// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 08.08.2017
Okolnosti významné pro počátek běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost
Ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., se dozví ve smyslu ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. o důvodu zmatečnosti dnem, v němž získal vědomost [dozvěděl se informace (skutečnosti)] o tom, že je zde - se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům - důvod pochybovat o nepodjatosti soudců nebo přísedících. Vědomost zde zakládá zjištění skutkových okolností, v důsledku nichž nastává pochybnost o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, a nikoli rozhodnutí soudu, že soudce či přísedící je z tohoto důvodu vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. tedy není významné, zda a kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vydáno rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno námitce podjatosti uplatněné na základě stejných skutkových okolností, popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah. K tomu, aby začala běžet lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř., postačuje, aby se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl (získal vědomost) o tom, že jsou zde takové skutkové okolnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, jenž vydal žalobou napadené rozhodnutí nebo se na jeho vydání podílel.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5931/2016, ze dne 24. 5. 2017
Dotčené předpisy:
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
§ 234 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: žaloba pro zmatečnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 1. 3. 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 zamítl žalobu na obnovu řízení „ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 1721/2004“ (podanou žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 9. 2006 č. j. 20 D 1721/2004-71, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po S. F., zemřelém dne 11. 11. 2004) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 7.000,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 Co 488/2011-212 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.648,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky.
Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 2. 8. 2012 č. j. 7 C 56/2010-239 zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně podala dne 22. 4. 2013 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí žalobu pro zmatečnost (doplněnou dne 20. 5. 2014), kterou se domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 3. 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 Co 488/2011-212 a předložení věci krajskému soudu k rozhodnutí o přikázání jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 3 občanského soudního řádu s odůvodněním, že v řízení o žalobě na obnovu řízení u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí rozhodovala podjatá soudkyně JUDr. Věra Bartůňková, která měla být z rozhodování věci vyloučena. O tomto důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu se žalobkyně dověděla dne 14. 3. 2013 z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc 1108/2012-28, kterým byla soudkyně JUDr. Věra Bartůňková spolu s dalšími soudci vyloučena z projednávání a rozhodování věci týkající se obou účastnic a vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011 z důvodu, že znají matku obou účastnic A. K., která působí více než 10 let jako přísedící Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Další důvod zmatečnosti spatřovala v tom, že jí byla v průběhu řízení před okresním soudem nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť její důkazní návrhy byly bez „jakéhokoliv bližšího odůvodnění a racionálního podkladu“ okresním soudem zamítnuty na rozdíl od důkazních návrhů žalované, okresní soud neumožnil v průběhu jednání dne 1. 3. 2011 poradu žalobkyně s jejím právním zástupcem a žalobkyni neumožnil „v průběhu řízení se v předmětné věci vyjádřit“.
Okresní soud ve Svitavách (poté, co Krajský soud v Hradci Králově – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. 10. 2014 č. j. 1 Nc 3827/2014-420 rozhodl, že soudci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci a že věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách, a poté, co Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 3. 2015 č. j. 1 Nc 3739/2015-450 zamítl návrh žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Pardubicích) usnesením ze dne 30. 7. 2015 č. j. 7 C 14/2015-465 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.449,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně namítala podjatost soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí již v řízení o žalobě o obnovu dědického řízení, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012 č. j. 1 Nc 756/2012-8 ve věci žalobkyně a A. K. (o výživné) bylo rozhodnuto o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu působení A. K. jako přísedící u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, neboť lze důvodně pochybovat o nepodjatosti soudců tohoto soudu, a že toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 11. 5. 2012. Dospěl k závěru, že žalobkyně již nejméně od 11. 5. 2012 disponovala rozhodnutím soudu, na základě kterého mohla uplatnit důvod žaloby pro zmatečnost, uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, že je nevýznamné, že účastníky řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, byly žalobkyně a její matka, a že žaloba pro zmatečnost podaná u soudu více než tři měsíce poté, co se žalobkyně dozvěděla o tomto důvodu zmatečnosti, je opožděná. Dále dovodil, že o důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu se žalobkyně dozvěděla doručením napadených rozhodnutí dne 30. 3. 