// Profipravo.cz / Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu 09.05.2019

NSS: Reklamace vad poskytnuté poštovní služby

Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o námitce žalobce proti vyřízení reklamace vad poskytnuté poštovní služby týkající se ztracené zásilky (Balík Do ruky) a zároveň o návrhu na uložení povinnosti České poště, s. p., uhradit žalobci určitou peněžní částku z titulu náhrady škody (podle § 6a odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách) je rozhodnutím dle § 68 písm. b) s. ř. s., tj. rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci vydaným v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Žalobu proti takovému rozhodnutí správní soud podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítne.

(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, čj. 6 A 94/2017-55)*)

vytisknout článek


Zdroj: č. 3866/2019, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)

TELEKOMUNIKACE: POVAHA ROZHODNUTÍ O NÁMITCE PROTI VYŘÍZENÍ REKLAMACE VAD POSKYTNUTÉ POŠTOVNÍ SLUŽBY

k § 6a odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákonů č. 221/2012 Sb. a č. 378/2015 Sb.

k § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního

Prejudikatura: č. 118/2004 Sb. NSS.

Věc: Jiří J. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o vyřízení reklamace vad poskytnuté poštovní služby.


Dne 1. 12. 2015 podal žalobce na pobočce České pošty, s. p., v Praze 8, PSČ 184 00 Balík Do ruky s doplňkovou službou „Dobírka“ na částku 24 215 Kč. Dne 7. 12. 2015 zjistil, že jím odeslaný balík nebyl příjemci řádně doručen a nebyla vybrána ani dobírka. Následně službu reklamoval, dne 8. 1. 2016 urgoval vyřízení své reklamace a současně vznesl nárok na náhradu škody. Dne 8. 1. 2016 mu byla vyplacena částka 215 Kč. Česká pošta, s. p., žalobcovu urgenci reklamace a uplatnění nároku na náhradu škody vyřídila dne 21. 1. 2016 písemně tak, že žádosti na náhradu škody nevyhověla s odůvodněním, že výše škody, resp. skutečná hodnota zasílaného obsahu nebyla dostatečně doložena.
Následně podal žalobce u Českého telekomunikačního úřadu návrh na zahájení řízení o peněžité plnění. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2016 ve výroku I. rozhodl, že námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby se nevyhovuje, a ve výroku II. pak nevyhověl návrhu na uložení povinnosti odpůrci (tj. České poště, s. p.) uhradit navrhovateli částku 24 000 Kč z titulu náhrady škody z poštovní přepravy spolu s úrokem z prodlení za ztracenou zásilku Balík Do ruky. Rozklad, který žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 2. 2017.

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutí považoval za nezákonné, protože žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Žalovaný se nezabýval meritem věci, tj. tím, že Česká pošta, s. p., převzala od žalobce k přepravě Balík Do ruky s doplňkovou službou „Dobírka“, čímž se žalobcem uzavřela poštovní smlouvu v souladu s § 4 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o poštovních službách“), na základě které se zavázala předmětný balík řádně doručit adresátovi a od adresáta vybrat stanovenou částku 24 215 Kč. Z ustanovení zákona o poštovních službách a závazných Podmínek pošty nevyplývá, že by měl žalobce povinnost jakkoliv prokazovat hodnotu zásilky, a tuto dokonce poště dokládat. Žalobce proto tento požadavek považuje za nezákonný.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že mu není zřejmé, z čeho žalobce dovodil příslušnost soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Dle § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách má žalovaný pravomoc rozhodovat o sporech v případě, že tak zmíněný zákon stanoví. Dle § 6a odst. 2 téhož zákona o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách rozhodne žalovaný na návrh v řízení podle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách. Spory vyplývající z poštovní smlouvy jsou soukromoprávní povahy. Pokud zvláštní zákon svěří pravomoc rozhodnout spor správnímu orgánu, právní rámec pro jeho rozhodnutí je dán § 141 odst. 1 správního řádu.

Žalovaný dále uvedl, že podání, kterým se na něj žalobce obrátil, bylo s ohledem na výše uvedené vyhodnoceno jako návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby ve smyslu § 6a zákona o poštovních službách. Vzhledem k tomu, že právo podat návrh dle § 6a tohoto zákona je omezeno lhůtou jednoho měsíce od doručení vyřízení reklamace (resp. marného uplynutí lhůty stanovené pro její vyřízení), zabýval se předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu v napadeném rozhodnutí předně otázkou zachování této lhůty, přičemž dospěl k závěru, že právo podat návrh ve smyslu § 6a zákona o poštovních službách zaniklo v důsledku prekluze, což představuje překážku pro meritorní projednání, která byla sama o sobě důvodem pro nevyhovění návrhu.

