// Profipravo.cz / Zajištění důkazu 20.10.2011

VS: K platbě zálohy na náklady dokazování

Nebyl-li v řízení před soudem prvního stupně proveden důkaz, který účastník navrhl nebo který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu, protože nebyla složena záloha na náklady dokazování (§ 141 odst.1 o.s.ř.), nelze již tento důkaz provést v odvolacím řízení, a to ani jestliže ke složení uvedené zálohy došlo po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Jen z tohoto důvodu nelze ani rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení.

podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Cmo 60/2011, ze dne 19. 5. 2011 (dostupný na www.justice.cz)

vytisknout článek


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Eustasie Matyášové a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Vladimíry Strakové v právní věci žalobkyně DEBTINVEST LIMITED, se sídlem Pasea Estate Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, IČ 609191, zastoupené JUDr. Pavlem Šuserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) B. J.,, 2) M. S., 3) D. S., o zaplacení částky 13.965,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti částečnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2010, č.j. 27 Cm 38/2009-127,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e .

II. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

 Částečným rozsudkem označeným ve výroku soud prvního stupně zamítl vůči žalovanému 1) žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných 1) - 3) společně a nerozdílně zaplacení směnečné pohledávky ve výši 13.965,82,- Kč s 6% úrokem od 11. listopadu 2007 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 46,55 Kč (odstavec I. výroku) a rozhodl, že „žalobce a první žalovaný navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení“ (odstavec II. výroku). Žalovaný 1) popřel pravost svého podpisu na směnce, žalobkyně však nezaplatila zálohu na náklady dokazování, a proto nemohl být zpracován znalecký posudek, který by pravost podpisu žalovaného 1) na směnce posoudil. Žalobkyně tak neprokázala důvodnost svého tvrzení, že podpis žalovaného 1) na směnce je jeho pravým podpisem, k němuž
má s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 21. prosince 2009, sp.zn. 29 Cdo 3478/2007, důkazní břemeno, a žalobě proto nebylo možno ve vztahu k žalovanému 1) vyhovět.

 Žalobkyně napadla rozsudek odvoláním, v němž vytýká soudu prvního stupně, že neúplně zjistil skutkový stav, protože neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a jsou tak podle jejího názoru dány odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř. Zálohu na náklady dokazování zaplatila sice až po vydání napadeného rozsudku, ale podle jejího názoru tím odpadla překážka bránící provedení tohoto důkazu. Zamítnutí žaloby považuje za porušení jejího práva na spravedlivý proces, resp. práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Nadto se žalobkyně domnívá, že ustanovení § 141 o.s.ř. nedává možnost navržený důkaz neprovést a soud prvního stupně měl podle ní postupovat tak, že zaplacení zálohy měl po ní vymáhat, protože usnesení o povinnosti složit zálohu na náklady dokazování je exekučním titulem. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby odvolací soud tento důkaz navržený již v řízení před soudem prvního stupně provedl sám a potom napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě bude vůči žalovanému 1) vyhověno.

 Žalovaný 1) se k odvolání nevyjádřil.

 Poté, co odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

 Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 25. února 2008 požadovala žalobkyně po žalovaných 1) - 3), aby jí společně a nerozdílně zaplatili směnečnou pohledávku ve výši 13.965,82,- Kč s 6% úrokem od 11. listopadu 2007 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 46,55 Kč. Soud prvního stupně vydal dne 9. března 2008 pod č.j. 27 Sm 75/2008-20 směnečný platební rozkaz, který se však žalovanému 1) nepodařilo doručit a proto byl vůči němu usnesením ze dne 17. října 2010, č.j. 27 Sm 75/2008-62, zrušen. Usnesením ze dne 14. listopadu 2008, č.j. 27 Sm 75/2008-69 byla žalovanému 1) ustanovena opatrovnice, která namítla mj. nepravost podpisu žalovaného 1) na směnce. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp.zn. 29 Cdo 3478/2007, podle nichž namítne-li žalovaný nepravost svého podpisu na směnce, nese důkazní břemeno ohledně této skutečnosti žalobce, vyzval soud prvního stupně žalobkyni ke sdělení, zda navrhuje zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který by posoudil pravost podpisu žalovaného na směnce, a poté, co žalobkyně podáním ze dne 9. března 2010 sdělila, že provedení tohoto důkazu navrhuje, ji usnesením ze dne 23. března 2010, č.j. 27 Cm 38/2009-103, vyzval k zaplacení zálohy na náklady dokazování ve výši 9.000,- Kč, určil jí k tomu lhůtu 10 dnů a zároveň ji poučil, že nebude-li záloha zaplacena, nelze navržený důkaz provést. Na výzvu doručenou dne 29. března 2010 žalobkyně, která nebyla osvobozena od soudních poplatků, nereagovala, zálohu nezaplatila a nepožádala ani o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně poté nařídil jednání ve věci na den 9. listopadu 2010. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno dne 25. června 2010, žalobkyně však ani poté zálohu nezaplatila a svou neúčast u jednání omluvila. Jednání, při němž soud prvního stupně provedl důkaz
směnkou předloženou žalobkyní, proběhlo v její nepřítomnosti a poté byl dne 18. listopadu 2010 vydán napadený rozsudek.
 Občanský soudní řád opustil zásadu tzv. materiální pravdy, podle níž je soud povinen sám zjišťovat skutečný stav věci, a přenesl povinnost tvrzení a v tzv. sporných řízeních i důkazní břemeno na účastníky řízení. Projevuje se to především v aktuální formulaci ustanovení §101 o.s.ř., podle jehož prvního odstavce jsou účastníci povinni k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, a podle jehož druhého odstavce nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní, a především ve formulaci ustanovení § 153 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, a nikoliv již na základě skutečného stavu věci. Úkolem soudu je tedy nadále pouze pomocí poučování ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. a § 119a o.s.ř. účastníky ke splnění jejich povinností vést. Výrazem zvýšení odpovědnosti účastníků za výsledek řízení z této změny vyplývající je i novelizace ustanovení § 141 odst. 1 o.s.ř., k níž došlo zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. července 2009, podle níž nesloží-li účastník řízení, jenž nebyl osvobozen od soudních poplatků, zálohu na náklady jím navrženého důkazu, popřípadě důkazu, který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, nelze navržený důkaz provést.

 V odvolacím řízení se uvedená změna projevuje uplatněním zásady neúplné apelace, tedy tím, že nadále „úkolem odvolacího soudu není rozhodnout, zda rozsudky nebo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé jsou založeny na zcela správně a úplně zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž posoudit, zda jsou založeny na skutkovém stavu věci, zjištěném procesně korektním způsobem správně a úplně se zřetelem k tomu, co účastníci během řízení před soudem prvního stupně přípustně uvedli (tvrdili) nebo co jinak vyšlo za řízení v prvním stupni najevo“ (viz Bureš, J., Drápal, L., Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, C.H. Beck 2009,
str. 1639).

 V této věci žalobkyně navrhla k prokázání důvodnosti svého tvrzení, že podpis žalovaného 1) na směnce je jeho pravým podpisem, znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Nesplnila však povinnost zaplatit zálohu na náklady dokazování, k jejímuž splnění ji soud prvního stupně vyzval, a to přes poučení, že nebude-li záloha zaplacena, nelze navržený důkaz provést, ač nebyla osvobozena od soudních poplatků a ani o to v řízení nežádala, výše zálohy je zcela adekvátní obvyklé výši nákladů tohoto znaleckého dokazování a lhůta ke splnění soudem určené povinnosti nebyla nepřiměřeně krátká. K posledně uvedenému lze navíc dodat, že jednání ve věci proběhlo několik měsíců po uplynutí lhůty ke splnění povinnosti zaplatit zálohu na náklady dokazování. Do vydání napadeného rozhodnutí záloha na náklady dokazování zaplacena nebyla a znalecký posudek proto nebylo možno zpracovat. Žalobkyně se k jednání před soudem prvního stupně nedostavila a nemohla tak ani být poučena, že její tvrzení, že podpis žalovaného 1) na směnce, jehož nepravost žalovaný 1) namítal, je jeho pravým podpisem, k němuž má důkazní břemeno, dosud nebylo prokázáno. S ohledem na to soud prvního stupně s ohledem na shora citovaná ustanovení § 101 odst. 1 a § 153 odst. 1 o.s.ř. a na ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, neměl jinou možnost, než žalobu vůči žalovanému 1) zamítnout. Jeho postup byl tedy zcela v souladu s občanským soudním řádem a obsah rozhodnutí v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu.

 Smyslem odvolacího řízení je přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně a zjednávat nápravu, zjistí-li odvolací soud vady, k nimž v napadeném rozhodnutí, nebo postupu, který jeho vydání předcházel, došlo. Žádné pochybení soudu prvního stupně však odvolací soud nezjistil. Soud prvního stupně žalobkyni upozornil, že má důkazní břemeno ke svému tvrzení, že podpis žalovaného 1) na směnce je jeho vlastním podpisem. Poté, co žalobkyně navrhla provedení znaleckého posudku, ji vyzval k zaplacení zálohy na náklady dokazování v přiměřené výši a určil jí k tomu přiměřenou lhůtu. Protože žalobkyně zůstala nečinná, nařídil soud prvního stupně ve věci jednání a na základě skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním žalobu vůči žalovanému 1) zamítl, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že podpis žalovaného 1) na směnce je jeho pravým podpisem, když žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem k posouzení této skutečnosti nebyl zpracován z důvodů uvedených v ustanovení § 141 odst. 1 o.s.ř.

 Napadené rozhodnutí, které po věcné stránce vychází z právního názoru Nejvyššího soudu a zjištěného skutkového stavu, je tedy zcela v souladu se zákonem, právě tak jako postup, který jeho vydání předcházel. Žalobkyně sice provedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu žalovaného 1) na směnce soudu prvního stupně navrhla, sama však způsobila, že tento důkaz nemohl být proveden, a po právu tedy nese důsledky svého pochybení. Lhůta ke složení zálohy na náklady dokazování je soudcovskou lhůtou, takže s jejím marným uplynutím se právo (povinnost) nepromlčuje ani nezaniká, soud prvního stupně však rozhoduje podle zjištěného skutkového stavu a bezpochyby tak musí být záloha zaplacena nejpozději do vydání rozsudku soudu prvního stupně, má-li být navržený důkaz v tomto řízení proveden. Naopak nebyla-li záloha na náklady dokazování složena do té doby, je již zcela nerozhodné, zda (popřípadě že) byla zaplacena později.

 Poněvadž napadené rozhodnutí je založeno na skutkovém stavu věci zjištěném procesně korektním způsobem správně a úplně, není žádný důvod je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř., jak se toho žalobkyně domáhá. Ze stejné příčiny nemůže být shledána důvodnou ani výtka odvolatelky, že jí byl odepřen přístup k soudu, jak má na mysli ustanovení § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, jehož se dovolává, zcela přehlížejíc čtvrtý odstavec téhož ustanovení, podle něhož podmínky a podrobnosti upravuje zákon, tedy v tomto případě občanský soudní řád. Nebyl-li důkaz v řízení před soudem prvního stupně proveden z viny účastníka, který jej navrhl, nelze jej již před odvolacím soudem provést a případně rozhodnutí soudu prvního stupně změnit podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Pouze „ukáže-li se, že ke správnému zjištění skutkového stavu věci je třeba zopakovat důkazy nebo doplnit dokazování, může to vést a často také vede k tomu, že odvolací soud dospěje k odlišným skutkovým zjištěním a závěrům než soud prvního stupně; vedou-li odlišné závěry o skutkovém stavu věci také k odlišnému rozhodnutí ve věci samé, postupuje odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.” (srov. Bureš, J., Drápal, L., Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, C.H. Beck 2009, str. 1777). Zjednodušeně řečeno tento postup přichází do úvahy pouze, dojde-li odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav nesprávně. V této věci však byl soudem prvního stupně podle důkazů provedených v souladu se zákonem skutkový stav zjištěn správně. Lze konečně dodat, že názor žalobkyně, že navržený důkaz bylo možno provést a nezaplacenou zálohu na náklady dokazování po ní vymáhat, je v přímém rozporu s ustanovením § 141 odst. 1 o.s.ř. v platném znění.

 Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je věcně správné a správný je rovněž postup, který jeho vydání předcházel, a v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. toto rozhodnutí jak ve věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení, potvrdil.

 O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný 1) byl v odvolacím řízení úspěšný a náleží
mu právo na náhradu jeho nákladů vůči procesně neúspěšné žalobkyni. Podle obsahu spisu však žalovanému 1) žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů