// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 09.11.2020

Exekuce správního rozhodnutí soudním exekutorem

Provádí-li exekuci rozhodnutí České inspekce životního prostředí soudní exekutor, může být exekuce nařízena pouze vydáním exekučního příkazu, který k tomu, aby byla zachována pětiletá prekluzivní lhůta uvedená § 108 odst. 4 správního řádu, musí v této lhůtě nabýt právní moci.

Při posouzení okamžiku nařízení exekuce je přitom třeba použít exekuční řád ve znění účinném ke dni zahájení exekuce. Předmětná exekuce byla zahájena (exekuční návrh došel exekutorovi) dne 17. 12. 2018, tedy až po novele exekučního řádu (účinné od 1. 1. 2013). Toto znění e. ř. (účinné od 1. 1. 2013) je také nutné na daný případ použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3312/2019, ze dne 23. 6. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 108 zák. č. 500/2004 Sb.
§ 47 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění od 1. 1. 2013

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2019, č. j. 49 EXE 2508/2018-54, kterým byla exekuce zastavena (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud s přihlédnutím k dosavadní judikatuře, kterou je možné použít i přes změnu exekučního řádu účinnou od 1. 1. 2013, dospěl k závěru, že nárok oprávněné plynoucí z exekučních titulů (rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0617749.003/08/UJU, ve spojení s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR03/0617749.003/12/UJU) zanikl uplynutím prekluzivní lhůty, aniž by byla exekuce nařízena. Vycházel z § 108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle kterého je pro zachování prekluzivní lhůty rozhodující nařízení exekuce, nikoliv zahájení. Přitom k tomu, aby byla zachována pětiletá lhůta, ve které exekuční správní orgán může nejpozději exekuci nařídit, musí v této lhůtě exekuční příkaz nabýt právní moci, přičemž nařízením exekuce je myšleno vydání exekučního příkazu. V projednávaném případě prekluzivní lhůta uplynula ke dni 1. 1. 2019. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl správně, když exekuci zastavil.

2. Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla za stávající právní úpravy vyřešena. Jde o posouzení vzájemného vztahu norem upravujících správní exekuci podle správního řádu a exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále rovněž „e. ř.“) s přihlédnutím k průběhu novelizací těchto právních předpisů, které mají dle názoru dovolatelky význam v otázce prekluze nároku oprávněné v exekučním řízení. Za spornou otázku považuje určení okamžiku „nařízení exekuce“ podle e. ř. ve vztahu k § 108 odst. 4 správního řádu. Namítá, že soud nesprávně posoudil vztah § 108 odst. 4 správního řádu vůči e. ř. pro případy, kdy správní orgán neprovádí správní exekuci sám, ale využije možnost požádat o provedení exekutora. Je nutné přihlédnout ke kombinaci procesní úpravy správní exekuce a exekuce řídící se e. ř. a k zásadní změně e. ř. v otázce nařizování exekuce dané novelou e. ř., účinnou od 1. 1. 2013. Před touto novelou nařizoval exekuci dle § 44 odst. 3 e. ř. exekuční soud. Dle této úpravy by tedy byla exekuce nařízena včas. Po novele se po formální stránce za „nařízení exekuce“ považuje úkon exekutora dle § 47 e. ř. Ustanovení § 108 odst. 4 správního řádu mělo v době svého vzniku vazbu ke zrušenému § 44 odst. 3 e. ř., tedy k „obecnému“ nařízení exekuce soudem. Dovolatelka považuje judikáty, o které opřel odvolací soud své rozhodnutí, jsou zastaralé a nereflektují konkrétní okolnosti případu. Na základě výše uvedeného navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že se usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušují, „žaloba na zastavení exekuce“ se zamítá a povinný je povinen zaplatit oprávněnému náhradu nákladů řízení.

3. Povinná ve svém vyjádření k dovolání sděluje, že v případě oprávněnou nastolené nevyřešené otázky se nejedná o otázku spornou, jelikož § 47 odst. 2 e. ř. explicitně stanoví, že účinky nařízení exekuce nastávají vydáním exekučního příkazu. Výklad oprávněné, že účinky nařízení exekuce má již pověření exekutora podle § 43a e. ř., je v rozporu s doslovným zněním zákona (§ 47 odst. 2 e. ř.). V této souvislosti povinná konstatuje, že i správní exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu a správní řád nic jako „obecné“ zahájení exekuce nezná. Povinná navrhuje, aby soud dovolání zamítl.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 e. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.), není však důvodné.

