// Profipravo.cz / Ostatní 03.10.2018
Odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
Odkladný účinek přiznaný žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. se vztahuje nejen na rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ale i na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (nemělo-li odvolání podané proti němu odkladný účinek), aniž by to muselo být výslovně uvedeno ve výroku usnesení soudu, jímž se žalobě přiznává odkladný účinek.
Vztahovat odkladný účinek žaloby jen k rozhodnutí odvolacího správního orgánu neodpovídá účelu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. a zcela postrádá smysl zejména v případech, kdy rozhodnutí odvolacího orgánu neukládá žádnou povinnost, neboť se jím pouze zamítá odvolání podané proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nebo kdy se rozhodnutím odvolacího orgánu mění prvostupňové rozhodnutí jen částečně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1829/2018, ze dne 20. 6. 2018
Dotčené předpisy: § 73 zák. č. 150/2002 Sb. ve znění do 31. 12. 2011
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21. 12. 2011 domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba „nákladního automobilu skříňového IVECO 13 V-P DAILY 35 C, výrobní číslo: , provedená žalovaným 1) dne 15. 11. 2011“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) jako dražebník uskutečnil na návrh žalované 2) veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedeného automobilu, který byl jako „zástava zajištěn na základě rozhodnutí Celního úřadu Jihlava ze dne 8. 2. 2008 č. j. 292/08-216300-021 ve spojení s rozhodnutím Celního ředitelství Brno ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21“ a který vydražil žalovaný 3), přestože žalobce podal proti tomuto rozhodnutí Celního ředitelství Brno dne 23. 2. 2011 „správní žalobu“ u Krajského soudu v Brně, který usnesením ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76, jež bylo žalované 2) doručeno do datové schránky dne 14. 11. 2011 a téhož dne „vyzvednuto“ a žalovanému 1) doručeno do datové schránky dne 14. 11. 2011 a „vyzvednuto“ dne 21. 11. 2011, přiznal žalobě odkladný účinek. Protože pohledávka žalované 2) byla „doložena“ rozhodnutím, vůči němuž byl soudem žalobě „pravomocně přiznán odkladný účinek“, a protože provedením dražby bylo podstatným způsobem zasaženo do práv žalobce, je dražba provedená dne 15. 11. 2011 neplatná. Žalobce dále uvedl, že žalovaná 2) v rozporu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách nepožádala dražebníka písemně, aby od dražby upustil, a že oznámení o dražbě doručené žalobci podle § 40 odst. 1 zákona o veřejných dražbách nemělo náležitosti vyžadované ustanovením § 40 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, neboť předmět dražby nebyl řádně označen (v oznámení o dražbě bylo uvedeno jiné výrobní číslo a jiná registrační značka vozidla než ve dražební vyhlášce ze dne 9. 9. 2011 a v protokolech ze dne 21. 11. 2011 a ze dne 12. 12. 2011).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2013 č. j. 45 C 126/2011-86 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná 2) je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 18 189,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Lenky Vincencové, žalovanému 1) 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Šebesty a žalovanému 3) 19 726 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Černého. Vycházel ze zjištění, že na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76 byl žalobě ze dne 23. 2. 2011 podané proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21 přiznán odkladný účinek a že uvedené usnesení, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky, bylo žalované 2) doručeno dne 14. 11. 2011 v „11 hodin 48 minut 36 sekund“, tedy 24 hodin před zahájením dražby. Uvedl, že je nutné aplikovat ustanovení § 171 odst. 2 občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že v případě žalované 2) se předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Brně stalo vykonatelné dnem doručení a že žalovaná 2) nesplnila svoji povinnost dát dražebníkovi pokyn k tomu, aby bylo od dražby upuštěno.
K odvolání žalované 2) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 6. 2015 č. j. 37 Co 47/2014-145 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému 1) 10 164 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Šebesty a žalovanému 3) 21 662,03 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Černého a rozhodl, že žalované 2) se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. Poté, co dovodil, že písemné oznámení o dražbě, které bylo žalobci doručeno současně s dražební vyhláškou, včetně vymezení předmětu dražby splňuje náležitosti požadované ustanovením § 40 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že usnesení přiznávající odkladný účinek správní žalobě proti „druhostupňovému rozhodnutí“ se v souladu s ustanovením § 54 odst. 5 a § 55 odst. 5 „z. ř. s.“ stalo právně závazným až právní mocí usnesení pozastavující podle § 73 odst. 3 „z. ř. s.“ účinky „druhostupňového rozhodnutí (včetně rozhodnutí prvostupňového)“, že rozhodnutí proto bylo podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách v době konání dražby dne 15. 11. 2011 vykonatelné a že dražba je podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách platná.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2016 č. j. 21 Cdo 18/2016-173 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že rozhodnutí celního orgánu o zajištění zástavy vydané podle ustanovení § 305 odst. 3 věty druhé zákona č. 13/1993 Sb., jehož účinky byly (ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném do 31. 12. 2011) pozastaveny vykonatelným usnesením soudu, nelze považovat za účinné a že bez účinného rozhodnutí o zajištění zástavy nemůže být celní orgán považován za dražebního věřitele ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Dospěl k závěru, že usnesení, jímž bylo vyhověno návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, nabývá právní moci a – vzhledem k tomu, že v něm není vyslovena povinnost k plnění – je též vykonatelné dnem jeho doručení žalovanému správnímu orgánu; doručení dalším účastníkům a osobám zúčastněným na řízení má pouze informativní charakter a pro právní moc a vykonatelnost usnesení o přiznání odkladného účinku nemá význam. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76 o přiznání odkladného účinku žalobě proto nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dnem 14. 11. 2011, kdy bylo doručeno Celnímu ředitelství Brno (žalovanému správnímu orgánu); tímto dnem žalovaná 2) pozbyla až do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Af 42/2011 oprávnění pokračovat ve vymáhání celního dluhu cestou již navržené dražby zástavy a v době provedení předmětné dražby (dne 15. 11. 2011) nemohla být považována za dražebního věřitele ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách.
Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 27. 7. 2017 č. j. 37 Co 47/2014-182 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výrocích o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 189,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Lenky Vincencové, a rozhodl, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení 20 164 Kč k rukám advokátky JUDr. Lenky Vincencové. S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu dovodil, že dne 15. 11. 2011 nebyly splněny podmínky podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a že soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, když vyslovil neplatnost předmětné dražby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání. Namítá, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti nabývá právní moci a vykonatelnosti doručením účastníkům řízení, nikoliv pouze žalovanému správnímu orgánu, že tato skutečnost plyne mimo jiné z důvodové zprávy k zákonu č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ze které je zřejmé, že stav před novelou je takový, že účastníkům řízení (nejen žalovanému správnímu orgánu) mají být doručována usnesení, kterými bylo vyhověno návrhu na přiznání odkladného účinku, obligatorně, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti představuje změnu vztahů, které byly založeny vykonatelným rozhodnutím správního orgánu a které působí nejen mezi správním orgánem a účastníkem správního řízení, ale také navenek vůči třetím osobám a jiným správním orgánům, a že pro vedení řízení je nezbytné doručit usnesení o odložení vykonatelnosti rozhodnutí dalším účastníkům, protože se jím do skončení řízení nově upravují jejich práva a povinnosti. Dále má za to, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zajištění celního zástavního práva ze dne 8. 2. 2008 č. j. 292/08-216300-021 je vykonatelné ode dne jeho doručení (odvolání nemá podle ustanovení § 48 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb. odkladný účinek), odložení vykonatelnosti rozhodnutí o odvolání ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21 by způsobilo pouze to, že rozhodnutí ze dne 8. 2. 2008 č. j. 292/08-216300-021 by nebylo pravomocné, což je však pro konání veřejné nedobrovolné dražby irelevantní, že podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 2 Afs 77/2005 a ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. 5 As 17/2008 musí soud, chce-li zabránit výkonu „prvostupňového rozhodnutí v daňovém řízení“, ve výroku usnesení výslovně uvést, že se odkládá i vykonatelnost tohoto „prvostupňového rozhodnutí“, a že vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76 přiznal odkladný účinek pouze „správní žalobě“ vůči rozhodnutí o odvolání a ve výroku neuvedl, že zároveň odkládá i vykonatelnost rozhodnutí č. j. 292/08-216300-021, veřejná dražba mohla být na základě tohoto vykonatelného prvostupňového rozhodnutí platně provedena. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc nebo alespoň vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované 2) odmítl pro nepřípustnost, neboť odvolací soud rozhodl v souladu s rozsudkem dovolacího soudu, jehož právním názorem byl vázán. Uvedl, že argumentace žalované 2) týkající se vykonatelnosti rozhodnutí celního orgánu vychází z přepjatého právního formalismu, když dovozuje, že na základě vykonatelného „prvostupňového“ rozhodnutí celního orgánu mohla být platně provedena veřejná dražba.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) - poté, co Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 2. 2018 č. j. 45 C 126/2011-227 rozhodl, že na straně žalované bude v řízení jako s procesním nástupcem žalovaného 1) PROKONZULTA, a. s., IČO 25332953, pokračováno se společností PROKONZULTA, a. s., se sídlem v Bratislavě, Ružová dolina č. 8, Slovenská republika, IČO 50621912 - věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že dne 15. 11. 2011 provedl žalovaný 1) na návrh žalované 2) na základě rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Celního úřadu Jihlava ze dne 8. 2. 2008 č. j. 292/08-216300-021 (tak, že podle ustanovení § 305 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, byl žalobci jako vlastníku zástavy - nákladního automobilu zn. IVECO, typ 35 C 13 V - uložen mimo jiné zákaz zástavu používat, prodat nebo s ní jiným způsobem nakládat), veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedeného automobilu, která byla zahájena v 11:20 hodin a při které automobil vydražil žalovaný 3), a že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76, které bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 15. 11. 2011, žalovanému 1) dne 21. 11. 2011, jeho zástupci dne 28. 11. 2011 a žalované 2) dne 14. 11. 2011, přiznal žalobě podané žalobcem proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21 odkladný účinek.
Závěr odvolacího soudu, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76, kterým byl přiznán odkladný účinek žalobě podané žalobcem proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21, nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 14. 11. 2011, kdy bylo doručeno žalovanému správnímu orgánu, a že jeho doručení ostatním účastníkům řízení má pouze informativní význam, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016 č. j. 21 Cdo 18/2016-173) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Namítá-li dovolatelka s poukazem na důvodovou zprávu k čl. I bodu 33 zákona č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, že stav před novelou zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinnou od 1. 1. 2012 byl takový, že účastníkům řízení (nejen žalovanému správnímu orgánu) mají být doručována usnesení, kterými bylo vyhověno návrhu na přiznání odkladného účinku, obligatorně, pak přehlíží, že v kontextu celého znění důvodové zprávy (srov. dále zejména čl. I bod 32) a ustanovení § 34 odst. 3 věty druhé a § 55 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném do 31. 12. 2011 a od 1. 1. 2012 je zřejmé, že povinnost doručovat účastníkům řízení všechna usnesení, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku, a osobám zúčastněným na řízení usnesení o přiznání odkladného účinku byla do zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, včleněna až zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 1. 2012.
V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva, zda se odkladný účinek přiznaný žalobě proti rozhodnutí správního orgánu [§ 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „s. ř. s.)] ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. vztahuje - není-li ve výroku rozhodnutí o přiznání odkladného účinku uvedeno jinak - pouze na rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že řízení u odvolacího soudu trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Soud jednající a rozhodující ve správním soudnictví, u něhož byla podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.), na návrh žalobce po vyjádření žalovaného, jímž je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla (§ 33 odst. 1, § 69 s. ř. s.), usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem; přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je procesním institutem, který umožňuje soudu v průběhu řízení zasáhnout do právních poměrů vytvořených správními orgány a na přechodnou dobu - do pravomocného skončení řízení před soudem - tyto poměry změnit tím, že po dobu trvání soudního řízení odloží účinky napadeného rozhodnutí. Smyslem a účelem tohoto institutu je docílit toho, aby po dobu trvání soudního řízení nedošlo k výkonu či nástupu účinků napadeného rozhodnutí správního orgánu, neboť bylo-li by následně v rámci soudního přezkumu zrušeno (byla-li by vyslovena jeho nicotnost), bylo by nemožné nebo neúměrně obtížné vrátit stav věcí do podoby před jeho vydáním.
Napadeným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. je rozhodnutí správního orgánu, jehož zrušení se žalobce domáhá. Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolacího správního orgánu jeden celek, neboť je-li napadeno rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, je přezkumu soudu automaticky (i bez návrhu žalobce) podrobeno i rozhodnutí, proti němuž odvolání směřovalo, a toto rozhodnutí může být soudem podle okolností zrušeno spolu s rozhodnutím odvolacího správního orgánu (srov. § 78 odst. 3 s. ř. s.). Přiznáním odkladného účinku žalobě proto dochází k odložení vykonatelnosti nejen rozhodnutí správního orgánu vydaného v odvolacím řízení, ale i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (nemělo-li odvolání podané proti němu odkladný účinek), aniž by to muselo být výslovně uvedeno ve výroku usnesení soudu, jímž se žalobě přiznává odkladný účinek. Vztahovat odkladný účinek žaloby jen k rozhodnutí odvolacího správního orgánu neodpovídá účelu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. a zcela postrádá smysl zejména v případech, kdy rozhodnutí odvolacího orgánu neukládá žádnou povinnost, neboť se jím pouze zamítá odvolání podané proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nebo kdy se rozhodnutím odvolacího orgánu mění prvostupňové rozhodnutí jen částečně.
V projednávané věci se žalobce žalobou proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno (žalovaného správního orgánu) ze dne 30. 12. 2010 č. j. 6962-8/2010-010100-21 podanou u Krajského soudu v Brně dne 25. 2. 2011 (doplněnou podáním doručeným krajskému soudu dne 4. 3. 2011) domáhal, aby Krajský soud v Brně zrušil napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím Celního úřadu Jihlava ze dne 8. 2. 2008 č. j. 292/08-216300-021 a aby svým usnesením přiznal žalobě odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že soudnímu přezkumu a možnosti zrušení podléhalo nejen napadené rozhodnutí Celního ředitelství Brno jako odvolacího správního orgánu, ale i rozhodnutí Celního úřadu Jihlava jako správního orgánu prvního stupně, které s rozhodnutím Celního ředitelství Brno z hlediska soudního přezkumu tvořilo jeden celek a vůči němuž nemělo podané odvolání odkladný účinek (srov. § 48 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2010), vztahovalo se rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2011 č. j. 30 Af 42/2011-76 o přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 23. 2. 2011 – jak vyplývá z výše uvedeného a jak odpovídá smyslu a účelu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. - jak na rozhodnutí odvolacího správního orgánu (Celního ředitelství Brno), tak i na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (Celního úřadu Jihlava).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 2 Afs 77/2005 a ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. 5 As 17/2008, neboť na projednávanou věc nedopadají. Uvedená rozhodnutí se týkají přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 107 s. ř. s.), která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 věta první s. ř. s.). Je-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 1 s. ř. s.); rozhodnutí správních orgánů však – na rozdíl od rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu - rozhodnutím o kasační stížnosti nemohou být (přímo) dotčena. Má-li proto být odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení § 107 s. ř. s. přiznán nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo, musí být tento rozsah v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně uveden.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů v souladu se zákonem. Řízení u odvolacího soudu je však zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která spočívá v tom, že odvolací soud pokračoval v řízení se žalovaným 1) PROKONZULTA, a. s., IČO 25332953, a vyhlásil dne 27. 7. 2017 rozhodnutí ve věci samé, přestože tento účastník – jak je zřejmé z obsahu spisu - zanikl, a tedy ztratil způsobilost být účastníkem řízení dnem 21. 6. 2017, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku, aniž by podle ustanovení § 211 a 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl o procesním nástupnictví po tomto žalovaném (o tom, že v řízení bude po zaniklé společnosti PROKONZULTA, a. s., IČO 25332953, pokračováno se společností PROKONZULTA, a. s., se sídlem v Bratislavě, Ružová dolina č. 8, Slovenská republika, IČO 50621912, která vstoupila do jejích práv a povinností, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 2. 2018 č. j. 45 C 126/2011-227 až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud k této vadě řízení přihlédl, i když nebyla dovolatelem uplatněna (srov. 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není – vzhledem k uvedené vadě řízení – správný a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-