// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 14.01.2026
Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 věty první EŘ
Ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu je třeba vykládat restriktivně; oprávněný není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, je-li vedle pohledávky z bezdůvodného obohacení vymáhána i jiná (neprivilegovaná) pohledávka.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1488/2025, ze dne 4. 11. 2025
Spisová značka: 20 Cdo 1488/2025 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1488.2025.1
Dotčené předpisy: § 55 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Ve shora specifikované věci soudní exekutor JUDr. L. J., Exekutorský úřad P. (dále „soudní exekutor“ či „exekutor“), usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 203 Ex 18905/11-48, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce doručený soudnímu exekutorovi dne 14. 11. 2023, neboť oprávněný k výzvě exekutora podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), jednak vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce, jednak je podle § 55 odst. 9 ex. řádu zproštěn od povinnosti složit zálohu na další vedení exekuce, jelikož vymáhaná pohledávka je pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2024, č. j. 20 Co 139/2024-56, k odvolání povinného usnesení soudního exekutora potvrdil. V důvodech usnesení uvedl, že posuzovaná exekuce byla pravomocně nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, č. j. 75 EXE 1875/2011-17, na základě vykonatelného rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 1. 2011, č. j. 23 C 373/2010-14 (dále „exekuční titul“), jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému do tří dnů ode dne právní moci rozsudku a) částku 56 730 Kč, b) úrok z prodlení z částky18 500 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 21. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % p. a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % p. a. od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, a dále od 1. 1. 2011 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené a zvýšené o sedm procentních bodů k prvému dni každého dalšího kalendářního pololetí do zaplacení, c) úrok z prodlení z částky 38 230 Kč ve výši 8 % p. a. od 26. 6. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % p. a. od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, a dále od. 1. 1. 2011 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené a zvýšené o sedm procentních bodů k prvému dni každého dalšího kalendářního pololetí do zaplacení, jakož i povinnost v téže lhůtě nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 23 690 Kč. Odvolací soud konstatoval, že vymáhaná pohledávka byla exekučním titulem přiznána jednak z práva „na zaplacení smluvní odměny za užití hudebních děl v žalované výši s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení“, jednak z „bezdůvodného obohacení v žalované výši s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení“, načež uzavřel, že „odvolací námitka povinného, že nejde o pohledávku z bezdůvodného obohacení, není správná“.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Povinný nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že oprávněný není zproštěn od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu, jelikož pouze část vymáhané pohledávky je bezdůvodným obohacením. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň dovolatel navrhl odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí.
4. Oprávněný se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 30. 4. 2025, ve kterém se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu a nadto označil jednání povinného za od počátku odporující dobrým mravům.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v doposud dovolacím soudem neřešené otázce, zda je oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 věty první ex. řádu i v případě, kdy je pouze část pohledávky z bezdůvodného obohacení, přípustné (§ 237 o. s. ř.), a zároveň je i opodstatněné.
6. Podle ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn.
7. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že k aplikaci ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je třeba přistupovat zdrženlivě (srov. např. usnesení ze dne 25. března 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025, či usnesení ze dne 20. května 2025, sp. zn. 20 Cdo 911/2025). Okolnost, zda vymáhaná pohledávka představuje některou z výše vyjmenovaných výjimek, zkoumá exekutor, případně exekuční soud, na základě právního důvodu či podstaty takové pohledávky a obsahu exekučního titulu (srov. usnesení ze dne 9. dubna 2025, sp. zn. 20 Cdo 3252/2024).
8. Evidentním smyslem úpravy § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu je snížení počtu exekucí, ve kterých již není jejich účel (vymožení vykonatelné pohledávky či jiné povinnosti pro oprávněného) naplňován po dobu stanovenou zákonem, a s tím související ochrana povinného před dlouhodobě vedenou bezvýslednou exekucí (srov. bod 95 důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb.). Nejvyšší soud v dané souvislosti ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, konstatoval, že novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (§ 55 odst. 7 až 13 ex. řádu), přičemž jednoznačným záměrem této úpravy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2025, sp. zn. 20 Cdo 1474/2025).
9. S ohledem na předchozí závěry zásadně není namístě přijímat k privilegovaným pohledávkám podle § 55 odst. 9 ex. řádu extenzivní interpretace, zvláště s přihlédnutím k tomu, že oprávněný je v důsledku zproštění zálohové povinnosti podle uvedeného ustanovení vyňat z režimu lhůt bezvýsledně vedené exekuce s následkem jejího zastavení (§ 55 odst. 11 věty druhá až čtvrtá a věta poslední ve spojení s § 55 odst. 7 a 9 ex. řádu, viz rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024). Spojuje-li tedy zákon výhodu oprávněného ve znění § 55 odst. 9 ex. řádu, na kterou je třeba restriktivně nahlížet zejména výkladem teleologickým (sledováním smyslu zákonné úpravy), mimo jiné s vymáháním pohledávky z bezdůvodného obohacení (tj. pohledávky privilegované), avšak v posuzované exekuci je krom takové pohledávky vymáháno ještě plnění odlišné, na něž výhoda privilegované pohledávky nedopadá, musí být se zastavením exekuce pro bezvýslednost nesouhlasící oprávněný exekutorem vyzván ke složení zálohy na další vedení exekuce (viz § 55 odst. 8 ex. řádu), což se v předmětné věci nestalo.
10. Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu ruší, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu. Zároveň zrušuje v odvolacím řízení potvrzené usnesení exekutora, pro něž platí stejné kasační důvody, a věc vrací exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude nezbytné zálohu na další vedení exekuce oprávněnému vyměřit a vyzvat jej ke složení zálohy, jejíž uhrazení je nezbytné k dalšímu vedení dosud marné exekuce; vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu je exekutor, resp. exekuční soud vázán - § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.
11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne exekutor (soud) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
12. Protože dovolací soud rozhodl o dovolání v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci.
Autor: -mha-