// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 26.04.2023
Exekuce pro vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně
Orgánem oprávněným jednat od 1. 1. 2022 jménem České republiky v exekučním řízení vedeném pro vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, je příslušný finanční úřad.
Správa odvodů za porušení rozpočtové kázně týkající se prostředků poskytnutých z rozpočtu regionálních rad na základě článku IX, bodů 1. a 2. přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. přešla, a to i v neskončených řízeních, k 1. 1. 2022 z úřadů regionálních rad na příslušné finanční úřady. Zákonem určený nový správce daně je tudíž vybaven prostředky k vymáhání odvodů, a to včetně pravomoci přenechat vymáhání na soudním exekutorovi podle ex. řádu. Není přitom žádného rozumného důvodu, aby do takto ustavených a ve vztahu k předešlé právní úpravě kontinuálních poměrů (byl-li rovněž před 1. 1. 2022 správce daně na základě dělené správy přítomen exekučnímu řízení v pozici orgánu jednajícího jménem České republiky) zasahovalo Ministerstvo pro místní rozvoj, jež jinak v procesu správy odvodu nadále nijak nevystupuje.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3077/2022, ze dne 7. 2. 2023
Dotčené předpisy:
§ II. bod 1, 2, 6 zák. č. 251/2021 Sb.
§ IX. bod 1, 2, 6 zák. č. 251/2021 Sb.
§ 22 zák. č. 250/2000 Sb.
§ 161 odst. 1, 2 zák. č. 280/2009 Sb.
§ 175 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb.
§ 107 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 8 Co 819/2022-95, změnil usnesení pověřeného soudního exekutora Mgr. D. V., LL.M., Exekutorský úřad Praha 6 (dále „soudní exekutor“), ze dne 4. 3. 2022, č. j. 148 EX 1053/17-85, výrokem I. tak, že v exekuci vedené proti povinné na základě vykonatelného platebního výměru č. 18/2014 vydaného Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí; dále též „původní oprávněná“) dne 4. 11. 2014 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva financí České republiky ze dne 27. 1. 2017, č. j. MF-8609/2015/1203 (dále „exekuční titul“), pro vymožení pohledávky ve výši 12 607 414 Kč jako odvodu za porušení rozpočtové kázně, bude na straně oprávněné pokračováno s Českou republikou - Ministerstvem pro místní rozvoj (dále též „nová oprávněná“), nikoli přímo s Ministerstvem pro místní rozvoj, jak ve svém usnesení stanovil soudní exekutor. Současně odvolací soud pod výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2) Soudní exekutor i odvolací soud vyšli ze zjištění, že předmět exekuce představuje vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, dále též „zákon o územních rozpočtech“. Dospěli k závěru, že ke dni 31. 12. 2021 byla původní oprávněná zrušena podle ustanovení části první, článku II., bodu 1. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále „zákon č. 251/2021 Sb.), čímž ztratila podle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), způsobilost být účastnicí řízení. Její právní nástupkyní se stala Česká republika, podle ustanovení části první, článku II., bodu 6. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., jednající prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj. Odkazovaná přechodná ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., se v uvedených poměrech prosadí i navzdory ustanovení části šesté, článku IX., bodu 2. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., podle kterého řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u úřadu Regionální rady regionu soudržnosti dokončí finanční úřad, které řeší situaci, kdy dosud neskončilo řízení vedené podle zákona o územních rozpočtech, a určuje, který orgán po 1. 1. 2022 dokončí řízení při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti zahájené před 1. 1. 2022. O takovou situaci se však podle odvolacího soudu v posuzované věci nejedná, skončilo-li řízení podle zákona o územních rozpočtech před správním orgánem vydáním exekučního titulu.
3) Usnesení odvolacího soudu napadla nová oprávněná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené otázky „kdo je oprávněn jednat za Českou republiku v rámci exekučních řízení o vymožení povinnosti povinného zaplatit pohledávku plynoucí z daňového řízení o povinnosti uhradit odvod a penále v případě, že k 31. 12. 2021 došlo na základě zákona č. 251/2021 Sb., k zániku Regionálních rad soudržnosti“.
4) Smyslem článku IX. přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. je podle dovolatelky dokončit tam označená řízení a jiné postupy orgánem, jenž má k věcné problematice nejblíže, a zároveň u odvodů zajistit jejich vymožení. Proto zákonodárce konstruoval přechodná ustanovení tím způsobem, aby došlo co možná k nejhladšímu přechodu řízení pod ty orgány státní správy, které v těchto řízeních vystupují. Je logické, že tyto orgány pak následně, nedojde-li k dobrovolnému uhrazení odvodu, zajistí i vymožení povinnosti v rámci exekučního řízení, z čehož plyne, že nebudou řízení dále delegovat na Ministerstvo pro místní rozvoj, které v dané věci vůbec nevystupovalo a neví o předmětném řízení prakticky nic konkrétního. Článek II., bod 6 přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. je proto ustanovením obecným, na jehož základě Ministerstvo pro místní rozvoj za regionální rady soudržnosti vystupuje například v trestních řízeních jako poškozený, ve sporných řízeních správních jako odpůrce a následně i v soudních řízeních správních vzešlých ze sporných řízení. Článek IX. a zvláště jeho body I. a II. přechodných ustavení zákona č. 251/2021 Sb. jsou vůči nim speciální a z jejich dikce nelze usuzovat, že by Ministerstvo pro místní rozvoj mělo vystupovat i v rámci exekučních řízení vzešlých z řízení o odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně, což by neodpovídalo nejen předešlé právní úpravě, ale ani logice právní úpravy.
5) Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání nové oprávněné rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále „ex. řád“/) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. § 243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce určení orgánu oprávněného jednat od 1. 1. 2022 jménem České republiky v exekučním řízení vedeném pro vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň i opodstatněné.
6) Podle části první, článku II. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb. se Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy, Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava a Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko zrušují uplynutím dne 31. prosince 2021. Jejich právním nástupcem je Česká republika /bod 1./. Veškerý majetek a všechna práva a povinnosti Regionálních rad regionů soudržnosti (dále jen „Regionální rada“) uvedených v bodu 1 přecházejí dnem následujícím po dni jejich zrušení na Českou republiku. Dnem následujícím po dni zrušení Regionálních rad uvedených v bodu 1 vstupuje Česká republika do všech práv a povinností z právních vztahů Regionálních rad uvedených v bodu 1. Hospodaření s majetkem, který na Českou republiku přešel podle věty první, přísluší Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „Ministerstvo“). V právních vztazích, do nichž vstoupila Česká republika podle věty druhé, jedná jejím jménem Ministerstvo /bod 2./. Česká republika vstupuje namísto Regionálních rad uvedených v bodu 1 do všech soudních, správních a jiných řízení zahájených přede dnem jejich zrušení. V řízeních, do nichž vstoupila Česká republika podle věty první, jedná jménem České republiky Ministerstvo, nestanoví-li jiný zákon jinak /bod 6./.
7) Podle části šesté, článku IX. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb. řízení nebo jiné postupy při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti, které byly zahájeny přede dnem 1. ledna 2022, se dokončí podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2022 /bod 1./. Řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u úřadu Regionální rady regionu soudržnosti dokončí finanční úřad /bod 2./. Jsou-li v rozhodnutích nebo jiných písemnostech vydaných při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti uvedeny úřad Regionální rady regionu soudržnosti nebo Ministerstvo financí, rozumí se jimi orgány Finanční správy České republiky nebo Ministerstvo financí, příslušné ode dne 1. ledna 2022 /bod 6./.
8) V posuzované věci odvolací soud a soudní exekutor upřednostnili při výkladu výše citovaných ustanovení a jejich vzájemných korelací právní normu výslovně ustavující Ministerstvo pro místní rozvoj jakožto orgán s kompetencí jednat jménem České republiky ve „všech soudních, správních a jiných řízeních zahájených přede dnem zrušení regionálních rad“, a tedy i v řízení exekučním, jehož předmětem je vymožení odvodu za porušení rozpočtové odpovědnosti uloženého úřadem Regionální rady regionu soudržnosti podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona o územních rozpočtech, resp. Ministerstvem financí jako odvolacím orgánem podle § 22 odst. 10 věty druhé téhož zákona. Užitý gramatický výklad nicméně představuje toliko prvotní přiblížení se textu (a smyslu) právní normy obsažené v interpretovaném ustanovení.
9) Nelze totiž pominout systematický výklad znamenaných ustanovení směřující k přechodu pravomoci k jednání jménem České republiky z úřadů regionálních rad, jde-li o řízení nebo jiné postupy při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti, ve prospěch příslušných finančních úřadů, jak předepisuje zvláštní přechodné ustanovení čl. IX zákona č. 251/2021 Sb. Právní nástupnictví definované článkem II., bodem 6. přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. se totiž může uplatnit toliko tehdy, vystupovaly-li regionální rady v pozici právnických osob (kterými byly podle § 16 odst. 2 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění účinném do 31. 12. 2021), čemuž odpovídá úprava dalších ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. zabývajících se přechodem vlastnických práv a dalších práv a povinností, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů (viz blíže článek II, body 2. a 4. přechodných ustanovení), jakož i znění důvodové zprávy, která k článku II zákona č. 251/2021 Sb. uvádí, že „je nutné zajistit plynulý přechod práv a povinností z regionálních rad na právního nástupce, Českou republiku - Ministerstvo pro místní rozvoj. Přechodná ustanovení […] jsou proto formulována tak, aby zajistila od 1. 1. 2022 nezbytná opatření vázaná na zrušení § 16 až 17 vztahující se k přechodu práv a povinností na právního nástupce, Českou republiku - Ministerstvo pro místní rozvoj“ (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. března 2022, č. j. 9 Afs 6/2022-32).
10) Upřednostnění Ministerstva pro místní rozvoj jakožto orgánu jednajícího jménem České republiky z pozice oprávněné v exekučním řízení pro nezaplacený odvod za porušení rozpočtové kázně zahájeného úřadem Regionální rady regionu soudržnosti nicméně neobstojí ani z důvodů logických. Odvádí-li se totiž odvody, o nichž rozhodoval úřad Regionální rady regionu soudržnosti (§ 22 odst. 9 písm. b/ zákona o územních rozpočtech) v souladu s § 22 odst. 4 zákona o územních rozpočtech do rozpočtu, z něhož byly prostředky poskytnuty, a jedná-li se proto o případ procesní dělené správy (§ 161 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů /dále „daňový řád“/), poněvadž odvodová povinnost je ukládána na základě „nedaňového“ zákona a procesní postup upravuje daňový řád (viz následný výklad), byl úřad Regionální rady regionu soudržnosti v postavení správce daně (§ 161 odst. 2 věta první, ve spojení s § 10 odst. 1 daňového řádu), jelikož rozhodoval o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně vůči fyzickým či právnickým osobám majícím postavení daňového subjektu (viz § 161 odst. 2 věta druhá daňového řádu a § 22 odst. 15 věta druhá zákona o územních rozpočtech, ve znění účinném do 31. 12. 2021), přičemž na odvod za porušení rozpočtové kázně je pohlíženo jako na daň (§ 2 odst. 3 písm. b/ daňového řádu). Řídí-li se současně „řízení nebo jiný postup při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně“ podle § 22 odst. 15 věty první zákona o územních rozpočtech (ve znění pozdějších předpisů) daňovým řádem, míní se tím podle § 1 odst. 2 daňového řádu veškeré postupy, jejichž cílem je správné zjištění a stanovení odvodů a zabezpečení jejich úhrady, tedy s určitostí i postupy při vymáhání odvodů - ať již půjde o přímé vymáhání pomocí daňové exekuce či o zabezpečení vymáhání prostřednictvím soudního exekutora - které výslovně podle § 175 odst. 1 daňového řádu spadají pod rozsah pravomocí správce daně.
11) Tím je argumentačně podloženo, že správa odvodů za porušení rozpočtové kázně týkající se prostředků poskytnutých z rozpočtu regionálních rad na základě článku IX, bodů 1. a 2. přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. přešla, a to i v neskončených řízeních, k 1. 1. 2022 z úřadů regionálních rad na příslušné finanční úřady, přičemž tato správa vymáhaného odvodu v projednávané věci nadále reálně probíhá. Zákonem určený nový správce daně je tudíž vybaven shora uvedenými prostředky k vymáhání odvodů, a to včetně pravomoci přenechat vymáhání na soudním exekutorovi podle ex. řádu. Není přitom žádného rozumného důvodu, aby do takto ustavených a ve vztahu k předešlé právní úpravě kontinuálních poměrů (byl-li rovněž před 1. 1. 2022 správce daně na základě dělené správy přítomen exekučnímu řízení v pozici orgánu jednajícího jménem České republiky) zasahovalo Ministerstvo pro místní rozvoj, jež jinak v procesu správy odvodu nadále nijak nevystupuje. Orgánem oprávněným jednat jménem České republiky v exekučním řízení vedeném pro vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně proto je od 1. 1. 2022 příslušný finanční úřad.
12) Vyslovený závěr koresponduje rovněž s článkem IX, bodem 6. zákona č. 251/2021 Sb., neboť exekuční titul byl vydán úřadem Regionální rady regionu soudržnosti ve spojení s rozhodnutím Ministerstva financí. Současně je konzistentní se zněním článku IX, bodu 5. zákona č. 251/2021 Sb., v němž je upraven postup při předávání spisů a podle kterého mají být spisy úřadů regionálních rad vztahující se ke správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z jejich rozpočtu předány Ministerstvu pro místní rozvoj. Důvodová zpráva k tomu doplňuje, že spisy v započatých kauzách přechází na nově příslušné orgány finanční správy, zatímco spisy již uzavřené regionálními radami přebírá jakožto právní nástupce Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj.
13) Za stavu, kdy odvolací soud, vycházející z nesprávného právního posouzení orgánu jednajícího jménem České republiky, řešil dovolatelkou ohlášenou otázku v rozporu se zněním zákona, Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení ruší podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř, a to spolu s předcházejícím usnesením soudního exekutora, pro které platí tytéž kasační důvody a jemuž se věc vrací k dalšímu řízení. V něm bude soudní exekutor (případně též soud odvolací) právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.) a v jeho rámci posoudí, který konkrétní finanční úřad je pro vstup do exekučního řízení příslušný.
14) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Autor: -mha-