// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 18.11.2019

Zastavení exekuce prodejem nemovité věci

Při exekuci prodejem nemovité věci může přihlásit svou pohledávku i věřitel jiné osoby než povinného, který má svou pohledávku na předmětné nemovité věci zajištěnou zástavním právem.

Pohledávka zástavního věřitele vůči osobě odlišné od povinného, ač zajištěná zástavní právem na exekučně prodávaných nemovitých věcech, však není pohledávkou, kterou by bylo možné zahrnout mezi pohledávky oprávněných či přihlášených věřitelů povinného a zohlednit ji tak v rámci limitu 30 000 Kč, který stanovuje ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2555/2019, ze dne 10. 9. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 336i odst. 2 o. s. ř.
§ 336f odst. 1 o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, usnesením ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, udělila příklep vydražitelce M. V. na nemovitých věcech byt č. XY v domě č. p. XY, na parcele č. st. XY a dále spoluvlastnický podíl na společných částech domu ve výši 11965/111075, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY a dále spoluvlastnický podíl ve výši 11965/116331 k pozemku č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, s příslušenstvím, který je zapsán na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, oba listy vlastnictví jsou vedeny Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovité věci“), a to za nejvyšší podání 1 489 755 Kč.

K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě opětovným (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 Co 429/2017-102, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, zrušeno) usnesením ze dne 24. 9. 2018, č. j. 10 Co 429/2017-157, usnesení soudní exekutorky potvrdil. Odvolací soud zjistil, že ke dni 24. 2. 2016 byla evidována přímá platba povinné na účet oprávněné ve výši 69 082 Kč, poté jsou evidovány další úhrady povinné ve výši 2 700 Kč ke dni 17. 5. 2017, 159 Kč ke dni 5. 3. 2018, 603 Kč ke dni 4. 4. 2018, 603 Kč ke dni 4. 5. 2018, 603 Kč ke dni 4. 6. 2018 a 603 Kč ke dni 4. 7. 2018, že jsou dále evidovány pohledávky Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ve výši 6 997 Kč s příslušenstvím a Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., ve výši 1 202 943 Kč s příslušenstvím ke dni 29. 11. 2017, která je zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem ve vlastnictví povinné, a která vznikla na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2007, uzavřené s dlužníkem I. K., narozeným dne XY, přičemž zástavcem podle uzavřené smlouvy o zřízení zástavního práva byl rovněž I. K., avšak ke dni 1. 3. 2016 byla jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí evidována povinná, v části omezení vlastnického práva bylo evidováno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1 490 000 Kč s příslušenstvím a zajištění budoucích pohledávek do výše 894 000 Kč ve prospěch Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, potažmo ani pro zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí ve smyslu ustanovení § 336i odst. 2 občanského soudního řádu, neboť soudní exekutorka při realizaci exekuce prodejem nemovitých věcí povinné postupovala v souladu se zákonem a výše pohledávek oprávněného, dalšího oprávněného a přihlášených věřitelů k okamžiku zahájení dražebního jednání přesahovala částku 30 000 Kč bez příslušenství, když v době zahájení dražebního jednání byly přihlášeny dvě pohledávky, a to pohledávka Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ve výši 6 997 Kč s příslušenstvím a dále pohledávka zástavní věřitelky Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., jejíž výše k 29. 11. 2017 činila 1 202 943 Kč s příslušenstvím, a je tedy zřejmé, že výše přihlášených pohledávek přesahovala výrazně částku 1 000 000 Kč. Pro uvedený závěr je nerozhodné, že pohledávka Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., není pohledávkou přímo vůči povinné, nýbrž vůči I. K., neboť rozhodné je, že věřitelka Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., má na předmětných nemovitostech zřízeno zástavní právo k zajištění své pohledávky a v okruhu přihlášených věřitelů se přitom může nacházet jakýkoliv věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem, nikoliv pouze věřitel povinného; tento věřitel musí mít proti dlužníkovi existující pohledávku, další skutečnosti mají vliv pouze na výši přihlášené pohledávky.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že dražbu nelze provést v případě, že s ohledem na výši splacené jistiny a přihlášených pohledávek jsou dány podmínky ustanovení § 336i odst. 2 občanského soudního řádu; přihlášená pohledávka zástavní věřitelky Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., vůči níž povinná nemá žádný finanční dluh, není obligačním dlužnicí a obligační dlužník své povinnosti vůči zástavní věřitelce Stavební spořitelně České spořitelny, a.s., řádně plní, není pro posouzení výše pohledávek ve smyslu ustanovení § 336i odst. 2 občanského soudního řádu relevantní. Dovolatelka namítá, že zástavnímu dlužníku nevyplývá povinnost k zaplacení peněžité částky (zajištěné pohledávky) zástavnímu věřiteli v případě, že je řádně plněno obligačním dlužníkem, proto měla soudní exekutorka, jakmile se zástavní věřitelka Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., domáhala splnění dluhu přihlášením do dražebního jednání, od dražebního jednání ustoupit. Cílem ustanovení § 336i odst. 2 občanského soudního řádu bylo posílení ochrany povinného před ztrátou příbytku exekucí postižené osoby, proto je postup soudní exekutorky v projednávané věci zásahem do ústavně zaručených práv a svobod povinné, neboť byla v projednávané věci zástavní dlužnicí a dobrovolně přistoupila k závazku tím, že závazek zajistila, avšak nebyla dlužnicí skutečnou. Dovolatelka konečně namítá, že soudní exekutorka neměla přistupovat k dražbě, neboť již před dražbou bylo zcela jasné, že výtěžek z prodeje nemůže pokrýt pohledávku oprávněné (nadto dodává, že vzhledem k tomu, že se nemovitost vydražila za vyšší než navrhovanou cenu, což však soudní exekutorka nemohla předpokládat, došlo nakonec k pokrytí nepatrné části pohledávky oprávněné) a tímto postupem soudní exekutorky, bylo zasaženo do jejích práv. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudní exekutorky mění tak, že se příklep neuděluje. Dovolatelka dále navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda mezi pohledávky, jejichž výše musí podle § 336i odst. 2 o. s. ř. přesáhnout částku 30.000,- Kč, jinak exekuci prodejem nemovité věci nelze provést je na místě ji zastavit, patří i pohledávka za jiným dlužníkem než za povinným, která je zajištěna zástavním právem na nemovité věci, která má být realizována. Protože tato právní otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal Nejvyšší soud napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je opodstatněné.

Podle ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.

Z ustanovení § 336f odst. 1 věta první o. s. ř. odvolací soud správně dovodil, že při exekuci prodejem nemovité věci může přihlásit svou pohledávku i věřitel jiné osoby než povinného, který má svou pohledávku na předmětné nemovité věci zajištěnou zástavním právem (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1579/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5672/2016). Tento zástavní věřitel totiž o zástavní právo prodejem předmětné nemovité věci přichází, proto je třeba mu skrze oprávnění k podání přihlášky podle ustanovení § 336f odst. 1 věta první o. s. ř. zabezpečit jeho majetková práva na srovnatelné úrovni, jako majetkové právo oprávněného nebo dalších oprávněných.

Nelze však přehlédnout dikci ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř., ze kterého plyne povinnost zastavit exekuci prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek taxativně vyjmenovaných osob, konkrétně oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání, nepřesahuje 30 000 Kč bez příslušenství. Z uvedeného se podává, že věřitel, jenž má pohledávku vůči osobě odlišné od povinného zajištěnou zástavním právem na nemovité věci, která má být v exekuci prodána, nepatří mezi osoby, k jejichž pohledávkám se přihlíží při zvážení, zda je na místě exekuci prodejem nemovité věci podle ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. zastavit. Není totiž tzv. dalším oprávněným ani přihlášeným věřitelem povinného, a proto se k jeho pohledávce pro účely posouzení, zda je na místě exekuci nemovité věci zastavit podle ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

Odvolací soud v projednávané věci zjevně vycházel ze zjištění, že jistina pohledávky oprávněné byla v plném rozsahu splacena a do řízení byly přihlášeny pohledávka Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ve výši 6 997 Kč s příslušenstvím a pohledávka zástavní věřitelky Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., ve výši 1 202 943 Kč s příslušenstvím k 29. 11. 2017, a dospěl k závěru, že výše přihlášených pohledávek na jistině výrazně přesahuje částku 1 000 000 Kč a není tak dán důvod pro zastavení exekuce prodejem předmětných nemovitostí ve smyslu ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. Ze shora uvedeného se však podává, že pohledávka zástavního věřitele vůči osobě odlišné od povinného, ač zajištěná zástavní právem na exekučně prodávaných nemovitých věcech, není pohledávkou, kterou by bylo možné zahrnout mezi pohledávky oprávněných či přihlášených věřitelů povinného a zohlednit ji tak v rámci limitu 30 000 Kč, který stanovuje ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti (právní moci) Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinné rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti. Výrok o návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí odmítnutím nebo zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů