// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 25.07.2018
Rozhodování v jiných věcech ve smyslu § 14 odst. 4 OSŘ
I. Nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. i (spolu)rozhodování soudce vrchního soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo odvolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo odvoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Obdobně, nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech i (spolu)rozhodování soudce Nejvyššího soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu anebo dovolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo dovoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
II. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) nepožívá právní ochrany.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 24. 5. 2018
Dotčené předpisy:
§ 14 odst. 3 o. s. ř.
§ 14 odst. 4 o. s. ř.
§ 16 odst. 1 o. s. ř.
§ 2 o. s. ř.
Kategorie: vyloučení soudců; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Podáním datovaným 17. dubna 2018 (A-156) vznesl dlužník námitku podjatosti JUDr. Davida Hovorky (dále jen „D. H.“), soudce Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“), který vede insolvenční řízení na majetek dlužníka.
[2] Insolvenční soud předložil věc 24. dubna 2018 k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) [A-167], u kterého je věc vedena pod senátní značkou 1 VSPH 591/2018 (A-171).
[3] Podáním datovaným 27. dubna 2018 (A-174) dlužník jednak doplnil námitku podjatosti D. H., jednak vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Karety (dále jen „J. K.“), JUDr. Františka Kučery (dále jen „F. K.“) a JUDr. Radky Šimkové (dále jen „R. Š.“), kteří mají podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze rozhodnout o námitce podjatosti D. H.
[4] Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti označených soudců, spatřuje dlužník:
1/ Ohledně J. K. v tom, že druhý insolvenční navrhovatel namítl podjatost J. K. již 21. února 2018 a Nejvyšší soud o této námitce dosud nerozhodl, takže (ač nemá žádné poznatky o možném poměru k věci nebo o kolegiálním vztahu J. K. a D. H.), žádá o projednání námitky podjatosti J. K. „pouze z důvodu procesní jistoty“.
2/ Ohledně F. K. v tom, že:
- Usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. MSPH 90 INS 20878/2016, 1 VSPH 2306/2016-A-137, zrušil Vrchní soud v Praze usnesení ze dne 19. září 2016, č. j. MSPH 90 INS 20878/2016-A-9, jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
- Usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. MSPH 90 INS 20878/2016, 1 VSPH 445/2017-A-140, rozhodl Vrchní soud v Praze, že předmětná insolvenční věc se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Na prvním rozhodnutí se F. K. spolupodílel jako předseda, a na druhém jako člen předmětného senátu Vrchního soudu v Praze, přičemž šlo o dvě významná rozhodnutí v neprospěch dlužníka. Dlužník cituje § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s poukazem na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2012“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], však dovozuje, že v důsledku své účasti na rozhodování v oněch dvou věcech může být F. K. dobře obeznámen s průběhem insolvenčního řízení a mohl tak o věci nabýt mimoprocesní poznatky.
3/ Ohledně R. Š. v tom, že jde o soudkyni trvale přidělenou k Městskému soudu v Praze, tedy ke stejnému soudu jako D. H. Dlužník uvádí, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, nicméně R. Š. a D. H. mohou vzhledem ke společnému působení u insolvenčního soudu pojit dlouhodobě příznivé pracovní vztahy přesahující běžný kolegiální rámec. Pokud se R. Š. vrátí po ukončení stáže u Vrchního soudu v Praze zpět na insolvenční soud, bude opět v každodenním pracovním kontaktu s D. H.
[5] Označení soudci ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti (2. května 2018 J. K. a F. K. a 3. května 2018 R. Š. [A-179]) shodně uvedli, že účastníky řízení ani jejich zástupce (osobně) neznají, na výsledku řízení zájem nemají a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Poznatky o řízení získané mimo rozhodovací činnost nemají.
[6] R. Š. ve vyjádření dále doplnila, že D. H. zná pouze jako kolegu a při pracovní činnosti s ním nepřicházela do kontaktu, neboť do nástupu na stáž u Vrchního soudu v Praze působila jako členka občanskoprávního odvolacího senátu na pracovišti Městského soudu v Praze ve Spálené ulici, kdežto D. H. vykonával funkci soudce (pokud je jí známo) na obchodním úseku Městského soudu v Praze, jehož pracoviště se nachází ve Slezské ulici.
[7] Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[9] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. R 85/2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[10] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).
[11] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný, z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný, vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
[12] Ve vztahu k J. K. dlužník žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti J. K., ani netvrdí.
[13] Ve vztahu k F. K. jsou dlužníkem tvrzené okolnosti vzorovým příkladem těch, které zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) i (spolu)rozhodování soudce vrchního soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo odvolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo odvoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
[14] Ve vztahu k R. Š. lze jen přitakat úsudku dlužníka, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, nebo i důvody R 20/2015), přičemž v řízení nevyšla najevo žádná objektivní skutečnost, která by (poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“) vzbuzovala pochybnosti o nepodjatosti R. Š. (srov. opět R 20/2015).
[15] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[16] Závěrem Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl podání datované 18. května 2018 (A-183), jímž dlužník vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška, kteří měli podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu rozhodnout o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze J. K., F. K. a R. Š. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti označených soudců Nejvyššího soudu, spatřuje dlužník v tom, že usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. MSPH 90 INS 20878/2016, 29 NSČR 42/2017-A-133, rozhodli na základě námitky podjatosti vznesené druhým insolvenčním navrhovatelem, že (mimo jiné) soudce Vrchního soudu v Praze F. K. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS 20878/2016, 1 VSPH 2306/2016. Odtud dovozuje (opět s poukazem na závěry obsažené v R 85/2012), že v důsledku své účasti na rozhodování ve věci sen. zn. 29 NSČR 42/2017 mohli označení soudci Nejvyššího soudu o věci nabýt mimoprocesní poznatky. Podání dlužníka je sice adresováno k věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 73/2018, jeho obsah nicméně jednoznačně dokládá, že takto je namítána podjatost soudců Nejvyššího soudu, kteří měli rozhodovat o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze J. K., F. K. a R. Š. z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 20878/2016, 1 VSPH 591/2018 (což je věc řešená u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
[17] Jak ovšem Nejvyšší soud ozřejmil v reakci na obdobnou námitku dlužníka vůči F. K. (srov. odstavec [4] bod 2/ výše) již v odstavci [13] tohoto usnesení, dlužníkem tvrzené okolnosti jsou vzorovým příkladem těch, které zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) i (spolu)rozhodování soudce Nejvyššího soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu anebo dovolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo dovoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
[18] Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) nepožívá právní ochrany (srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod předložit věc k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ označených soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tedy tříčlenný senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci neměl.
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-