// Profipravo.cz / Monitoring 16.06.2024
Navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění
Nejvyšší soud zavedl nové kritérium pro přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které má být posouzeno podle předchozí právní úpravy
Nejvyšší soud (NS) v senátě složeném z předsedy Pavla Simona, který byl zároveň i soudcem zpravodajem, a soudců Miroslava Hromady a Viktora Sedláka se zabýval dovoláním žalobkyně, sp. zn. 30 Cdo 1032/2023, která se žalobou domáhala na žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění, které jí mělo vzniknout v souvislosti s trestním stíháním.
V roce 2011 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu ve formě spolupachatelství. V roce 2013 byla žalobkyně uznána vinnou, že společným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy a při čerpání úvěrů uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchala zločin úvěrového podvodu, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Odvolací soud rozsudek v roce 2014 zrušil a žalobkyni zprostil obžaloby.
Žalobkyní byla v roce 2016 byla přiznána invalidita I. stupně. Byť se v životě žalobkyně vyskytlo více nepříznivých okolností, jež lze považovat za stresory (rozpad manželství, dluhy, exekuce), podstatné je, že trestní stíhání bylo pro vznik škodlivého následku rozhodující. V příčinné souvislosti s trestním stíháním u ní došlo k rozvoji psychického onemocnění – smíšené úzkostně-depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži, jež zanechalo na jejím zdravotním stavu trvalé následky.
Byly tak splněny podmínky pro odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně, přičemž při rozhodování o jeho výši postupoval soud prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 2) podle § 444 odst. 1 obč. zák., ve spojení s vyhláškou č. 440/2001 Sb. a vycházel z bodového ohodnocení znaleckého ústavu a žalobkyni v roce 2017 přiznal jako odškodnění částku 210 600 Kč. Odvolací soud (Městský soud v Praze) se závěry soudu prvního stupně souhlasil.
NS však rozhodl, že při posuzování možnosti navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je třeba vnímat jako splněnou podmínku zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele tehdy, dojde-li v důsledku většího časového odstupu od konce účinnosti této vyhlášky k výraznému nepoměru mezi odškodněním, jež podle ní má být za ztížení společenského uplatnění přiznáno, a odškodněním, jež by bylo přiznáno ve stejném případě podle § 2958 o. z.
Soud prvního stupně i soud odvolací pominuly, že se žalobkyně domohla odškodnění až po přibližně 8 letech od chvíle, kdy jí újma byla způsobena, respektive od chvíle, kdy došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Nadto soudy rozhodovaly o odškodnění žalobkyně v době, kdy již vyhláška č. 440/2001 Sb. nebyla cca 9 let účinná, přičemž právě z toho důvodu existuje riziko nepoměru mezi odškodněním, které bylo žalobkyni přiznáno aplikací vyhlášky č. 440/2001 Sb., a odškodněním, které by jí mohlo být přiznáno podle Metodiky. To činí jejich právní posouzení žalovaného nároku neúplným, a tudíž nesprávným. Žalobkyně přitom tvrdí, že rozdíl ve výši odškodnění podle staré a nové právní úpravy je více než dvojnásobný.
NS proto rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil a věc ve stejném rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Při stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně by měly soudy přihlédnout k Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a zjistit, jaká výše odškodnění by žalobkyni náležela v případě, že by bylo stanoveno podle této metodiky a tomu přizpůsobit výši odškodnění navýšenou podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva NS