// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 01.10.2025
Nepřípustnost exekuce z důvodu obtížné proveditelnosti či vysokých nákladů
I. Důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., se typicky spojují
a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
b) s pochybeními při nařízení exekuce,
c) s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně
d) se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí).
Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jí sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla nepřípustná, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytovaná povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.
II. Předpokládané vyšší náklady exekuce nemohou samy o sobě vést k závěru o nepřípustnosti exekuce a být důvodem jejího zastavení.
III. Platí-li základní pravidlo, že exekuce má být především provedena, nikoli zastavena, pak zpravidla důvodem její nepřípustnosti nemůže být její samotná obtížnější proveditelnost.
IV. V projednávané věci lze uzavřít, že i když se jedná o nestandardní vyklizení, jehož předmětem je vyklizení movité věci – botelu, které je logisticky i finančně náročné a nelze při jeho provádění ani vyloučit (částečnou či úplnou) jeho demontáž, není jen proto exekuce nepřípustná.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1890/2024, ze dne 16. 9. 2025
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) dne 15. 7. 2020, č. j. 54 EXE 1846/2020-33, pověřil soudního exekutora vedením exekuce k vynucení povinnosti vyklidit pozemek p. č. 5042/2 v k. ú. Smíchov a obci Praha, zapsaný na listu vlastnictví č. 1557, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „Pozemek“), podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2018, č. j. 16 C 168/2016-443, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 72 Co 424/2018-600.
2. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2023, č. j. 54 EXE 1846/2020-419, kterým zamítl návrh povinné ze dne 10. 5. 2022 na zastavení exekuce, změnil Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 351/2023-510, tak, že exekuci zastavil, povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů exekučního řízení 58.140,50 Kč a soudnímu exekutorovi Mgr. M. T. na náhradě nákladů exekuce 68.123 Kč.
3. Odvolací soud po zopakování dokazování zjistil, že Pozemek se nachází na levém břehu Vltavy a je součástí veřejného přístavu Praha-Smíchov (dále též jen „Přístav“). Od svého vzniku v roce 1991–1992 je v jeho severní části (tj. ve směru po proudu řeky) na poloze č. 17, která nemá v současné době charakter trvalého stání, vyvázán botel Vodník (dále též jen „Botel“). Na místo byl přepraven jako jednopatrový (výška 5 m), do stávající výšky (15,10 m) byl dostavěn až na místě samém, jeho délka činí 51,32 m, šířka 10,25 m a boční výška 2,51 m, v současné době je provozován jako ubytovací zařízení. S ohledem na svůj charakter je určen k trvalému vyvázání na místě, je upoután k břehu (Pozemku) hlavní přístupovou lávkou, ústící přímo na přístupovou komunikaci, a dalšími třemi přístupovými vedlejšími lávkami a bezpečnostními lany. Hlavní přístupová lávka má pod sebou další lávku, obě jsou uchyceny na ocelové piloty – dalby, zpevněné vyrovnávacími vzpěrami, dalby i vzpěry jsou pevně spojeny s Pozemkem. Dvě ocelové dalby jsou umístěny i ve vodním toku, pod lávkou vedou přípojky, jež nejsou součástí plovoucího zařízení. Hmotnost přístupových lávek vyrovnává excentricky umístěná betonová zátěž na dně na přídi a zádi plavidla a je podbetonován půdorys septiků na přídi a zádi plavidla, čímž je docílen jeho rovnovážný stav. Při odstranění lávek a vyvazovacích zařízení nelze vyloučit riziko překlopení Botelu. Jeho přesun je teoreticky možný, byl by však časově, finančně a administrativně náročný a krajně rizikový, technologie přepravy klade velké nároky na zajištění stability a jeho předpokladem je splnění mnoha podmínek, které nelze předem zaručit (zejména jde-li o sílu větru a vliv možného proudění vody). Podle sdělení státního podniku Povodí Vltavy není k dispozici ani lokalita s právem hospodaření Povodí Vltavy vhodná k umístění Botelu; stání ve smíchovském přístavu (poloha č. 4 nebo 14), která navrhuje oprávněná, nejsou určena k dlouhodobému stání a neposkytují možnost bezpečného vyvázání Botelu a zajištění jeho stability včetně napojení inženýrských sítí.
4. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“, popř. „občanský soudní řád“), neboť exekuce je nepřípustná. Odstranění přístupových a evakuačních lávek a vyvazovacích zařízení, kterými je Botel spojen s Pozemkem, není možné, jelikož je spojeno s rizikem značné škody na zdraví, životech a majetku, vyloučen je rovněž přesun Botelu. Měl za to, že nelze ani připustit jeho demontování (znehodnocení) bez souhlasu vlastníka a přesunutí na jiné místo, neboť předmětem řízení je vyklizení Pozemku, nikoliv sousedního pozemku p. č. 5046/1 v k. ú. Smíchov, který je ve vlastnictví státu a v jehož korytě je voda, na níž se nachází; takový zásah do vlastnického práva povinné považoval za nepřípustný. Exekuční titul nemá žádný vliv na integritu věci, jejíž součást se nachází na Pozemku. Botel sice vznikl až na místě samém dostavbou, avšak není možné jej rozložit a následně složit, aniž by rozebráním došlo k jeho poškození a znehodnocení. Uzavřel, že k ochraně vlastnického práva oprávněné je na místě povolat jiné právní instituty, které jí poskytnou za omezení vlastnického práva přiměřenou náhradu. Ačkoliv se návrh povinné na zastavení exekuce opírá o stejné důvody jako její předchozí návrhy, dospěl k závěru, že tentokrát nebrání věcnému projednání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to s ohledem na „zjevně nové důkazy“, které se bezprostředně otázkou realizace exekuce odstraněním přístupové a evakuačních lávek a vyvazovacích zařízení zabývají, a také vzhledem k tomu, že exekuční soud je povinen exekuci kdykoliv zastavit i bez návrhu, vyjdou-li najevo okolnosti, se kterými občanský soudní řád spojuje zastavení exekuce (viz § 55 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „exekuční řád“).
5. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Měla za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
- Vytýkala odvolacímu soudu, že trvale a bez zákonného či smluvního titulu omezil její vlastnické právo k Pozemku, neboť ve zjevném rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod dal přednost ochraně vlastnického práva povinné, aniž se vypořádal s tím, zda je ve věci dán veřejný zájem, podle jakého zákonného ustanovení k trvalému omezení jejího vlastnického práva přikročil a jaká náhrada jí bude poskytnuta. Povinná po skončení nájemní smlouvy pozbyla jakýkoliv titul k užívání Pozemku, přesto ho neoprávněně používá k podnikání a vylučuje ostatní uživatele z možnosti využít danou část veřejného přístavu. Odvolací soud neprovedl test proporcionality a neuvedl, proč má vlastnické právo povinné přednost před jejím a zda je trvalé omezení jejího vlastnického práva nutné, je-li exekuční titul vykonatelný.
- S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005, zpochybňovala závěr odvolacího soudu, že potenciální riziko vzniku škody spolu s časovou, finanční a administrativní nákladností procesu vyklizení podle § 340 až 342 o. s. ř. lze považovat za dostatečně relevantní okolnosti, pro které by měla být exekuce nepřípustná a měla by být podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 55 exekučního řádu pro nevykonatelnost exekučního titulu zastavena.
- Měla také za to, že odvolací soud zcela pominul jiné možné způsoby provedení exekuce, ačkoli ve svém dřívějším rozhodnutí dospěl k závěru, že kromě přesunutí plavidla mimo ochranný přístav Praha-Smíchov, bude-li to technicky možné, připadá v úvahu i provedení prací a výkonů spočívající v zajištění Botelu na stávajícím či jiném bezpečném místě poté, co dojde k odstranění lávek a vyvazovacích prvků. Posouzení možnosti provedení exekuce za ztížených podmínek navíc omezil pouze na případy, kdy by měl být Botel přesouván mimo smíchovský přístav. Zdůraznila, že vyklizení je možné provést rovněž demontováním Botelu a lávek s následným přemístěním na jiné vhodné stanoviště; závěry odvolacího soudu jsou v tomto směru založeny jen na tvrzeních povinné, aniž by bylo provedeno jakékoliv dokazování. Botel je plavidlem podle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 114/1995 Sb.“), a měl by být proto schopen samostatně plout po hladině, navíc u movitých věcí (tedy i staveb, jež nejsou spojeny se zemí pevným základem) je namístě předpokládat jejich mobilitu, lze je např. demontovat a přemístit (poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Soud mohl postupovat obdobně podle právní úpravy obsažené v § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), řešící odstranění neoprávněné stavby na cizím pozemku, která umožňuje nejen demontování stavby zřízené na cizím pozemku, ale i její kompletní odstranění.
- Dále vytýkala odvolacímu soudu, že v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1473/2020, a § 7 odst. 5 zákona č. 114/1995 Sb. omezil její právo vydávat pokyny k zajištění bezpečného provozu a závazně určovat, která místa jsou určena k dlouhodobému, nebo krátkodobému stání; zastavením exekuce umožnil povinné užívat místo určené ke krátkodobému státní pro stání časově neomezené a trvalé. V rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1672/2019, také ochranou vlastnického práva povinné vyloučil právo jiných uživatelů stát v přístavu (§ 8 odst. 2 zákona č. 114/1995 Sb.).
- Měla za to, že závěr odvolacího soudu, že návrh povinné na zastavení exekuce (opírající se o stejné důvody jako předchozí návrhy, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto) lze věcně projednat, neboť jsou zde nové důkazy, je v rozporu nejen s rozhodovací praxí dovolacího soudu (usnesení ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 138/2019), ale i s komentářovou literaturou. Návrh povinné na zastavení kopíruje její předchozí návrhy; pouhá skutečnost, že došlo ke zhotovení odborného vyjádření, které navíc musel mít odvolací soud k dispozici již při posledním rozhodování, neznamená, že došlo k takové změně skutkového děje, která by byla způsobilá prolomit právní moc předchozího rozhodnutí odvolacího soudu.
- Odvolacímu soudu rovněž vytýkala, že jeho skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s dosud provedenými důkazy a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Povinná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím, vyvracela námitky dovolatelky a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto.
7. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť otázka, zda potenciální riziko vzniku škody a nákladnost procesu vyklizení lze považovat za dostatečně relevantní okolnosti, pro které by měla být exekuce nepřípustná, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v těchto souvislostech výslovně řešena.
8. Předně je třeba zdůraznit, že soudní praxe dlouhodobě vychází z názoru, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020).
9. Ústavní soud ve své judikatuře sice připustil, že výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit exekuci (výkon rozhodnutí) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a to v případě, že ve věci jsou dány takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), a exekucí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (srovnej např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15). Jedná se však o zcela výjimečné a mimořádné případy. Z tvrzení účastníků i obsahu spisu je zřejmé, že o takovou mimořádnou situaci se v projednávané věci nejedná (ani to nebylo v průběhu exekuce tvrzeno).
10. Povinná v exekučním řízení uplatňuje z velké části námitky, kterými se (jako žalovaná) bránila vyklizení již v nalézacím řízení a s nimiž se soudy vypořádaly ve svých rozhodnutích (které jsou nyní exekučním titulem). Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1473/2020 (jímž zamítl její dovolání v nalézacím řízení), zabýval právem obecného užívání veřejných přístavů, výkladem § 7 odst. 5 zákona č. 114/1995 Sb. a vypořádal se i s její námitkou, že není povinna se řídit pokynem žalobkyně (oprávněné), kterým určila místa k dlouhodobému stání plavidel, protože by tím ohrozila bezpečnost plavidla, přisvědčil také žalobkyni, že Botel je plavidlem ve smyslu zákona o vnitrozemské plavbě, konkrétně plovoucím zařízením a jako takový tedy je zařízením schopným plavby, byť – na rozdíl např. od lodí – není určen k opakovanému přemisťování [§ 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 114/1995 Sb.]. Je-li exekuční soud vázán exekučním titulem, není důvod, aby znovu přezkoumával skutečnosti, které vedly k jeho vydání.
11. Povinná, která byla zavázána vyklidit Pozemek, k němuž je vyvázán Botel, nyní tvrdí, že exekuce je nepřípustná, neboť Botel nelze bezpečně přesunout na jiné místo, případně způsobem, při kterém by nedošlo k jeho poškození.
12. Exekuční titul ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky, je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v § 59 odst. 2 exekučního řádu (§ 258 odst. 2 o. s. ř.). Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Ukládá-li exekuční titul povinnost k nepeněžitému plnění, které neodpovídá některému ze způsobů exekuce uvedenému v § 59 odst. 2 exekučního řádu (§ 258 odst. 2 o. s. ř.), nelze takový titul z materiálního hlediska vykonat.
13. Nauka (viz V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 387) i soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005, ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4662/2008, ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2027/2023) jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou, se typicky spojují
a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
b) s pochybeními při nařízení exekuce,
c) s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně
d) se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí).
14. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jí sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla nepřípustná, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytovaná povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.
15. Výhrady povinné proti nákladnosti exekuce směřují ve své podstatě proti výši nákladů exekuce. Jde-li totiž v předmětné věci o uspokojení práv na nepeněžité plnění vyklizením, jsou náklady na vyklizení součástí nákladů exekuce a hradí je zásadně povinný – § 87 exekučního řádu; exekutorovi přitom náleží jen účelně vynaložené náklady. Předpokládané vyšší náklady exekuce nemohou samy o sobě vést k závěru o nepřípustnosti exekuce a být důvodem jejího zastavení.
16. Koneckonců ani v případě exekuce provedením prací a výkonů není důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřiměřená nákladovost (vysoká cena) způsobu jejího provádění. Jsou-li exekučně provedeny práce jiným než přiměřeným způsobem nebo náklady na provedené práce jsou nepřiměřeně vysoké (ve výrazném rozporu s obvyklou cenou takových prací), je to důvodem nikoliv pro zastavení exekuce, ale k tomu, aby při určení výše nákladů vykonávacího řízení byly povinnému uloženy k náhradě jen ty náklady, které jsou potřebné k účelnému a hospodárnému provedení prací označených v exekučním titulu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1498/2010); otázka jejich přiměřenosti je podstatná jen pro rozhodnutí o nákladech exekuce podle § 88 exekučního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 373/2019, ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 1792/19).
17. Konkrétní způsob provedení vyklizení se vždy odvíjí od toho, jaký objekt se má vyklidit (nemovitost, byt, movité věci – není přitom významné, zda se jedná o movité věci umístěné, ať již zcela nebo zčásti, na vodní hladině atd.), volí ho exekutor a měl by ho zvolit tak, aby byl co nejefektivnější, zbytečně povinného nezatěžoval, ale současně vedl k rychlému a úspěšnému vymožení uložené povinnosti.
18. V projednávané věci má být z Pozemku odstraněn Botel. Podle § 341 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (§ 52 odst. 1 exekučního řádu) se výkon rozhodnutí (exekuce) provede odstraněním věcí z vyklizovaného objektu. Způsoby, jak odstranit Botel (jeho lávky, bezpečnostní lana atd.) z Pozemku, mohou být nepochybně různé.
19. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že nelze bez dalších opatření jen odstranit lávky a vyvazovací prvky umístěné na Pozemku, neboť by mohla být ohrožena bezpečnost nejen Botelu, ale i provozu na Vltavě. Dále zjistil, že jednorázový přesun po vodě na jiné stanoviště určené k dlouhodobému stání je náročný a krajně rizikový a mohl by být proveden jen za určitých povětrnostních podmínek. Okolnost, že přesun Botelu po vodě by byl náročný a komplikovaný ovšem neznamená, že je zcela vyloučen; ostatně již v nalézacím řízení soudy uzavřely, že se jedná o plavidlo podle § 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 114/1995 Sb.
20. Platí-li základní pravidlo, že exekuce má být především provedena, nikoli zastavena, pak zpravidla důvodem její nepřípustnosti nemůže být její samotná obtížnější proveditelnost.
21. Navíc, není-li přesun Botelu po vodě možný, účelný nebo efektivní, je možné vyklizení Pozemku (odstranění Botelu – lávek a vyvazovacích prvků) provést i jiným způsobem, např. přemístěním Botelu na břeh. Lze sice přisvědčit odvolacímu soudu, že při takovém přesunu by zřejmě muselo dojít k jeho (alespoň částečné) demontáži, nelze už mu však přisvědčit, že k tomu nemůže dojít bez souhlasu jeho vlastníka (povinné).
22. Povinná předně měla plnit podle exekučního titulu dobrovolně. Z charakteru uložené povinnosti je zřejmé, že v takovém případě by tak musela učinit buď přemístěním Botelu po vodě, nebo jeho vytažením na břeh, a protože sama Botel na Pozemek také nedopravila v současné podobě (Botel podle skutkových zjištění vznikl dostavbou až na místě), je zjevné, že by ho musela (stejně jako při jeho vzniku) postupně při přemístění z Pozemku rozebrat. Jestliže nerespektovala pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu a uloženou povinnost nesplnila, musela si být vědoma, že může dojít k jejímu vymáhání v exekučním řízení a že způsoby, kterými bude exekuce provedena, se (logicky) těžko mohou výrazně lišit od způsobu, kterým by prováděla vyklizení sama. Závěr odvolacího soudu, který dal přednost vlastnickému právu povinné (neporušením integrity Botelu) před ochranou vlastnického práva oprávněné s tím, že ta má na jeho ochranu k dispozici jiné právní instituty (aniž by je konkretizoval), tak odporuje základním zásadám exekučního práva a je vlastně nepřípustným přezkumem věcné správnosti exekučního titulu.
23. Lze tak uzavřít, že i když se jedná o nestandardní vyklizení, jehož předmětem je vyklizení movité věci patřící povinné, představující Botel (a vše co s jeho vyvázáním na Pozemek souvisí), které je logisticky i finančně náročné a nelze při jeho provádění ani vyloučit (částečnou či úplnou) jeho demontáž, není jen proto exekuce nepřípustná.
24. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
25. K námitkám dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, lze uvést, že usnesení má všechny náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.; ostatně dovolatelkou tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jejích práv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
26. Řízení nebylo ani postiženo (zmatečnostní) vadou [§ 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Povinná již v předcházející části řízení podala návrh na zastavení exekuce, který soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 11. 2020, č. j. 54 EXE 1846/2020-87, zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 62 Co 399/2020-138, potvrdil.
27. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí, jež je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2377/2016). O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v předchozím řízení (ze stejného skutku). Jestliže z obsahu spisu vyplývá, že povinná uváděla nové námitky ohledně nepřípustnosti exekuce a byly zjištěny nové skutečnosti, nebránila projednání návrhu na zastavení exekuce překážka věci rozsouzené (§ 103, § 159a odst. 5 o. s. ř.).
28. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci pro její nepřípustnost zastavil, není správné. Dosavadní výsledky řízení však ukazují, že je možné o věci rozhodnout, proto dovolací soud jeho rozhodnutí změnil [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.] tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
29. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Autor: -mha-