// Profipravo.cz / Zahájení řízení, žaloba 30.07.2021

ÚS: Elektronický podpis, jehož platnost nelze ověřit

Nesplní-li obecný soud povinnost informovat odesílatele o tom, že podání, jímž se navrhovatel domáhá soudní ochrany, je opatřeno elektronickým podpisem, jehož platnost nelze automaticky ověřit, porušuje jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 671/21, ze dne 28. 6. 2021

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti postupu Okresního soudu v Děčíně, který mu přípisem sdělil, že nepřihlíží k jeho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též jen "EPR") dle § 174a občanského soudního řádu, neboť tento návrh nebyl opatřen platným uznávaným elektronickým podpisem. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a z kopií souborů obsažených v elektronickém spisu okresního soudu, který si vyžádal, následující skutečnosti.

2. Dne 30. 12 2020 podal stěžovatel prostřednictvím svého advokáta návrh na vydání EPR pomocí formuláře zveřejněného Ministerstvem spravedlnosti. Na návrhu se nachází elektronický podpis stěžovatelova advokáta, jehož platnost je mezi stěžovatelem a okresním soudem sporná.

3. Tohoto dne stěžovatel obdržel automaticky generované e-mailové potvrzení o doručení podání. Uvádí se v něm mimo jiné, že stěžovatelovo podání bylo doručeno v 15:21:30 a že bude "provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby".

4. Dle záznamu o ověření podání obsaženého ve spise proběhlo automatické ověření v 15:23:47. Platnost podpisu stěžovatelova advokáta ovšem nebylo možné automaticky určit a bylo třeba jeho ruční ověření.

5. Ještě téhož dne stěžovatel obdržel i automaticky generované e-mailové potvrzení o předání podání k dalšímu zpracování. Dle tohoto potvrzení bylo stěžovatelovo podání "doručené dne 30. 12. 2020 v 15:21:30 a ověřené dne 30. 12. 2020 v 15:23:47" předáno ke zpracování v 15:28:47 a byla mu přiřazena spisová značka EPR 336973/2020.

6. Dne 18. 1. 2021 zaslal okresní soud jednající vyšší soudní úřednicí stěžovateli sdělení, že k jeho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebude přihlížet, neboť návrh není podepsán uznávaným elektronickým podpisem.

7. Ústavní soud z návrhu na vydání EPR v podobě, v níž je obsažen ve spisu okresního soudu, zjistil, že k tomuto návrhu byl připojen elektronický podpis stěžovatelova advokáta založený na kvalifikovaném certifikátu. Tento podpis ovšem není platný, neboť dokument byl po podpisu změněn či poškozen.


II. Argumentace účastníků

8. Podle stěžovatele bylo postupem okresního soudu porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhuje uložit okresnímu soudu, aby k návrhu na vydání EPR přihlížel a považoval jej za podání, jímž bylo zahájeno soudní řízení.

9. Stěžovatel uvádí, že jeho advokát platně podepsal návrh na vydání EPR uznávaným elektronickým podpisem, konkrétně zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Návrh po připojení podpisu nijak neměnil, ostatně to formulář k podání návrhu zveřejňovaný Ministerstvem spravedlnosti ani neumožňuje. Ihned po podpisu byl tedy návrh odeslán a případné změny v návrhu nemohl provést stěžovatel či jeho advokát. Jakékoliv změny či poškození návrhu při jeho zpracování proto nemohou jít k tíži stěžovatele.

10. Dále stěžovatel argumentuje, že okresní soud měl dle § 4 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 259/2012 Sb. ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu a dle § 4 odst. 8 této vyhlášky sdělit stěžovateli na e-mailovou adresu výsledek tohoto ověření. V den podání návrhu byl stěžovatel e-mailem nejprve informován o tom, že bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č. 259/2012 Sb., a ve druhé e-mailové zprávě o tom, že jeho podání bylo "ověřeno" a předáno k dalšímu zpracování. Stěžovatel z těchto zpráv dovodil, že k ověření došlo a připojený podpis byl vyhodnocen jako platný. Jeho důvěru v akty veřejné moci nicméně následně narušil okresní soud, který podpis označil za neplatný a rozhodl se k návrhu nepřihlížet.

11. Okresní soud ve svém vyjádření uvádí, že u stěžovatelova návrhu bylo třeba ručně vyhodnotit platnost elektronického podpisu. Při tom bylo zjištěno, že podpis není platný, neboť dokument byl po aplikování podpisu změněn nebo poškozen. Proto stěžovatele tak jako v obdobných případech přípisem uvědomil, že k jeho návrhu se nepřihlíží. Podle okresního soudu mu nastavení elektronického systému neumožňuje jakkoliv do podaných návrhů zasahovat, takže ke změně či poškození návrhu muselo dojít před přidělením věci okresnímu soudu.


III. Vyjádření Ministerstva spravedlnosti

12. Ústavní soud si dle § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyžádal od Ministerstva spravedlnosti vyjádření k věci, a to včetně odpovědi na otázku, zda je navrhovatel informován v případě, že u jeho návrhu nelze vyhodnotit platnost podpisu automaticky. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření uvedlo, že navrhovatelé nejsou o této skutečnosti informováni.

IV. Hodnocení Ústavního soudu

A. Procesní předpoklady k věcnému posouzení

13. Ústavní soud se opakovaně meritorně zabýval ústavními stížnostmi směřujícími proti zásahům spočívajícím v tom, že obecný soud nepřihlížel k návrhu na zahájení civilního řízení učiněného v elektronické podobě [nález sp. zn. IV. ÚS 1882/08 ze dne 6. 10. 2008 (N 164/51 SbNU 37); nález sp. zn. II. ÚS 289/15 ze dne 7. 3. 2016 (N 38/80 SbNU 475)]. V nálezu sp. zn. II. ÚS 289/15, bodě 7, pak Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost představuje v těchto případech "jediný přípustný prostředek k nápravě pochybení". Dle citovaného nálezu totiž zákon neposkytuje jiný procesní prostředek ochrany práv a ochrany se nelze domáhat ani podáním návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Ústavnímu soudu nebyly předloženy žádné argumenty, pro které by se měl od těchto závěrů v projednávané věci odchýlit. Ústavní stížnost směřující přímo proti postupu okresního soudu, který nepřihlíží k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tedy je přípustná a splňuje i další předpoklady k věcnému projednání.

B. Meritorní posouzení

14. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Postup k ochraně práv jednotlivce již není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Ústavnímu soudu tedy náleží přezkum toho, zda soudy postupují v souladu s ústavními principy soudního řízení a zda jejich postup nevede k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti - denegationi iustitiae [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2723/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 185/75 SbNU 59), bod 24; nález sp. zn. I. ÚS 3106/13 ze dne 23. 10. 2014 (N 196/75 SbNU 211), bod 9; nález sp. zn. III. ÚS 2288/16 ze dne 26. 4. 2017 (N 67/85 SbNU 173); nebo nález sp. zn. II. ÚS 3151/17 ze dne 22. 5. 2018 (N 100/89 SbNU 495), bod 14].

15. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2963/17 ze dne 16. 1. 2018 (N 7/88 SbNU 95), bodě 21, Ústavní soud vyložil, že v souvislosti s podáními učiněnými elektronicky je třeba zohledňovat i úpravu obsaženou mimo jiné v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášce o podrobnostech výkonu spisové služby.

16. Obecný soud, který přijme dokument v elektronické podobě, proto jako tzv. veřejnoprávní původce [§ 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví] má mimo jiné povinnost dle § 4 odst. 5 písm. a) vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen. Dle § 4 odst. 8 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby je pak jeho povinností i na základě výsledku tohoto ověření potvrdit odesílateli, že dokument byl doručen a splňuje podmínky pro další zpracování, a to na adresu elektronické pošty odesílatele, pokud ji lze z dokumentu zjistit. Jinak vyjádřeno, povinností soudu jako veřejnoprávního původce je informovat odesílatel na jeho e-mailovou adresu rovněž o výsledku ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu (srov. obdobně citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2963/17, body 23-25). To je třeba vztáhnout i na případy, v nichž probíhá automatické ověřování a platnost elektronického podpisu nelze automaticky ověřit. O této skutečnosti je třeba informovat odesílatele na jeho e-mailovou adresu, je-li obsažena v odeslaném dokumentu. V případě návrhů na zahájení řízení je tak zajištěno, že si navrhovatel bude vědom rizika spojeného s tím, že elektronický podpis bude vyhodnocen jako neplatný a k návrhu nebude přihlíženo, a umožní mu podniknout kroky k tomu, aby se domohl soudní ochrany.

17. Nesplní-li obecný soud povinnost informovat odesílatele o tom, že podání, jímž se navrhovatel domáhá soudní ochrany, je opatřeno elektronickým podpisem, jehož platnost nelze automaticky ověřit, porušuje jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

18. V posuzovaném případě proběhlo v den podání návrhu na vydání EPR automatické ověření platnosti elektronického podpisu, během něhož bylo zjištěno, že platnost podpisu nelze automaticky ověřit. Stěžovatel ovšem nebyl o této skutečnosti informován, naopak mu byla zaslána automaticky generovaná e-mailová zpráva, podle níž bylo jeho podání "ověřeno" a předáno k dalšímu zpracování. Okresní soud tedy nedostál povinnosti informovat stěžovatele o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu dle § 4 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 8 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby. Jím poskytnuté informace mají zavádějící charakter, neboť e-mailová zpráva obsahující sdělení, že podání bylo ověřeno, vyvolává zdání, že podpis v ní obsažený byl vyhodnocen jako platný. Stěžovatel se na základě toto sdělení mohl legitimně domnívat, že jeho návrh na vydání EPR byl řádně podepsán.

19. Okresní soud tedy nesplnil svou právní povinnost informovat stěžovatele o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu a poskytl mu zavádějící informace. Následně dovodil, že k jeho návrhu na vydání EPR se pro absenci platného uznávaného elektronického podpisu nepřihlíží. Ústavní soud proto shledal, že postupem okresního soudu spočívajícím v nepřihlížení k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž stěžovatel byl řádně informován o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. I se zřetelem na vyjádření Ministerstva spravedlnosti, podle něhož nejsou odesílatelé informováni o tom, že platnost podpisu na jejich podání nelze automaticky ověřit, vyplývá, že shledané porušení základního práva stěžovatele je spíše výsledkem systémového nastavení zpracování návrhů na vydání EPR než konkrétního pochybení okresního soudu ve věci stěžovatele. Tyto okolnosti nicméně nemohou nijak změnit závěr, že v důsledku těchto skutečností došlo k porušení základních práv stěžovatele.

21. Ústavní soud zakázal okresnímu soudu pokračovat v porušování základního práva stěžovatele a přikázal obnovit stav před jeho porušením. Je na okresním soudě, aby zvolil způsob, jakým zabrání dalšímu porušování stěžovatelova práva na soudní ochranu a obnoví stav před porušením. Není vyloučeno, aby okresní soud s ohledem na specifika věci posoudil návrh na vydání EPR jako řádně (platně) podepsaný. Případně lze stěžovatele informovat e-mailovou zprávou o tom, že platnost elektronického podpisu nebylo možno automaticky ověřit. V takovém případě bude na stěžovateli, aby odpovídajícím způsobem na takové sdělení reagoval. Je ovšem nezbytné vycházet z toho, že uvedená zpráva měla být stěžovateli zaslána již v den, kdy podal návrh na vydání EPR. Na případná podání, která stěžovatel nyní učiní, je třeba nahlížet tak, jako by stěžovatel v den podání svého návrhu skutečně tuto zprávu obdržel a reagoval na ni. To je pak třeba promítnout i do úvah o časových účincích jeho podání, včetně takových otázek, jako je promlčení nároku. Jedině tak by totiž byl skutečně obnoven stav před porušením základního práva stěžovatele.

22. Popsaným způsobem je již zajištěna ochrana práva stěžovatele v posuzované věci na soudní ochranu. Proto již není třeba zabývat se otázkou, z jakého důvodu je elektronický podpis na návrhu na vydání EPR neplatný.

C. Závěr

23. Ústavní soud z výše uvedených důvodů podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti a podle § 82 odst. 3 písm. b) tohoto zákona zakázal okresnímu soudu, aby pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a přikázal mu obnovit stav před porušením.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů