// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 01.07.2021
Exekuční řízení vedené k vymožení náhrady nákladů incidenčního sporu
Náklady řízení, které byly oprávněné přiznány v incidenčním řízení, se uspokojují v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se spor vedl, přičemž tyto náklady řízení nepatří mezi ty, jejichž uspokojení je vyloučeno ve smyslu § 170 písm. f) IZ; mají tedy charakter těch pohledávek, které budou uhrazované z prostředků majetkové podstaty. Nelze zde proto nařídit výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pro náklady řízení přiznané oprávněné v incidenčním řízení poté, co byl na majetek povinné zjištěn úpadek a bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3395/2020, ze dne 31. 3. 2021
Dotčené předpisy:
§ 163 IZ ve znění od 1. 1. 2008
§ 202 odst. 1 IZ ve znění od 31. 3. 2011
§ 409 odst. 2 IZ ve znění do 31. 5. 2019
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19. 11. 2019, č. j. 26 E 25/2019-26 (vyjma nenapadeného výroku IV, kterým byl návrh zamítnut ve vztahu k nemovitým věcem ve výroku uvedených), kterým soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2019, č. j. 35 ICm 3751/2015-190 (kterým bylo rozhodnuto, že nezajištěná pohledávka žalobkyně – oprávněné ve výši 451 250 Kč je po právu), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2019, č. j. 35 ICm 3751/2015, 104 VSPH 408/2019-212 (KSHK 35 ISN 4696/2015), ve znění opravného usnesení téhož soudu 16. 9. 2019, č. j. 35 ICm 3751/2015,104 VSPH 408/2019-217 (KSHK 35 INS 4696/2015), k vymožení náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 72 619,20 Kč výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na nemovitých věcech povinné, a to na id. 1/2 pozemku č. parc. XY, zapsaném na listu vlastnictví XY u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY, pro katastrální území a obec XY. Dále ve výroku II. odvolací soud rozhodl, že povinná je povinna nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 2 795 Kč.
2. Ze zjištění odvolacího (resp. též soudu prvního stupně) vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 10. 2015, č. j. KSHK 35 INS 4696/2015-B14, které nabylo právní moci 9. 11. 2015, schválil oddlužení povinné plněním splátkového kalendáře (insolvenční řízení bylo zahájeno 24. 2. 2015). Podle odvolacího soudu je pro projednávanou věc zásadní, že způsob výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nemá uhrazovací, ale pouze zajišťovací funkci. Nařízením výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nedochází ke zpeněžení majetku povinného, jak je tomu například v případě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. Po pravomocném zřízení soudcovského zástavního práva, pokud povinný svůj závazek neuhradí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Vztah mezi insolvencí a exekucí majetku, který dlužník získal poté, co nastaly účinky schválení oddlužení, z té části příjmu, která nepodléhá oddlužení, se řídí ustanovením § 409 odst. 3 věta první (dříve do 31. 5. 2019 § 409 odst. 2 věta druhá) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále též jen „IZ,“ podle kterého majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmu, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení. Posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení exekuce podle kritérií ustanovení § 409 odst. 3 IZ, by spadalo až do fáze případného prodeje nemovitostí. Oprávněná doložila, že povinná je spoluvlastnicí nemovitostí v rozsahu jedné poloviny a povinná své spoluvlastnictví ani nezpochybňovala. Všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva byly tedy splněny a okresní soud správně návrhu oprávněné vyhověl.
3. Proti výše uvedenému usnesení podala povinná dovolání. Dovolací soud by měl dle dovolatelky rozhodnout o tom, zda je přípustné zatížit nemovité věci povinné výkonem rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pro pohledávku, která vznikla v průběhu insolvenčního řízení v incidenčním sporu a jako taková je považována dle § 202 IZ za přihlášenou do insolvenčního řízení a vztahují se na ni veškerá práva a omezení jako na pohledávku do insolvenčního řízení přihlášenou. Přípustnost dovolání shledává v tom, že výše popsaná procesní otázka pravděpodobně nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dodala, že jak napadené usnesení, tak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, č. j. 23 Co 73/2020-36 (ve kterém krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi tak, že návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech ve výroku uvedených zamítl), na žádnou judikaturu neodkazují, přitom rozhodují o téže procesní otázce zcela protichůdně. Povinná se domnívá, že soudcovské zástavní právo k nemovité věci bylo v daném případě zřízeno v rozporu se zákonem a ve svém důsledku ji zcela neoprávněně a nadbytečně zatěžuje, proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení okresního a krajského soudu a věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí, dále aby rozhodl, že oprávněná je povinna uhradit povinné náklady dovolacího řízení.
4. Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, dovolání považuje za nepřípustné a nedůvodné; podle jejího názoru povinná nijak obšírněji neprokazuje přípustnost dovolání ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Navrhla, aby bylo dovolání povinné jako nepřípustné odmítnuto.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
6. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda lze nařídit výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pro náklady řízení přiznané oprávněné v incidenčním řízení poté, co byl na majetek povinné zjištěn úpadek a bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.
7. Podle ustanovení § 163 IZ ve znění účinném od 1. 1. 2008 o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).
8. Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 31. 3. 2011, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.
9. Podle ustanovení § 409 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 31. 5. 2019 dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.
10. Z citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá, že náklady řízení, které byly oprávněné přiznány v incidenčním řízení, se uspokojují v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se spor vedl, přičemž tyto náklady řízení nepatří mezi ty, jejichž uspokojení je vyloučeno ve smyslu § 170 písm. f) IZ; mají tedy charakter těch pohledávek, které budou uhrazované z prostředků majetkové podstaty. Vzhledem k této samostatné právní úpravě uspokojování nákladů incidenčního řízení není třeba se již zabývat § 409 odst. 2 IZ, který se týká pohledávek, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně vzniknou až poté, co nastanou účinky oddlužení. Samotná skutečnost, že zřízením soudcovského zástavního práva dochází pouze k zajištění majetku povinné, není pro posouzení věci podstatná.
11. Na základě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu je nesprávný a že exekuční řízení vedené pro pohledávku oprávněné - náhrady nákladů v incidenčním sporu je vedeno v rozporu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ.
12. Dovolací soud proto postupoval podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. a usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení okresního soudu se mění tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva se zamítá.
13. Protože povinná měla v řízení plný úspěch, přiznal ji dovolací soud náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a zavázal oprávněnou k náhradě nákladů vzniklých povinné v souvislosti se sepisem odvolání, které nebylo sepsáno advokátem. Jde o paušální náhradu hotových výdajů, která činí 300 Kč za jeden úkon (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná měla ve věci plný úspěch. Náklady tvoří odměna ustanoveného advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis dovolání) ve výši 4 020 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby, tedy 600 Kč na dva úkony (§ 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 970 Kč, celkem tedy 5 590 Kč. Ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. je oprávněná povinna náhradu nákladů zaplatit státu.
Autor: -mha-