// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 07.04.2025
Schválení podání žaloby za nezletilého opatrovnickým soudem
I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 7. 2021 je pro podání žaloby za nezletilého proti státu z důvodu tvrzené majetkové nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem třeba schválení opatrovnického soudu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1845/2024, ze dne 26. 2. 2025
Dotčené předpisy: § 898 o. z. ve znění od 1. 7. 2021
Kategorie: právní jednání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Nezletilý žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 462 812 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Svoji žalobu odůvodnil tím, že opatrovnické řízení o úpravu jeho poměrů trvalo téměř čtyři roky, z čehož mu vznikly psychické problémy. Žalovaná mu však na základě jeho žádosti zaplatila z požadovaných 500 000 Kč jen 37 188 Kč.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 14 C 237/2023-20, výrokem I. řízení zastavil, a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z8konný zástupce žalobce byl usnesením vyzván, aby doložil, že podal k opatrovnickému soudu nezletilého návrh na schválení úkonu podání žaloby. Na uvedenou výzvu zákonný zástupce žalobce nereagoval. Protože podání žaloby o náhradu škody (resp. nemajetkové újmy) z titulu nesprávného úředního postupu není běžnou záležitostí týkající se jmění nezletilého, podléhá takové právní jednání schválení soudu. Jelikož se nedostatek podmínek řízení v podobě absence souhlasu opatrovnického soudu nepodařilo odstranit, soud řízení zastavil.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 11 Co 46/2024-27, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je podání jakékoli žaloby v občanském soudním řízení neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého, přičemž ani skutečnost, že řízení o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je osvobozeno od soudního poplatku, a že neúspěšným žalobcům zpravidla není uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, se nedotýká povinnosti platit náklady řízení, bude-li nezletilý zastoupen advokátem. Nezletilému mohou být také uloženy k náhradě náklady, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobil svým zaviněním nebo vznikly náhodou (§ 147 odst. 1 o. s. ř.). Poukazoval-li žalobce, že rozhodovací praxe ve správním soudnictví se od judikatury Nejvyššího soudu odchýlila, je tomu tak proto, že ve správním soudnictví neúspěšný navrhovatel buď neplatí náklady řízení vůbec, nebo jen v malé výši. V občanském soudním řízení je však situace jiná, a proto jsou odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu nepřiléhavé. Riziko, že by žalobce v případě neúspěchu ve věci na základě nákladového výroku mohl čelit exekučnímu řízení, není anulováno ani prohlášením matky, že za syna případné náklady řízení zaplatí. Nepřípadný je také odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3629/15, neboť ten se týká adhezního řízení, v němž poškozenému nehrozí riziko placení nákladů řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, a to konkrétně otázka, zda podání žaloby na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem představuje vždy záležitost nespadající do běžných záležitostí nezletilého a vyžaduje schválení opatrovnickým soudem. Dovolatel namítá, že soudy nezohlednily konkrétní okolnosti věci, zejména to, že mu podle něj nehrozí negativní dopady řízení, když je chráněn právní pomocí advokáta, a že je ve spisu založeno prohlášení matky nezletilého, že případné náklady řízení ponese ze svého. Argumentuje zvláštnostmi žaloby občana proti státu za újmu způsobenou při výkonu úřední moci, podle něj se charakter této žaloby blíží správnímu soudnictví. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky sp. zn. 10 As 123/2021 a sp. zn. 5 As 189/2020) a obsáhle z těchto rozhodnutí (vycházejících z rozdílného rozsahu a struktury nákladů řízení) cituje, že soud je v každém jednotlivém případě vyhodnotit, jak významně by řízení mohlo zasáhnout do práv a povinností nezletilého, a zda konkrétní žaloba vyžaduje schválení opatrovnického soudu, a že v případě, kdy by zákonní zástupci za své nezletilé děti opakovaně podávali zjevně bezúspěšné žaloby, mohl by to být důvod pro potřebu přivolení opatrovnického soudu, jakož i v případě samotné mnohosti žalob. Uvádí, že nezletilému žádný negativní dopad do jeho majetkové sféry nehrozí, když státu v tomto typu řízení nemůže být přiznána náhrada nákladů spočívající v právním zastoupení. V případě byť i částečného úspěchu bude mít řízení pro nezletilého vždy pozitivní dopad. Považuje za absurdní, aby musel dokládat schválení opatrovnického soudu, když v řízení se domáhá náhrady újmy právě za nesprávný úřední postup opatrovnického soudu. Argument soudů, že riziko není anulováno prohlášením matky o úhradě případných nákladů, považuje za nesprávné, když podle něj z rodičovské odpovědnosti vyplývá povinnost, aby se nezletilý nedostal do exekučního řízení, a mimo to i kdyby měl hrozit vznik povinnosti k náhradě nákladů řízení, měl by podle něj soud aplikovat § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů státu nepřiznat. Žalobci nehrozí ani újma v důsledku placení odměny zastupující advokátce, neboť ta má ve smlouvě s jeho matkou dohodnuto, že v případě neúspěchu se vzdává práva na odměnu, a že v případě úspěchu bude odměna hrazena žalovaným v podobě náhrady nákladů řízení. Požadavek na schválení podání žaloby soudem na základě § 898 o. z. představuje překážku v přístupu k soudu, a proto má být vykládán restriktivně s ohledem na smysl tohoto ustanovení. Podle dovolatele má být posouzeno, jaká reálná újma mu hrozí a zda je riziko v porovnání se jměním nezletilého tak významné, že vybočuje z běžných jednání týkajících se jmění nezletilého. Dovolatel poukazuje na podobnost nákladů řízení ve správním soudnictví a v civilním řízení vedeném proti státu za škodu (újmu) způsobenou výkonem úřední moci. Podle dovolatele by se uvedené závěry ze správního soudnictví měly obdobně aplikovat i na tato řízení, která se vymykají z okruhu běžných civilních řízení. Dovolatel také formuluje otázku podle něj v rozhodovací praxi dovolacího soud dosud neřešenou, zda okolnosti případu spočívající v porovnání reálného rizika ke jmění nezletilého, závazku rodiče k úhradě nákladů řízení, a ujednání s právní zástupkyní, že se v případě neúspěchu vzdává práva na odměnu, jsou významnými pro posouzení, zda každá žaloba nezletilého podle zákona č. 82/1998 Sb. vyžaduje schválení opatrovnickým soudem. Pokud by každá takováto žaloba vyžadovala souhlas opatrovnického soudu, bylo by to podle dovolatele v rozporu se smyslem § 898 o. z. a vedlo by k absurdní situaci, kdy by zákonný zástupce potřeboval souhlas ke smlouvě o zastoupení nebo udělení plné moci, což by znemožňovalo efektivní správu jmění nezletilého. Podle dovolatele se jedná o nepřípustné omezení práva na právní ochranu, a to pouze z důvodu věku.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda zavedení sankce neplatnosti namísto zdánlivosti v § 898 o. z. (po novelizaci zákonem č. 192/2021 Sb.) mění něčeho na potřebě schválení žaloby za nezletilého opatrovnickým soudem, jde-li o řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Protože tato právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 898 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2021 (dále též jen „o. z.“), k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
11. Podle ustanovení § 898 odst. 3 o. z., je-li to v zájmu dítěte, může soud zúžit okruh právních jednání, která podléhají souhlasu soudu.
12. Podle ustanovení § 898 odst. 4 o. z. jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu.
13. Dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého, např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014). Tento závěr vyslovil Nejvyšší soud již i ve vztahu k řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci, když vyložil, že „ani skutečnost, že řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem je osvobozeno od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 1 písm. m/ zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích) a že neúspěšným žalobcům v těchto řízeních zpravidla není uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.) se nedotýká povinnosti platit náklady řízení (§ 140 odst. 1 o.s.ř.), bude-li nezletilý např. zastoupen advokátem, ať již prostřednictvím rodičů, či uzavře-li nezletilý smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi sám. Bez ohledu na případný výsledek řízení nelze ani přehlédnout, že nezletilému, či jeho zástupci mohou být uloženy k náhradě náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila podle § 147 odst. 1 o. s. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014, stížnost proti němuž byla odmítnuta usnesením ze dne 30.6.2015 sp. zn. I. ÚS 1942/15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4531/2018). V usnesení sp. zn. 30 Cdo 4999/2014 Nejvyšší soud dále připomněl, že vedle zvažovaného negativního zásahu do majetkové sféry nezletilého je významné i to, zda zákonní zástupci za nezletilé děti svévolně nebo zřejmě bezúspěšně neuplatňují práva či práva zneužívají, například jestliže již ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že žalobci ve věci nemůže být vyhověno, nebo je zjevné, že důvodem podání žaloby je činit žalovanému obtíže, aniž žaloba sama má nějakou naději na úspěch.
14. Citovaná judikatura Nejvyššího soud tak zdůrazňovala, že majetkové (ve smyslu péče o jmění dítěte) hledisko je sice hlediskem významným, ale nikoliv výlučným, neboť je třeba přihlédnout k dalším hlediskům, které lze v důsledku recentní judikatury Ústavního soudu k § 898 o.z. (nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2024 sp. zn. IV. ÚS 1162/23), souhrnně označit jako význam řízení pro nezletilé dítě a přínos pro nezletilé dítě v případě kladného výsledku.
15. Ustanovení § 898 o. z., z nějž je dovozována potřeba souhlasu opatrovnického soudu i s procesním úkonem v podobě podání žaloby jako zvláštní podmínka řízení, doznalo změn. Občanský zákoník ve znění účinném do 30. 6. 2021 v § 898 odst. 3 stanovoval, že k právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží. Po novelizaci tohoto ustanovení občanský zákoník ve znění účinném od 1. 7. 2021 namísto toho v § 898 odst. 4 zakotvuje, že jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu [k novele § 898 o.z. provedené zákonem č. 192/2021 Sb. kriticky srov. Z U K L Í N O V Á, M., E L I S C H E R, D., N O V Á, H., F R I N T O V Á, D., F R I N T A, O., M O C E K, O., D V O Ř Á K, J., F I A L A, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek II, (§ 655-975)]. Ačkoli nyní občanský zákoník spojuje absenci souhlasu soudu s právním jednáním za nezletilého se sankcí neplatnosti (za podmínky, že působí dítěti újmu), namísto zdánlivosti, nemá tato skutečnost určující dopad pro projednávanou otázku, zda je pro žalobu nezletilého o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci zapotřebí souhlasu soudu, neboť dosavadní judikatura je založena na závěru, že i v tomto typu řízení mohou vzniknout významné negativní majetkové dopady do sféry nezletilého.
16. Skutečnost, že Nejvyšší správní soud k otázce schvalování správní žaloby opatrovnickým soudem přistupuje odlišně, je dána především rozdílným rozsahem a strukturou nákladů řízení ve správním soudnictví a v civilním soudnictví.
17. Nejvyšší soud proto nepovažuje za systematické ani odůvodněné, aby jen pro případy řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. dovozoval výjimku z pravidla, že podání jakékoliv žaloby za nezletilého je neběžnou záležitostí, vyžadující schválení opatrovnického soudu. Jakkoli se struktura a rozsah nákladů řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. může podobat nákladům ve správním soudnictví, platí zároveň, že dítě se nesmí stát pouhým „vehiklem“ k uspokojování potřeby žalovat ze strany zákonných zástupců dítěte (viz. nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2024 sp. zn. IV. ÚS 1162/23, bod 20). Přitom snad žádný jiný typ řízení než podle zákona č. 82/1998 Sb. není natolik náchylný k tomu, aby se zde dítě stalo pouhým prostředkem rodiče k uspokojování jeho potřeby žalovat stát.
18. Novelizace ustanovení § 898 o. z., které namísto sankce zdánlivosti nově v odst. 4 uvádí, že jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu, se do procesní roviny promítá tím způsobem, že ještě výrazněji než dříve podněcuje otázku, zda kdyby soud (nesprávně) projednal žalobu nezletilého neschválenou opatrovnickým soudem a nezletilý byl procesně úspěšný, se mohla takového procesního pochybení dovolat jeho procesně neúspěšná protistrana a jen na základě toho zvrátit výsledek prvostupňového řízení (eventuálně zda by tak i bez námitky mohl pouze na základě takového pochybení učinit odvolací soud). K tomu přiměřeně srov. usnesení ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2456/2018, v němž Nejvyšší soud vyložil, že zmatečnostní vadu přísluší namítat pouze té straně řízení, jejíž procesní práva mohla být touto vadou zkrácena, nikoli protistraně. Obdobně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1190/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura, č. 5/2001, formuloval a odůvodnil závěr, že „trpí-li rozhodnutí odvolacího soudu některou z vad uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2000), nelze bez dalšího dovozovat, že by tím byla způsobena určitá újma na právech všem účastníkům řízení. Jde-li o řízení sporné, charakterizované tím, že zde stojí proti sobě procesní strany s opačnými zájmy na výsledku řízení, nepociťuje účastník, který je s výsledkem sporu (rozhodnutím soudu) spokojen, jako újmu na svých právech okolnost, že mohlo dojít v jeho neprospěch k porušení procesních předpisů. V rozporu s principem sporného řízení by naopak bylo, pokud by se účastník, v jehož neprospěch k žádnému porušení procesního předpisu nedošlo, mohl takového porušení, jehož se soud dopustil jen ve vztahu k jinému účastníku řízení, domáhat proto, aby dosáhl příznivějšího výsledku ve svůj prospěch.“ Krom toho srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1930/2016, v němž bylo vyloženo, že „odstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v chybějícím souhlasu soudu péče o nezletilé s podáním žaloby o náhradu škody za nezletilé žalobce je vadou řízení, která však nemůže být ve stádiu dovolacího řízení smysluplně napravena, a proto nemůže být jediným důvodem ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně.“ Mohla by ovšem vyvstat i opačná procesní situace, kdyby nezletilý účastník nebyl v řízení zahájeném bez předchozího souhlasu soudu úspěšný a negativní výsledek by se snažil odvrátit poukazem na absenci předchozího souhlasu soudu. V projednávané věci se však o žádnou z předestřených situací nejedná, neboť žaloba dosud nebyla meritorně projednána, a byť již i v této fázi některé náklady řízení vznikly, nemůže být požadavek na schválení opatrovnickým soudem odstraněn jen tím, že je proti zastavení řízení podán opravný prostředek. V situaci, kdy řízení bylo pro absenci souhlasu zastaveno a žaloba nebyla věcně projednána, není eliminována ochranná funkce souhlasu soudu s podáním předmětné žaloby za nezletilého.
19. Sluší se poznamenat, že právní ochrana zájmů nezletilého provedená (zejména) v ustanovení § 898 o.z. primárně dopadá na soukromoprávní jednání, kdy jejich účastníci zásadně vystupují v rovném postavení. Jiná je však situace, kdy neběžnou záležitost představuje podání žaloby (návrhu) na zahájení občanského soudního řízení. Zde je soukromoprávní povaha ochrany nakládání se jměním dítěte podle § 898 o.z. konfrontována s veřejnoprávními účinky zahájení řízení. Způsob ukončení soudního řízení, nebo odstranění nežádoucího soudního rozhodnutí určuje výlučně procesní práva, byť se tak děje (zejména ve sporném řízení) k dispozici účastníka řízení. Absolutní ochrana majetkových zájmů dítěte podle § 898 o.z. ve znění účinném do 30.5.2021 se projevovala zejména v tom, že sankcí za chybějící předchozí souhlas soudu k nikoliv běžným jednáním byla zdánlivost; tedy, že k právním jednáním za nezletilého, u kterých chyběl předchozí souhlas soudu se nepřihlíželo (§ 554 o.z.). Důsledkem takového přístupu bylo i to chybějící souhlas nebo možno ratihabovat ve smyslu ustanovení § 553 odst. 2 o.z.
20. Soud v opatrovnickém řízení poměřuje případné nepříznivé dopady vedení řízení do majetkové sféry nezletilého (tedy rizika spojená s podáním žaloby v podobě nákladů soudního řízení, které by nesl nezletilý) s potenciálním přínosem řízení pro nezletilého. Schválení žaloby nezletilého opatrovnickým soudem i ohledně žaloby podle zákona č. 82/1998 Sb. zároveň může přispívat k tomu, aby zjevně nepřiměřenými požadavky nevznikaly zbytečně velké náklady řízení, k jejichž zaplacení svému advokátovi by nezletilému mohla vzniknout povinnost. Samotný závazek zákonného zástupce nezletilého uhradit případné náklady řízení není určující, neboť nezletilého nijak nezbavuje povinnosti zaplatit odměnu svému advokátovi. Ochota rodiče ke splnění takového závazku může odviset od budoucích vzájemných vztahů rodičů nebo jejich budoucích finančních poměrů, a mohly by proto také vzniknout náklady s vymáháním takového závazku, nehledě na to, zda by tu byl vůbec někdo, kdo by za nezletilého učinil kroky k vymáhání takového závazku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2024 sp. zn. IV. ÚS 1162/23, bod 36).
21. Nadto podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v nyní účinném znění, již řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ani není osvobozeno od placení soudního poplatku (viz položka 8a Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.), vyjma odvolacího řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18 nebo ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18), a soudní poplatek za dovolání může činit 14 000 Kč (srov. položku 23 bod 1 písm. d/ Sazebníku).
22. Nejvyšší soud nepovažuje z hlediska práva na přístup k soudu za neúměrně zatěžující, aby i žaloba podaná za nezletilého podle zákona č. 82/1998 Sb. podléhala schválení opatrovnického soudu, neboť se nejedná o běžnou záležitost, která by byla častá. Ostatně i náhledem dovolatelem akcentované judikatury Nejvyššího správního soudu by již samotná mnohost žalob mohla vést k potřebě schválení opatrovnického soudu. Pokud by snad, spíše hypoteticky, vznikla nezletilému odůvodněná potřeba podat větší množství žalob, může opatrovnický soud podle § 898 odst. 3 o. z. zúžit okruh právních jednání (analogicky aplikovatelný i na žaloby jako procesní úkony, když právě z § 898 o. z. je dovozována potřeba schválení žalob nezletilého), která podléhají souhlasu soudu, případně by bylo možné provést takové zúžení jen pro konkrétněji specifikovaný typ sporů.
23. Je-li v dovolání tvrzeno, že matka nezletilého s právní zástupkyní nezletilého ujednaly, že se právní zástupkyně pro případ neúspěchu ve věci vzdává práva na odměnu, jsou tím v dovolacím řízení v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. uplatňovány nové skutečnosti, a proto k tomuto tvrzení nelze přihlížet.
24. Nehledě na obsah smluvního ujednání s advokátem zastupujícího nezletilého, vzhledem k nákladům řízení, které mohou nezletilému v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. vzniknout, jako jsou soudní poplatky, náklady důkazů (např. znaleckého posudku), nebo náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobil účastník svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se mu přihodila, nemá dovolací soud důvod odchýlit se od své dosavadní judikatury reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014, a proto Nejvyšší soud uzavírá, že i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 7. 2021 je pro podání žaloby za nezletilého proti státu z důvodu tvrzené majetkové nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem třeba schválení opatrovnického soudu.
25. Protože je napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správné, a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
26. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Autor: -mha-