// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 17.03.2020

Soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky vůči zadavateli

Odpovědnost zadavatele veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách nevylučuje soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností vyplývajících z uzavřené mandátní (event. příkazní) smlouvy. Zadavatel může uplatňovat soukromoprávní odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné zakázky.

Jestliže v posuzované věci administrátor, jehož smluvní povinností bylo poskytovat plnění v zájmu zadavatele s veškerou odbornou péčí v souladu s jeho pokyny i právními předpisy, a to konkrétně i posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek a rozboru nabídek z hlediska hodnotících kritérií, tuto povinnost nesplnil, a zadání neodpovídající nabídky tak nebyly vyřazeny, bylo nesplnění povinnosti administrátorem podstatnou příčinou, v důsledku níž vznikl škodný následek. Bez této příčiny by škoda nevznikla, neboť hodnotící komise by po upozornění na zákonnou nutnost vyřadit nabídky neodpovídající zadání s největší pravděpodobností vyřadila.

Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák., neboť zadavateli vznikla škoda v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti administrátora. Na tom nic nemění skutečnost, že odpovědnost za dodržování zákona o veřejných zakázkách nese zadavatel i v případě, když se nechá při výkonu práv a povinností při zadávacím řízení zastoupit jinou osobou. I když má veřejnoprávní odpovědnost za porušení zákona o veřejných zakázkách, jejímž důsledkem je uložení sankce státním orgánem, vždy zadavatel, odpovídá, v případě, že se pochybení dopustil administrátor a porušil tím smlouvu uzavřenou se zadavatelem, zadavateli za škodu na základě soukromoprávního (smluvního) závazku právě on.

Sluší se dodat, že byť bylo porušení smlouvy administrátorem podstatnou příčinou vzniku škody, nemusí se v daném případě, kdy nedodržení zadávacích podmínek v podobě maximální a nepřekročitelné hodnoty zakázky bylo zjevné, jednat o příčinu jedinou, a tedy ani o výlučnou odpovědnost administrátora. Pro posouzení, zda byla škoda způsobena také zaviněním zadavatele například tím, že ostatní členové hodnotící komise (kromě zástupkyně administrátora) nevěnovali limitní hodnotě zakázky dostatečnou pozornost, však nemá dovolací soud dostatečné skutkové podklady v důsledku absence provedení důkazů, jež strany navrhovaly.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3486/2018, ze dne 18. 12. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 151 odst. 2 zák. č. 137/2006 Sb.
§ 420 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 76 odst. 1 zák. č. 137/2006 Sb.

Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 27 C 21/2014-119, zamítl žalobu na zaplacení 1 586 468 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli rámcovou mandátní smlouvu a prováděcí mandátní smlouvu, kterými se žalovaná jako mandatář zavázala za úplatu provést pro žalobce – mandanta administraci veřejné zakázky na výběr zhotovitele stavby a provedení investičního dozoru. Povinností žalované byla organizace zadávacího řízení a poradenská a organizační činnost při výběru koordinátora a subjektu zajišťujícího záchranný archeologický výzkum včetně rozboru nabídek z hlediska splnění hodnotících kritérií. V rámcové mandátní smlouvě se žalovaná zavázala uhradit škodu, která žalobci vznikne neposkytnutím dotace či její části, pokud škoda žalobci vznikne prokazatelně její vinou. Základním kritériem při výběru uchazeče o veřejnou zakázku byla cena díla, která podle zadávacích kritérií neměla překročit částku 42 253 300 Kč včetně DPH. Tato podmínka nebyla dodržena, neboť všechny nabídky uchazečů převyšovaly tuto hodnotu. Vzhledem k tomu, že ani nabídka vybraná hodnotící komisí neodpovídala této podmínce, Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy rozhodl o snížení dotace o 10 %. Částka představující tuto korekci je předmětem sporu. Soud dovodil, že sankcionovaným pochybením byl chybný výběr vítězného uchazeče, jehož nabídnutá cena překročila maximální výši zakázky, k tomu však došlo pochybením hodnotící komise a výsledky její činnosti nelze klást k tíži žalované, neboť odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky má podle § 151 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., zákon o veřejných zakázkách, ve znění účinném k 1. 1. 2011 (dále též jen „ZVZ“), výlučně žalobce jako zadavatel a hodnotící komise měla rozpoznat, že uchazeči v nabídkách překročili maximální stanovenou cenu zakázky, přičemž povinnost výběru nemohl žalobce delegovat mandátní smlouvou na žalovanou. Důvodem pro snížení dotace nebylo pochybení v zadávací dokumentaci či výzvě k podání nabídek, ale ve výběru nabídky, která podmínky nesplňovala. Žalovaná tak neporušila povinnost, která by byla příčinou snížení dotace.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15 Co 375/2016-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že zcela absentuje porušení právní či smluvní povinnosti žalované, které by bylo důvodem snížení dotace, neboť neposkytnutí části dotace bylo důsledkem jednání žalobce při výběru vítězného uchazeče. Odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky nese zadavatel veřejné zakázky (§ 151 odst. 2 ZVZ). Navíc z protokolu o jednání hodnotící komise vyplývá, že členové komise byli seznámeni s nabídkami uchazečů, hodnotili je z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele, komise provedla posouzení a nevyřadila žádnou nabídku. Základní hodnotící kritérium muselo a mělo být členům hodnotící komise známo, přičemž posouzení dvou číselných údajů představujících maximální možnou cenu a nabídnutou cenu zakázky nepředstavuje odborné kritérium, který by člověk nadaný průměrnou inteligencí nedokázal posoudit.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém zrekapituloval dosavadní výsledky řízení a zdůraznil, že žalovaný se zavázal k posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek, avšak neupozornil zadavatele na nedostatky v nabídkách uchazečů a v souladu se smluvním závazkem je povinen uhradit škodu, která jeho vinou vznikla neposkytnutím dotace. Uvedl, že se domáhá náhrady škody nikoliv z důvodu přenesení odpovědnosti vyplývající z veřejné funkce na administrátora, jak uvedl odvolací soud, nýbrž požaduje náhradu škody z důvodu porušení smluvního závazku žalovaného. Namítá, že soud zaměnil veřejnoprávní odpovědnost zadavatele veřejné zakázky a soukromoprávní odpovědnost jejího administrátora a odvolacímu soudu vytýká dogmatický výklad § 151 ZVZ. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 68/2016, v němž se uvádí, že pokud se zadavatel domnívá, že byl zatížen veřejnoprávní odpovědností za protiprávní jednání jiné osoby, pak vůči této osobě nepochybně může uplatnit nárok na náhradu škody. Dovodil, že žalovaný neupozornil zadavatele na vadu nabídek a v důsledku neodhalení chybného postupu hodnotící komise došlo následně ke krácení dotace, a není rozhodné, zda zadavatel, popř. hodnotící komise byla schopna pochybení nabídek sama odhalit. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 25 Cdo 731/2017-225, odmítl s tím, že není naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť uplatněné námitky směřují proti skutkovým závěrům a nikoliv proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž závisí napadené rozhodnutí. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a zároveň vzniku nároku žalobce na náhradu škody i v případě, že se žalovaný subjekt zavázal, že uhradí škodu, pokud je způsobí. Posouzení existence příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti jednoho subjektu a vznikem majetkové újmy na straně poškozeného je otázkou skutkovou, nikoli právní; právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, přičemž v tomto směru odvolací soud nepochybil. V dané věci šlo o příčinný vztah mezi nesplněním smluvního závazku žalovanou vůči žalobci a nevyplacením části dotace na veřejnou zakázku. Jestliže hodnotící komise vybrala nabídku, která jako všechny ostatní nesplňovala základní kritérium, šlo o její volbu, která byla bezprostřední příčinou krácení dotace.

Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 3181/17, zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 25 Cdo 731/2017-225, se závěrem, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu, neboť Nejvyšší soud se ústavně konformním způsobem nevypořádal s řádně uplatněnou námitkou dovolatele, zda v případě postupu podle zákona o veřejných zakázkách odpovědnost stěžovatele podle tohoto zákona vylučuje soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností vyplývajících z prováděcí příkazní smlouvy, nebo zda to vyloučeno není a zadavatel veřejné zakázky může požadovat odškodnění za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné zakázky. Poukázal na to, že Nejvyšší soud restriktivním výkladem pojmu nesprávného právního posouzení věci omezil výklad příslušného dovolacího důvodu v rozporu se smyslem a účelem § 241a odst. 1 o. s. ř. i judikaturou Ústavního soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), vázán právním názorem ústavního soudu znovu posoudil přípustnost dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II bod 2., zákona č. 296/2017 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“. Za situace, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce je přípustné pro řešení otázky, zda odpovědnost zadavatele veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách vylučuje soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností vyplývajících z uzavřené mandátní (event. příkazní) smlouvy nebo to (v obecné rovině) vyloučeno není a zadavatel může uplatňovat soukromoprávní odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné zakázky. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“).

Podle § 420 odst. 1, 2 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

Podle § 76 odst. 1 ZVZ posoudí hodnotící komise nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Jestliže nedošlo k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se nabídka za vyřazenou. Ke zjevným početním chybám v nabídce, zjištěným při posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu, hodnotící komise nepřihlíží.

Podle § 151 odst. 1 ZVZ se zadavatel může při výkonu práv a povinností podle tohoto zákona souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh nechat zastoupit jinou osobou. Tato osoba musí splňovat požadavek nepodjatosti podle § 74 odst. 7 a nesmí se účastnit příslušného zadávacího řízení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení osobě zastupující zadavatele podle odstavce 1 nesmí být uděleno zmocnění k zadání veřejné zakázky, vyloučení dodavatele z účasti v řízení, zrušení řízení, rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího návrhu, zrušení soutěže o návrh či rozhodnutí o způsobu vyřízení námitek. Podle odst. 3 ustanovením odstavce 1 není dotčena odpovědnost zadavatele za dodržování tohoto zákona.

Při řešení otázky, zda se administrátor veřejné zakázky (žalovaná) podílel na vzniku škody, je nutno se zabývat smluvním vztahem účastníků. Bylo prokázáno, že dne 24. 2. 2011 uzavřeli účastníci Rámcovou příkazní smlouvu, kde se žalovaná zavázala pro žalobce provést na jeho účet administraci veřejné zakázky na výběr zhotovitele stavby v otevřeném podlimitním řízení dle zákona o veřejných zakázkách s názvem "Revitalizace náměstí 5. května v Čelákovicích", provedení investičního dozoru v rozsahu a za podmínek dle této smlouvy a prováděcích smluv, které stanoví doplňující podmínky a v čl. II 1) se zavázala poskytovat plnění v zájmu žalobce a s veškerou odbornou péčí v souladu s jeho pokyny a s právními předpisy vztahujícími se k poskytovanému plnění a rovněž uhradit škodu, která žalobci vznikne neposkytnutím dotace, či její části, vznikla-li by vinou žalované (čl. IV. 7)). Prováděcí příkazní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako mandantem a žalovanou jako mandatářem 19. 5. 2011 a jejím předmětem byla organizace zadávacího řízení na výběr zhotovitele stavby v rámci uvedeného projektu a poradenská a organizační činnost při výběru Koordinátora BOZP a při výběru subjektu zajišťujícího Záchranný archeologický výzkum včetně zastupování mandanta a zabezpečení dalších činností spojených se zadávacím řízením na uvedený projekt, a to mimo jiné i činnost spojená s vyhodnocením nabídek včetně organizačního zajištění vlastního aktu otevírání obálek s nabídkami uchazečů, zpracování protokolu o otevírání obálek s nabídkami, posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek, rozboru nabídek z hlediska hodnotících kritérií, organizačního zajištění průběhu hodnocení nabídek, zabezpečení hodnotících tabulek pro jednotlivá hodnotící kritéria a členy hodnotící komise, zpracování protokolu o jednání komise a vypracování zprávy o posouzení a hodnocení nabídek a další činnosti spojené s ukončením zadávacího řízení včetně zpracování podkladů pro rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. V bodu 2.1 smlouvy bylo sjednáno, že mandatář je povinen při plnění smlouvy postupovat s odbornou péčí v zájmu mandanta dle platných ustanovení zákona a v bodu 6.1, že v případě, že mandatář poruší své povinnosti, je povinen mandantovi uhradit škodu, která mu vznikne neposkytnutím dotace, či její části, vznikla-li prokazatelně vinou mandatáře. Prokázáno pak bylo i to, že jedním z členů hodnotící komise byla zástupkyně žalované jako administrátora zakázky.

Jak vyplývá ze smluvních ujednání, bylo povinností žalované mimo jiné i posouzení nabídek z hlediska splnění požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách. Jestliže jednou ze zadávacích podmínek byla hodnota veřejné zakázky jako hodnota maximální a nepřekročitelná, bylo její povinností upozornit členy hodnotící komise na to, že některé nabídky tuto hodnotu převyšují a současně i na nutný zákonný postup upravený v § 76 odst. 1 ZVZ takové nabídky vyřadit. Jestliže žalovaná (její zástupkyně v hodnotící komisi, jež navíc jednání komise řídila) členy hodnotící komise zejména na nutný zákonný postup vyřazení takových nabídek neupozornila (v důsledku postupu nalézacích soudů, které nepovažovaly za potřebné provést navržené důkazy svědeckými výpověďmi členů hodnotící komise, vychází dovolací soud ohledně této skutečnosti z tvrzení žalobkyně, jež však nebylo žalovanou zpochybňováno), porušila tím svou smluvní povinnost. Účelem a smyslem uzavření příkazní smlouvy mezi účastníky byla pomoc zadavateli (žalobci) při pro laika složitém zadávacím řízení tak, aby byly splněny všechny zákonné požadavky a v souladu s nimi dosaženo cíle, tedy výběru nejvhodnějšího zhotovitele stavby. Na tuto pomoc žalobce oprávněně spoléhal, a jestliže jej žalovaná neupozornila nejen na nesplnění hodnotícího kritéria, ale především na nezbytnost zákonného postupu (vyřazení nevyhovujících nabídek), respektive sama nedodržela tento postup a nabídky nevyřadila, porušila svou smluvní povinnost.

Zbývá posoudit, zda škoda vzniklá zadavateli krácením dotace z důvodu porušení zákona o veřejných zakázkách spočívající v nevyřazení nabídek, které neodpovídaly zadávacím podmínkám (§ 76 odst. 1 ZVZ), může být v příčinné souvislosti s porušením příkazní smlouvy uzavřené mezi administrátorem a zadavatelem.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že neposkytnutí dotace v plné výši (korekce o 10 %) bylo důsledkem jednání žalobce jako zadavatele veřejné zakázky při výběru vítězného uchazeče, neboť tento výběr je ve výlučné pravomoci zadavatele a nelze jej smluvně převést na jinou osobu. Dovodil tedy nedostatek příčinné souvislosti mezi krácením dotace žalobci a jednáním žalované.

Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 1025, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514).

O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 nebo ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, Soubor C 8673).

Nalézací soudy pochybily v tom, že nesprávně stanovily skutkové okolnosti, mezi nimiž měla být existence vztahu příčiny a následku zjišťována. Příčinou vzniku tvrzené škody (krácení dotace) bylo pochybení spočívající v tom, že hodnotící komise nepostupovala podle § 76 odst. 1 ZVZ a nabídky, které nesplnily požadavky zadavatele v zadávacích podmínkách, tedy překročily maximální hodnotu zakázky, nevyřadila (jak zcela jasně plyne z rozhodnutí Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy ze dne 17. 7. 2013, č. j. RRSC/938/213), a nikoli ve výběru nabídky, která zadávací podmínky nesplňovala. Úřad totiž akceptoval vysvětlení, že maximální hodnota v zadávací dokumentaci (42 253 300 Kč) byla zamýšlena jako hodnota bez DPH (k označení částky včetně DPH došlo pouze v důsledku písařské chyby) a nabídková cena vybraného uchazeče (40 669 267 Kč bez DPH) tak byla nižší. Avšak ostatní nabídky obsahovaly nabídkovou cenu vyšší, a proto měly být vyřazeny, což se nestalo.

Jestliže administrátor, jehož smluvní povinností bylo poskytovat plnění v zájmu zadavatele s veškerou odbornou péčí v souladu s jeho pokyny i právními předpisy, a to konkrétně i posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek a rozboru nabídek z hlediska hodnotících kritérií, tuto povinnost nesplnil, a zadání neodpovídající nabídky tak nebyly vyřazeny, bylo nesplnění povinnosti administrátorem podstatnou příčinou, v důsledku níž vznikl škodný následek. Bez této příčiny by škoda nevznikla, neboť hodnotící komise by po upozornění na zákonnou nutnost vyřadit nabídky neodpovídající zadání s největší pravděpodobností vyřadila.

Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák., neboť zadavateli vznikla škoda v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti administrátora. Na tom nic nemění skutečnost, že odpovědnost za dodržování zákona o veřejných zakázkách nese zadavatel i v případě, když se nechá při výkonu práv a povinností při zadávacím řízení zastoupit jinou osobou (§ 151 odst. 1 a 3 ZVZ). I když má veřejnoprávní odpovědnost za porušení zákona o veřejných zakázkách, jejímž důsledkem je uložení sankce státním orgánem, vždy zadavatel, odpovídá, v případě, že se pochybení dopustil administrátor a porušil tím smlouvu uzavřenou se zadavatelem, zadavateli za škodu na základě soukromoprávního (smluvního) závazku právě on. K obdobnému závěru dospěl i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 18. 2. 2016, č. j. 30 Af 10/2014-65, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 4 As 68/2016-48, ústavní stížnost proti tomuto rozsudku podaná byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2772/16. Soukromoprávní odpovědnost za pochybení poradenské společnosti při zadávacím řízení je dána tím spíš, je-li v příkazní smlouvě zakotven její závazek nahradit škodu vzniklou krácením dotace vzniklou jejím zaviněním, jak je tomu i v projednávané věci (čl. IV. odst. 7) Rámcové příkazní smlouvy a bod 6.1 Prováděcí příkazní smlouvy).

Sluší se dodat, že byť bylo porušení smlouvy žalovanou podstatnou příčinou vzniku škody, nemusí se v daném případě, kdy nedodržení zadávacích podmínek v podobě maximální a nepřekročitelné hodnoty zakázky bylo zjevné, jednat o příčinu jedinou a tedy ani o výlučnou odpovědnost žalované. Pro posouzení, zda byla škoda způsobena také zaviněním poškozeného (§ 441 obč. zák.) například tím, že ostatní členové hodnotící komise (kromě zástupkyně žalované) nevěnovali limitní hodnotě zakázky dostatečnou pozornost, však nemá dovolací soud dostatečné skutkové podklady v důsledku absence provedení důkazů, jež strany navrhovaly.

Lze uzavřít, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení je naplněn, a proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.), v němž se bude věnovat otázce míry spoluzavinění žalobce na vzniku škody a ve věci poté rozhodne.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů vzniklých účastníkům v průběhu řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů