// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 27.08.2025
Žaloba dle § 43 odst. 2 exekučního řádu podaná v průběhu insolvenčního řízení
Soudní řízení o žalobě podle § 43 odst. 2 exekučního řádu není řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu § 140c insolvenčního zákona, které by muselo být zastaveno podle § 141a insolvenčního zákona.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2024, ze dne 30. 7. 2025
Dotčené předpisy:
§ 109 odst. 1 písm. a) IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 140c IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 141a IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 43 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 28. srpna 2023 se žalobce (Tafano group, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Butterfly Factory s. r. o.) určení, že společnost Elory capital, s. r. o. (dále jen „společnost E“) poskytla v souladu s notářským zápisem s doložkou vykonatelnosti ze dne 29. listopadu 2021, sp. zn. NZ 443/2021 (dále jen „notářský zápis“), ve prospěch (označeného) bankovního účtu žalovaného finanční prostředky ve výši 5 miliónů Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. února 2024, č. j. 37 C 184/2023-35, řízení o žalobě zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. března 2024, č. j. 62 Co 93/2024-47, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že předmětem řízení je požadavek žalobce vůči žalovanému na určení splnění podmínky oprávněným (společností E) ve smyslu § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a to na základě tvrzení, podle nichž:
1) Společnost E uzavřela s žalovaným dne 29. listopadu 2021 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému (způsobem a za podmínek blíže specifikovaných) peněžní prostředky v celkové výši 5 miliónů Kč; žalovaný se (mimo jiné) zavázal splatit úvěr do 31. prosince 2021 (dále jen „smlouva o úvěru“). Závazek vrátit poskytnutý úvěr byl zajištěn notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti [§ 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] z téhož dne.
2) Dne 31. srpna 2022 bylo zahájeno exekuční řízení vedené soudním exekutorem JUDr. E. S., Exekutorský úřad S., pod sp. zn. 212 EX 608/22. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. 20 EXE 2775/2022-25, odložil exekuci do právní moci rozhodnutí o návrzích na zastavení exekuce, když společnost E nedoložila (způsobem předvídaným § 43 odst. 2 exekučního řádu) splnění podmínky spočívající v poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného.
3) Dne 14. listopadu 2022 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh (podaný dne 11. listopadu 2022 věřitelem Ing. P. S.) na majetek žalovaného. Usnesením ze dne 20. února 2023, č. j. MSPH 99 INS 17913/2022-A-28, Městský soud v Praze (jako insolvenční soud) zjistil úpadek žalovaného, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčního správce; usnesení nabylo právní moci dne 21. června 2023. Do insolvenčního řízení žalovaného přihlásila společnost E vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 5. června 2023 co do pravosti, výše i pořadí (a insolvenční soud přezkoumal jako nevykonatelnou).
4) Podle tvrzení žalobce postoupila společnost E pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobci smlouvou ze dne 26. června 2023.
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z § 109 odst. 1 písm. a) a c), § 141a a § 140c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 43 odst. 2 exekučního řádu – ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznil, že žalobce uplatnil nárok proti žalovanému až poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, byl zjištěn jeho úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem. Žaloba „směřuje na určení splnění právní skutečnosti tak, aby byla splněna podmínka vykonatelnosti notářského zápisu“; deklarace takové právní skutečnosti má vliv na to, zda byl notářský zápis v exekuci podkladem pro pověření exekutora. Jelikož žaloba nesměřuje proti „spoludlužníkům“, ale vůči žalovanému, jde o zajištění podkladu pro nařízení exekuce, které se týká (mimo jiné) majetkové podstaty žalovaného [jde o „obecnou“ pohledávku (nikoli o pohledávku podle § 168 a § 169 insolvenčního zákona), kterou je nutno uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení]. Žalobce „uvedeným řízením“ obchází „podstatu“ insolvenčního řízení; případný nedostatek listiny předvídané § 43 odst. 2 exekučního řádu pro účely vedení exekuce vůči spoludlužníkům žalovaného nelze zhojit v řízení vedeném toliko proti osobě v úpadku.
Jelikož nebyly splněny podmínky pro vedení řízení o žalobě, dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož soud prvního stupně řízení po právu zastavil (s upřesněním, že tak učinil podle § 141a a § 140c insolvenčního zákona).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek, které (podle jeho názoru) dílem odvolací soud vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, a dílem dosud Nejvyšším soudem nezodpovězených, vztahujících se k (ne)možnosti projednat žalobu na určení právní skutečnosti (§ 43 odst. 2 exekučního řádu) podanou v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.
Dovolatel namítá, že „deklaratorní rozsudek o žalobě o určení má de facto charakter opětovného přípustného nařízení exekuce, která ve vztahu k majetkové podstatě nebude a nemůže být prováděna“. Podáním žaloby neobchází (nemůže obcházet) podstatu insolvenčního řízení, neboť s ohledem na nemožnost provedení exekuce na majetek žalovaného [§ 109 odst. 1 písm. a) a § 140e insolvenčního zákona] se nemůže z jeho majetku mimo insolvenční řízení uspokojit. Jediným cílem žalobce je „získání“ rozsudku o splnění podmínky podle § 43 odst. 2 exekučního řádu proti spoludlužníkům žalovaného, kteří „vystupují“ (vedle žalovaného) jako povinní v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 20 EXE 2775/2022 (sp. zn. 212 EX 608/22). V zahájeném řízení o splnění podmínky tak lze pokračovat za použití analogické aplikace § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, přičemž v daném řízení vydaný rozsudek bude mít povahu „opětovného nařízení exekuce“.
