// Profipravo.cz / Monitoring 25.03.2021
K návrhu na zrušení vyhlášení nouzového stavu
Ústavní soud odmítl z procesních důvodů návrh skupiny senátorů na zrušení usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu ze dne 14. 2. 2021
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) odmítlo návrh skupiny 35 senátorů na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února na dobu 14 dnů, vyhlášeného pod č. 59/2021 Sb., neboť k jeho projednání není příslušný. Řízení o návrzích na zrušení navazujících usnesení vlády o přijetí krizových opatření bylo zastaveno, neboť tato usnesení v průběhu řízení před Ústavním soudem pozbyla platnosti.
Již z předcházející judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20, Pl. ÚS 11/20) lze připomenout, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a „izolovaný“ přezkum Ústavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o „akt vládnutí“ politické povahy a náleží tak do rámce ústavně politického přezkumu Poslaneckou sněmovnou. Ostatně Poslanecká sněmovna dne 18. 2. 2021 přijala usnesení, jímž zrušila nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocněním covid-19, nejpozději však k 27. 2. 2012.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se již napadeným rozhodnutím o vyhlášení nouzového stavu zabýval (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/21, Pl. ÚS 9/21 a Pl. ÚS 10/21) a ve všech případech návrh odmítl.
Ačkoliv se tedy Ústavní soud nemohl zabývat věcným přezkumem usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, připojil tzv. obiter dictum. Dodává, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky nelze vykládat prostřednictvím běžného zákona o krizovém řízení. Jestliže pak ústavní zákon o bezpečnosti České republiky kogentně stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav nejdéle na dobu 30 dnů a uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny (čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2), jiný postup při prodloužení nouzového stavu není možný. Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze „nově“ vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy „povolený“ nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila. Stanoví-li § 3 odst. 5 krizového zákona pravidlo, že „Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu“, především to není možné vykládat tak, že jde o jakousi výjimku ve vztahu k možnosti prodlužování nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákon o bezpečnosti. Žádosti musí obligatorně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí a teprve na základě zhodnocení situace závěr, že není „možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí“ (§ 3 odst. 5 krizového zákona). Navíc jde o pouhou žádost hejtmana/ů, kterou není vláda vázána.
K usnesení zaujali odlišné stanovisko soudci Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Jan Filip, Radovan Suchánek a soudkyně Milada Tomková.
Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/21 včetně disentů je dostupný zde (489 KB, PDF).
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva ÚS