// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 26.05.2026
Náhrada nákladů na odstranění porostů podle § 10 zákona o dráhách
Vlastník (správce) pozemku, který na základě výzvy podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách odstranil nebo oklestil své stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy (odstraní nebezpečí pro dráhu), nemá vůči provozovateli dráhy právo na náhradu nákladů na odstranění vynaložených ani na náhradu za předčasné smýcení lesního porostu.
Za škodu ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o dráhách nelze považovat samotné odstranění zdroje nebezpečí (náklady s ním spojené), nýbrž škodu vzniklou v souvislosti s jeho odstraňováním provozovatelem dráhy (např. při kácení stromu představujícího nebezpečí pro dráhu dojde k poškození jiného stromu, jenž pokácen být neměl).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1840/2024, ze dne 15. 4. 2026
Spisová značka: 25 Cdo 1840/2024 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1840.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 10 zák. č. 266/1994 Sb. ve znění od 15. 1. 2020
§ 1 odst. 1 písm. b) bod 2 vyhl. č. 55/1999 Sb.
§ 2908 o. z.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody skládající se z nákladů za odtěžení stromů na pozemcích č. parc. XY a XY v kat. úz. XY v bezprostřední blízkosti dráhy. Škodu vyčíslil částkou 105 963 Kč s příslušenstvím jako rozdíl mezi skutečnými náklady a náklady požadovanými dodavatelem, a částkou 76 375 Kč s příslušenstvím za předčasné smýcení lesního porostu. Ohledně částky 6 151 Kč s příslušenstvím bylo posléze řízení pro zpětvzetí zastaveno.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 21 C 100/2021-106, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2023, č. j. 21 C 100/2021-133, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 21 C 100/2021-134, zamítl žalobu na zaplacení částky 176 187 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce po jednání účastníků obdržel dne 11. 2. 2020 od žalované výzvu k odstranění (ořezu) stromů nacházejících se v ochranném pásmu dráhy, které ohrožují bezpečné provozování drážní dopravy s tím, že je nutné odstranění všech stromů, které svojí výškou a dopadovou vzdáleností mohou způsobit vznik mimořádné události na dráze, a to na pozemcích č. parc. XY a XY v kat. úz. XY a č. parc. XY v kat. úz. XY, s nimiž žalobce hospodařil, ve lhůtě 30 dnů. Ve výzvě bylo rovněž uvedeno, že popsaný zdroj ohrožení dráhy nevznikl výstavbou ani provozem dráhy či přírodními vlivy, ale z jednání (jež zahrnuje i opomenutí) vlastníka (správce) pozemku, na němž se zdroj ohrožení dráhy (stromy) nachází. Dne 12. 2. 2020 žalobce uzavřel smlouvu na odtěžení části porostů s panem R. B. Práce na pozemcích č. parc. XY a XY v kat. úz. XY probíhaly v březnu 2020. Byl vykácen les ve zjištěném rozsahu, a to nejenom stromy, které přímo a bezprostředně ohrožovaly provoz na trati. Dne 18. 9. 2020 žalobce ohledně pozemku č. parc. XY v kat. úz. XY sdělil žalované, že souhlasí s provedením zásahu ve vyznačeném rozsahu, který měla realizovat žalovaná; k tomu bylo vydáno 15. 10. 2020 rozhodnutí Vojenského lesního úřadu. V rámci právního posouzení soud prvního stupně porovnal znění § 10 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, účinné do 14. 1. 2020 se zněním účinným od 15. 1. 2020 se závěrem, že v důsledku novely provedené zákonem č. 367/2019 Sb. došlo s účinností od 15. 1. 2020 k vytvoření samostatných odstavců 3 až 5 speciálně pro zdroje ohrožení pádem stromů; z tohoto znění pak vycházel. Z § 10 odst. 3 zákona o dráhách dovodil, že není rozhodné, zda strom může spadnout do průjezdného průřezu dráhy v podstatě ihned nebo za čistě hypotetických povětrnostních vlivů či jiných okolností. V takovém případě má provozovatel dráhy právo oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy, pokud tak ani přes výzvu neučinil jejich vlastník v odpovídajícím čase a rozsahu, přičemž výkon tohoto oprávnění má v § 10 odst. 4 a 5 zákona o dráhách jasně stanovené limity. Uzavřel, že žalobce na základě výzvy provozovatele dráhy splnil povinnosti stanovené ve výzvě, čímž dostál své zákonné povinnosti, a proto mu právo na náhradu podle § 10 zákona o dráhách vůči provozovateli dráhy nepřísluší. Tento závěr soud prvního stupně učinil i při znalosti rozhodovací praxe správních soudů, která se odlišně staví k vymezení rozsahu stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 227/2020). Požadovala-li žalovaná zásah do stromoví či jiných porostů v rozsahu vyšším, než připouští tato judikatura, mělo by obecně platit, že tento postup omezuje vlastnické právo, avšak zákon o dráhách s náhradou nepočítá. Soud vyslovil názor, že pokud by měl žalobní nárok představovat náhradu za omezení vlastnického práva, není žalovaná pasivně legitimovaná, neboť nemůže nést náklady za tvrzené omezení vlastnického práva na úkor bezpečného provozu dráhy. Nárok žalobce nelze dovodit ani z § 10 odst. 5 zákona o dráhách, neboť toto ustanovení vyžaduje, aby ke vzniku škody došlo „v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy podle odstavce 3“, což v projednávaném případě není splněno.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 11 Co 152, 234/2023-142, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z jím zjištěného skutkového stavu a souhlasil i s jeho posouzením právním. Právo na náhradu škody podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách vzniká vlastníku nemovitosti proti provozovateli dráhy pouze při výkonu práva provozovatele dráhy podle odst. 3 tohoto ustanovení. K takové situaci však v daném případě nedošlo, neboť žalovaná žádnou takovou činnost (kácení nebo ořez) neprovedla. Samotnou výzvu žalované adresovanou žalobci za výkon práva provozovatele dráhy podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách považovat nelze. Tato výzva není správním rozhodnutím, vlastníku nemovitostí se jí neukládá žádná povinnost. Její smysl spočívá pouze v tom, že pokud výzvě není vyhověno, vzniká provozovateli dráhy právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty bez vědomí vlastníka nemovitosti s tím, že provozovatel je ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o dráhách povinen co nejvíce šetřit práva vlastníka, po skončení prací uvést nemovitost do předchozího stavu a není-li to možné, do stavu odpovídajícího jejímu předchozímu účelu nebo způsobu užívání. Pouze pokud by povinnost podle § 10 odst. 4 zákona o dráhách provozovatel dráhy nesplnil, přísluší vlastníku nemovitosti právo na jednorázovou náhradu škody podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách. Odvolací soud poukázal na to, že žalobce jako vlastník (správce) pozemku v ochranném pásmu dráhy je omezen ve způsobu hospodaření, a i bez předchozího upozornění provozovatele dráhy musí dbát, aby stromy a jiné porosty neohrožovaly provozuschopnost, bezpečnost a plynulost drážní dopravy. Pokud by si tímto způsobem počínal a včas přistoupil k příslušným opatřením, nepříslušela by mu rovněž žádná náhrada podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách. Jestliže žalobce na výzvu žalované přistoupil ke kácení stromů, bylo na něm, aby kácení neprobíhalo nad potřebný rámec; jestliže jej přesáhl a tím mu vznikla škoda, nelze ji přičítat žalované. Škodu podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách pak nelze chápat jako náhradu za předčasné smýcení porostu a škodu z nákladově náročnějších operací, což je nárok podle § 21 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, (dále jen „lesní zákon“), o který se v této věci nejedná. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že pokud by měl nárok představovat náhradu za omezení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, není žalovaná pasivně legitimována, neboť z tohoto titulu může být odpovědným pouze stát. Poukaz žalobce na § 2908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nepovažoval za případný, neboť jednání žalobce nespočívalo v odvracení hrozící újmy v obecném smyslu, šlo o situaci předvídanou ustanovením § 10 zákona o dráhách, které představuje zvláštní úpravu práv a povinností vlastníka pozemku v sousedství dráhy.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky spočívající v posouzení zásady „právo svědčí bdělým“ s ohledem na výklad § 10 odst. 3 a 5 zákona o dráhách, jež dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu řešena. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně dle dovolatele zcela pominul, že rozsah smýcení stanovený žalovanou při ústním jednání v lednu 2020 neodpovídá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 227/2020, a že dovolatel vyhověl výzvě žalované. Namítá, že se soud prvního stupně nezabýval aplikací celého § 10 zákona o dráhách v souvislostech, a že cituje pozměňovací návrh k § 10 odst. 3 zákona o dráhách, který ovšem nikdy nebyl přijat. Nárok na jednorázovou náhradu škody vyplývá přímo z § 10 odst. 5 zákona o dráhách. Již samotná výzva k odstranění stromů v ochranném pásmu dráhy představuje výkon práva, jež žalované přiznává § 10 odst. 3 zákona o dráhách, který výzva žalované ze dne 11. 