2011 (usnesení okresního soudu) a dne 23. 1. 2012 (usnesení krajského soudu), a že proto i v tomto případě byla žaloba pro zmatečnost podána opožděně. Nadto dodal, že ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by ve věci rozhodující soudkyně JUDr. Věra Bartůňková nebo ostatní soudci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí měli poměr k projednávané věci či k účastníkům, resp. k jejich zástupcům, neboť kolegiální vztahy nemohou být samy o sobě chápány jako vztahy vyvolávající pochybnosti o nepodjatosti soudce.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 3. 2016 č. j. 22 Co 433/2015-531 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně, neboť o důvodu zmatečnosti obsaženém v ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu se žalobkyně dozvěděla dne 23. 1. 2012, kdy jí bylo doručeno usnesení krajského soudu, a o důvodu zmatečnosti obsaženém v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu věděla žalobkyně již dne 19. 3. 2009, kdy v žalobě na obnovu řízení namítala podjatost všech soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z důvodu vztahu matky účastnic k soudcům uvedeného soudu. Uvedl, že účastník se o důvodu zmatečnosti dozví tehdy, kdy se dozví o skutkových okolnostech, které daný důvod zakládají, aniž by přitom bylo rozhodné, zda si je vědom, že tyto okolnosti jsou zmatečnostním důvodem, a že z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012, č. j. 1 Nc 756/2012-8 a ze dne 31. 1. 2013, č. j. 1 Nc 1108/2012-28 se žalobkyně dozvěděla pouze to, že některé senáty krajského soudu v těchto skutkových okolnostech shledávají důvod pro vyloučení soudců z projednání a rozhodnutí věci; takovou vědomost však nelze zahrnout pod okruh okolností, v nichž spočívá důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že došlo k porušení „zásady řádného procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod“ a k porušení zásady ochrany zdravotně znevýhodněných osob a neposkytnutí dostatečného přístupu ke spravedlnosti ve smyslu čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, neboť soud prvního stupně „manipuloval žalobkyni ke komplikovanému procesnímu vyjádření ohledně předmětu řízení v situaci, kdy se žalobkyně nemohla spolehlivě vyjádřit, a toto vyjádření využil k omezení předmětu řízení“, odvolací soud nepovolil důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání o odvolání, takže se jej žalobkyně nemohla účastnit, na množství námitek a argumentů žalobkyně nebylo reagováno a navíc žalobkyně neměla v období od října 2012 do února 2014 právního zástupce, takže nemohla plně uplatnit svá práva jako jiní účastníci řízení. Má za to, že už jen z těchto důvodů je nutné napadené rozhodnutí zrušit a v dalším řízení nejprve legitimním způsobem při dodržení principů řádného procesu zjistit správný předmět řízení a zjistit všechny žalobkyní uplatněné argumenty a návrhy a rozhodnout o nich. Žalobkyně uvedla, že až dne 14. 3. 2013, kdy jí bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc 1108/2012-28, „poprvé dostala písemně potvrzeno, a oficiálně se tak dozvěděla, že existuje platný důvod podjatosti“ soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v řízení, kde je účastníkem žalobkyně a žalovaná, neboť její dřívější námitky podjatosti byly zamítnuty nebo o nich nebylo rozhodnuto, a že subjektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak byla dodržena. Dodává, že provedením důkazu připojeným spisem Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 5 C 82/2012 soud prvního stupně při posuzování včasnosti podání žaloby porušil zásadu rovnosti účastníků, neboť tento důkaz nebyl navržen žádným z účastníků ani nevyplýval z obsahu soudního spisu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. Uvedla mimo jiné, že za rozhodující pro počátek běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost je třeba považovat moment, kdy se účastník dozví o skutkových okolnostech, které by mohly zakládat vyloučení soudce, a že žalobkyně o skutečnosti, že její matka vykonávala funkci přísedící u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, věděla již v řízení o žalobě o obnovu dědického řízení; rozhodnutí o vyloučení soudců je z tohoto pohledu zcela irelevantní.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky procesního práva, jaké okolnosti jsou významné pro posouzení počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. Proto, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, podle ustanovení § 237 o. s. ř., přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
Ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, se dozví ve smyslu ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. o důvodu zmatečnosti dnem, v němž získal vědomost [dozvěděl se informace (skutečnosti)] o tom, že je zde - se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům - důvod pochybovat o nepodjatosti soudců nebo přísedících. Vědomost zde zakládá zjištění skutkových okolností, v důsledku nichž nastává pochybnost o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, a nikoli rozhodnutí soudu, že soudce či přísedící je z tohoto důvodu vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. tedy není významné, zda a kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vydáno rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno námitce podjatosti uplatněné na základě stejných skutkových okolností, popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah. K tomu, aby začala běžet lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř., postačuje, aby se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl (získal vědomost) o tom, že jsou zde takové skutkové okolnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, jenž vydal žalobou napadené rozhodnutí nebo se na jeho vydání podílel.
V projednávané věci podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost z důvodu, že o žalobě na obnovu řízení o dědictví rozhodovala u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí vyloučená soudkyně JUDr. Věra Bartůňková, neboť matka žalobkyně a žalované Anna Kopecká působí více než 10 let jako přísedící u tohoto soudu, a proto se zná i se soudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou. Ze stejného důvodu (že A. K. se jako přísedící u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dobře zná se všemi soudci a administrativními pracovníky tohoto soudu) však namítala podjatost soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí již v žalobě na obnovu řízení podané u okresního soudu dne 23. 3. 2009. Již v tomto okamžiku proto žalobkyně věděla o skutečnosti, která podle jejího názoru zakládala důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a která byla důvodem podání žaloby pro zmatečnost. Skutečnost, že až dne 14. 3. 2013 obdržela usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc 1108/2012-28, kterým bylo v jiném řízení vedeném mezi žalobkyní a žalovanou vyhověno námitce podjatosti uplatněné ze stejného důvodu, není – jak vyplývá z výše uvedeného – pro posouzení počátku běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. významná. Odvolací soud proto dospěl ke správnému závěru, že žaloba pro zmatečnost, podaná žalobkyní dne 22. 4. 2013, byla podána až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř.
Námitku dovolatelky, že odvolací soud porušil její procesní práva tím, že nevyhověl její žádosti o odročení jednání nařízeného k projednání jejího odvolání, neshledal dovolací soud opodstatněnou.
Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně požádala elektronickým podáním ze dne 14. 3. 2016 doručeným odvolacímu soudu téhož dne o odročení jednání odvolacího soudu nařízeného na den 15. 3. 2016. V žádosti uvedla, že se na jednání nemůže dostavit a že trvá na doplnění odvolání ze dne 31. 8. 2015 ve všech bodech, a připojila k ní trestní oznámení pro podezření z trestného činu podvodu v dědickém řízení ze dne 14. 12. 2015 a podnět k prošetření průběhu dědického řízení Notářské komoře ČR ze dne 17. 12. 2015. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve své žádosti neuvedla žádný důležitý důvod, na základě kterého by měl soud jednání odročit, postupoval odvolací soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (za přítomnosti jejího zástupce).
Opodstatněná není ani námitka dovolatelky, že řízení je zatíženo vadou, protože byl proveden důkaz spisem vedeným u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 82/2012, který nebyl navržen účastníky, ani nevyplýval z obsahu soudního spisu.
Okresní soud z připojeného spisu vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 82/2012 zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012 č. j. 1 Nc 756/2012-8 bylo ve věci žalobkyně a A. K. (o výživné) rozhodnuto o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu působení A. K. jako přísedící u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Vzhledem k tomu, že - jak vyplývá z obsahu spisu - žalobkyně v podání ze dne 21. 8. 2014 nazvaném jako „námitka podjatosti s žádostí o přikázání, k žádosti o prominutí zmeškání lhůty“ a založeném na č. l. 362 sama navrhla jako důkaz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012 č. j. 1 Nc 756/2012-8, nelze souhlasit s jejím názorem, že soud tento důkaz provedl v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř.
Dovolatelka dále namítala, že soud prvního stupně omezil předmět řízení v rozporu s principy řádného procesu na žalobu pro zmatečnost uplatněnou podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22. 4. 2013 (č. l. 289) a doplněnou dne 20. 5. 2014 (č. l. 333).
Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.). Uvedená zásada platí ovšem jen tehdy, jestliže je úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo jestliže má - jde-li o podání - potřebné náležitosti. Jen pokud úkon účastníka neumožňuje jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba jej vyzvat, aby úkon náležitě formuloval, nebo aby odstranil vady podání (§ 43 o. s. ř.); teprve poté lze úkon posuzovat podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. Ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Podání na č. l. 265 označené jako „žaloba pro zmatečnost pro vyznačení vadné doložky právní moci u rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 8. 2012 č. j. 7 C 56/2010-239“ podle svého obsahu nepředstavuje žalobu pro zmatečnost podanou proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 3. 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 nebo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 Co 488/2011-212. Jedná se o podání, kterým je navrhováno zrušení – podle názoru žalobkyně – nesprávně vyznačené doložky právní moci usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 8. 2012 č. j. 7 C 56/2010-239. Žalobkyně nadto prostřednictvím svého zástupce při jednání soudu prvního stupně dne 30. 7. 2015 na výslovný dotaz soudu uvedla, že uvedeným podáním nechtěla podat žalobu pro zmatečnost a že předmětem řízení je žaloba pro zmatečnost tak, jak je vymezena na č. l. 289 a 333 spisu, přičemž toto její vyjádření odpovídá obsahu uvedených podání. Námitka dovolatelky, že předmět řízení o žalobě pro zmatečnost byl omezen v rozporu s principy řádného procesu, proto není důvodná.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 5.300,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-