// Profipravo.cz / Dovolání 13.01.2026
Opožděnost dovolání podaného místně nepříslušnému soudu
I. Je-li v poučení odvolacího soudu uvedeno, že „dovolání se podává u soudu prvního stupně“, přičemž „soud prvního stupně“ je jednoznačně identifikován v záhlaví a ve výroku odvolacího rozhodnutí, není toto poučení neurčité ani nesrozumitelné; písemné vyhotovení rozhodnutí tvoří celek, jehož části je třeba vnímat ve vzájemné provázanosti. Okolnost, že některé odvolací soudy v zájmu co největší instruktivnosti v poučení o dovolání uvádějí konkrétní označení soudu prvního stupně, na uvedených závěrech nic nemění.
II. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně (popř. u jiného státního orgánu či správního úřadu), je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud či orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jemu doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu.
III. Bylo-li v dovoláním napadeném rozhodnutí obsaženo řádné poučení o tom, že dovolání se podává u soudu prvního stupně, a dovolatel zašle dovolání datovou schránkou před koncem lhůty místně nepříslušnému soudu, který je nestihne ve lhůtě postoupit soudu místně příslušnému, jde o dovolání opožděné.
Je nesprávné tvrzení, že by snad výklad dotčených ustanovení o. s. ř. mohl vést k závěru, že pokud právní úprava předpokládá „přeposlání podání učiněné k místně nepříslušnému soudu“ soudu místně příslušenému, pak zákonodárce tím zamýšlel zachovat na straně účastníka lhůtu, i kdyby bylo podání zasláno kterémukoli soudu (či dokonce kterémukoli státnímu orgánu). Takový výklad by činil ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zcela zbytečným.
Uvádí-li v projednávané věci dovolatelka, že bylo v technických i personálních možnostech Okresního soudu v Ostravě podání přeposlat místně příslušnému soudu nejpozději následující pracovní den, pomíjí skutečnost, že podání bylo nejen doručeno, ale i adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. Dovoláním se soud obsahově nezabývá při přijetí podání pracovníky podatelny a soudní kanceláře, ale teprve při dalším zpracování podání vyšším odborným aparátem soudu (asistenty soudců, justičními kandidáty) popřípadě soudci, což vyžaduje čas delší než jeden den. Nejedná se tedy o přepjatý formalismus soudů, nýbrž o důsledek pochybení zástupce dovolatelky. Uvedené závěry platí i v případě, že dovolání bylo podáno datovou schránkou.
Skutečnost, že advokát jako právní profesionál učiní chybu při doručování písemností, nezpůsobuje zmatečnost rozhodnutí obsahujícího řádné poučení, nýbrž zakládá odpovědnost advokáta za řádný výkon advokacie.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1112/2025, ze dne 11. 12. 2025
Spisová značka: 25 Cdo 1112/2025 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1112.2025.1
Dotčené předpisy:
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
§ 240 odst. 1 o. s. ř.
§ 240 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie: dovolání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti v záhlaví uvedeným usnesením, jimiž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost dovolání žalobkyně ze dne 19. 1. 2023 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 36 Co 269/2022-92, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a vrácení soudního poplatku (výrok III) a vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok IV); odvolací soud uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III, odvolání do výroku IV napadeného usnesení odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Podle žalobkyně jsou napadená usnesení přepjatě formální. Namítala, že dovolání bylo podáno v souladu s poučením, které obsahuje. Z dovolání je zřejmé, že se jedná o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 269/2022-92 ze dne 3. 11. 2022, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 141/2020-62 ze dne 8. 3. 2022. Administrativním nedopatřením však zaslala dovolání do datové schránky Okresního soudu v Ostravě. Ihned po zjištění pochybení tuto informaci žalobkyně sdělila jak Okresnímu soudu v Ostravě, tak Obvodnímu soudu pro Prahu 1, a přílohou tohoto sdělení bylo též dovolání. Žalobkyně má za to, že dle § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, právní úprava v případě zachování lhůty nehovoří o místně či věcně příslušném soudu ale o tom, jak má být s podáním u místně a věcně nepříslušného soudu nakládáno. V poučení soudu není uveden konkrétní soud prvního stupně, ke kterému má být dovolání podáno.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. j. 36 Co 148/2023-145, zamítl žalobu pro zmatečnost a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 269/2022-92, obsahuje poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. Citovaný rozsudek byl žalobkyni doručen dne 15. 11. 2022, dovolací lhůta tak končila 16. 1. 2023 (den 15. 1. 2023 připadl na neděli). Dovolání zaslala žalobkyně datovou schránkou dne 13. 1. 2023. Dovolání adresovala a doručila Okresnímu soudu v Ostravě. Okresní soud přeposlal dovolání Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 19. 1. 2023. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání však skončila dne 16. 1. 2023. K odkazu žalobkyně na § 57 odst. 3 o. s. ř. a tvrzení o dodržení lhůty uvedl, že citované ustanovení upravuje obecně běh všech procesních lhůt, avšak nelze ho vykládat tak, že by včasnost podání jednotlivých opravných prostředků soud posuzoval pouze podle nich. Navrhovatelka v podstatě tvrdí, že v případě jakéhokoli podání je lhůta zachována, je-li učiněno u jakéhokoli soudu I. stupně. Tomuto názoru nelze přisvědčit. V případě dovolání je jednoznačně uvedeno, že dovolání se podává u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, nikoli možnost podání dovolání u kteréhokoli soudu prvního stupně. Ostatně žalobkyně si byla této skutečnosti vědoma, neboť její právní zástupce se omlouval administrativním nedopatřením a urychleně zasílal přípis oběma soudům. Odkázal rovněž na ustálenou judikaturu v případě posouzení včasnosti dovolání reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 393/2006, bylo-li podáno u jiného soudu prvního stupně, než který ve věci rozhodoval. Poučení o dovolání bylo řádným poučením. Jelikož zvláštní úprava dovolání vylučuje prominout zmeškání lhůty, nelze ani v případě administrativního pochybení dovolatele dovozovat formalističnost soudu rozhodujícího o včasnosti dovolání.
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. 4 Co 9/2024-164, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně včetně odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu k posouzení včasnosti dovolání a posouzení poučení o dovolání jako řádného.
4. Proti posledně uvedenému usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda dovolání doručené místně nepříslušnému soudu prostřednictvím datové schránky v návaznosti na poučení odvolacího soudu, jež dovolatelka nepovažuje za řádné, představuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Dle dovolatelky poučení odvolacího soudu znějící: „Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.“ není řádným poučením, neboť z něj nevyplývá, ke kterému soudu má dovolání doručit. Zcela pak absentuje poučení o obligatorním zastoupení dovolatele advokátem. Podle dovolatelky dovolání adresované a odeslané Okresnímu soudu v Ostravě dne 13. 1. 2023 bylo řádným dovoláním a bylo pochybením Okresního soudu v Ostravě, že jej včas neposlalo místně příslušnému soudu, a argumentuje změnou ve způsobu doručování místo poštovní přepravy datovými schránkami. Mělo by být otázkou několika minut přeposlat dovolání místně příslušnému soudu, k čemuž byl Okresní soud v Ostravě technicky i personálně vybaven. Podle dovolatelky bylo v možnostech soudu toto podání přeposlat následující pracovní den, a tudíž dodržet lhůtu. Dle žalobkyně jde o přepjatý formalismus soudu a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 134/20, dle něhož soudy mají procesní pravidla aplikovat tak, aby byly dodrženy maximy práva na spravedlivý proces, a v daném případě se tak nestalo. Dále dle dovolatelky zůstala nevypořádaná její námitka nedostatečného poučení a zdůraznila, že nyní již poučení obsahovala určení konkrétního soudu, k němuž má být dovolání podáno. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se ztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Praze, který dovoláním napadeným usnesením potvrdil závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 36 Co 148/2023-145, o věci samé a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
7. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda jde o zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 4 o. s. ř., bylo-li v dovoláním napadeném rozhodnutí obsaženo poučení, že dovolání se podává u soudu prvního stupně, a zašle-li dovolatel dovolání datovou schránkou před koncem lhůty místně nepříslušnému soudu, ten je nestihne ve lhůtě přeposlat soudu místně příslušnému, a dovolání je proto odmítnuto jako opožděné. Tato otázka doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyla v obdobné situaci vyřešena.
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
10. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
11. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
12. Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
13. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 696/2004, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 708/04, odmítl) konstatoval dovolací soud (ještě podle úpravy dovolání v občanském soudním řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, která se však s výjimkou délky dovolací lhůty podstatně neliší od úpravy nyní účinné), že ve věcech, v nichž rozhoduje jako soud prvního stupně krajský soud, je dovolání podané u okresního soudu včasné pouze tehdy, bylo-li v dovolací lhůtě okresním soudem odesláno (předáno k poštovní přepravě) soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu nebo soudu dovolacímu.
14. V usnesení ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 393/2006, konstatoval Nejvyšší soud, že bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně nebo u nepříslušného odvolacího soudu (např. u krajského nebo vrchního soudu, který o odvolání podaném ve věci nerozhodoval), popř. u jiného státního orgánu či správního úřadu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud nebo jiný orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jemu doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu (tj. podat je u držitele poštovní licence nebo přímo u soudu).
15. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. V řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005).
16. V usnesení ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 614/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2136/16, pro zjevnou neopodstatněnost) Nejvyšší soud dovodil, že ustanovení § 240 odst. 1 a 3 o. s. ř. je třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 157 odst. 1 o. s. ř., podle něhož písemné vyhotovení rozsudku obsahuje (mimo jiné) označení soudu, který rozhodnutí vydal, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění rozhodnutí a poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání. Písemné vyhotovení (text) rozsudku, i když sestává z relativně samostatných částí (jednou z nich je u rozsudku odvolacího soudu poučení o přípustnosti dovolání a o lhůtě a místu k jeho podání), vytváří celek, v němž jednotlivé části na sebe navazují a jejichž správnost (úplnost) je třeba hodnotit také s přihlédnutím k ostatním částem rozsudku. Bylo-li v záhlaví rozsudku odvolacího soudu uvedeno, že odvolací soud rozhoduje o odvolání proti rozsudku konkrétně označeného soudu a bylo-li ve výroku tohoto rozsudku rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, muselo být účastníku řízení (aniž by bylo významné, zda v řízení je nebo není zastoupen advokátem) zcela zřejmé, že "soudem prvního stupně", u něhož má být dovolání podle poučení o přípustnosti dovolání podáno, je právě onen konkrétně v záhlaví označený soud. Po účastníku občanského soudního řízení a po jeho zástupci je naprosto legitimní požadovat, že se při seznámení s rozsudkem obeznámí se záhlavím a s výrokovou částí rozsudku, jakož i s poučením o přípustnosti opravného prostředku (dovolání), a že tyto dílčí části rozsudku budou vnímat v jejich vzájemné provázanosti. Jestliže v poučení soudu o dovolání bylo uvedeno, že dovolání má být podáno "prostřednictvím soudu prvního stupně" popřípadě „u soudu prvního stupně“, není toto poučení neurčité ani nesrozumitelné tehdy, je-li "soud prvního stupně" jednoznačně identifikován v záhlaví a ve výroku rozsudku. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 18. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 120/2021. Okolnost, že některé odvolací soudy v zájmu co největší instruktivnosti v poučení o dovolání uvádějí konkrétní označení soudu prvního stupně na uvedených závěrech nic nemění.
17. V daném případě odvolací soud postupoval v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu, když konstatoval opožděnost dovolání podaného místně nepříslušnému soudu, jelikož ten jej postoupil místně příslušnému soudu až po uplynutí dovolací lhůty. Není pochyb o tom, že advokát dovolatelky adresoval a doručil dovolání Okresnímu soudu v Ostravě omylem, administrativním nedopatřením, ačkoli věděl, že místně příslušným soudem pro jeho podání je pouze Obvodní soud pro Prahu 1. Proto rovněž zasílal přípis oběma soudům s vysvětlením a omluvou. V tomto směru jsou tedy nepřípadné námitky dovolatelky o jiných možných výkladech poučení odvolacího soudu či absenci poučení o obligatorním zastoupení advokátem. Poučení odvolacího soudu v rozsudku ze dne 15. 11. 2022 bylo řádným poučením, neboť ve spojení poučení se záhlavím a výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo zcela nepochybné, že soudem prvního stupně se v dané věci rozumí Obvodní soud pro Prahu 1. Je zcela absurdní tvrzení dovolatelky, že by snad výklad citovaných ustanovení mohl vést k závěru, že pokud právní úprava předpokládá „přeposlání podání učiněné k místně nepříslušnému soudu“ soudu místně příslušenému, pak zákonodárce tím zamýšlel zachovat na straně účastníka lhůtu, i kdyby bylo podání zasláno kterémukoli soudu (či dokonce kterémukoli státnímu orgánu). Takový výklad by činil ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zcela zbytečným. K praktickým důsledkům takového výkladu navíc nejsou české soudy (jiné státní orgány) technicky ani personálně vybaveny.
18. Uvádí-li dovolatelka, že bylo v technických i personálních možnostech Okresního soudu v Ostravě podání přeposlat místně příslušnému soudu nejpozději následující pracovní den, pomíjí skutečnost, že podání bylo nejen doručeno, ale i adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. K závěru, že dovolání je podáno u místně nepříslušného soudu, je třeba se jím obsahově zabývat. To se samozřejmě neděje při přijetí podání pracovníky podatelny a soudní kanceláře, ale teprve při dalším zpracování podání vyšším odborným aparátem soudu (asistenty soudců, justičními kandidáty) popřípadě soudci, což vyžaduje čas delší než jeden den. Nejedná se tedy o přepjatý formalismus soudů, nýbrž o důsledek pochybení zástupce dovolatelky.
19. Uvedené závěry platí i v případě, že dovolání bylo podáno datovou schránkou, neboť z hlediska rovnosti účastníků nelze při posouzení včasnosti dovolání činit rozdíl mezi účastníkem, který podá dovolání datovou schránkou, a účastníkem, který ho podá poštou.
20. Skutečnost, že advokát jako právní profesionál učiní chybu při doručování písemností, nezpůsobuje zmatečnost rozhodnutí obsahujícího řádné poučení, nýbrž zakládá odpovědnost advokáta za řádný výkon advokacie.
21. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované, a to v souvislosti s podáním jejího vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Autor: -mha-