2. 2020 výslovně cituje. Soudy dovozují absurdní závěr, podle kterého by mohlo dojít ke vzniku práva na náhradu škody pouze, pokud by žalovaná vykonala své právo podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách, avšak nikoliv pokud žalobce sám uvedené výzvě vyhoví. Takový výklad tak více postihuje žalobce, který konal na základě výzvy, než pokud by zůstal pasivní a nečinil ničeho. Soud vysílá signál všem dotčeným vlastníkům lesních pozemků, že přiznání svého práva dosáhnou pouze nekonáním a že uposlechnutí výzvy k odstranění stromoví zaslané žalovanou povede pouze k vynaložení vlastních nákladů, k jejichž refundaci nikdy nedojde. Dovolatel dále poukázal na § 2908 o. z., z něhož mu jako z obecného právního předpisu rovněž žalovaný nárok plyne. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za nedůvodné a argumentaci za nepřiléhavou a čistě účelovou. Výzva zaslaná žalobci neměla povahu rozhodnutí, a proto nebyla způsobilá sama o sobě uložit žalobci jakoukoliv povinnost. Výklad provedený žalobcem by žalované ukládal nekonečnou, periodicky se opakující povinnost k náhradě škody vždy, když by vlastník po odstranění porostů v dopadové vzdálenosti tyto plochy opětovně osázel. V okamžiku, kdy by nové porosty znovu vyrostly do rozměrů, resp. do výše při níž by při svém pádu mohly zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, by žalobce za použití totožné argumentace požadoval opět náhradu škody. Takovýto absurdní způsob aplikace však jistě zákonodárce neměl při tvorbě a schválení daného ustanovení na mysli. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, nebo zamítl.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a zabýval se jeho přípustností.
7. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ohledně výroků o náhradě nákladů řízení. Avšak přípustnost dovolání proti výrokům týkajícím se náhrady nákladů řízení (ať již jimi bylo rozhodnuto v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení) je vyloučena § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a proto dovolací soud dovolání v této části odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
8. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutí ve věci samé pro posouzení otázky, zda a za jakých podmínek vzniká vlastníku (správci) pozemku v sousedství dráhy vůči provozovateli dráhy právo na náhradu škody vzniklé pokácením porostů ve smyslu § 10 zákona o dráhách, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena.
9. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal a dovolatel jejich existenci ani nenamítal.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací soud předesílá, že je vázán vymezením důvodu dovolání, a není tudíž oprávněn přezkoumávat dovoláním nenapadený závěr soudu, že žalobou uplatněný nárok nelze žalobci přiznat jako náhradu za omezení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť žalovaná není ve sporu o takový nárok pasivně legitimována.
11. Podle § 10 zákona o dráhách, ve znění od 1. 1. 1995 do 8. 5. 2002, drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování, poškozování nebo rušení provozování drah, drážní dopravy, drážních telekomunikačních zařízení a vedení a drážních zabezpečovacích zařízení (dále jen „zdroj ohrožení“). Při zjištění zdroje ohrožení nařídí provozovateli nebo majiteli zdroje ohrožení jeho odstranění. Nevyhoví-li provozovatel nebo majitel zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
12. Tato právní úprava však neobstála před Ústavním soudem, který nálezem ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 11/01, druhou, třetí a čtvrtou větu § 10 zákona o dráhách ve výše uvedeném znění zrušil. Za protiústavní považoval, že tato právní úprava nediferencovala podle původu zdroje nebezpečí, neboť srovnatelně postihovala případy, kdy byl provoz ohrožen činností nebo opomenutím majitele, příp. provozovatele zdroje nebezpečí, i případy, kdy tomu tak nebylo. Přitom v obou situacích ukládala, aby náklady nesl majitel nebo uživatel pozemku, což Ústavní soud považoval za příliš paušální a stojící v rozporu s principem přiměřenosti. Zákonodárce reagoval novelou provedenou zákonem č. 175/2002 Sb., která nabyla účinnosti 9. 5. 2002.
13. Podle § 10 odst. 1 zákona o dráhách, ve znění účinném od 9. 5. 2002 do 31. 3. 2017, vlastníci nemovitosti v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad. Podle § 10 odst. 2 tohoto zákona v uvedeném znění, drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
14. Tato právní úprava rozlišovala dva režimy odstraňování zdrojů ohrožování dráhy a rušení drážního provozu na nich. První odstavec ukládal vlastníkům nemovitostí sousedících s dráhou povinnost strpět provedení nezbytných opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, pokud toto nebezpečí vzniklo výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy. Jestliže ale vzniklo nebezpečí jednáním těchto vlastníků, zákon ukládal, aby nezbytná opatření provedli na vlastní náklad. Druhý odstavec ukládal drážnímu správnímu úřadu, aby zjišťoval zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Pokud drážní úřad zjistil jiný než v prvním odstavci uvedený zdroj nebezpečí, nařídil jeho provozovateli nebo vlastníku, aby ho odstranil. Nebylo-li tomuto nařízení vyhověno, rozhodl drážní správní úřad o odstranění zdroje ohrožení na náklady jeho vlastníka nebo provozovatele.
15. Novelou provedenou zákonem č. 319/2016 Sb. došlo v § 10 odst. 1 s účinností od 1. 4. 2017 pouze k nahrazení slova „nemovitosti“ za sousloví „nemovité věci“.
16. Následovala novela provedená zákonem č. 367/2019 Sb., jež nabyla účinnosti od 15. 1. 2020. Důvodová zpráva k tomuto zákonu neobsahuje žádné informace, neboť změnu § 10 zákona o dráhách navrhl až pozměňovacím návrhem k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk 326), poslanec M. K. Ten v odůvodnění svého pozměňovacího návrhu uvedl, že pády stromů (ať již je jejich příčina jakákoliv) do prostoru železniční dráhy způsobují mimořádné události. Dochází tak k ohrožení života a zdraví přepravovaných osob i vozidel dopravců a přepravovaného majetku. Poukázal rovněž na obdobnou právní úpravu obsaženou v energetickém zákoně. Na základě pozměňovacího návrhu tak došlo k nahrazení slov „lavin a stromů nebo jejich částí“ slovy „a lavin“ v odstavci 1 a vložení nových odstavců 3 až 5 do § 10 zákona o dráhách.
17. Podle § 10 odst. 1 zákona o dráhách, ve znění účinném od 15. 1. 2020, vlastníci nemovité věci v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů a lavin, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad.
18. Podle § 10 odst. 2 zákona o dráhách, ve znění od 15. 1. 2020, drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
19. Podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách, ve znění od 15. 1. 2020, provozovatel dráhy má právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy v případě, kdy tak po předchozím upozornění provozovatele dráhy neučinil jejich vlastník v přiměřené lhůtě a v rozsahu, které jsou stanoveny v tomto upozornění. Stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy.
20. Podle § 10 odst. 4 zákona o dráhách, ve znění od 15. 1. 2020, provozovatel dráhy je povinen při výkonu jeho práva podle odstavce 3 co nejvíce šetřit práv vlastníků a uživatelů dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim předem oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitost do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího jejímu předchozímu účelu nebo způsobu užívání. Provozovatel dráhy je rovněž povinen na žádost vlastníka dotčené nemovitosti na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě.
21. Podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách, ve znění od 15. 1. 2020, byl-li vlastník nebo uživatel nemovitosti v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy podle odstavce 3 omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo vznikla-li mu škoda, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu; toto právo lze uplatnit u provozovatele dráhy do 2 let ode dne, kdy k omezení nebo vzniku škody došlo, jinak právo zaniká.
22. Lze shrnout, že původní právní úprava obsažená v § 10 zákona o dráhách, ve znění účinném od 1. 1. 1995 do 8. 5. 2002, neobstála v ústavněprávním přezkumu pro svou paušálnost. Zákonodárce na derogační nález Ústavního soudu reagoval tak, že s ohledem na jím provedený výklad a posouzení v kolizi stojících hodnot přijal úpravu, která ukládala povinnost nést náklady podle toho, z jakého důvodu zdroj ohrožení vznikl. Následně se zákonodárce s ohledem na význam stromů a jiných porostů jako zdrojů ohrožení pro bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy rozhodl k zavedení zvláštní právní úpravy týkající se porostů zakotvené v § 10 odst. 3 až 5 zákona o dráhách.
23. K události, od níž žalobce odvozuje svůj nárok na náhradu škody (odtěžení stromů), došlo v březnu 2020, tedy za účinnosti zákona o dráhách ve znění novely provedené zákonem č. 367/2019 Sb. Proto je třeba věc posoudit podle § 10 zákona o dráhách ve znění účinném od 15. 1. 2020. Není-li níže uvedeno jinak, rozumí se pod označením „zákon o dráhách“ zákon v tomto znění.
24. Ustanovení § 10 zákona o dráhách v návaznosti na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod omezuje vlastníky nemovitých věcí sousedících s dráhou. Toto omezení však musí sledovat legitimní cíle a musí být proporcionální, což znamená, že se musí vyvažovat mezi omezením vlastníka a výhodami pro společnost (Lojda, J. § 10. In: Lojda, J. Zákon o dráhách: Komentář. Wolters Kluwer, dostupné v systému ASPI). Jinak řečeno, § 10 zákona o dráhách řeší kolizi mezi ústavně chráněným právem vlastníka na vlastnictví a veřejným zájmem na provozu dráhy, ústavně zaručenou ochranou života a zdraví přepravovaných osob a ochranou majetku dopravce a přepravovaného majetku (srov. odůvodnění pozměňovacího návrhu poslance M. K.).
25. Ustanovení § 10 odst. 3 zákona o dráhách zakotvuje legální věcné břemeno, na základě kterého má provozovatel dráhy právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy [ve vztahu k obdobné úpravě obsažené v § 58 odst. 1 písm. f) energetického zákona srov. Osadská, J. § 57 Výrobce plynu. In: Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 975–976, marg. č. 48]. K výkonu svého oprávnění však může oprávněný z věcného břemene (provozovatel dráhy) přistoupit až tehdy, neodstraní-li zdroj nebezpečí po jeho předchozím upozornění vlastník. Ve výzvě musí být uvedeno, v jakém rozsahu má vlastník odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů provést, ale i přiměřená lhůta k jejich odstranění. Pokud na tuto výzvu vlastník nereaguje a provozovatel dráhy přistoupí k výkonu svého oprávnění podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách, je povinen postupovat podle § 10 odst. 4 zákona o dráhách.
26. Na rozdíl od předchozí právní úpravy obsahuje § 10 odst. 3 věta druhá zákona o dráhách definici stromoví a porostů, které ohrožují bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy. Jde o stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy. Tato definice umožňuje vlastníkovi sousedních pozemků provést potřebná opatření k ochraně dráhy, a to aniž by musel být vyzván ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o dráhách a současně aby mohl předejít kácení vzrostlých stromů (např. včasným okleštěním). V této souvislosti považuje dovolací soud za vhodné poukázat na metodickou instrukci Ministerstva životního prostředí, na niž odkázal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2021, č. j. 2 As 227/2020-39, bod 23.
27. Žalobce se domáhal náhrady za náklady, jež vynaložil na pokácení stromů v bezprostřední blízkosti dráhy poté, kdy byl žalovanou vyzván k odstranění zdroje ohrožení dráhy (stromů, které svou výškou a dopadovou vzdáleností mohou způsobit vznik mimořádné události na dráze s možným důsledkem ohrožení života, zdraví nebo škody značného rozsahu). Dovolací soud se nejprve zabýval charakterem tohoto nároku. Vzhledem k tomu, že vztah mezi účastníky nebyl založen smlouvou, nemůže se žalobce domáhat zaplacení těchto nákladů na základě plnění ze smlouvy.
28. Náklady žalobcem vynaložené by bylo možno považovat za skutečnou škodu ve smyslu § 2952 o. z., kterou se rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Avšak předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu (škodu) podle § 2910 o. z. je protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního (nebo relativního) práva jiného, vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění, jež se ve formě nedbalosti presumuje. Protiprávnost je pak založena, porušil-li škůdce svým konáním či opomenutím povinnost, kterou mu uložil zákon, a v případě zásahu do nikoliv absolutních práv dokonce jen tehdy, šlo-li o zaviněné porušení takové povinnosti, která byla stanovena právě za účelem ochrany dotčeného práva - princip ochranné normy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná porušila jakoukoli zákonnou či jinou povinnost, která by byla příčinou vynaložení nákladů požadovaných žalobcem. Žalovaná postupovala v souladu s § 10 odst. 3 zákona o dráhách, jestliže žalobce upozornila na nutnost odstranit či okleštit porosty, které ohrožují bezpečnost drážní dopravy, což je předpokladem pro to, aby tuto činnost jako provozovatel dráhy mohla provést sama, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní jejich vlastník (správce), tedy v daném případě žalobce. Úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody vyžaduje kumulativní naplnění všech zákonem stanovených předpokladů (viz dlouhodobě ustálená judikatura Nejvyššího soudu, např. rozsudek ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněný pod č. 96/2013 Sb. rozh. obč., usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004, z poslední doby např. rozsudek ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 59/2022, uveřejněný pod č. 29/2023 Sb. rozh. obč. nebo ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1091/2023, či usnesení ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1143/2024). Jestliže není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu (v daném případě protiprávní jednání žalované), nárok na náhradu škody nevznikl.
29. Lze připustit, že § 10 odst. 5 zákona o dráhách zakládá vlastníkovi právo na přiměřenou jednorázovou náhradu, byl-li v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo vznikla-li mu škoda. Avšak za škodu ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat samotné odstranění zdroje nebezpečí (náklady s ním spojené), ale škodu vzniklou v souvislosti s jeho odstraňováním provozovatelem dráhy (např. při kácení stromu představujícího nebezpečí pro dráhu dojde k poškození jiného stromu, jenž pokácen být neměl). Náhradu takto vzniklé škody žalobce nepožaduje. Náklady vynaložené žalobcem na pokácení stromů pak rozhodně nelze považovat za náhradu za omezení v obvyklém užívání nemovitosti, k němuž došlo v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy při kácení nebo oklešťování porostů na pozemku vlastníka. Proto ani podle § 10 odst. 5 zákona o dráhách žalobce nárok na náhradu nákladů nemá.
30. Právo na náhradu nákladů vynaložených vlastníkem (správcem) pozemku na odstranění (okleštění) porostů jako zdroje ohrožení dráhy, jež by mohl požadovat po provozovateli dráhy, pak nezakládá zákon o dráhách ani žádný jiný právní předpis. Podstatná je totiž skutečnost, že žalobce tím, že v březnu 2020 po výzvě žalované zdroje ohrožení dráhy odstranil, splnil svou povinnost vlastníka (správce) pozemku ve smyslu § 1012 věty druhé, § 2900 a § 2901 o. z. Náklady na odstranění porostu tedy vynaložil na základě vlastního rozhodnutí.
31. Námitku dovolatele, že ti vlastníci, kteří výzvě ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o dráhách nevyhoví, těží ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, neshledává dovolací soud důvodnou. Ustanovení § 10 odst. 3 zákona o dráhách dává vlastníkům na výběr, zda výzvě vyhoví či nikoli. V případě, že výzvě vyhoví, mají kontrolu nad zásahy do porostu a současně předejdou vzniku své odpovědnosti za škodu způsobenou například pádem stromu na dráhu. Nevyhověním výzvě se naopak vystavují nebezpečí odpovědnosti za případně vzniklou škodu na životě a zdraví přepravovaných osob či na majetku, neboť je zákonem definováno, jaké porosty představují ohrožení pro dráhu, přičemž nelze pominout povinnost vlastníka jednat v souladu s § § 2900 a § 2901 o. z. Ustanovení § 10 odst. 3 zákona o dráhách dává tedy vlastníkům (správcům) pozemků možnost volby (neukládá jim povinnost), a proto nevyhovění výzvě nelze ve vztahu k provozovateli dráhy považovat za nepoctivé či protiprávní. Navíc § 10 odst. 3 až 5 zákona o dráhách, jenž se týká výhradně stromů a jiného porostu, postrádá zásadu, že provozovatel dráhy odstraní nebezpečí na náklad vlastníka pozemku, jež je zakotvena v § 10 odst. 1 a 2 zákona o dráhách. Zákonodárce tedy ohledně odstranění nebezpečí, které představují stromy a porosty, neměl v úmyslu jejich vlastníkům uložit povinnost nést náklady spojené s jejich odstraněním, pokud odstranění provede provozovatel dráhy. K výše uvedené námitce dovolatele lze ostatně doplnit, že sám žalobce ohledně pozemku č. parc. XY v kat. úz. XY výzvě žalovaného nevyhověl a rozhodl se ponechat odstranění svého stromoví a porostů, které představovaly ohrožení pro dráhu, na žalované.
32. Žalobce rovněž požadoval náhradu za předčasné smýcení lesního porostu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) bodu 2 vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Předpokladem tohoto nároku je však rovněž protiprávní jednání škůdce nebo kvalifikovaná okolnost, škoda a příčinná souvislost mezi nimi. Protože předpoklady odpovědnosti za škodu lesní zákon neupravuje, je třeba při úvaze o existenci či neexistenci předpokladů odpovědnosti za škodu postupovat podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník a v daném případě rovněž podle ustanovení § 10 zákona o dráhách, které je vůči úpravě v občanskému zákoníku speciální. Vzhledem k tomu, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost, která by byla v příčinné souvislosti s předčasným smýcením porostů, ani zákon nestanoví, že žalovaná je povinna takové náklady žalobci nahradit, aniž by porušila jakoukoli povinnost, není dána její odpovědnost za žalobcem tvrzenou škodu.
33. Dovolatel odkázal i na ustanovení § 2908 o. z., podle něhož kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil. Avšak i podle § 2908 o. z. nemohou nároky spojené s odstraněním nebezpečí vznikat tomu, kdo odvrací hrozící nebezpečí, které sám vyvolal [v daném případě nechal porost na jím vlastněném (spravovaném) pozemku vyrůst tak, že ohrožoval bezpečnost, plynulost nebo provozuschopnost dráhy]. V takovém případě to totiž má být právě on sám, kdo má v konečném důsledku tyto náklady či vzniklou újmu nést (srov. Melzer, F. § 2908. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, s. 160, marg. č. 1, s. 167, marg. č. 47). Žalobce tak nemá právo na náhradu nákladů na odstranění či náhradu za smýcení porostu ani podle § 2908 o. z.
34. Lze uzavřít, že vlastník (správce) pozemku, který na základě výzvy podle § 10 odst. 3 zákona o dráhách odstranil nebo oklestil své stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy (odstraní nebezpečí pro dráhu), nemá vůči provozovateli dráhy právo na náhradu nákladů na odstranění vynaložených ani na náhradu za předčasné smýcení lesního porostu.
35. K námitce dovolatele, že stromy v okolí dráhy byly vykáceny ve větším rozsahu, než by bylo s ohledem na výklad § 10 odst. 3 zákona o dráhách nutné, dovolací soud poznamenává, že se ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu, podle které se samotnou výzvou neukládá vlastníku pozemku v sousedství dráhy žádná povinnost. Jedná se pouze o nutný předpoklad k tomu, aby provozovatel dráhy mohl přistoupit k výkonu svého oprávnění ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o dráhách. Bylo tedy na žalobci, aby odstranil zdroj ohrožení v takovém rozsahu, v jakém mu tuto povinnost ukládá přímo zákon o dráhách (např. pouze ořezem). Nechal-li vykácet stromy ve větším rozsahu, než bylo nutné, nelze vznik nákladů s tím spojených ani tvrzenou újmu spočívající v předčasném smýcení porostu žalované přičíst.
36. Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2104/2023, kde byla řešena otázka odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku pádu stromu na trakční vedení dráhy, nelze v daném případě vycházet pro odlišnost rozhodné právní úpravy.
37. Z uvedených důvodů není dovolání směřující proti rozhodnutí ve věci samé důvodné, a proto je dovolací soud podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
38. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b, § 146 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení byl dovolatel ve věci samé neúspěšný a jeho dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo odmítnuto pro nepřípustnost. Proto je povinen nahradit žalované náklady, jež jí v tomto řízení vznikly. Žalovaná podala vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení právně zastoupena) a nedoložila výši svých hotových výdajů. Má proto právo na paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (ve znění zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Autor: -mha-