// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 08.12.2025
Absence posudku o zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění
Absence posudku o zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění, který způsobil nehodu v důsledku své zdravotní indispozice, nezakládá sama o sobě postižní nárok pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. a v důsledku toho ani podle § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 168/1999 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2927/2024, ze dne 4. 11. 2025
Spisová značka: 25 Cdo 2927/2024 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2927.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2020
§ 10 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2020
§ 3 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 5 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 10 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 80 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 82 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 84 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 89 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
§ 94 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019
Kategorie: pojistná smlouva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 324 697 Kč s příslušenstvím z titulu regresního práva podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném v době dopravní nehody, tj. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020, dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“.
2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 15 C 116/2023-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 324 697 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 324 697 Kč od 8. 6. 2022 do 31. 1. 2023 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že dne 18. 2. 2019 došlo k dopravní nehodě autobusu, který vlastnila a provozovala žalovaná podnikající v oboru silniční dopravy a který řídil její zaměstnanec F. S. (dále též jen „řidič“), přičemž příčinou dopravní nehody byla náhlá a přechodná nedokrevnost mozku řidiče způsobená srdeční arytmií a ztráta jeho vědomí. Při dopravní nehodě vznikla majetková škoda a zranily se dvě cestující. Autobus žalovaná pojistila pro případ odpovědnosti z jeho provozu u žalobkyně. F. S. pro žalovanou pracoval na základě dohod o provedení práce uzavřených 1. 1. 2018 a 1. 1. 2019. Nejpozději v roce 2015 si byl vědom, že u něj byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav představovaný pokročilou diabetickou neuropatií, která s sebou nese zvýšené riziko náhlé poruchy srdečního rytmu či náhlé srdeční příhody s poruchami vědomí. Byl držitelem řidičského oprávnění skupiny D. Žalovaná v době uzavření první dohody (v roce 2018) zdravotní stav řidiče neověřila a nezajistila, aby se podrobil vstupní lékařské prohlídce, resp. s ohledem na jeho věk (66 let v době nehody) další lékařské prohlídce. F. S. dne 17. 7. 2018 předložil žalované lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Prohlídku však absolvoval pouze jako amatér s ohledem na dovršení věku 65 let a navíc při ní lékařce nesdělil, že řídí autobus jako profesionál. Žalovaná i F. S. byli za své jednání, které vyústilo v dopravní nehodu, pravomocně uznáni vinnými ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalovaná částka představuje část pojistného plnění vyplaceného žalobkyní. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 10 odst. 1 písm. j) a g), odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. Uzavřel, že žalovaná svěřila řízení autobusu osobě, aniž by si ověřila, zda je zdravotně způsobilá k výkonu takovéto konkrétní činnosti, přestože o její nezpůsobilosti k řízení vozidla měla a mohla vědět. Zdůraznil svou vázanost rozhodnutím vydaným v trestním řízení podle § 135 o. s. ř. Řidič byl formálně držitelem řidičského oprávnění skupiny D, a podle soudu tím, že lékařce zatajil, že pracuje jako profesionální řidič, porušil zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění účinném od 1. 1. 2019, tedy ve znění účinném v době nehody (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dospěl však k závěru, že § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. se vztahuje i na situace, kdy někdo řídí vozidlo vědom si své faktické nezpůsobilosti k takové činnosti, a postihuje též provozovatele vozidla, který takové osobě řízení svěřil, ačkoliv si měl a mohl být vědom její nezpůsobilosti k řízení. Zmínil rovněž, že podle zjištění v trestním řízení by řidič při zákonem předvídaném běhu věcí k datu nehody již příslušným řidičským oprávněním nedisponoval ani formálně, neboť pokud by sdělil své lékařce všechny podstatné informace, pravděpodobně by jeho zdravotní nezpůsobilost oznámila příslušnému úřadu, který by mu řidičské oprávnění pro skupinu D odebral.
3. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 17 Co 28/2024-128, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním hodnocením. Odkázal na § 3 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož může vozidlo řídit pouze dostatečně tělesně a duševně způsobilá osoba a k řízení motorového vozidla se vyžaduje příslušné řidičské oprávnění. Schopnosti řidiče se posuzují jak při udělení řidičského oprávnění, tak i později. Otázka zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel je otázkou odbornou, kterou posuzuje lékař. Zdůraznil, že řidič bez platného posudku o zdravotní způsobilosti není podle § 89 zákona o silničním provozu zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel, a to bez ohledu na jeho skutečný zdravotní stav. Avšak zdravotní nezpůsobilost nemá automaticky za následek zánik řidičského oprávnění, představuje však podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu důvod pro jeho odnětí. Přes existenci koncesního principu, na němž se zakládá řízení motorových vozidel, není mezi faktickou schopností a oprávněním řídit motorové vozidlo přímá vazba. Po řidiči nelze žádat, aby sám vyhodnocoval svůj zdravotní stav a na základě toho činil závěr o své zdravotní způsobilosti. Ztráta zdravotní způsobilosti nemusí nutně znamenat omezení, popř. vyloučení, faktické schopnosti řídit motorové vozidlo. Odvolací soud zdůraznil zákonné důvody, které zakládají regresní nárok pojišťovny s tím, že § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. je vázán na řidičské oprávnění (jeho koncesní povahu), a nikoli (též) na zdravotní způsobilost, a to zcela záměrně a nejedná se o pochybení či nedůslednost zákonodárce. Jeho účelem je postihnout ty, kteří nerespektují koncesní povahu řidičského oprávnění, nikoli ty, kteří řídili, aniž toho byli fakticky schopni. Ohledně argumentu zatajením profesionálního řízení autobusu ze strany F. S. jeho lékařce odvolací soud poukázal na to, že jeho pochybení nespočívalo v držení řidičského oprávnění pro skupinu D, ale v tom že o lékařskou prohlídku ve vztahu ke skupině D vůbec nepožádal. Jednání F. S., potažmo žalované, je dle odvolacího soudu srovnatelné s jakýmkoliv jiným vědomým porušením povinností řidiče, s nímž zákon č. 168/1999 Sb. regresní nárok nespojuje (např. nedodržení nejvyšší povolené rychlosti, bezpečné vzdálenosti nebo nedání přednosti v jízdě). Neshledal ani důvody pro analogickou aplikaci § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb.
4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené otázky, zda má pojistitel podle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže pojištěný způsobil dopravní nehodu z důvodu své faktické zdravotní indispozice, jíž si byl při započetí jízdy plně vědom. Současně z procesní opatrnosti formuluje i otázku, zda má pojistitel podle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže pojištěný způsobil dopravní nehodu z důvodu své faktické zdravotní indispozice, jíž si byl při započetí jízdy plně vědom, a řidičským oprávněním disponoval pouze proto, že záměrně zmařil zákonný proces jeho odnětí. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka polemizuje s právními závěry odvolacího soudu a nesouhlasí s jeho závěrem ohledně odlišení faktické (ne)schopnosti řídit vozidlo a (ne)existence formálního řidičského oprávnění. Soud totiž přehlíží, že řidič znal svou nepříznivou diagnózu znemožňující profesionální řízení autobusu již v roce 2015. Dovolatelka má za to, že F. S. při posuzování své zdravotní způsobilosti nepodváděl, avšak pochybil tím, že se prohlídce pro skupinu D záměrně vyhýbal ve snaze ponechat si formální oprávnění k řízení autobusů i přesto, že věděl o své nezpůsobilosti. Žalovaná pak byla povinna jednání F. S. odhalit a neměla mu řízení svých autobusů nikdy svěřit. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka i v závěru, který soud učinil ze srovnání jednotlivých skutkových podstat obsažených v § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. Dovozuje, že toto ustanovení umožňuje uplatnit regres vůči pojištěnému i v případě mnohem méně závažných jednání, než kterého se dopustil F. S. (např. neoprávněné užití vozidla nebo řízení navzdory uloženému zákazu). Tato jednání zakládají postih, i když je řidič fakticky zcela způsobilý k řízení, a nepředstavuje tedy pro své okolí zvýšené nebezpečí. Za nejpodobnější projednávanému případu považuje dovolatelka řízení vozidla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, protože se v těchto případech jedná o stav faktické indispozice k řízení vozidla, která může kdykoliv vyústit v tragickou nehodu, tedy o vědomé ohrožování svého okolí. Za takto závažná jednání proti veřejnému zájmu na ochraně života, zdraví a majetku je civilněprávní „sankce“ v podobě postižního práva pojistitele zcela na místě. Proto výklad odvolacího soudu považuje za nesprávný a odporující smyslu vykládaného ustanovení, jímž je zachování bezpečného prostředí v provozu na pozemních komunikacích. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za správné a že § 10 zák. č. 168/1999 Sb. nelze na projednávaný případ aplikovat ani analogicky. Navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.
7. První dovolatelem položená otázka, zda má pojistitel podle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže pojištěný způsobil dopravní nehodu z důvodu své faktické zdravotní indispozice, jíž si byl při započetí jízdy plně vědom, přípustnost dovolání nezakládá. Na této otázce totiž napadené rozhodnutí nezávisí, což vylučuje, aby jejím prostřednictvím bylo možné založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 5410/2017, a ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5887/2016). Odvolací soud totiž neřešil právní otázku, zda řidič F. S. řídil, přestože si byl vědom své faktické indispozice, ale otázku, zda byl držitelem řidičského oprávnění.
8. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda má pojistitel odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla právo na náhradu pojistného plnění, byla-li dopravní nehoda způsobena zdravotní indispozicí řidiče, který neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti, jež dosud za daných skutkových okolností nebyla dovolacím soudem vyřešena.
9. Podle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný
a) újmu způsobil úmyslně,
b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,
c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody,
d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně,
e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3,
f) bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo,
g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku,
h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo,
i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nebo
j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i).
10. Podle § 10 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.
11. Podle § 3 odst. 2 zákona o silničním provozu řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích.
12. Podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu.
13. Podle § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu řídit motorové vozidlo zařazené do skupiny vozidel C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E může dále pouze osoba, která je profesně způsobilá k řízení těchto vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu nebo Švýcarské konfederace. Profesní způsobilost k řízení vozidla zařazeného do některé ze skupin C1, C1+E, C a C+E platí pro řízení vozidla zařazeného do kterékoliv z těchto skupin. Profesní způsobilost k řízení vozidla zařazeného do některé ze skupin D1, D1+E, D a D+E platí pro řízení vozidla zařazeného do kterékoliv z těchto skupin.
14. Podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu.
15. Podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona o silničním provozu provozovatel vozidla nesmí svěřit řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky § 3 odst. 2 ani svěřit řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 3.
16. Podle § 80 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno.
17. Podle § 82 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu lze řidičské oprávnění udělit pouze osobě, která je zdravotně způsobilá k řízení motorových vozidel. Podle § 82 odst. 3 zákona o silničním provozu musí podmínky podle odstavce 1 písm. b), c) a e) splňovat držitel řidičského oprávnění po celou dobu držení řidičského oprávnění.
18. Podle § 84 odst. 1 zákona o silničním provozu zdravotní způsobilostí k řízení motorových vozidel se rozumí tělesná a duševní schopnost k řízení motorových vozidel (dále jen „zdravotní způsobilost“).
19. Podle § 84 odst. 2 zákona o silničním provozu zdravotní způsobilost posuzuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě prohlášení žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění, výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření.
20. Podle § 89 zákona o silničním provozu povinná osoba, která nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti, je zdravotně nezpůsobilá k řízení motorových vozidel.
21. Podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, pokud jeho držitel pozbyl zcela zdravotní způsobilost.
22. Judikatura Nejvyššího soudu charakterizuje postižní právo pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu § 10 zák. č. 168/1999 Sb. jako zvláštní, originární nárok, jenž není nárokem na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani zákonným postoupením tohoto nároku poškozeného (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 799/2006, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4724/2007, a ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4321/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1096/2008, a ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, uveřejněné pod č. 81/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“; srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 812/06).
23. Předpoklady vzniku postižního práva pojistitele stanoví výlučně § 10 zák. č. 168/1999 Sb. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik práva na náhradu škody, ať již podle § 2910 o. z. nebo podle § 2927 a násl. o. z., případně dle jiných obecných zákonných ustanovení. Použití uvedených ustanovení občanského zákoníku upravujících vznik práva na náhradu škody má význam pouze z hlediska určení pojištěného, tedy toho, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti podle § 2 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb. vztahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010; v literatuře Jandová, L., Vojtek, P. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, § 10, marg. č. 2).
24. V rozsudku velkého senátu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020, publikovaném pod č. 95/2020 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud uzavřel, že sjednáním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. vzniká pojištěnému právo, aby za něj pojistitel uhradil poškozenému škodu specifikovanou v § 6 odst. 2, za kterou pojištěný poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku. To platí vždy s výjimkou zákonem taxativně vymezených případů, kdy je pojistitel oprávněn požadovat po pojištěném náhradu toho, co za pojištěného poškozenému vyplatil. Tyto případy jsou obsaženy v § 10 zák. č. 168/1999 Sb. Z textu uvedeného ustanovení je zřejmé, že postižní právo vzniká pojistiteli v případě závažných a vědomých pochybení pojištěného, kdy např. újmu způsobil úmyslně, řídil vozidlo bez řidičského oprávnění, řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky, či v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, nebo provozoval vozidlo, jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena, či pro závady v technickém stavu vozidlo bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2888/2020).
25. Řidičské oprávnění má koncesní povahu. Koncese znamená povolení státu ke konkrétní činnosti, která je vázána na splnění přísnějších podmínek. Vydává se pro činnosti, které vyžadují prokazatelnou odbornou způsobilost a mohou mít dopad na zdraví, bezpečnost nebo veřejný zájem, a to na základě posouzení státním orgánem (tedy nikoli automaticky po splnění obecných podmínek). Zájemce musí prokázat své znalosti a praxi v daném oboru, případně splnit i další specifické požadavky dané zákonem (v případě řidičského oprávnění jsou tyto požadavky zakotveny v § 82 odst. 1 zákona o silničním provozu).
26. V řízení nebylo sporné, že řidič F. S. byl v okamžiku nehody držitelem řidičského oprávnění skupiny D. Měl profesní způsobilost k řízení vozidel uvedené skupiny a vzhledem k dlouholeté praxi byl schopen vozidlo (autobus) ovládat a při vydání řidičského oprávnění této skupiny splňoval i všechny další podmínky, které zákon s jeho vydáním spojuje. Koncesní povaha jeho řidičského oprávnění ve smyslu § 3 odst. 2 a 3 zákona o silničním provozu byla při jeho vydání naplněna a ve smyslu § 3 odst. 3 tohoto zákona byla naplněna i v době nehody. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že účelem a smyslem ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. je postihnout ty řidiče (provozovatele), kteří nerespektují koncesní povahu řidičského oprávnění. Řídí vozidlo, ačkoli nebyli nikdy držiteli řidičského oprávnění, a v takovém případě lze předpokládat, že nemají schopnosti k faktickému ovládání vozidla, neznají dopravní předpisy, nikdy nebyl posouzen jejich zdravotní stav z hlediska tělesného ani duševního a nebyly splněny případně ani další podmínky pro udělení řidičského oprávnění podle § 82 zákona o silničním provozu. Míří také na situaci, kdy řidič řídí vozidlo, přestože mu bylo řidičské oprávnění rozhodnutím státního orgánu z důležitého důvodu odebráno. Citované ustanovení postihuje takovéto hrubé porušení koncesní povahy řidičského oprávnění, které může vést k velmi závažným důsledkům a škodám na zdraví a majetku proto, že řidič není schopen vozidlo ovládat, neorientuje se v provozu, nerespektuje dopravní značení, nemá duševní schopnosti k řízení vozidel, případně porušuje zákaz řízení. Od toho se ale odlišuje situace, kdy řidič splňoval všechny podmínky pro vydání řidičského oprávnění, toto oprávnění mu bylo vydáno, byl tedy držitelem řidičského oprávnění kromě posudku o zdravotní způsobilosti k řízení vozidel skupiny D. Porušil tím ustanovení § 82 odst. 3 zákona o silničním provozu, což by bylo důvodem k postihu např. v přestupkovém řízení. Avšak skutečnost, že řidič porušil citované ustanovení zákona o silničním provozu neznamená, že nebyl držitelem řidičského oprávnění. To nevyplývá ani z ustanovení § 89 zákona o silničním provozu, jehož smysl spočívá v tom, že zakládá odpovědnost řidiče za újmu v případě, že je nehoda způsobena jeho zdravotním stavem (což bylo v posuzované věci shledáno). Argumentuje-li dovolatelka tím, že řidičským oprávněním řidič disponoval pouze proto, že záměrně zmařil zákonný proces jeho odnětí, je vhodné zmínit, že F. S. byl lékařkou vydán posudek o zdravotní způsobilosti, avšak pouze pro skupinu 1 (tedy nikoli pro řidičský průkaz skupiny D), neboť o posudek o zdravotní způsobilosti pro skupinu 2 nepožádal a lékařku neinformoval, že pracuje jako řidič autobusu (tím porušil rovněž § 85 odst. 1 zákona o silničním provozu). Ohledně jeho zdravotního stavu bylo prokázáno pouze to, že trpěl určitým onemocněním, jež mohlo odůvodnit zdravotní nezpůsobilost, kterou však lékařka ve vztahu k vozidlům skupiny 1 neshledala. Není tedy najisto postaveno, že by proces odnětí řidičského oprávnění (tedy sdělení lékaře příslušnému obecnímu úřadu ve smyslu § 86 zákona o silničním provozu, který by následně podle § 96 zákona o silničním provozu rozhodl o odnětí) proběhl a kdy by k tomu došlo. Je jistě povinností řidiče podrobit se lékařským prohlídkám v obdobích stanovených v zákoně o silničním provozu a mít posudek o zdravotní způsobilosti k řízení vozidel, avšak nesplnění těchto zákonných povinností nenaplňuje skutkovou podstatu § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb.
27. Z uvedeného vyplývá, že absence posudku o zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění, který způsobil nehodu v důsledku své zdravotní indispozice, nezakládá sama o sobě postižní nárok pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. a v důsledku toho ani podle § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 168/1999 Sb. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyní uplatněný regresní nárok není důvodný, je tedy správný.
28. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
29. Z výše uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé správný, a proto dovolací soud dovolání směřující proti tomuto výroku podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
30. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Avšak dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a proto je dovolací soud v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
31. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení byla úspěšná žalovaná, a má proto právo na náhradu vzniklých nákladů. Ty jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, a to odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 9 620 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty (2 083,20 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem po zaokrouhlení na celé koruny 12 003 Kč.
Autor: -mha-