// Profipravo.cz / Účastníci řízení 10.11.2021
Ke způsobilosti svěřenského fondu být účastníkem řízení
I. Svěřenský fond je entitou bez právní subjektivity, která představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem. Nemá-li svěřenský fond právní osobnost a ani zákon jinak této entitě nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v řízení vystupovat jako účastník řízení (§ 19 o. s. ř.).
II. Také při posuzování toho, kdo je jako účastník řízení v procesním úkonu označen, musí soud vycházet z projevu vůle účastníka (jeho objektivního významu), který procesní úkon učinil.
V poměrech projednávané věci, jestliže žalobkyně označila žalovaného 1) jako „S. s. f. R., Svěřenský správce R. S.“ a v žalobě uplatňuje svá práva ve vztahu k nemovitostem náležejícím do svěřenského fondu spravovaného správcem, projevila jednoznačně vůli uplatnit žalobu proti svěřenskému správci. Její skutečná vůle v procesním úkonu (žalobě) neprojevená (byť projevená později v odvolání či dovolání) nemá na posouzení obsahu žaloby jako procesního úkonu žádný dopad.
S ohledem na uvedené právní názor odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně v žalobě označila jako žalovaného 1) svěřenský fond – entitu, které zákon způsobilost být účastníkem řízení nepřiznává, není správný.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3033/2019, ze dne 15. 12. 2020
Dotčené předpisy:
§ 19 o. s. ř.
§ 41 odst. 2 o. s. ř.
§ 1448 o. z.
Kategorie: účastníci řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově usnesením ze dne 27. 11. 2018, č. j. 9 C 106/2018-112, zastavil řízení ve vztahu k žalovanému 1) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovaným 1) a ostatními účastníky řízení (výrok II.).
[2] Učinil tak proto, že svěřenský fond je „entitou bez právní subjektivity“. Představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem. Protože žalovaný 1) nedisponuje právní subjektivitou, soud řízení ve vztahu k němu zastavil podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
[3] Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalovaným 1) a ostatními účastníky řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil, případně změnil tak, že se řízení ve vztahu k žalovanému 1) nezastavuje.
[5] Dovolatelka namítá, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný 1) jako svěřenský fond založený podle § 1448 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nemá právní subjektivitu a nemá způsobilost být účastníkem řízení, je chybný. Dovolatelka (stejně jako v odvolání) dále dovozuje, že svěřenský fond je právnickou osobou – fundací podle § 303 o. z. Tato právní otázka podle dovolatelky doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, v čemž dovolatelka spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání.
[6] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k posouzení otázky, zda svěřenský fond má způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 o. s. ř., která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
[7] Z § 19 o. s. ř. plyne, že způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
[8] Podle § 1448 o. z. vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy (odst. 2). Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno (odst. 3).
[9] Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010-2013, s. 353) uvádí, že „svou povahou se svěřenské fondy blíží nadacím, liší se od nich však zejména nedostatkem právní osobnosti, dočasným trváním, větší variabilitou účelu a zásadní absencí veřejnoprávního dohledu nad nimi“.
[10] Právní názor soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že svěřenský fond je entitou bez právní subjektivity, která představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem, plynoucí z výslovné právní úpravy § 1448 odst. 2 a 3 o. z., je správný. Stejně tak soudy správně dovodily, že nemá-li svěřenský fond právní osobnost a ani zákon jinak této entitě nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v řízení vystupovat jako účastník řízení (§ 19 o. s. ř.).
[11] Lze dodat, že ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura [viz např. Pihera, V. in Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1185].
[12] Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Podle § 79 odst. 1 řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
[14] Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
[15] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 41 odst. 2 o. s. ř. se podává, že úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní úkony obecně jsou jednání subjektů řízení – procesních subjektů (soudu, účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky v podobě vzniku, změny nebo zániku procesněprávního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení, průběh a skončení řízení. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev vůle příp. vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 32 Cdo 594/2019, uveřejněné pod číslem 2/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[16] Také při posuzování toho, kdo je jako účastník řízení v procesním úkonu označen, musí soud vycházet z projevu vůle účastníka (jeho objektivního významu), který procesní úkon učinil.
[17] V poměrech projednávané věci, jestliže dovolatelka označila žalovaného 1) jako „S. s. f. R., Svěřenský správce R. S.“ a v žalobě uplatňuje svá práva ve vztahu k nemovitostem náležejícím do svěřenského fondu spravovaného správcem, projevila jednoznačně vůli uplatnit žalobu proti R. S., svěřenskému správci S. s. f. R. Její skutečná vůle v procesním úkonu (žalobě) neprojevená (byť projevená později v odvolání či dovolání) nemá na posouzení obsahu žaloby jako procesního úkonu žádný dopad.
[18] S ohledem na uvedené právní názor odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně v žalobě označila jako žalovaného 1) svěřenský fond – entitu, které zákon způsobilost být účastníkem řízení nepřiznává, není správný.
[19] Neposoudily-li soudy označení žalovaného 1) v žalobě podle jejího obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.).
[20] Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle § 243d písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se řízení vůči žalovanému 1) nezastavuje.
Autor: -mha-