// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 21.11.2019

Absence souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby nezletilým dítětem

I. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého. Na uvedeném závěru nic nemění fakt, že nezletilý je ve věku blízkém dospělosti. Absence souhlasu opatrovnického soudu podle § 898 odst. 1 o. z. je důvodem pro zastavení řízení i v případě, že žalobce je ve věku blízkém plné svéprávnosti a na projednání žaloby trvá.

II. Podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem je třeba schválení opatrovnického soudu podle ustanovení § 179 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4531/2018, ze dne 27. 6. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 898 o. z.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.

Kategorie: nedostatek podmínky řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2018, č. j. 58 Co 86/2018-102, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 1. 2018, č. j. 98 C 183/2015-76, ve výroku, jímž zastavil řízení mezi žalobcem b) a žalovanou, a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže zastavil řízení mezi tehdy nezletilým žalobcem b) a žalovanou podle § 104 odst. 2 o. s. ř., neboť opatrovnickým soudem bylo pravomocně rozhodnuto, že se matce žalobce b), tedy žalobkyni a), neuděluje souhlas k podání žaloby v projednávané věci, přičemž schválení opatrovnického soudu je k podání žaloby v této věci nezbytné, neboť se jedná o neběžnou záležitost, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého.

Proti usnesení odvolacího soudu podal již zletilý žalobce b) dovolání, jehož přípustnost odůvodnil ve smyslu § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v praxi dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky, zda absence souhlasu opatrovnického soudu podle § 898 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), musí být vždy důvodem pro zastavení řízení, i když jsou dány důležité důvody na straně žalobce pro pokračování v řízení, a zda musí být řízení zastaveno i v případě, že žalobce je ve věku blízkém plné svéprávnosti a na projednání žaloby trvá. Žalobce chtěl využít svého práva bránit se proti nezákonnému zásahu do svých práv ze strany žalované, rozhodnutí o tom, zda chce vést toto řízení, je přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti. Soudy obou stupňů tuto otázku nesprávně právně posoudily, jejich závěr o nejistém úspěchu žaloby není ničím podložen, nevypořádaly se též s prohlášením matky dovolatele, že přebírá odpovědnost za případné soudní náklady. Formalistické posouzení odvolacím soudem popírá základní práva tehdy nezletilého žalobce. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí podaného dovolání jako nepřípustného, či jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky, zda absence souhlasu opatrovnického soudu podle § 898 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), je důvodem pro zastavení řízení i v případě, že žalobce je ve věku blízkém plné svéprávnosti a na projednání žaloby trvá, která nebyla podle nové právní úpravy dovolacím soudem dosud řešena.

Protože žaloba na ochranu osobnosti byla tehdy nezletilým žalobcem podána dne 7. 8. 2015, postupoval dovolací soud při posouzení otázky jednání za nezletilého podle § 898 o. z. (viz § 3028 odst. 2 o. z.).

Podle § 898 odst. 1 o. z. k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty. Podle odst. 2 souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě a) nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá, b) zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou část, c) nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo d) uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu. Podle odst. 3 k právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží.

Obdobně jako § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu), vyžadoval k právním úkonům při nakládání s majetkem zastoupeného souhlas soudu, pokud se jednalo o záležitost nikoli běžnou, také nová právní úprava stanoví, že rodiče potřebují souhlas soudu, nejde-li o běžnou záležitost. Nejvyšší soud proto nemá důvod s novou právní úpravou měnit dávno přijatý přístup k řešení této otázky a při výkladu § 898 odst. 1 o. z. lze využít závěrů ustálené judikatury k § 28 obč. zák.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého. Na uvedeném závěru nic nemění fakt, že nezletilý je ve věku blízkém dospělosti. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, vyslovil závěr, že podání jakékoliv žaloby je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení). I v uváděném rozhodnutí rodiče nezletilého namítali, že měl-li nezletilý způsobilost uzavřít cestovní smlouvu, měl taktéž procesní způsobilost domáhat se z titulu této smlouvy svých práv soudní cestou. Nejvyšší soud však této námitce nepřisvědčil. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, připomněl, že ačkoli ustanovení § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), pojednává výslovně jen o nakládání s majetkem, není důvod se zřetelem k ustanovení § 36 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (povinnost a oprávnění rodičů k zastupování a ke správě záležitostí nezletilých), do okruhu právních úkonů, k jejichž platnosti je potřeba schválení soudu, nezahrnout i jiné, než jen ryze majetkové záležitosti, jestliže jsou s to zasáhnout do majetkové sféry nezletilého, tj. včetně závazků a pohledávek (srovnej též Sborník III, Nejvyšší soud, SEVT, 1980, str. 277). Jak dovolací soud již opakovaně uzavřel, ani skutečnost, že řízení o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem je osvobozeno od soudního poplatku (§ 11 odst. 1 písm. m/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a že neúspěšným žalobcům v těchto řízeních zpravidla není uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.) se nedotýká povinnosti platit náklady řízení (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), bude-li nezletilý např. zastoupen advokátem, ať již prostřednictvím rodičů, či uzavře-li nezletilý smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi po 1. 1. 2014 sám (srov. § 894 odst. 2 o. z.). Bez ohledu na případný výsledek řízení nelze ani přehlédnout, že nezletilému, či jeho zástupci mohou být uloženy k náhradě náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila (§ 147 odst. 1 o. s. ř.). Lze tak uzavřít, že podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem je třeba schválení opatrovnického soudu podle ustanovení § 179 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014). Shodné závěry učinil Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3421/2016, v němž posuzoval podání žaloby podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené diskriminačním jednáním, nebo v rozsudku ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1930/2016, v němž uzavřel, že i pro podání žaloby z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené usmrcením blízké osoby je třeba schválení opatrovnického soudu. Obdobné závěry je třeba učinit i ve vztahu k řízení o ochranu osobnosti včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 11 a násl. obč. zák. I podání takové žaloby se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání takové žaloby je třeba schválení opatrovnického soudu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za přepjatě formalistické, jak namítá dovolatel, neboť posouzení otázky zájmu nezletilého vést tento spor nepopírá práva nezletilého, rozhodnutí o neudělení souhlasu k podání žaloby bylo z hlediska ústavnosti přezkoumáno Ústavním soudem, který uzavřel, že přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska ničeho vytknout.

Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že z pohledu dovolatelem předestřené otázky je přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu správné, potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. pro neodstranění nedostatku podmínky řízení za situace, kdy bylo opatrovnickým soudem podle § 466 písm. k) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, pravomocně rozhodnuto, že se matce žalobce b), tedy žalobkyni a), neuděluje souhlas k podání žaloby v přezkoumávané věci (ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1090/17, odmítnuta). Dovolání žalobce b) tudíž Nejvyšší soud podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů