// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 21.11.2019
Soudní přezkum rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu práva
V řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, která se projednává u soudu podle části páté o. s. ř., lze přihlédnout k odstoupení od kupní smlouvy (bez současného věcného posouzení platnosti tohoto odstoupení), které bylo učiněno až po rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, aniž by tím byl překročen rozsah hmotněprávních kritérií, ke kterým je soud v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci vkladu práva do katastru nemovitosti oprávněn přihlížet.
Hmotněprávními kritérii, kterými je soud v řízení podle části páté o. s. ř. oprávněn se zabývat v rozsahu, jak se jimi měl a mohl zabývat správní orgán, je totiž zapotřebí rozumět toliko hmotněprávní kritéria z hlediska věcného rozsahu důvodů, které mohou být podkladem pro zamítnutí návrhu na vklad, nikoli z hlediska časového, zda určitá tvrzení významná ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona byla učiněna ještě před katastrálním úřadem a ten se jimi mohl objektivně zabývat. Oprávnění soudu zabývat se těmito hmotněprávními kritérii nelze z časového hlediska vázat na to, zda již před správním orgánem byly nebo mohly být přezkoumávány jednotlivé skutečnosti významné z hlediska ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) - g) katastrálního zákona, neboť podle ustanovení § 250e odst. 1 o. s. ř. není soud v řízení podle části páté o. s. ř. vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem, a není proto důvod limitovat přezkumnou činnost soudu jen na ty skutečnosti, které byly (či mohly být) z časového hlediska uplatněny již před správním úřadem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3293/2018, ze dne 21. 8. 2019
Dotčené předpisy:
§ 17 odst. 1 písm. b) zák. č. 256/2013 Sb.
§ 17 odst. 5 zák. č. 256/2013 Sb.
§ 244 o. s. ř.
§ 250e odst. 1 o. s. ř.
Kategorie: převod nemovitostí, katastr; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce podal dne 10. 2. 2014 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, pracoviště XY, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve svůj prospěch podle kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2013, kterou uzavřel žalobce jako kupující s účastnicí obcí Josefův Důl jako prodávající, k pozemkovým parcelám č. XY v katastrálním území XY (dále je „předmětné pozemky“).
Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2013 zamítl. Dospěl k závěru, že nebyla splněna odkládací podmínka sjednaná v čl. II. bodu 2.6 kupní smlouvy, podle které může kupující podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí až po uhrazení celé kupní ceny. Žalobce tvrdil, že uhradil celou kupní cenu a nikoli jen její část, neboť v souladu s čl. III. bodem. 3.6 kupní smlouvy řádně uplatnil přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši, jak ji určil znalec, přičemž k výběru znalce za účelem určení výše slevy z kupní ceny jej bod 3.6 kupní smlouvy opravňoval. Této námitce nebylo vyhověno s odůvodněním, že sleva byla uplatněna jednostranně, účastnice obec Josefův Důl slevu neodsouhlasila a v řízení vystupovala proti povolení vkladu vlastnického práva. Návrh byl proto zamítnut s tím, že obsah vkladové listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci dne 13. 6. 2014 se žalobce domáhal, aby návrhu na vklad vlastnického práva v jeho prospěch k předmětným pozemkům bylo vyhověno. Namítal, že nesouhlas jiného účastníka vkladového řízení není překážkou vkladu, a že se smluvní strany nemohou smluvně limitovat v oprávnění podat návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Rovněž tvrdil, že řádně uplatnil slevu z kupní ceny a zaplatil tak celou kupní cenu, nikoli jen její část.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. 8. 2015 č. j. 62 C 28/2014-38, ve znění opravných usnesení č. j. 62 C 28/2014-65 a 62 C 28/2014-69 povolil vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch žalobce do katastru nemovitostí a nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY ze dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K námitce, že kupní smlouvou byla odložena možnost podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí až po zaplacení celé kupní ceny, soud konstatoval, že uvedené ustanovení je ve vztahu ke vkladovému řízení neúčinné, neboť katastrální zákon jako předpis veřejnoprávní neumožňuje, aby se smluvní strany limitovaly v možnosti podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Prodej předmětných pozemků byl schválen usnesením č. 69/2013 na zasedání zastupitelstva účastnice obce Josefův Důl, soud proto nepřisvědčil ani námitce absence souhlasu příslušného orgánu obce.