5. Podle § 105 odst. 1 správního řádu exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje
a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo
b) osoba oprávněná z exekučního titulu.

Podle odst. 2 téhož ustanovení správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

6. Podle § 108 odst. 4 správního řádu exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně.

7. Podle § 44 odst. 3 e. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.

8. Podle § 47 odst. 2 e. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „e. ř.“), má exekuční příkaz účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu nelze exekuci provést před a) uplynutím lhůty podle § 46 odst. 6, b) právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě podle písmene a), c) zápisem doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí podle § 35b odst. 1 písm. h), d) právní mocí exekučního příkazu.

9. V posuzované věci byla exekučními tituly rozhodnutí České inspekce životního prostředí (viz výše bod 1). Jelikož se jedná o rozhodnutí správní, platí, že se posuzují podle toho předpisu, na jehož základě byla vydána. Podle tohoto předpisu se posuzují i otázky, jež jsou pro nucený výkon správního rozhodnutí relevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1800/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 867/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 416/2012); v tomto případě tedy podle správního řádu. Ten stanoví, že správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně (srov. § 108 odst. 4 správního řádu). Na základě tohoto ustanovení je nutno se nejprve zabývat, podle jaké právní úpravy se v tomto případě posuzuje okamžik nařízení exekuce, jestliže se dovolatel domnívá, že se má aplikovat e. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, kdy exekuci nařizoval soud. Vedle provedení exekuce exekučním správním orgánem umožňuje správní řád rovněž provedení exekuce soudem nebo soudním exekutorem (srov. § 105 odst. 2 správního řádu). V posuzovaném případě byl o provedení exekuce požádán soudní exekutor. Právní úpravu provedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora obsahuje e. ř. Předmětná exekuce byla zahájena (exekuční návrh došel exekutorovi) dne 17. 12. 2018, tedy až po novele exekučního řádu (účinné od 1. 1. 2013). Toto znění e. ř. (účinné od 1. 1. 2013) je také nutné na daný případ použít. Ustanovení § 47 odst. 2 e. ř. pak jednoznačně stanoví, že exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Tato rovnost znamená, že všude tam, kde procesní (a jiné) předpisy spojují určité právní účinky s tím, že bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postihující určitý majetek nebo určující způsob výkonu rozhodnutí, nastávají vydáním exekučního příkazu stejné právní následky. Jedná se o specifické vyjádření principu uvedeného v § 130 e. ř., neboť na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud pověří exekutora vedením exekuce bez bližší specifikace, jakým způsobem bude exekuce prováděna, což určuje exekutor až v exekučním příkazu, a tím dovršuje proces zahájení exekuce ve vztahu k určitému způsobu provedení (srov. Kasíková, M., Jirmanová, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 301). Je tedy nepochybné, že exekuce může být v tomto případě nařízena pouze vydáním exekučního příkazu, který k tomu, aby byla uvedená pětiletá lhůta zachována, musí v této lhůtě nabýt právní moci (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 650-652). Ke zjištění, zda již uplynuly prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení § 108 odst. 4 správního řádu, je poté potřeba se zabývat lhůtou k dobrovolnému plnění povinnosti stanovené exekučním titulem. Tato skutečnost vyplývá z exekučního titulu. Podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0617749.003/08/UJU, ve spojení s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR03/0617749.003/12/UJU lhůta k dobrovolnému plnění uplynula 1. 1. 2014. Ze zjištění odvolacího soudu je nepochybné, že v době jeho rozhodování (tedy k 13. 6. 2019) nebyl vydán žádný exekuční příkaz k vymožení předmětného nepeněžitého plnění. Pětiletá prekluzivní lhůta, do které mohl exekutor nařídit exekuci (resp. vydat exekuční příkaz, který by v této lhůtě také nabyl právní moci) tak uplynula 1. 1. 2019.

10. Závěr odvolacího soudu ohledně posouzení prekluzivní lhůty je tak správný.

11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů