// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 14.12.2020
Postup exekutora po smrti povinného, je-li postižen majetek manželky
Zemře-li povinný bez procesního nástupce (zde pozůstalostní řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku na straně povinného) a v době smrti povinného se exekuce vedla i vůči bývalé manželce povinného, je na místě exekuci nadále vést jen ve vztahu k bývalé manželce povinného, a to ohledně majetkových hodnot, které z výlučného majetku manželky povinného nebo z majetku ve společném jmění (případně v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění) do doby smrti povinného již byly exekučně postiženy. Ohledně takových majetkových hodnot je bývalá manželka povinného po smrti povinného bez zanechání procesního nástupce jedinou osobou, vůči níž se exekuce vede. Pouze v případě, že takové majetkové hodnoty dosud exekucí nebyly postiženy, je na místě exekuci zastavit nejen ve vztahu k povinnému, ale jako celek. Je věcí bývalé manželky povinného, aby případně podala návrh na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř., domnívá-li se, že exekuce je vedena nad rámec stanovený hmotným nebo procesním právem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2299/2020, ze dne 15. 9. 2020
Dotčené předpisy:
§ 262a o. s. ř.
§ 42 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. L. J., Exekutorský úřad P., usnesením ze dne 4. 7. 2019, č. j. 203 Ex 46631/11-255, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že na náhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi náleží již vymožená odměna ve výši 3000 Kč s DPH (výrok III.). Soudní exekutor uvedl, že v rámci řízení exekučním příkazem postihl nemovitosti zaevidované v katastru nemovitostí na LV č. XY v obci XY, k. ú. XY, jejichž vlastníkem je dle výpisu z katastru nemovitostí S. Š., tehdy manželka povinného. Povinný v průběhu exekučního řízení dne 15. 5. 2018 zemřel a dle výsledku dědického řízení, které skončilo zastavením pro nedostatek majetku povinného (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2018, č. j. 59 D 1086/2018-13, pravomocného dne 20. 7. 2018), nebylo možné v exekučním řízení pokračovat s žádným z dědiců. Soudní exekutor je přesvědčen, že by bylo možné a v souladu se zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu (usnesením ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2892/2014) dokončení exekuce prodejem movitých věcí s bývalou manželkou povinného, avšak je vázán závazným právním pokynem exekučního soudu, který mu uložil zastavit celé exekuční řízení. Soudní exekutor tak pod hrozbou vlastní kárné odpovědnosti za neuposlechnutí pokynu, ovšem bez opory v právním předpise, přistoupil k zastavení exekučního řízení zcela.
2. K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 4. 2020, č. j. 20 Co 314/2019-264, usnesení soudního exekutora potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Podle odvolacího soudu se na danou věc neuplatní závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2892/2014, a ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1159/2017, neboť v dané věci není na straně povinné již žádný další subjekt, vůči kterému by mohla být předmětná exekuce dále vedena. Bývalá manželka povinného jako povinná v této exekuci nikterak nevystupuje, když vymáhaná pohledávka směřovala pouze vůči zemřelému povinnému. Její postavení je tudíž plně odvislé od existence účastníka na straně povinné (zde samotného povinného, příp. jeho právního nástupce). Není-li povinného, tedy toho, vůči komu pohledávka oprávněné směřuje a vůči komu je předmětná exekuce vedena, musí být exekuční řízení zastaveno. Opačný názor by se negativně a zásadním způsobem promítl do dalšího postupu v dané věci, neboť např. příkaz k úhradě nákladů exekuce lze vydat toliko vůči povinnému, tzn. nelze jej vydat „bez povinného“, či vůči bývalé manželce povinného.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že v exekučním řízení je možné pokračovat s bývalou manželkou povinného jakožto s účastníkem exekuce prodejem nemovitých věcí. Závazek povinného vůči oprávněné v této věci vznikl za trvání manželství povinného a jeho bývalé manželky. Jejich společné jmění manželů bylo sice zúženo dohodou uzavřenou ve formě notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. P. V. dne 3. 4. 2009, č. j. NZ 323/2009, N 318/2009, ovšem taková dohoda je pro vedené exekuční řízení zcela irelevantní (viz důvodová zpráva k ustanovení § 42 exekučního řádu a ustanovení § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř.). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2836/2010, ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2892/2014, a ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2977/2018) dovolatelka uvedla, že je evidentní, že se odvolací soud v rámci svého rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v předmětném exekučním řízení mělo být v rozsahu provedení exekuce prodejem nemovitých věcí pokračováno s bývalou manželkou povinného.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť při posouzení otázky postupu exekutora (soudu) po smrti povinného, je-li exekucí (výkonem rozhodnutí) postižen majetek podléhající režimu § 262a o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné.
5. Účastníky exekuce (výkonu rozhodnutí) jsou zásadně oprávněný a povinný. Avšak v případě, že je exekucí (výkonem rozhodnutí) postihován majetek (majetkové hodnoty nebo práva) ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného, stává se ohledně těchto majetkových hodnot účastníkem řízení také manžel povinného (srov. § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř.). Smrtí povinného se (vlastnická) povaha takového majetku postiženého exekucí (výkonem rozhodnutí) nemění. Nemění se nic ani na účastenství manžela (bývalého manžela) povinného, jehož majetek je fakticky exekucí (výkonem rozhodnutí) postižen, ani na účastenství oprávněného (oprávněných) a případných dalších povinných. Vzhledem k tomu, že v části exekuce, jež se provádí prodejem nemovitostí povinného, je okruh účastníků definován samostatně, nic nebrání v pokračování té části exekuce (výkonu rozhodnutí), jež postihuje majetek podléhající režimu § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř.. Tomu nebrání ani skutečnost, že řízení je ve vztahu k povinnému zastaveno. Z pohledu exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí) lze totiž exekučním titulem přiznanou pohledávku (jde-li o peněžité plnění) uspokojit i z jiného majetku než výlučně majetku povinného (z majetku ve společném jmění povinného a jeho manžela nebo za okolností vymezených zákonem i z výlučného majetku manžela povinného). Zemře-li tedy povinný řízení o dědictví po něm bylo zastaveno, neboť nezanechal žádný majetek, v exekuci na majetek, který patří manželu (bývalému) povinného, se řízení dokončí s (bývalým) manželem povinného dlužníka, který má všechna práva a povinnosti náležející jinak povinnému (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2892/2014, a ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1159/2017).
6. V projednávané věci byla exekuce vedena (mimo jiné) také prodejem nemovitostí bývalé manželky povinného podle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. L. J. dne 4. 9. 2012, pod č. j. 203 Ex 46631/11-72, když tyto nemovitosti se staly výučným vlastnictvím manželky povinného na základě dohody o zúžení společného jmění uzavřené ve formě notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. P. V. dne 3. 4. 2009, sp. zn. NZ 323/2009, N 318/2009. Závěr, že po smrti povinného nebylo možno pokračovat v exekuci prodejem nemovitostí manželky povinného jen proto, že povinný nezanechal žádný majetek a nebylo tak možno rozhodnout o procesním nástupnictví po něm, nemůže obstát.
7. Lze tedy uzavřít, že zemře-li povinný bez procesního nástupce (zde pozůstalostní řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku na straně povinného) a v době smrti povinného se exekuce vedla i vůči bývalé manželce povinného, je na místě exekuci nadále vést jen ve vztahu k bývalé manželce povinného, a to ohledně majetkových hodnot, které z výlučného majetku manželky povinného nebo z majetku ve společném jmění (případně v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění) do doby smrti povinného již byly exekučně postiženy. Ohledně takových majetkových hodnot je bývalá manželka povinného po smrti povinného bez zanechání procesního nástupce jedinou osobou, vůči níž se exekuce vede. Pouze v případě, že takové majetkové hodnoty dosud exekucí nebyly postiženy, je na místě exekuci zastavit nejen ve vztahu k povinnému, ale jako celek. Je věcí bývalé manželky povinného, aby případně podala návrh na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř., domnívá-li se, že exekuce je vedena nad rámec stanovený hmotným nebo procesním právem.
8. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu a ani usnesení exekutora (jenž se řídil pokynem exekučního soudu) není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i usnesení exekutora, podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc exekutorovi vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Exekutor je nadále vázán právním názorem dovolacího soudu (ustanovení § 243g odst. 1 o. s. ř.), nikoliv pokynem exekučního soudu.
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Autor: -mha-