// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 13.01.2020

Existence a vztah dvou možných příčin vzniku škody dle § 421a obč. zák.

Jestliže bylo prokázáno, že škodlivý následek lege artis provedeného zákroku musel být způsoben jednou ze dvou možných příčin podřaditelných pod ustanovení § 421a obč. zák. (působením katétru na cévní stěnu nebo vedlejšími účinky katétrem podaného léku) nebo oběma v přesně nezjištěném poměru, a současně bylo prokázáno, že poškození zdraví nemá jinou příčinu, pak je třeba žalovanou nemocnici shledat odpovědnou za poškození zdraví podle § 421a obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 407/2019, ze dne 10. 10. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 421a obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, č. j. 21 C 336/2013-361, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení bolestného 5.000.000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění 20.000.000 Kč a náhrady vynaložených nákladů léčení 5.000.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně tvrdila, že dne 12. 11. 2010 došlo k nevratnému poškození jejího zdraví při podání cytostatik na pracovišti žalované v rámci léčby tumoru jejího oka. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že u žalované byl diagnostikován unilaterální retinoblastom stupně C levého oka. Léčba byla prováděna intraarteriální aplikací léku Melphalan, tj. pomocí katétru zavedeného do cévy. První aplikace léku Melphalan dne 21. 10. 2010 proběhla bez komplikací, při druhé aplikaci dne 12. 11. 2010 došlo u žalobkyně ke spasmu arterie carotis interna, k zástavě průtoku krve tepnou, hypotensi a bradykardii. Ve dnech 16. 11. 2010 a 29. 11. 2010 došlo u žalobkyně k dalším ischemickým mozkovým cévním příhodám, jejichž následkem je žalobkyně stižena lehkou centrální pravostrannou hemiparézou a centrální parézou n. VII vpravo. Znaleckými posudky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultní nemocnice Olomouc a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze měl obvodní soud prokázáno, že terapeutický postup žalované při ošetření žalobkyně byl lege artis (tedy byl proveden odborně správným způsobem, odpovídajícím nejvyššímu dosaženému vědeckému poznání), přesto při něm došlo ke shora uvedeným cévním spasmům a v jejich důsledku k trvalému postižení centrálního nervového systému. Následky, kterými žalobkyně trpí, jsou vysoce pravděpodobně v příčinné souvislosti s předmětným výkonem. Znalci se však shodli, že nelze s určitostí stanovit, zda cévní mozkové příhody byly vyvolány podaným lékem Melphalanem, manipulací katétrem, jímž byl lék podáván, věkem žalobkyně nebo dispozicemi jejích cév. Obvodní soud takto zjištěný skutkový stav s ohledem na dobu vzniku škody posuzoval za použití § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) podle § 420 odst. 1 a § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalovanou vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku s odkazem na § 106 obč. zák. shledal nedůvodnou, neboť vyšel ze zjištění znalců, že zdravotní stav žalobkyně se ustálil nejdříve za rok po poslední prodělané cévní mozkové příhodě. Žaloba byla podána dne 10. 11. 2013, tedy před uplynutím dvouleté subjektivní i tříleté objektivní promlčecí doby. Obvodní soud neshledal prokázaným, že by při léčebném zákroku došlo k jakémukoli porušení právní povinnosti žalované, proto nároku nebylo možno vyhovět podle § 420 obč. zák. Protože nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi ischemickými mozkovými cévními příhodami žalobkyně a povahou věci (léku Melphalan) nebo přístroje (katétru), užitého žalovanou při zákroku, nepřichází v úvahu ani odpovědnost žalované podle § 421a obč. zák. Obvodní soud v tomto směru vycházel ze závěrů znalců, podle nichž lék Melphalan vzácně může cévní spasmy vyvolat, katétr nemá vlastnost, která by sama o sobě mohla způsobit ischemickou mozkovou příhodu pacienta, nicméně cévní spasmy mohly být vyvolány podrážděním cév při manipulaci katétrem v cévním řečišti. Odpovědnost za škodu podle § 421a obč. zák. je velmi přísnou odpovědností objektivní, proto je nezbytné, aby příčinná souvislost mezi povahou věci (léku nebo přístroje) byla prokázána s jistotou. Nestačí tedy jen možnost, že škoda mohla být vyvolána mezi jinými příčinami i vedlejším, ojediněle se vyskytujícím, účinkem užitého léku. Protože příčinná souvislost nebyla provedeným dokazováním postavena najisto, obvodní soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 30 Co 397/2017-444, potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Neshledal důvodnými odvolací námitky žalobkyně proti posouzení příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví žalobkyně a aplikací léku Melphalan. Odvolací soud doplnil dokazování výpověďmi lékařů, pověřených obhájením závěrů znaleckých posudků Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultní nemocnice Olomouc a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jakož i doplňkem znaleckého posudku Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultní nemocnice Olomouc. Z nich vyplynulo, že lék Melphalan může způsobit lokální podráždění cévního systému, tedy i vazospasmus (a to i po ukončení zákroku), že reakcí na zavedení katétru do cévy může být zejména u mladších jedinců také vazospasmus, přičemž nelze stanovit, zda zdravotní postižení žalobkyně bylo vyvoláno účinkem léku Melphalan nebo provedenou katetrizací, tj. působením katétru na cévní stěnu, které podle znaleckého posudku není projevem vlastnosti či povahy katétru. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud shledal správným skutkový závěr obvodního soudu, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poškozením zdraví žalobkyně a povahou léku Melphalan či povahou použitého katétru při podání léku. Nebyly tedy splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle § 421a obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně. Nesouhlasila s názorem, že neprokázala příčinnou souvislost mezi vznikem škody na zdraví a zvláštní vlastností léku Melphalan. Podle žalobkyně odvolací soud nesprávně hodnotil výpovědi lékařů, kteří posudky obhajovali, jakož i závěry obsažené v samotných posudcích. Zpracovatel posudku prof. MUDr. M. K., Ph.D. při jednání odvolacího soudu výslovně uvedl, že nic jiného nebylo způsobilé vyvolat po ukončení zákroku u žalobkyně vazospasmy, než Melphalan. Odvolací soud se ve svých závěrech odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodlivý následek nevznikl, přičemž nemusí jít o příčinu jedinou, ale stačí, že může jít o jednu z příčin, které se na vzniku škodlivého následku podílejí, a to příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Takovou příčinou bylo právě působení zmíněného léku. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Žalovaná ani vedlejší účastnice na straně žalované se k dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné pro posouzení otázky existence a vztahu dvou možných příčin vzniku škody dle § 421a obč. zák., která za tohoto skutkového stavu dosud nebyla řešena. Dovolání je důvodné.

Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).

Napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že přicházejí-li v úvahu dvě možné příčiny vzniku škody způsobené povahou přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při plnění závazku použito, avšak nelze s jistotou stanovit, která z příčin škodu způsobila, nebyla příčinná souvislost mezi léčebným postupem žalované při poskytování zdravotní péče a poškozením zdraví žalobkyně podle § 421a obč. zák. prokázána.

Ustanovení § 421a obč. zák. upravuje zvláštní případ objektivní odpovědnosti, kdy ten, kdo plní závazek (poskytuje určitou službu), se nemůže odpovědnosti zprostit na základě žádného liberačního důvodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2793/2017). Zákonnými předpoklady jsou zde vznik škody, její původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při plnění závazku použito, a příčinná souvislost mezi nimi. Přístrojem nebo jinou věcí je jakýkoli hmotný předmět, jehož bylo při plnění závazku použito. Tedy i lék nebo katétr, jímž je lék podán. Okolnostmi, jež mají původ v povaze věci, se - kromě vady či chybějící vlastnosti - rozumí její typické vlastnosti a účinky, jimiž se věc (přístroj, přípravek) projevuje, tedy účinky samotné její povahy. Odpovědnost je pak dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena těmi okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy věci použité při poskytnutí služby, tedy v případě, že tato věc, byť správně použitá, právě svou povahou zapříčinila vznik škody. Závěr, že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze věci použité při zákroku, nelze učinit, byla-li škoda způsobena okolností, jež má jiný původ, než jsou samotné účinky věci použité při zákroku; vedl-li např. k poškození zdraví chybně provedený zákrok, nelze toto ustanovení aplikovat [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod C 2992, ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005, Soubor C 4634, a ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 118/2006, Soubor C 5794]. Odpovědnost podle § 421a obč. zák. se tedy odvíjí od nepříznivého působení věcí (přístrojů, nástrojů, léčiv apod.), jichž bylo použito při plnění závazku (zde při poskytování zdravotní péče), nikoliv od způsobu jejich použití. Naplnění podmínky této kvalifikované okolnosti je třeba posuzovat právě ve vztahu k bezprostřednímu působení použité věci, resp. jejích specifických vlastností, na organismus pacienta. Způsob vedení zákroku není okolností mající původ v povaze přístroje či jiné věci, jež byla při zdravotnické službě použita (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009, Soubor C 11121). Nelze tedy sice od sebe oddělovat působení typických vlastností operačního nástroje a metodu (způsob) jeho použití při operačním výkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nicméně samotný způsob použití nástroje, tj. pouhý technologický postup, nevede k odpovědnosti podle § 421a obč. zák., jestliže se na výsledném škodlivém účinku neprojevila sama o sobě povaha předmětu, vyplývající z jeho charakteristických vlastností, nýbrž především metoda a způsob jeho aplikace, případně též povaha samotného výkonu. Lze proto uzavřít, že u odpovědnosti podle § 421a obč. zák. se předpokládá, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví je při zákroku vlastnost konkrétní věci (přístroje či nástroje), která při použití ke svému účelu je způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a také jej způsobila. Soudní praxe shledala takové charakteristické vlastnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta např. v konstrukci operačního přístroje, jeho ostrosti (srov. již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2046/2007) či vlastnosti materiálu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, Soubor C 4646). Naopak tam, kde byla újma vyvolána způsobem použití věci či jinými okolnostmi, aniž by šlo o účinek plynoucí ze samotné povahy či vlastností věci, jež byla při zdravotnické službě použita, se režim § 421a obč. zák. neuplatní (z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. zejména usnesení ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 797/2011, Soubor C 13336, či rozsudek ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 118/2006, Soubor C 5794).

Je nezbytné, aby soud důsledně odlišil odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu. Jestliže soud mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, dopustí se pochybení, jež může vést k nesprávnému právnímu posouzení věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, Soubor C 15605). Výklad pojmu „okolnosti, které mají původ v povaze použité věci“ je otázkou právní. Odvolací soud nesprávně převzal závěr prof. MUDr. Martina Köchera, Ph.D., navíc odůvodněný tím, že byl použit správný katétr, což není definiční znak vlastnosti použité věci. Odbornou otázkou bylo, zda byl použit katétr k danému výkonu určený, zda byl použit správným způsobem a zda i za těchto okolností může katétr způsobit podráždění cévní stěny a její spasmus. Za situace, kdy znalci na tyto otázky odpověděli kladně, lze učinit právní závěr, že povaha použité věci (katétru) mohla být příčinou újmy. Odvolací soud odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2458/2013, v němž nebyla shledána odpovědnost v případě perforace srdce, která nastala v souvislosti s použitím katétru při operačním zákroku. Tento závěr byl však přijat za zcela odlišného skutkového stavu, neboť ruptura srdečního svalu nebyla při správném použití katétru jeho možným či předpokládaným výsledkem (tím byla nekróza srdeční tkáně, k jejímuž vytvoření byl katétr použit).

V daném případě dle názoru znalců jako příčiny škody přicházejí v úvahu vedlejší účinky léku a působení katétru zavedeného do cévy, který jako cizí předmět v cévním řečišti je způsobilý i při správném použití podráždit cévní stěnu a vyvolat cévní spasmy. Soudy obou stupňů se shodly ve skutkovém závěru, že poškození zdraví žalobkyně prokazatelně vzniklo jako důsledek zákroku provedeného dne 12. 11. 2010 a že postup žalobkyně při tomto zákroku byl lege artis, žádné pochybení lékařů při použití léku a při jeho aplikaci, tedy ani při manipulaci katétrem v těle žalobkyně nebylo prokázáno. Za jediné dvě možné příčiny škodlivého následku byly označeny vedlejší účinky léku Melphalan a podráždění cévní stěny katétrem při podání léku správně provedenou katetrizací, přičemž znalci konstatovali, že nelze stanovit, která z těchto dvou příčin, a pokud obě, pak v jakém konkrétním poměru se na poškození zdraví žalobkyně podílely. Odvolací soud na tomto skutkovém podkladu uzavřel, že žalované nelze přičíst odpovědnost dle § 421a obč. zák. za škodlivý následek léčebného zákroku.

Tento právní závěr dovolací soud nesdílí. Jestliže bylo prokázáno, že škodlivý následek lege artis provedeného zákroku musel být způsoben jednou ze dvou možných příčin podřaditelných pod ustanovení § 421a obč. zák. (působením katétru na cévní stěnu nebo vedlejšími účinky katétrem podaného léku) nebo oběma v přesně nezjištěném poměru, a současně bylo prokázáno, že poškození zdraví nemá jinou příčinu, pak je třeba žalovanou shledat odpovědnou za poškození zdraví žalobkyně podle § 421a obč. zák. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud již dříve při posuzování odpovědnosti za škodu dle § 420 obč. zák. Uzavřel, že není-li pochyb o tom, že v postupu operatéra došlo k pochybení, jež bylo příčinou poškození zdraví žalobkyně, nelze závěr o splnění předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 odst. 1, 3 obč. zák. úspěšně zpochybnit tím, že znalci nebyli schopni jednoznačně určit mechanismus, jakým došlo k poškození zvratného nervu (zda přetětím, zhmožděním háky či vadným podvázáním apod., viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, Soubor C 10428).

Dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout, neboť soudy obou stupňů se s ohledem na svůj právní závěr o neprokázání příčinné souvislosti mezi povahou věci a vznikem škody nezabývaly existencí a výší jednotlivých uplatněných nároků. Dovolací soud proto podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí též pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil také rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.). Obvodní soud se bude v dalším průběhu řízení zabývat existencí a výší všech žalobkyní uplatněných nároků. O náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů