// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 05.12.2022

Stanovení obvyklé ceny služeb po hromadné dopravní nehodě

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že k stanovení ceny za vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě neměl použít cenu obvyklou podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť definice této ceny neodpovídá mimořádnosti prací provedených dovolatelkou.

Obvyklou cenou podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, se oceňují majetek a služba, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.

Podle této definice obvyklou cenou lze ocenit i služby poskytované dovolatelkou, neboť vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě jsou činnosti, které po dopravních nehodách provádí více subjektů. K dopravním nehodám dochází často a vyproštění vozidel, jejich odtah a čištění komunikace jsou obvyklou a nezbytnou službou po těchto nehodách. Cena takové služby je zjistitelná a porovnatelná s ostatními poskytovateli, nejedná se o službu zvláštní obliby, ve vztahu mezi objednatelem a poskytovatelem služby není osobní vztah. Za mimořádné okolnosti trhu nelze označit to, že jsou zde oceňovány služby po hromadné nehodě s rozsáhlými následky, neboť ani takové nehody nejsou ojedinělé. Příčinou poskytnutí služby nebyla ani přírodní či jiná kalamita. Dovolací soud z uvedených důvodů neshledal tuto dovolací námitku důvodnou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3577/2021, ze dne 31. 8. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 2 zák. č. 151/1997 Sb. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 20 C 23/2014-440, zamítl žalobu o zaplacení 262.882,30 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Učinil skutkový závěr, že žalobkyně provedla na základě dohody o spolupráci při odstraňování překážek a likvidaci pojistných událostí uzavřené s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě, ke které došlo 31. 7. 2013 na mostě přes ul. Strakonická na Pražském okruhu, vinou řidiče vozidla ve vlastnictví žalované. Uzavřel, že žalobkyně byla na základě uvedeného smluvního vztahu oprávněna po dopravní nehodě vyprostit havarovaná vozidla, odtáhnout je, přeložit náklad a vyčistit vozovku. Práce byly revizním znaleckým posudkem ohodnoceny na částku 90 158,83 Kč s DPH a vedlejší účastnice žalobkyni již z titulu pojistné události zaplatila 138 255 Kč, tedy více, než kolik činil její oprávněný nárok. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se zabýval vznesenou kompenzační námitkou žalované.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 20 Co 143/2021-480, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že předmětem dokazování před soudem I. stupně byla především žalovanou zpochybněná cena prací a výkonů žalobkyně při odstraňování následků dopravní nehody. Závěr soudu I. stupně, že se žalobkyni již od žalované dostalo plnění, jehož výše převyšuje její nárok na zaplacení nákladů na odstranění překážky v silničním provozu, shledal správným.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Odvolací soud podle žalobkyně nesprávně vycházel při stanovení ceny za vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě, z ocenění cenou obvyklou. Podle žalobkyně však měl zohlednit mimořádné okolnosti, za kterých službu poskytovala. Žalobkyně soudům vytkla, že vůbec neřešily účast provozovatelů na způsobení vzniklé škody, tvrdila, že jí bylo upřeno ústavní právo na spravedlivý proces, jestliže soudy neprovedly navržené důkazy. Žalobkyně též vytkla soudům připuštění vedlejší účastnice na straně žalované, když pojišťovna nemá žádnou povinnost ve vztahu k žalované, a proto nemůže mít žádný právní zájem na výsledku sporu. Dále žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím o nákladech řízení, když považuje za nespravedlivé, aby se jakkoli podílela na úhradě nákladů řízení ostatních účastníků i státu, poukázala přitom na § 150 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k novému řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání, neboť žalobkyně v dovolání neformulovala žádnou relevantní právní otázku.

Vedlejší účastnice na straně žalované navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.

Dovolatelka především vytýká odvolacímu soudu, že k stanovení ceny za vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě neměl použít cenu obvyklou podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť definice této ceny neodpovídá mimořádnosti prací provedených dovolatelkou. Tato právní otázka doposud nebyla řešena dovolacím soudem.

Obvyklou cenou podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (v čase poskytnutí služby), se oceňují majetek a služba, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.

Podle této definice obvyklou cenou lze ocenit i služby poskytované dovolatelkou, neboť vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky po hromadné dopravní nehodě jsou činnosti, které po dopravních nehodách provádí více subjektů. K dopravním nehodám dochází často a vyproštění vozidel, jejich odtah a čištění komunikace jsou obvyklou a nezbytnou službou po těchto nehodách. Cena takové služby je zjistitelná a porovnatelná s ostatními poskytovateli, nejedná se o službu zvláštní obliby, ve vztahu mezi objednatelem a poskytovatelem služby není osobní vztah. Za mimořádné okolnosti trhu nelze označit to, že jsou oceňovány služby po hromadné nehodě s rozsáhlými následky, neboť ani takové nehody nejsou ojedinělé. Příčinou poskytnutí služby nebyla ani přírodní či jiná kalamita. Dovolací soud z uvedených důvodů neshledal tuto dovolací námitku důvodnou.

K dalším dovolacím výhradám Nejvyšší soud uvádí, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a ve kterých rozhodnutích Nejvyššího soudu byla tatáž otázka rozhodnuta.

Nesouhlasí-li dovolatelka s výší stanovené obvyklé ceny za poskytnuté služby, zpochybňuje tím skutkový nikoliv právní závěr soudu. Jestliže soud při stanovení obvyklé ceny akceptuje odborné posouzení znalce jako správné, ač tomu tak není, jde o pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, resp. při hodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007). Touto námitkou tedy dovolatelka nenastiňuje právní otázku, kterou by měl dovolací soud posuzovat, ale brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (dovolacímu přezkumu podléhají pouze otázky právní, nikoliv skutkové - viz § 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky proti samotnému zjištěnému skutkovému stavu nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěla byl-li tento způsob odvolacím soudem přezkoumáván jako otázka procesního práva. Nelze-li pak soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.).

Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozsudků srozumitelně vysvětlily, na základě jakých úvah dospěly ke svým skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud neshledal, že by pokládaly za zjištěné něco, co ve spise není, opomenuly něco podstatného, co ve spise je, ani že by v jejich úvahách existoval logický rozpor. Pouhé vyslovení odlišného názoru na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda dosud provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilé dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci založit. Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami obsaženými v jejím odvolání, jde o námitku vady řízení, která však není důvodná, neboť odvolací soud se náležitě vypořádal se všemi pro rozhodnutí ve věci podstatnými výhradami.

Dovolatelka dále soudům vytkla, že vůbec neřešily účast provozovatelů na způsobení vzniklé škody. Dovolatelka však nijak nevysvětlila, v čem je v této věci významné posouzení účasti provozovatelů motorových vozidel na dopravní nehodě, a jaký by toto posouzení mělo význam pro závěr o přiměřenosti výše požadovaného plnění za vyproštění vozidel, jejich odtah, přeložení nákladů a čistění vozovky. Ani z uvedené námitky tedy nelze dovodit přípustný dovolací důvod.

Připuštění vedlejší účastnice na straně žalované dovolatelka považuje za nesprávné, neboť pojišťovna nemá žádnou povinnost ve vztahu k dovolatelce, a proto nemůže mít žádný právní zájem na výsledku sporu. Právní zájem je dán, pokud hmotněprávní vztah účastníka a vedlejšího účastníka závisí na výsledku řízení, jako je tomu například v případě řízení o náhradě škody a nároku na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu. Pro závěr, že pojišťovna má jako vedlejší účastník právní zájem na výsledku řízení, postačí, je-li doloženo uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem a prohlášení pojišťovny, že nevylučuje plnění za žalovaného, a jeví-li se takové plnění pravděpodobným (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4519/2014). V dané věci vedlejší účastnice (pojišťovna) již žalované plnila a nevyloučila plnění za žalovanou, připuštění vedlejší účastnice do řízení tedy nebylo v rozporu s citovanou judikaturou dovolacího soudu.

Dovolatelka též požaduje změnu výroků II, III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, proto bylo dovolání v této části odmítnuto.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal rozhodnutí odvolacího soudu správné a proto dovolání žalobkyně podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou a žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované mají právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9 380 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalované a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 téže vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 11 713 Kč.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů