// Profipravo.cz / Rozhodnutí 18.05.2023
Absence odůvodnění v usnesení o procesním nástupnictví
Usnesení, jímž soud podle § 107a o. s. ř. vyhoví návrhu žalobce, aby (vzhledem k tomu, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde) na jeho místo vstoupil do řízení nabyvatel tohoto práva, patří svou povahou k usnesením, která nemusí podle § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. obsahovat odůvodnění.
Druhý předpoklad (aby „z obsahu spisu bylo zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto“) je tam, kde právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde, má být smlouva o postoupení pohledávky, typově naplněn tím, že předmětná smlouva je součástí spisového materiálu, jakož i tím, že ze spisového materiálu plyne souhlas toho, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce (§ 107a odst. 2 o. s. ř.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2649/2022, ze dne 27. 2. 2023
Dotčené předpisy:
§ 107a o. s. ř.
§ 169 o. s. ř.
Kategorie: procesní nástupnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 4. září 2019, se žalobkyně (Mgr. Bc. L. W., jako insolvenční správkyně dlužníka SDS EXMOST spol. s r. o.) domáhala vůči žalovanému (Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizaci) zaplacení částky 8.639.760 Kč do majetkové podstaty dlužníka, s tím, že žalovaný se na úkor dlužníka bezdůvodně obohatil neoprávněným čerpáním bankovní záruky zřízené dlužníkem ve prospěch žalovaného u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., k zajištění řádného plnění povinností ze smlouvy o dílo, kterou dlužník (jako zhotovitel) uzavřel s žalovaným (jako objednatelem) dne 10. listopadu 2014.
2. Výrokem usnesení ze dne 2. února 2022, č. j. 16 C 159/2019-170 (které neobsahovalo odůvodnění), obvodní soud připustil podle ustanovení § 107a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení „nabyvatelka práva“ Šmíd pohledávky a pojištění s. r. o. (od 18. února 2022 pod obchodní firmou Šmíd pohledávky s. r. o., dále jen „společnost Š“), neboť to navrhla žalobkyně, která po zahájení řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. ledna 2022 (dále jen „postupní smlouva“) postoupila žalobou uplatňovaný nárok společnosti Š, jež se svým vstupem do řízení namísto žalobkyně souhlasila.
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. dubna 2022, č. j. 16 Co 91/2022-187, potvrdil usnesení obvodního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 107a o. s. ř. a odkazuje též na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2004“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 37/2004“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
5. Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala, a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (nebo přešlo) na jiného, se nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. (spadá již do posouzení věci samé).
6. Podle „rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 821/2013“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 821/2013, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 2016, pod číslem 17) při zpeněžení úpadcovy pohledávky prodejem mimo dražbu jejím úplatným postoupením třetí osobě podle ustanovení § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), není správce konkursní podstaty úpadce vázán dohodou úpadce a jeho dlužníka zakazující postoupení pohledávky bez souhlasu úpadcova dlužníka. Toto rozhodnutí lze použít i za nové právní úpravy. Navíc dle § 1881 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nezpůsobuje porušení zákazu postoupení pohledávky neplatnost postupní smlouvy [zákaz působí pouze mezi stranami, přičemž jeho porušení nemá vliv na postoupení pohledávky třetí osobě (postupníkovi) a projeví se pouze ve vzniku odpovědnostního vztahu].
7. Nelze též dovodit, že by žalobkyně sledovala postoupením pohledávky zneužití práva ve smyslu § 2 o. z. Skutečnost, že postupník má základní kapitál 10.000 Kč, sama o sobě ničeho nevypovídá o zneužití práva insolvenčním správcem.
8. Obvodní soud nepochybil ani tím, že své rozhodnutí nezdůvodnil, neboť důvody vyplývají z výroku napadeného usnesení (§ 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Při rozhodování dle § 107a o. s. ř. soud obvykle nenařizuje jednání (vychází z obsahu spisu a z listin předložených žalobcem a rozhoduje zpravidla bez slyšení druhé strany). Žalobkyně (pak) doložila smlouvu o postoupení pohledávky, tedy listinu, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva a která je způsobilá mít za následek převod vymáhaného práva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Za dovolacím soudem neřešené má dovolatel následující otázky:
[1] Je-li z obsahu spisu zřejmé, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná, je k tomu soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti při rozhodování o procesním nástupnictví? (otázka č. 1)
[2] Je namístě aplikace ustanovení § 283 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [tedy postoupení pohledávky insolvenčním správcem], jestliže postupovaná pohledávka již zanikla, a to v důsledku jednostranného započtení (respektive v důsledku automatického zániku)? (otázka č. 2)
11. Ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nerespektoval odvolací soud podle dovolatele tím, že se odchýlil od závěrů:
[1] rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 (otázka č. 3);
[2] rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 [správně jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 61/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 61/2010“)] (otázka č. 4);
[3] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2013, sp. zn. 30 Cdo 222/2013, nebo „rozsudku“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne „20. května 2001“ (správně 20. května 2015), sp. zn. 30 Cdo 502/2015 (otázka č. 5);
[4] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005, sp. zn. 33 Odo 213/2004 (otázka č. 6);
[5] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017 (otázka č. 7).
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k otázkám, jež má za neřešené, následovně:
K otázce č. 1 (Ke zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky)
14. Potud dovolatel míní, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti k absolutní neplatnosti postupní smlouvy, která vyšla najevo v průběhu řízení, a že v dotčeném ohledu je nasnadě revize nebo upřesnění závěrů obsažených v R 61/2010 (jež má za vnitřně rozporné a které podle něj do jisté míry koliduje s právním principem a právním názorem dovolacího soudu vysloveným např. v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013 a sp. zn. 30 Cdo 502/2015). Přitom poukazuje na to, že Ústavní soud uzavřel v nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 [jde o nález uveřejněný pod číslem 30/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, které je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu], že při aplikaci § 107a o. s. ř. nemohou soudy postupovat formalisticky.
K otázce č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního zákona)
15. U této otázky dovolatel dovozuje, že postup podle § 283 odst. 1 insolvenčního zákona je „zcela vyloučen“, jde-li o neexistující (zaniklou) pohledávku.
16. K otázkám, jež má za vyřešené v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, uplatňuje dovolatel následující argumentaci:
K otázce č. 3 (K rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010)
17. Usnesení obvodního soudu neobsahuje základní náležitosti dle § 169 o. s. ř. (nemá žádné odůvodnění), přičemž povaha věci vylučovala aplikaci § 169 odst. 2 o. s. ř., jelikož návrh dle § 107a o. s. ř. nebyl doručen dovolateli. Možnost vydání usnesení bez odůvodnění je přitom dle označeného ustanovení vyloučena u „usnesení, jimž někdo odporoval“. Usnesení odvolacího soudu pak je nepřezkoumatelné proto, že ten se nevypořádal s odvolací námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení obvodního soudu (pro absenci odůvodnění).
K otázce č. 4 (K rozporu s R 61/2010)
18. Oba soudy v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu připustily procesní nástupnictví společnosti Š, ač z obsahu spisu plyne, že neexistuje skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, jelikož postupní smlouva je absolutně neplatná.
K otázce č. 5 (K rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013 a sp. zn. 30 Cdo 502/2015)
19. Postupní smlouva je neplatná, jelikož ke dni jejího podpisu (31. ledna 2022) již neexistovala postupovaná pohledávka (zanikla jednostranným započtením provedeným dopisem dovolatele z 24. listopadu 2020).
K otázce č. 6 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 213/2004)
20. Předmětem postoupení může být jen existující určitá pohledávka.
K otázce č. 7 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2668/2017)
21. Soudy porušily právo dovolatele na spravedlivý proces, jelikož obvodní soud mu nedoručil návrh na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř. a odvolací soud toto pochybení nenapravil.
22. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, majíc za to, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolatel nedoložil, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky dovolacím soudem neřešené.
23. Společnost Š má ve vyjádření dovolání za nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
24. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
25. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení procesní otázky uplatnění § 283 odst. 1 insolvenčního zákona při zkoumání procesního nástupnictví, jakož i v posouzení procesní otázky, zda (případně za jakých podmínek) usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nemusí obsahovat odůvodnění, jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.
26. Další dovolatelem předestřené právní otázky se rovněž týkají procesního práva a pojí se (ve vazbě na výklad § 107a o. s. ř.) i s (tvrzenými) vadami řízení a rozhodnutí. Existenci takových vad zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), takže Nejvyšší soud neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázek označených v předchozím odstavci, samostatně přípustností dovolání k těmto dalším otázkám; s námitkami, jež dovolatel potud vznáší, se Nejvyšší soud vypořádá v mezích přípustného dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
28. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
29. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a insolvenčního zákona [ve znění, jež od uzavření smlouvy o dílo (10. listopadu 2014) nedoznalo změn]:
§ 107a (o. s. ř.)
(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
§ 169 (o. s. ř.)
(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.
(2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
(…)
§ 1879 (o. z.)
Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
§ 1881 (o. z.)
(1) Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.
(2) Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.
§ 1885 (o. z.)
(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná.
(2) Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky.
(…)
§ 283 (insolvenčního zákona)
(1) Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.
(…)
30. Ve výše ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:
31. Pro odpověď na otázku č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního zákona), pro kterou Nejvyšší soud připustil dovolání, je nezbytné se nejprve vyjádřit k otázce č. 1 (Ke zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky), neboť ta pojmenovává obecný právní rámec, z nějž teprve lze odvodit možné odchylky pro poměry insolvenční úpravy.
32. Již v R 31/2004 Nejvyšší soud vysvětlil, že právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107 odst. 1 o. s. ř.), je u pohledávek (typově) smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák., a že (tamnímu) odvolacímu soudu nelze vytýkat, že (při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.) nezkoumal platnost takové smlouvy, jelikož touto otázkou se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. nezabývá (týká se posouzení věci samé). V R 37/2004 Nejvyšší soud dodal, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť takové posouzení se týká již posouzení věci samé. Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.). K tomu zopakoval, že takovou právní skutečností je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. Závěry plynoucí z R 31/2004 a R 37/2004 Nejvyšší soud potvrdil (zopakoval) např. též v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 209/2010, uveřejněném pod číslem 15/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 15/2012“), nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněném pod číslem 21/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 21/2018“). Nejvyšší soud rovněž v judikatuře týkající se právní úpravy hmotného práva účinné do 31. prosince 2013 již v některých případech vyloučil smlouvu o postoupení pohledávky jako právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107 odst. 1 o. s. ř.). Srov. pro případ, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávky je směnka na řad, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2006, pod číslem 10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012.
33. K platnosti závěrů plynoucích z R 31/2004, R 37/2004, R 15/2012 a R 21/2018 se Nejvyšší soud přihlásil i pro poměry úpravy obsažené v ustanovení § 1879 a násl. o. z.; učinil tak např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2018, sp. zn. 32 Cdo 5847/2017, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 21 Cdo 3628/2018; 21 Cdo 3430/2018.
34. V poměrech dané věci uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému nárok na vydání majetkového prospěchu, jímž se v době od 1. ledna 2014 bezdůvodně obohatil na úkor dlužníka (neoprávněným čerpáním bankovní záruky sjednané k zajištění řádného plnění povinností ze smlouvy o dílo ze dne 10. listopadu 2014). Změna v osobě věřitele takové pohledávky smlouvou o jejím postoupení pak podléhá režimu úpravy obsažené v ustanovení § 1879 a násl. o. z., přičemž předmětem postoupení je pohledávka, u které zákon nevylučuje smlouvu o postoupení pohledávky jako právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení.
35. Jinak řečeno (shrnuto), je-li předmětem sporu právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., je smlouva o postoupení takové pohledávky (uzavřená podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. po zahájení řízení) právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení (žalobce) [§ 107 odst. 1 o. s. ř.]. Navrhne-li žalobce (postupitel), aby na základě takové smlouvy vstoupil do řízení na jeho místo nabyvatel postoupené pohledávky (postupník), není předmětem řízení o takovém návrhu posouzení, zda pohledávka, jež měla být onou smlouvou převedena na postupníka, dosavadnímu účastníku řízení (žalobci, postupiteli) svědčí (zda v právu existuje); takové posouzení se týká již posouzení věci samé. Podstatné je jen to, aby bylo prokázáno, že předmětná právní skutečnost nastala (že je zde smlouva o postoupení pohledávky); platnost smlouvy o postoupení pohledávky se při rozhodování o takovém návrhu nezkoumá a zkoumat nemá.
36. Dovolací argumentace k otázce č. 1 tedy neobstojí. Její přijetí v podobě prosazované dovolatelem by ve skutečnosti ve zjevném rozporu se zřetelně projevenou vůlí zákonodárce vtělenou v textu § 107a o. s. ř. vracelo institut procesního nástupnictví při singulární sukcesi do doby před 1. lednem 2001, kdy občanský soudní řád tuto otázku výslovně neupravoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 1997, pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 82, nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 531/98, uveřejněný pod číslem 171/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
37. Úprava obsažená v § 107a o. s. ř. se stala součástí občanského soudního řádu s účinností od 1. ledna 2001, po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud potud poukazuje na obsah důvodové zprávy k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 30/2000 Sb. (tento vládní návrh projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 3. volebním období 1998 - 2002 jako tisk č. 257). Ve zvláštní části důvodové zprávy [K bodu 143 (§ 107a)] se na dané téma výslovně uvádí, že:
„Soud může (…) návrhu žalobce vyhovět jen tehdy, jestliže se prokáže, že žalobcem tvrzená právní skutečnost nastala. Soud tu tedy – a to i prostřednictvím dokazování – zkoumá, zda k tvrzené právní skutečnosti opravdu došlo; otázkami, zda tu právo nebo povinnost, které měly být převedeny nebo které měly přejít na jiného, ve skutečnosti byly nebo zda k převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti opravdu došlo, se však nezabývá, neboť se týkají již posouzení věci samé, které lze vyjádřit nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.“
38. Z obecného právního rámce podaného při odpovědi na otázku č. 1 pak plyne i odpověď na otázku č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního zákona). Z dikce § 283 odst. 1 třetí věty části věty před středníkem insolvenčního zákona především plyne, že (při řešení úpadku konkursem) i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek je zpeněžením majetkové podstaty (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 2435/2019, uveřejněný pod číslem 19/2022 Sb. rozh. obč.). Určuje-li ustanovení § 283 odst. 1 třetí věty části věty za středníkem insolvenčního zákona, že ujednáními, která tomu brání (rozuměj brání úplatnému postoupení dlužníkových pohledávek), není insolvenční správce omezen, pak tím cílí na možná omezení postupitelnosti pohledávek plynoucí z dohody insolvenčního dlužníka (coby věřitele) s jeho dlužníkem, jež mají nebo mohou mít hmotněprávní podklad především v ustanovení § 525 odst. 2 obč. zák. (pro pohledávky vzniklé do 31. prosince 2013) a v ustanovení § 1881 odst. 1 o. z. (pro pohledávky vzniklé v době od 1. ledna 2014).
39. Požadavek, aby při rozhodování o návrhu žalobce podle § 107a o. s. ř. soud zkoumal, zda v případě, že právní skutečností, s níž právní předpisy spojují po zahájení řízení převod práva účastníka řízení (žalobce), je smlouva o postoupení pohledávky, je předmětem postoupení existující (nikoli zaniklá) pohledávka (prosazovaný dovolatelem), odporuje textu § 107a o. s. ř. i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu rozebrané výše při odpovědi na otázku č. 1. Žádnou zvláštní odchylku od pravidla vyjádřeného v § 107a o. s. ř. při úplatném postoupení pohledávek v průběhu sporů, které insolvenční správce dlužníka vede s dlužníky insolvenčního dlužníka (coby věřitele), neobsahuje ani insolvenční zákon.
40. Odpověď na otázku č. 2 tedy zní tak, že navrhne-li insolvenční správce dlužníka jako žalobce ve sporu, ve kterém vymáhá po žalovaném tvrzenou pohledávku (insolvenčního) dlužníka z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v době od 1. ledna 2014, aby [proto, že pohledávku po zahájení řízení zpeněžil tím, že ji na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupil za úplatu (§ 283 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona)] nabyvatel postoupené pohledávky (postupník) vstoupil do řízení na jeho místo, není ani s přihlédnutím k ustanovením insolvenčního zákona předmětem řízení o takovém návrhu posouzení, zda pohledávka, jež měla být onou smlouvou převedena na postupníka, v právu existuje a zda smlouva o postoupení pohledávky je platná.
K otázce č. 3 (K rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010)
41. K této otázce Nejvyšší soud především uvádí, že posouzení, zda usnesení, jímž soud podle § 107a o. s. ř. vyhoví návrhu žalobce, aby (vzhledem k tomu, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde) na jeho místo vstoupil do řízení nabyvatel tohoto práva, nemusí podle § 169 odst. 2 o. s. ř. obsahovat odůvodnění, není závislé na řešení otázky, zda řízení, jež takovému usnesení předcházelo, je postiženo některou ze zmatečnostních vad řízení uvedených v § 229 o. s. ř. [existenci takové vady zkoumá soud samostatně bez zřetele k tomu, zda byly splněny předpoklady pro vydání usnesení, které neobsahuje (nemusí obsahovat) odůvodnění].
42. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 je pak argumentačně bezcenný, jelikož ten se vztahuje k náležitostem písemného vyhotovení rozsudku, který musí být odůvodněn, nikoli k předpokladům, za nichž lze vydat usnesení bez odůvodnění.
43. Argumentuje-li dovolatel tím, že možnost vydání usnesení bez odůvodnění je vyloučena u „usnesení, jimž někdo odporoval“, jde o argumentaci neúplnou, pojmenovávající pouze jeden z případů vypočtených pro možnost vydání usnesení bez odůvodnění v ustanovení § 169 odst. 2 věty první o. s. ř. Předmětné usnesení je usnesením, kterým bylo rozhodnuto „nikoli ve věci samé“ [rozhodnutím ve věci samé by bylo věcné rozhodnutí o podané žalobě (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2499/98, uveřejněné pod číslem 2/2001 Sb. rozh. obč.)]. Předpoklady, za nichž odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto „nikoli ve věci samé“, upravuje ustanovení § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Podmínkou vydání takového (neodůvodněného) usnesení je, že to „připouští povaha této věci“ a zároveň, že je „z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto“ (§ 169 odst. 2 věta druhá část věty před středníkem o. s. ř.). Jsou-li oba tyto předpoklady splněny (a soud proto vydá usnesení bez odůvodnění), uvedou se ve výroku usnesení zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí (§ 169 odst. 2 věta druhá část věty za středníkem o. s. ř.).
44. S přihlédnutím k tomu, co bylo řečeno shora o podmínkách, za nichž soud rozhoduje o procesním nástupnictví na straně žalobce podle § 107a o. s. ř., je zjevné, že usnesení, jímž soud podle § 107a o. s. ř. vyhoví návrhu žalobce, aby (vzhledem k tomu, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde) na jeho místo vstoupil do řízení nabyvatel tohoto práva, patří svou povahou k usnesením, která nemusí podle § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. obsahovat odůvodnění. Druhý předpoklad (aby „z obsahu spisu bylo zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto“) je tam, kde právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde, má být smlouva o postoupení pohledávky, typově naplněn tím, že předmětná smlouva je součástí spisového materiálu, jakož i tím, že ze spisového materiálu plyne souhlas toho, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce (§ 107a odst. 2 o. s. ř.). Oba uvedené předpoklady jsou v dané věci splněny (srov. postupní smlouvu č. l. 161-163 a souhlas společnosti Š se vstupem do řízení, č. l. 169).
45. Výtkou, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, jelikož ten se nevypořádal s odvolací námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení obvodního soudu (pro absenci odůvodnění), vystihuje dovolatel z obsahového hlediska vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [vadu, k jejíž existenci přihlíží dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.)]. Poměřováno obsahem napadeného usnesení taková vada dána není, když odvolací soud se s touto námitkou výslovně vypořádal; srov. reprodukci jeho rozhodnutí v odstavci 8. shora, jakož i odstavec 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Míru reakce odvolacího soudu na předmětnou odvolací námitku shledává dovolací soud dostatečnou též s přihlédnutím k tomu, že tato námitka se v zásadě omezila jen na výhradu, že usnesení neobsahuje odůvodnění (k předpokladům pro vydání usnesení bez odůvodnění se odvolání (podání datované 17. února 2022, č. l. 173-177) nevyjadřuje.
K otázce č. 4 (K rozporu s R 61/2010)
46. Odpověď na otázku č. 4 plyne již z toho, co Nejvyšší soud uvedl shora k otázkám č. 1 a 2. Odkaz dovolatele na R 61/2010 je argumentačně bezcenný, jelikož toto rozhodnutí se vyjadřovalo k rozhodnutí „o věci samé“ (k rozhodnutí o podané žalobě) a nikoli k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. (k předpokladům, za nichž lze takové rozhodnutí vydat). Platnost smlouvy o postoupení pohledávky soud při rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. nezkoumá (a dovolání je i potud neopodstatněné).
K otázkám č. 5 a 6 (K rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013, sp. zn. 30 Cdo 502/2015 a sp. zn. 33 Odo 213/2004)
47. K otázkám č. 5 a 6 Nejvyšší soud především uvádí, že také odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013, sp. zn. 30 Cdo 502/2015 a sp. zn. 33 Odo 213/2004 je argumentačně bezcenný. Ona usnesení jsou usneseními, jimiž Nejvyšší soud odmítl podaná dovolání jako nepřípustná. Nebyla-li dovolání v oněch věcech přípustná, nemohl z nich ani plynout meritorní právní názor, který by mohl [ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (ve znění pozdějších předpisů)] jakkoli zavazovat Nejvyšší soud (i odvolací soud) při meritorním zkoumání dovoláním předestřených právních otázek. Jediné, co z usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost může plynout, je nemožnost Nejvyššího soudu zabývat se danou věcí meritorně. Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. září 2017, sp. zn. II. ÚS 1383/17, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2019, sp. zn. 31 Cdo 2389/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2022, sp. zn. 30 Cdo 3113/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 106/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 899/2022.
48. Představu dovolatele, že pro účely rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. má význam platnost smlouvy o postoupení pohledávky (otázka č. 5), a to, zda předmětem postoupení je existující určitá pohledávka (otázka č. 6), vyvrátil Nejvyšší soud jako mylnou již při odpovědích na otázky č. 1 a 2.
K otázce č. 7 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2668/2017)
49. Námitkou, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, jelikož obvodní soud mu nedoručil návrh na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř. a odvolací soud toto pochybení nenapravil, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř., k níž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání rovněž z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
50. Z obsahu spisu se přitom podává, že obvodní soud vskutku dovolateli nedoručil návrh žalobkyně na vstup společnosti Š do řízení na její místo (podle § 107a o. s. ř.). Stejně tak se ze spisu podává, že ač dovolatel na tuto skutečnost v rámci podaného odvolání výslovně upozornil (srov. č. l. 174 p. v.), odvolací soud to ignoroval a nápravu nezjednal. Touto nedbalostí zatížil odvolací soud odvolací řízení zmatečnostní vadou řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. Srov. vedle dovolatelem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2668/2017 např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 778/2018.
51. Pro existenci popsané zmatečností vady řízení proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
52. Vzhledem k tomu, že návrh žalobkyně na vstup společnosti Š do řízení (podání datované 31. ledna 2022, č. l. 160) Nejvyšší soud doručil dovolateli v průběhu dovolacího řízení (dne 22. února 2022), bude odvolací soud (též s přihlédnutím k možným novým námitkám dovolatele k takovému návrhu) v další fázi řízení vycházet z toho, že pro účely projednání podaného odvolání došlo ke zhojení předmětné závady po vydání napadeného usnesení (sama o sobě již taková závada v doručení nemůže být důvodem zrušení usnesení obvodního soudu).
Autor: -mha-