dokumentů SVJ.
II. Ve sporu podle § 1179 o. z. nejde o věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých; předmětem těchto sporů totiž není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání subjektivního práva svědčícího vlastníku jednotky proti žalovanému, který řádně a včas nesplnil tomu odpovídající povinnost vyplývající pro něj z citovaného ustanovení. Se zřetelem k řečenému je k projednání dané věci v prvním stupni věcně příslušný okresní soud.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 13/2019, ze dne 5. 6. 2019
Dotčené předpisy: § 1179 o. z.
Kategorie: vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobkyně (vlastnice tam označené /bytové/ jednotky – dále jen „jednotka“) se změněnou žalobou domáhala, aby jí žalovaný (společenství vlastníků /dále též jen „SVJ“/ jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku – viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) umožnil nahlédnout (ve smyslu § 1179 o. z.) do tam konkretizované dokumentace a aby jí předložil mimo další tam vyjmenované písemnosti rovněž a/ dokumentaci o škodní události v domě za rok 2013, b/ smlouvu o pojištění odpovědnosti za výkon funkce statutárního orgánu SVJ a podklady o platbě odměn členů orgánů SVJ, c/ dokumentaci k soudním sporům vedeným SVJ v roce 2013 a d/ evidenční list jednotky č. 406/2 a odsouhlasený způsob všech plateb na jednotku včetně rozúčtování služeb (dále též jen „písemnosti a/ až d/“).
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. března 2017, č. j. 71 Cm 185/2015-160, uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni nahlédnout do tam konkretizované dokumentace SVJ za rok 2013 (výrok I.), zamítl žalobu na předložení tam specifikovaných písemností, a to včetně písemností a/ až d/ (výrok II.), rozhodl o odměně zástupce žalobkyně (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu (výrok IV.).
K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. 8 Cmo 85/2017-252, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích I. a II. a změnil ve výroku IV. (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Na zjištěném skutkovém základě shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že předložení písemností a/ a b/ přesahuje rámec ustanovení § 1179 o. z. proto, že tyto doklady se nijak netýkají správy domu či pozemku. Poté konstatoval, že ani písemnosti c/ nijak nesouvisejí se správou domu a pozemku, a proto i tento požadavek jde nad rámec ustanovení § 1179 o. z. Konečně dovodil, že ani písemnost d/ se netýká správy domu a pozemku.
Proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně předložení písemností a/ až d/, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila konstatováním, že zde jde o dosud dovolacím soudem neřešenou otázku výkladu ustanovení § 1179 o. z. V dovolání pak zpochybnila správnost právního názoru, že žalobní požadavek na předložení písemností a/ až d/ přesahuje rámec ustanovení § 1179 o. z. Zastávala názor, že i prostřednictvím písemností a/ až c/ se může každý člen seznámit s hospodařením SVJ a správou domu; prostřednictvím písemnosti d/ pak lze seznat, zda členové řádně informují SVJ o počtu osob užívajících jednotku, což má vliv na rozúčtování služeb na každou jednotlivou jednotku. Dále namítla existenci vad řízení spočívajících jednak v tom, že je nevykonatelný potvrzený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve znění „... a zbývající smlouvy ve věci správy domu a účetní doklady dle § 1179 obč. zákoníku“, a dále také v tom, že v dané věci měl rozhodovat okresní soud jako soud věcně příslušný v prvním stupni. Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Shledal, že bylo podáno včas (k jeho doplňku ze dne 27. prosince 2018 nepřihlížel, jelikož byl podán až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání – § 241b odst. 3 věta první a druhá ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda písemnosti a/ až d/ lze – s přihlédnutím k jejich povaze – pokládat za doklady vztahující se k hospodaření osoby odpovědné za správu či týkající se správy domu a pozemku, do nichž je oprávněn vlastník jednotky ve smyslu § 1179 o. z. nahlížet; jde totiž o otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedené vady dovolatelka v dovolání uplatnila. Dovolací soud se však nejprve zabýval otázkou naplněnosti uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť povaha vytýkaných vad řízení tomu nebrání.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §1179 o. z. vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může vlastník jednotky nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů.
V předchozí právní úpravě (v zákoně č. 72/1994 Sb., ve znění do 31. prosince 2013 – dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“) nebylo žádné podobné právo vlastníka jednotky výslovně upraveno. V ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. se však stanovila povinnost vlastníka jednotky podílet se na správě domu v rozsahu svého spoluvlastnického podílu na společných částech domu, nebylo-li mezi vlastníky dohodnuto jinak; z toho se pak dovozovalo, že vlastník jednotky byl oprávněn mít informace o tom, zda v případě placení příspěvků na správu domu a pozemku se skutečně podílí na nákladech spojených se správou v této výši. Teprve ve vzorových stanovách SVJ (viz nařízení vlády č. 371/2004 Sb.), které však pro vlastní stanovy SVJ nebyly závazné, bylo stanoveno (v čl. XIV odst. 1 písm. f/), že vlastník jednotky má právo nahlížet do písemných podkladů pro jednání shromáždění, do zápisu ze schůze shromáždění, do smluv sjednaných společenstvím a do podkladů, z nichž vycházelo určení výše jeho povinnosti podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku a s dodávkou služeb spojených s užíváním jednotky. Ustanovení § 1179 o. z. pak do určité míry vychází z citovaného ustanovení vzorových stanov a z obecného principu, že vlastník jednotky je oprávněn ověřit si, zda platí na příspěvcích na správu domu a pozemku nebo na službách tolik, kolik skutečně má platit. Právo vlastníka jednotky je v citovaném ustanovení vyjádřeno ve dvou polohách; vlastník jednotky má právo ověřit si nejen to, jak jsou dům a pozemek spravovány, nýbrž i to, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Jde však přece jen o obecně upravené právo, jehož způsob výkonu mohou především určit stanovy SVJ a v případě domu, v němž SVJ nevzniklo, pravidla pro správu domu obsažená v prohlášení o rozdělení domu na jednotky nebo ve smlouvě o výstavbě. Zbývá dodat, že toto subjektivní právo lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně přijímaným) zvyklostem a že zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout; to přirozeně platí i pro osobu odpovědnou za správu domu a pozemku. V § 1179 větě druhé o. z. jde pak o velmi široce koncipované právo nahlížet do smluv ve věcech správy, dále do účetních knih a dokladů, přičemž je nezbytné, aby toto právo bylo konkretizováno v prohlášení nebo ve stanovách SVJ tak, aby bylo jednoznačné, co se rozumí nahlížením do těchto dokumentů SVJ. Už na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že ve (změněných) stanovách žalovaného ze dne 7. ledna 2015 (dále jen „Stanovy“) bylo toto právo konkretizováno v čl. 4 odst. 1 písm. e/ a f/, odst. 5.
S přihlédnutím k řečenému dovolací soud především zdůrazňuje, že obecná proklamace soudů obou stupňů, že písemnosti a/ až d/ se netýkají správy domu a pozemku, resp. že požadavek na jejich předložení jde nad rámec ustanovení § 1179 o. z., bez bližšího odůvodnění neobstojí, a to už také proto, že žádný ze soudů se blíže nezabýval otázkou, jak tyto písemnosti mohou vlastníku jednotky přispět k zodpovězení otázky vztahující se k hospodaření SVJ. Bez ohledu na to zastává dovolací soud názor, že písemnosti a/, b/, jde-li o podklady o platbě odměn členů orgánů SVJ, c/ a d/ lze podřadit pod doklady podle § 1179 věty druhé o. z., konkretizované v čl. 4 odst. 1 písm. e/ a f/ Stanov. Tyto písemnosti (pochopitelně ve spojení s dalšími písemnostmi) mají totiž značnou vypovídací hodnotu nejen ve vztahu k tomu, jak jsou dům a pozemek spravovány, nýbrž především také ohledně toho, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Stejnou vypovídací hodnotu by mohly mít i písemnosti b/, avšak jen za předpokladu, že na požadované smlouvě o pojištění odpovědnosti za výkon funkce statutárního orgánu SVJ nějakým způsobem participoval i žalovaný.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je minimálně neúplné a už proto nesprávné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tedy byl užit opodstatněně.
S přihlédnutím k výslovné dovolací námitce je zapotřebí i v této fázi řízení konstatovat, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud ve sporu podle § 1179 o. z. rozhodoval v prvním stupni Městský soud v Praze.
Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Podle § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř., ve znění účinném do 30. dubna 2015 (v tento den byla podána žaloba v dané věci) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých. Podle § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2015 krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že krajské soudy (včetně Městského soudu v Praze) rozhodují jako soudy prvního stupně jen v těch věcech, ve kterých to výslovně stanoví zákon. O věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek (ve smyslu § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř., ve znění účinném nejen do 30. dubna 2015, nýbrž i od 1. května 2015) jde vždy, je-li předmětem řízení přezkum rozhodnutí shromáždění (přijatého či nepřijatého – viz dříve § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. a nyní § 1209 odst. 1 o. z.), které vydalo ve věci spadající do jeho působnosti. V takovém případě rozhodují v prvním stupni krajské soudy. Naproti tomu ve sporu podle § 1179 o. z. nejde o věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých; předmětem těchto sporů totiž není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání subjektivního práva svědčícího vlastníku jednotky proti žalovanému (SVJ), který řádně a včas nesplnil tomu odpovídající povinnost vyplývající pro něj z citovaného ustanovení (srov. mutatis mutandis rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014, uveřejněný pod č. 78/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Se zřetelem k řečenému bude k projednání dané věci v prvním stupni věcně příslušný okresní soud (viz komentář k ustanovení § 1179 odst. 1 o. z. obsažený v publikaci Občanský zákoník, komentář, Beran a kol., 1. vydání, 2017), v daném případě Obvodní soud pro Prahu 4.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně předložení písemností a/ až d/, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (i vzhledem ke shora popsané vadě řízení), rozsudek odvolacího soudu v této části potvrzujícího výroku, včetně části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v závislém v nákladovém výroku IV., a dále v nákladovém výroku II. zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 věty před středníkem o. s. ř.), aniž se – pro nadbytečnost – zabýval existencí dalších namítaných vad řízení, které se navíc měly týkat dovoláním nenapadené části rozsudku. Protože důvody, pro které bylo v tomto rozsahu zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil v tomto rozsahu výroku o věci samé a v nákladovém výroku IV. i toto rozhodnutí a podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc postoupil v tomto rozsahu k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-