// Profipravo.cz / Monitoring 09.04.2021
Mimořádné opatření o testování zaměstnanců
Návrh na zrušení mimořádného opatření o testování zaměstnanců byl zamítnut
Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z 1. března tohoto roku a jeho novely z 5. března.
Napadeným opatřením ministerstvo uložilo blíže vymezeným kategoriím zaměstnavatelů povinnost umožnit svým zaměstnancům přístup na pracoviště pouze za podmínky, že zaměstnanec podstoupil v posledních sedmi dnech některý z vymezených typů testu. Zaměstnanci jsou, se stanovenými výjimkami, podle opatření povinni testování podstoupit.
Navrhovatel uplatnil dvě souhrnné námitky. První směřovala proti tomu, že je nucen podrobit se testu na pracovišti, což považuje za zásah do svých práv v rozporu se zákony a ústavním pořádkem České republiky. Této námitce soud nepřisvědčil, neboť shledal, že povinnost podrobit se testování na virus nemoci COVID-19 vyplývá pro zaměstnance přímo z tzv. pandemického zákona, na jehož základě bylo napadené opatření vydáno.
Při posuzování vhodnosti a potřebnosti opatření soud akceptoval odůvodnění opatření, podle nějž vzalo ministerstvo na zřetel nejen hlediska čistě lékařská (omezenou účinnost antigenních testů), ale rovněž ekonomická a organizační, jako jsou náklady na opakované testování vysokého počtu osob, kapacita pro provádění a vyhodnocení testů apod. Soudu se nejeví jako neadekvátní, pokud ministerstvo při zohlednění těchto hledisek zvolilo třeba i méně spolehlivou metodu testování.
Proporcionalitu opatření posoudil Nejvyšší správní soud nejen z hlediska povahy kolidujících práv a zájmů, ale rovněž intenzity jejich dotčení. Aniž by soud zlehčoval případné individuální komplikace jednotlivců v reakci na provedené testování, nepovažuje ani nejinvazivnější z možných metod testování na pracovišti, tedy výtěr z nosní dutiny, za takový zásah do tělesné integrity či dokonce lidské důstojnosti zaměstnanců, že by mohl být oprávněným důvodem k zákazu testování zaměstnanců. Tím spíše, že mnoho dalších osob je v zájmu zvládnutí epidemie nemoci COVID-19 dlouhodobě a významně omezováno na svých právech, ať již jde o svobodu pohybu, právo na podnikání, na vzdělání a dalších.
„Jde také o určitou společenskou distribuci zátěže. Když si představím například majitelku kadeřnictví, samoživitelku, matku školáka, která již tři čtvrtě roku nemůže provozovat svou živnost, nemůže ani přijmout jiné zaměstnání, protože se věnuje dítěti na distanční výuce. Ta by se možná ráda nechala testovat, kdyby díky tomu mohla vykonávat svou práci a její dítě by mohlo do školy,“ uvedl k rozsudku předseda senátu Filip Dienstbier a dodal: „Je ostatně obecně známo, že rozhodnutí o opakovaném plošném testování zaměstnanců bylo přijato jako kompromisní řešení v situaci, kdy z důvodu přetížení nemocnic bylo zvažováno úplné uzavření výrobních a jiných provozů.“
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani druhé námitce, která směřovala proti povinnostem v případě pozitivního výsledku provedeného testu na pracovišti. Napadené opatření totiž žádné takové povinnosti neukládá a soud nemohl bez návrhu přezkoumávat jiné opatření ministerstva.
Soud upozorňuje, že výsledek dnešního jednání nepředurčuje, jak bude rozhodnuto o dalších návrzích proti stejnému opatření ministerstva, které Nejvyšší správní soud projednává. Soud je vždy vázán rozsahem a důvody konkrétního návrhu. Dnešní zamítavé rozhodnutí tedy nutně neznamená, že opatření je ve všech ohledech „v pořádku“ a že Nejvyšší správní soud schvaluje postup vlády a Ministerstva zdravotnictví.
„S podobnou interpretací našich rozhodnutí se bohužel nezřídka setkáváme. Zejména v této citlivě vnímané agendě by měli všichni přispět svou zdrženlivostí k tomu, že veřejnost nebude ještě více zmatena, pokud v některém z dalších řízení bude Nejvyšší správní soud nucen napadená opatření zrušit“, dodal předseda senátu Filip Dienstbier.
Informace k rozhodnutí ze dne 8. dubna 2021 ve věci sp. zn. 6 Ao 1/2021.
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva NSS