K odvolání účastnice obce Josefův Důl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2017 č. j. 4 Co 120/2016-90 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na povolení vkladu vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch žalobce, a že se rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY ze dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504 nenahrazuje. Účastnici obci Josefův Důl bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že smluvní ujednání o podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí až po zaplacení celé kupní smlouvy je v judikatuře vykládáno jako odkládací podmínka účinnosti smlouvy, která musí být ke dni podání návrhu splněna, neboť účinky vkladu do katastru nemovitostí nastávají zpětně ke dni podání návrhu. Jelikož žalobce zaplatil pouze část kupní ceny a ve zbylém rozsahu jednostranně uplatnil slevu z kupní ceny, nepovažoval odvolací soud podmínku zaplacení celé kupní ceny za splněnou. Nadto soud uvedl, že je nejisté, zda kupní smlouva o převodu předmětných pozemků nadále platně existuje, když zastupitelstvo obce Josefův Důl následně přijalo usnesení o odstoupení od této kupní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce a) poučovací povinnosti odvolacího soudu, b) výkladu projevu vůle ohledně odkládací podmínky smlouvy (kdy tato otázka je podle dovolatele rovněž dovolacím soudem rozhodována rozdílně), a c) dovolatel namítá též odchýlení odvolacího soudu od judikatury dovolacího soudu v závěru o hranicích soudního přezkumu ve věcech vkladu práva do katastru nemovitostí, projednávaných podle části páté o. s. ř.
Účastnice obec Josefův Důl ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a poukázala na ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., podle kterého katastrální úřad přezkoumává rozhodné skutečnosti i na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení, a setrvala na tvrzení, že celá kupní cena nebyla žalobcem zaplacena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení právní otázky, zda lze v řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, která se projednává u soudu podle části páté o. s. ř., přihlédnout k odstoupení od kupní smlouvy (bez současného věcného posouzení platnosti tohoto odstoupení), které bylo učiněno až po rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, aniž by tím byl překročen rozsah hmotněprávních kritérií, ke kterým je soud v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci vkladu práva do katastru nemovitosti oprávněn přihlížet. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl dovolací soud k závěru, že je dovolání přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Vzhledem k datu uzavření kupní smlouvy a k datu podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí je projednávanou věc zapotřebí posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“).
Podle ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.
Podle ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst. 1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.
V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.
Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu o téže věci.
V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, než-li civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).
V projednávané věci vycházely soudy ze zjištění, že zastupitelstvo obce Josefův Důl přijalo dne 14. 4. 2014 usnesení o odstoupení od kupní smlouvy, kterou uzavřelo s žalobcem, a že odstoupení od smlouvy bylo žalobci doručeno dne 5. 5. 2014. O zamítnutí návrhu na vklad rozhodl správní orgán rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014.
Dovolatel namítal, že se odvolací soud zabýval projednávanou věcí i z hlediska hmotněprávních kritérií, která nenáleží k přezkumu katastrálnímu úřadu, čímž měl překročit svoji pravomoc, a odchýlit se tak od judikatury dovolacího soudu, podle které bere soud v řízení podle části páté o. s. ř. v úvahu jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán.
Jak bylo uvedeno již výše, Nejvyšší soud dovodil ustálený judikatorní závěr, že se soud v řízení podle části páté o. s. ř. může při projednávání žaloby ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí zabývat věcí jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu, tedy jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona. Katastrální úřad podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona u soukromé vkladové listiny zkoumá, zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad. Podle ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona zkoumá listinu z výše uvedeného hlediska i na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení. Doloží-li po zahájení vkladového řízení jeho účastník katastrálnímu úřadu, že odstoupil od kupní smlouvy, je to jistě skutečností, která může mít vliv na to, zda obsah předložené vkladové listiny i nadále odůvodňuje navrhovaný vklad. Ačkoli skutečnost, zda obsah vkladové listiny odůvodňuje podaný návrh, katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad (§ 17 odst. 5 věta druhá katastrálního zákon), účinky odstoupení od právního úkonu nastávají (v souladu s ustanovením § 48 odst. 2 obč. zák.) od počátku a v případě platného odstoupení od smlouvy by se proto kupní smlouva pokládala za zrušenou již ke dni podání návrhu na vklad.
