// Profipravo.cz / Dokazování 16.09.2025
Posouzení doby přiměřené možnostem spotřebitele k vrácení jistiny úvěru
Domáhá-li se poskytovatel úvěru vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl.
Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze dne 13. 8. 2025
Dotčené předpisy: § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.
Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 C 38/2024-89, zastavil řízení ohledně částek a příslušenství ve výroku specifikovaných, zamítl žalobu o zaplacení 40 559 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 27. 4. 2024 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II ohledně odvoláním napadené částky 39 500 Kč „s úrokem z prodlení“ a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně poskytla žalované úvěr 40 000 Kč, který z důvodu jeho nesplácení žalovanou zesplatnila a domáhala se nároků vyplývajících ze sjednaných smluvních podmínek.
4. Po právní stránce odvolací soud vycházel z úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované, úvěrovou smlouvu proto shledal neplatnou s tím, že žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. O vrácení jistiny (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) lze rozhodnout pouze po posouzení možností žalované, přičemž břemeno tvrzení i břemeno důkazní v tomto směru leží na žalobkyni, neboť neplatí, že zákon (pouze) vymezil způsob obrany spotřebitele (možnost v řízení namítat, že není v jeho možnostech neuhrazenou jistinu vrátit). Bez vymezení ve věci rozhodných skutečností a označení důkazů k nim nelze žalobě vyhovět. Správnými shledal odvolací soud závěry soudu prvního stupně; ten dovodil, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, jaká „lhůta“ je přiměřená možnostem žalované „tíží toliko žalobkyni“, která však netvrdila ani neprokázala aktuální majetkové poměry žalované, resp. jaká je přiměřená „lhůta“ pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny úvěru; protože žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní (žalobkyně se nedostavila k jednání, při němž by soud postupoval podle § 118a o. s. ř.) a soud neměl zjištěný dostatečně skutkový stav pro to, aby mohl stanovit „lhůtu“ přiměřenou možnostem žalované, v níž by byla schopna zbytek jistiny vrátit, žalobu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena. S poukazem na rozhodovací praxi týkající se pravidel rozložení důkazního břemene nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že měla povinnost tvrzení a důkazní. Dále namítá, že i kdyby tuto povinnost měla, nemohl soud po ní její splnění spravedlivě požadovat z důvodu tzv. informačního deficitu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že její žalobě (v rozsahu toho, co je předmětem řízení) vyhoví, případně navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně.
6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
10. Výtky žalobkyně a k nim formulované otázky směřují vůči správnosti závěru odvolacího soudu, že žalobkyně nesplnila svou procesní povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro posouzení přiměřenosti doby uvedené v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Dovolací soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která ze stran má povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro posouzení, jaká je doba přiměřená možnostem spotřebitele k vrácení poskytnuté jistiny. Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Dovolání je důvodné.
13. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy).
16. Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.
17. Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v poměrech projednávané věci bylo na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech tuto povinnost splnit. Dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru, je jejich právní posouzení nesprávné.
18. Jelikož právní posouzení věci co do řešení dovoláním otevřené otázky není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí (s výjimkou zastavovacího výroku a s výjimkou části výroku o věci samé, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-