Konečně dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku dopadu režimu § 140c insolvenčního zákona na danou věc, když pominul, že nebyly splněny podmínky pro zahájení incidenčního sporu. Žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku, insolvenční správce ji jako vykonatelnou posoudil a uznal (nepopřel). Přitom potřeba kvalifikovaného potvrzení o splnění podmínky vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného, aniž by současně šlo o podklad pro nařízení exekuce.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 43 exekučního řádu (ve znění účinném od 1. ledna 2022, tj. v aktuálním znění), jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze vydat pověření podle § 43a jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (odstavec 1). V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (odstavec 2).
Podle § 109 odst. 1 insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému, d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem.
Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).
Podle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.
Vzhledem k datu rozhodnutí o úpadku žalovaného je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona do 30. září 2024.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěru, podle kterého uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněné pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 128/2018“), k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 26. května 2023, sp. zn. 29 Cdo 1838/2022, uveřejněném pod číslem 32/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pro rozhodnutí v projednávané věci je tak podstatné, zda žalobou, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému určení, že společnost E v souladu se smlouvou o úvěru (a notářským zápisem) poskytla žalovanému ve prospěch (označeného) účtu částku 5 miliónů Kč [tj. určení, že společnost E splnila podmínku podle § 43 odst. 2 exekučního řádu (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněný pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 55/2015“)], bylo zahájeno řízení předvídané § 140c insolvenčního zákona., tj. řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojí (§ 170 insolvenčního zákona).
Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 43 odst. 2 exekučního řádu je ustálena v závěrech, které Nejvyšší soud shrnul v důvodech rozsudku ze dne 14. března 2018, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017, a podle nichž:
a) Není-li oprávněný schopen pro nedostatek součinnosti či ochoty povinného zajistit písemné potvrzení o splnění podmínky nebo o splnění své vzájemné povinnosti listinou vyhovující požadavkům § 43 odst. 2 exekučního řádu (§ 262 odst. 2 o. s. ř.), může se domáhat žalobou v nalézacím řízení určení, že se podmínka splnila nebo že splnil svou vzájemnou povinnost. Rozsudek, kterým bude takové žalobě vyhověno, je listinou prokazující splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti oprávněným a vyhovující výše uvedeným zákonným požadavkům [srov. již usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. 17 Co 411/2003, uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 38/2005“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2015, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014, nebo ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015].
b) Žaloba o určení splnění podmínky nebo o určení splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti přitom není typickou žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Jde o specifickou žalobu na určení existence právní skutečnosti (srov. výše citované R 38/2005).
c) Obecně platí, že určit existenci právní skutečnosti rozhodnutím soudu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. Předpoklad úspěšnosti takové žaloby na určení tedy spočívá v tom, že její podání má oporu v některém z ustanovení platného práva a nikoli v tvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2616/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004, uveřejněný pod číslem 12/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
d) V případě žaloby o určení splnění podmínky nebo o určení splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti je podkladem pro možnost jejího uplatnění oprávněným § 262 o. s. ř. či obsahově totožný § 43 exekučního řádu (srov. výše citované R 38/2005). Pokud v takovém řízení oprávněný tvrdí a prokáže požadavky vyplývající z těchto zákonných ustanovení (existenci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, v němž je to, co se ukládá povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, a nedostatek ochoty či součinnosti povinného k opatření listiny vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem svědčící o jejich splnění), není již povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Účelem uvedeného řízení je totiž výlučně zjištění, zda byla splněna jedna z podmínek vykonatelnosti exekučního titulu (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), a opatření listiny splňující požadavky § 43 odst. 2 exekučního řádu (§ 262 odst. 2 o. s. ř.).
Konečně Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 5758/2017 doplnil, že v řízení, jehož předmětem je určení splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, není důvod zabývat se existencí hmotněprávního nároku oprávněného na plnění, k jehož úhradě se v tomto notářském zápisu zavázal povinný.
Vzhledem k tomu, že žalobou podle § 43 odst. 2 exekučního zákona se žalobce domáhá vydání rozhodnutí o splnění podmínky spočívající v poskytnutí úvěru (peněžních prostředků ve výši 5 miliónů Kč) žalovanému, tj. rozhodnutí, v němž se soud nevyjadřuje k existenci a výši pohledávky žalobce vůči žalovanému z titulu vrácení poskytnutých peněžních prostředků (tj. k existenci hmotněprávního nároku žalobce vůči žalovanému na plnění, k němuž se žalovaný zavázal v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti), nýbrž jen k tomu, zda byla tato podmínka splněna, dospěl Nejvyšší soud (na rozdíl od soudů nižších stupňů) k závěru, že zahájené soudní řízení není řízením předvídaným v § 140c insolvenčního zákona, které by muselo být zastaveno podle § 141a insolvenčního zákona.
Proto Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil tak, že se řízení nezastavuje [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Autor: -mha-