Přestože dovolací soud ve své judikatuře vyslovil závěr, že soud se v řízení podle části páté o. s. ř. návrhem ve věci povolení vkladu do katastru nemovitostí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán, a bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán, přičemž v projednávané věci došlo k doručení odstoupení od kupní smlouvy kupujícímu až po rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, kdy tento argument před katastrálním úřadem nebyl ve vkladovém řízení ani vznesen, a katastrální úřad tudíž v dané věci objektivně nemohl vzít v úvahu tuto skutečnost, zatímco odvolacím soudem byla zohledněna, nelze ani v tomto shledat rozpor s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť hmotněprávními kritérii, kterými je soud v řízení podle části páté o. s. ř. oprávněn se zabývat v rozsahu, jak se jimi měl a mohl zabývat správní orgán, je podle názoru dovolacího soudu zapotřebí rozumět toliko hmotněprávní kritéria z hlediska věcného rozsahu důvodů, které mohou být podkladem pro zamítnutí návrhu na vklad [§ 17 odst. 1 písm. a) - g) katastrálního zákona], nikoli z hlediska časového, zda určitá tvrzení významná ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona byla učiněna ještě před katastrálním úřadem a ten se jimi mohl objektivně zabývat. Oprávnění soudu zabývat se těmito hmotněprávními kritérii nelze z časového hlediska vázat na to, zda již před správním orgánem byly nebo mohly být přezkoumávány jednotlivé skutečnosti významné z hlediska ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) - g) katastrálního zákona, neboť podle ustanovení § 250e odst. 1 o. s. ř. není soud v řízení podle části páté o. s. ř. vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem, a není proto důvod limitovat přezkumnou činnost soudu jen na ty skutečnosti, které byly (či mohly být) z časového hlediska uplatněny již před správním úřadem. Z výše uvedené ustálené judikatury dovolacího soudu rovněž vyplývá, že projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem, nýbrž nové projednání a meritorní rozhodnutí věci.
Zároveň samotná skutečnost, že soud vzal v potaz odstoupení od smlouvy v řízení podle části páté o. s. ř. (aniž by přezkoumával jeho platnost) není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ohledně zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí samotnému katastrálnímu úřadu, a kterými se řídí také následně soud v řízení podle části páté o. s. ř., dovolací soud dovodil, že soud posuzuje věc vkladu práva do katastru nemovitostí pouze z hledisek, kterými se řídí při rozhodování o návrhu na povolení vkladu katastrální úřad. Soud proto zkoumá listinu, na jejímž základě má být vklad povolen, nikoliv z hlediska platnosti právního úkonu jako takového, ale z hlediska jen některých atributů platnosti, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti a oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy; ostatní atributy, které by případně mohly způsobit neplatnost smlouvy, soud není oprávněn v tomto řízení řešit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Odvolací soud přitom v projednávané věci aplikoval uvedený závěr obdobně v souladu s uvedeným rozhodnutím a nezkoumal platnost odstoupení od kupní smlouvy, ale pouze k odstoupení od smlouvy přihlédl (srov. ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, podle nějž katastrální úřad přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 § 17 katastrálního zákona také na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení) za účelem posouzení naplnění předpokladu uvedeného v ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona (zda obsah vkladové listiny odůvodňuje navrhovaný vklad), a dospěl k závěru, že vkladová listina za současného stavu nadále neodůvodňuje navrhovaný vklad, aniž by přitom závazně rozhodoval o platnosti tohoto odstoupení od kupní smlouvy, čímž zároveň reflektoval a nenarušil rozdílný charakter řízení podle části páté o. s. ř. a řízení nalézacího sporného podle části třetí o. s. ř.
V řízení před soudem zároveň nevyšlo najevo, že by žalobce či účastnice zahájili řízení o určení platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy, rozhodnutí odvolacího soudu se proto nemohlo ani dostat do případného rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ohledně přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté o. s. ř. (srov. přiměřeně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněného pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Protože obstojí již samostatný důvod pro zamítnutí žaloby spočívající v přihlédnutí k odstoupení od kupní smlouvy, není zapotřebí se dále zabývat správností ostatních důvodů pro zamítnutí žaloby, neboť přezkum správnosti řešení ostatních dovoláním napadených otázek by se již nemohl promítnout do výsledku sporu.
Vzhledem k tomu, že se žalobci prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, a že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-