// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 16.11.2020
Procesní nástupnictví při převodu práv ze směnky na řad
Postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod směnky (resp. práv ze směnky) na řad, proto v případě, kdy je exekučně vymáhána povinnost uhradit dlužnou částku z titulu neuhrazené směnky na řad, nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vstup nového oprávněného do řízení, je-li převod práva prokazován předložením smlouvy o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky tedy není právní skutečností, s níž právní předpisy v případě pohledávky ze směnky na řad spojují převod práva na jiného ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 e. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2116/2020, ze dne 26. 8. 2020
Dotčené předpisy:
§ 107a o. s. ř.
§ 514 o. z.
1103 o. z.
§ 36 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Brně pověřením ze dne 7. září 2015, č. j. 75 EXE 3604/2015-11, pověřil soudního exekutora JUDr. P. K., Exekutorský úřad B. (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce k vymožení pohledávky společnosti MITTELBERG s. r. o., se sídlem v Olbramovicích č. 76, identifikační číslo osoby 03106764, vůči povinné ve výši 4 600 000 Kč, a to podle vykonatelného exekučního titulu, notářského zápisu, který sepsal P. Š., notářský kandidát, jménem Mgr. R. B., notáře v B. dne 30. července 2015, sp. zn. NZ 737/2015, N 829/2015.
Usnesením ze dne 23. ledna 2020, č. j. 137 Ex 13915/15-151, soudní exekutor připustil, aby do řízení namísto původní oprávněné MITTELBERG s. r. o. vstoupila nová oprávněná M. K., narozená dne XY, bytem XY. Soudní exekutor v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. ledna 2020, byla pohledávka vymáhaná v této exekuci původní oprávněnou postoupena na M. K., přičemž původní oprávněná předložila úředně ověřenou kopii smlouvy o postoupení pohledávek a navrhla vstup postupníka do řízení, který obsahoval i výslovný souhlas postupníka.
Krajský soud v Brně k odvolání povinné usnesení soudního exekutora potvrdil. Povinná zejména namítala, že jelikož právním důvodem pohledávky má být v posuzované věci směnka vlastní na řad, nemůže k převodu práv ze směnky dojít pouze postupní smlouvou, pokud absentují další zákonem stanovené podmínky, a to tradice a indosament. Odvolací soud k tomu uvedl, že soud vyhoví návrhu oprávněného na vstup nového oprávněného do řízení tehdy, je-li postaveno najisto, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva dosavadního účastníka řízení (oprávněného) a nastala po zahájení řízení, a vysloví-li nabyvatel práva z exekučního titulu se svým vstupem do řízení souhlas. Otázkou, zda je navrhovatel skutečně nositelem jím tvrzeného (hmotného) práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se při rozhodování o procesním nástupnictví soud nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále též jen „o. s. ř.“ [resp. § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) – dále též jen „e. ř.“], nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí) a k ní se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé. Odvolací soud proto uzavřel, že soudnímu exekutorovi nelze důvodně vytýkat, že se nezabýval tím, zda k postoupení pohledávky došlo platně (tj. že se nezabýval tím, zda došlo k indosaci a tradici směnky).
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod práva oprávněného. Konkrétně se odvolací soud měl odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, podle něhož lze směnku ve formě cenného papíru na řad převést jen rubopisem a právo spojené s cenným papírem lze od cenného papíru oddělit a převádět samostatně jen tehdy, připouští-li to výslovně zákon. Dále se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, podle kterého je předpokladem pro vydání usnesení podle § 107a o. s. ř. rovněž prokázání přechodu práv z exekučního titulu na oprávněného. Dovolatelka uvádí, že pokud je právním důvodem vzniku pohledávky za povinnou směnka vlastní na řad, nemůže k převodu práv ze směnky dojít pouhou cesí, nýbrž musí být splněny rovněž další zákonné požadavky, tedy tradice a indosament. Podle dovolatelky jde o skutečnosti, se kterými zákon převod práv explicitně spojuje, a je tedy nutné je zkoumat již v řízení o procesním nástupnictví, a nikoliv až v řízení o návrhu na zastavení exekuce. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. (neboť při řešení otázky splnění zákonných podmínek pro procesní nástupnictví na straně oprávněného při převodu práv ze směnky na řad se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu), napadené usnesení přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2).
Podle ustanovení § 36 e. ř. lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu (odst. 3). Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (odst. 4). Prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odst. 5).
Již v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, dovolací soud dovodil, že z dikce ustanovení § 256 odst. 2 o. s. ř. (resp. obdobného § 36 odst. 4 e. ř.) se podává, že veškerá zjištění za účelem posouzení splnění tam stanovených podmínek soud provede z „listin“, tedy nikoliv procesním dokazováním, k němuž by bylo nutné nařídit jednání. Tato „zjištění“ se vedou jen v „obecné rovině“ (soud zjišťuje, že exekučním titulem byla uložena vykonávaná povinnost a že z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu, se podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného). Jejich předmětem však nejsou vedlejší skutečnosti, jež z exekučního titulu nebo z listin prokazujících převod (přechod) práva z exekučního titulu přímo neplynou, a které (pro případ, že budou prokázány) jsou – oproti tomu – způsobilé založit důvod, aby nařízený výkon rozhodnutí (resp. exekuce) byl zastaven (§ 268 odst. 1 o. s. ř.).
V citovaném rozhodnutí velký senát Nejvyššího soudu řešil situaci, kdy podle tvrzení povinného měla být smlouva o postoupení pohledávky neplatná z důvodu, že k postoupení došlo v rozporu s úvěrovou smlouvou, kterou povinný uzavřel s původní oprávněnou. Nejvyšší soud tedy v intencích shora uvedeného závěru dovodil, že smlouva o úvěru není listinou, která by byla prvotním podkladem pro posouzení, zda pohledávky z exekučního titulu přešly na jiného (těmito podklady byly samotný exekuční titul, smlouva o postoupení pohledávek a návrh, aby do řízení vstoupila nynější oprávněná). Proto Nejvyšší soud uzavřel, že námitku existence zvláštních právních skutečností, které nevyplývají ze samotné listiny o postoupení pohledávky (ale např. z úvěrové smlouvy), může povinný efektivně uplatnit až v návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Závěry velkého senátu Nejvyššího soudu plně dopadají i na nyní řešený případ, nicméně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že v nyní řešeném případě nemělo být na novou oprávněnou převedeno právo z úvěrové smlouvy, ale ze směnky na řad. Původní oprávněná totiž požádala o změnu účastníka na základě toho, že jako postupitel měla po zahájení exekuce postoupit vymáhanou pohledávku postupníkovi M. K., k čemuž doložila smlouvu o postoupení pohledávky, podle které postupitel postoupil pohledávku za povinnou z titulu neuhrazené směnky vlastní vystavené dne 30. března 2015 povinnou na řad oprávněné, splatné 15. srpna 2015, znějící na směnečnou částku 4 600 000 Kč.
V nyní řešené věci je tedy třeba zodpovědět otázku, zda je postoupení pohledávky právní skutečností, s níž právní předpisy v případě pohledávky ze směnky na řad spojují převod práva na jiného ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 e. ř.
Podle ustanovení § 514 o. z. je cenný papír listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.
Podle ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. se vlastnické právo k cennému papíru na řad převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.
Nejvyšší soud již např. v rozsudku ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 odo 1114/2004 (na který odkazuje dovolatelka), dospěl k závěru, že směnku na řad nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky (cesí) a že práva spojená s cenným papírem lze od cenného papíru oddělit a převádět samostatně jen tehdy, připouští-li takový postup zákon výslovně. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012, uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod směnky na řad. Byť se uvedená rozhodnutí vztahují k dřívější právní úpravě (zejména k zákonu č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, účinnému do 31. prosince 2013), ani za v současnosti platné a účinné právní úpravy neshledává Nejvyšší soud důvod se od daných závěrů odchýlit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3840/2019, nebo ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 1807/2019, jakož i další judikaturu v nich citovanou).
Platí-li tedy, že soud (resp. soudní exekutor) rozhodne o vstupu nového oprávněného do řízení na místo původního oprávněného, pokud se z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu podává, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v exekučním řízení jde, z původního oprávněného na jiného (případného nového oprávněného), a platí-li zároveň, že postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod směnky (resp. práv ze směnky) na řad - a tedy ani smlouva o postoupení pohledávky není a nemůže být listinou prokazující převod takového práva, potom nelze než uzavřít, že v případě, kdy je exekučně vymáhána povinnost uhradit dlužnou částku z titulu neuhrazené směnky na řad (jako je tomu v nyní řešené věci), nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vstup nového oprávněného do řízení, je-li převod práva prokazován předložením smlouvy o postoupení pohledávky.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v takovém případě se nejedná o zjišťování vedlejších skutečností, jež z exekučního titulu nebo z listin prokazujících převod práva z exekučního titulu přímo neplynou, a které lze uplatňovat pouze v řízení o zastavení exekuce, nýbrž o zjištění v „obecné rovině“ za účelem posouzení splnění zákonných podmínek pro procesní nástupnictví na straně oprávněného, jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016.
Protože v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudního exekutora, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Autor: -mha-