Městský soud v Praze žalobu odmítl.

Z ODŮVODNĚNÍ:

[7] Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení a zda jde o žalobu přípustnou z hlediska příslušných ustanovení soudního řádu správního. Při těchto úvahách vyšel z následně uvedené právní úpravy:

[8] Podle § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách „Úřad podle tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon“.

[9] Podle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách „pokud provozovatel nevyhoví nebo nevyřídí reklamaci vad poskytované poštovní služby, je odesílatel nebo adresát oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení, jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku.“

[10] Podle § 6a odst. 2 zákona o poštovních službách „neuzavřou-li účastníci řízení smír nebo Úřad tento smír neschválí, Úřad rozhodne o tom, zda byla reklamace vyřízena řádně či nikoli. Na návrh Úřad rozhodne v řízení podle odstavce 1 o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí.“

[11] Podle § 68 písm. b) s. ř. s. je „žaloba nepřípustná také tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu“.

[12] Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. „soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.“

[13] Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že žalovaný jím rozhodl o námitce žalobce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby týkající se ztracené zásilky Balík Do ruky, a zároveň o žalobcově návrhu na uložení povinnosti odpůrci (tj. České poště, s. p.) uhradit žalobci částku 24 000 Kč z titulu náhrady škody z poštovní přepravy spolu se zákonným úrokem z prodlení za ztracenou zásilku. V dané věci se nejednalo o rozhodnutí správního orgánu o veřejných subjektivních právech žalobce, proti němuž lze účinně brojit žalobou u správního soudu ve smyslu § 2, § 4 odst. 1 a § 65 odst. 1 s. ř. s., ale o rozhodnutí správního orgánu ve sporu mezi žalobcem a společností Česká pošta, s. p., jakožto dvěma smluvními stranami uzavřené smlouvy o poskytnutí poštovní služby Balík Do ruky ohledně jejich povinností vyplývajících z této smlouvy a náhrady způsobené škody. Soud přisvědčuje argumentaci žalovaného, že spory mezi účastníky poštovní smlouvy jsou soukromoprávní povahy stejně jako samotná poštovní smlouva, o jejíž soukromoprávní povaze svědčí jak charakter předmětu smlouvy (v souzené věci jím bylo dodání poštovní zásilky sjednaným způsobem příjemci), tak i rovné postavení obou stran smluvního vztahu. Soukromoprávnímu charakteru sporů o právech a povinnostech vyplývajících z poštovní smlouvy nasvědčuje též subsidiární použití občanského zákoníku na právní vztahy vznikající při poskytování poštovních služeb, které nejsou upraveny v § 4 až 15 zákona o poštovních službách (viz § 39 tohoto zákona). Žalobcem uplatněný požadavek na náhradu škody je pak nárokem ryze soukromoprávním. Napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno, proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví, neboť se jedná o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích jeho zákonné pravomoci vymezené v § 6a odst. 2 zákona o poštovních službách.

[14] To, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí aplikoval správní řád, je pro posouzení charakteru daného sporu zcela irelevantní. Vždy je totiž nutno vycházet z povahy sporného nároku, nikoliv pouze z procesního předpisu, který správní orgán při svém rozhodování užije. Správní řád je totiž subsidiárním předpisem, který správní orgány užívají při svém rozhodování vždy, neexistuje-li speciální procesní úprava v jiném právním předpise, a to jak při rozhodování o veřejných subjektivních právech a povinnostech, tak při rozhodování o soukromých právech účastníků řízení, je-li tato pravomoc správnímu orgánu svěřena.

[15] Na danou věc je možno analogicky vztáhnout tento právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000-46, č. 118/2004 Sb. NSS: „Rozhodnutí správního orgánu vydané na základě § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci, neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž rozhodnutí se projednávají podle části páté o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva.“
[16] Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, je žaloba proti němu podle § 68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítl.

*) Žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze kasační stížnost. Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil usnesením ze dne 15. 11. 2018, čj. 7 As 433/2014-14.

Autor: SbNSS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů