// Profipravo.cz / Monitoring 22.05.2020

NSS se odmítl zabývat akty vlády souvisejícími s nouzovým stavem

Nejvyšší správní soud odmítl se věcně zabývat dvěma akty vlády souvisejícími s nouzovým stavem. Následoval názor vyslovený Ústavním soudem

vytisknout článek


Nejvyšší správní soud následoval názor Ústavního soudu o tom, že rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu ani její krizové opatření o zákazu vstupu na území ČR a zákazu vycestování nejsou přímo přezkoumatelná ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud potvrdil, že Městský soud v Praze postupoval správně, jestliže se odmítl věcně zabývat rozhodnutím vlády o vyhlášení nouzového stavu i tzv. krizovým opatřením vlády č. 76/2020 Sb., jímž byl  v období od 16. do 30. března 2020 zakázán vstup na území ČR všem cizincům, s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo s trvalým pobytem na území ČR, a zároveň zakázáno vycestování občanů ČR a uvedených kategorií cizinců z území ČR (oba zákazy s možností udělení individuálních výjimek).

Soudci Nejvyššího správního soudu dospěli obdobně jako předtím Ústavní soud ve svých plenárních usneseních ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20 a sp. zn. Pl. ÚS 13/20, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 11/20,  k závěru, že uvedené akty vlády nejsou tzv. opatřením obecné povahy a nejsou tedy ani přímo přezkoumatelné soudy rozhodujícími ve správním soudnictví.

„Byť Ústavní soud připustil, že krizové opatření vlády vydané dle krizového zákona může mít nejrůznější povahu, a nelze tedy a priori ani vyloučit, že by se z materiálního hlediska mohlo jednat o opatření obecné povahy (a v tomto smyslu je třeba korigovat právní názor vyjádřený v napadeném usnesení městského soudu), dospěl ve dvou citovaných plenárních usneseních k jednoznačnému závěru, že předmětné krizové opatření č. 76/2020 Sb. z materiálního ani formálního hlediska opatřením obecné povahy není, neboť se jedná z hlediska jeho adresátů i předmětu o abstraktní normativní akt, tedy o právní předpis, který tudíž nemůže být samostatně přezkoumatelný ve správním soudnictví, ale pouze v řízení před Ústavním soudem, ovšem na základě návrhu k tomu oprávněných (privilegovaných) navrhovatelů“, uvádí se mimo jiné v rozsudku Nejvyššího správního soudu. 

Ani Nejvyšší správní soud tedy nebyl v této věci oprávněn zabývat se otázkou zákonnosti uvedených aktů; kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. 10 A 50/2020 – 25 zčásti zamítl a zčásti odmítl.

Informace k rozsudku ze dne 21. května 2020 ve věci sp. zn. 5 As 138/2020, celý rozsudek zde.

(zdroj zprávy naleznete zde)

Autor: tisk. zpráva NSS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů