// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 22.05.2019

Žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

Soudní praxe se ustálila v názoru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce. Uvedený právní názor je odůvodněn tím, že byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace.

Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, ze dne 19. 2. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 2290 o. z.

Kategorie: nájem bytu; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobci se domáhali určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“ a „Byt“), kterou jim dala žalovaná (pronajímatelka) dopisem ze dne 12. 4. 2016 a odůvodnila tím, že byt potřebuje pro svou matku. Žalobci považovali Výpověď za neoprávněnou, neboť žalovaná může pro bydlení své matky využít jiné volné byty v domě.

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 8. 2017, č. j. 19 C 222/2016-163, zamítl žalobu, aby soud určil, že „je neplatná výpověď ze dne 12. 4. 2016, kterou jim dala žalovaná, z nájmu bytu druhé kategorie 1+1 a příslušenství o celkové výměře 75,76 m2, nalézající se v podkroví bytového domu v XY v ulici XY" (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, č. j. 69 Co 575/2017-223, rozsudek soudu prvního stupně změnil a určil, že je neoprávněná „výpověď ze dne 12. 4. 2016 z nájmu bytu druhé kategorie 1+1 a příslušenství o celkové výměře 75,76 m2, nalézajícího se v podkroví bytového domu v XY v ulici XY, kterou dala žalovaná žalobcům a), b),“ (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně (výrok II) i o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, že dne 6. 8. 1990 žalobci a právní předchůdce žalobkyně Provozovna bytového hospodářství Olomouc uzavřeli dohodu o užívání bytu, jejímž předmětem je byt druhé kategorie o velikosti 1+1 v podkroví domu v XY, ulice XY (v současné době XY), č. or. XY. Dopisem ze dne 12. 4. 2016 dala žalovaná, která se stala vlastnicí domu, žalobcům výpověď z nájmu Bytu z důvodu, že Byt potřebuje pro užívání své matky. Výpověď byla doručena žalobkyni a) dne 21. 5. 2016 a žalobci podali proti Výpovědi námitky.

Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobci jsou společní nájemci bytu, jehož pronajímatelkou je žalovaná, která nabytím vlastnictví k domu, vstoupila do práv a povinností pronajímatele. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že Výpověď je neoprávněná, neboť nebyla doručena oběma manželům, ale pouze žalobkyni a).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 o. s. ř. Především namítala, že při posuzování aktivní věcné legitimace žalobců se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5029/2016), když nezamítl žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace, ačkoli v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu žalobci již nebyli nájemci bytu. Jejich nájemní poměr skončil výpovědí z nájmu ze dne 12. 11. 2016, jejíž oprávněnost byla posuzována v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 25 C 16/2017. V uvedeném řízení byla soudem prvního stupně žaloba žalobců o neoprávněnost výpovědi zamítnuta a rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 69 Co 376/2017. Podáním ze dne 26. 5. 2018 tuto skutečnost odvolacímu soudu sdělila, odvolací soud k ní však nepřihlédl, byť se jednalo o skutečnost soudu známou z jeho činnosti v rozporu s § 121 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

Žalobci ve vyjádření k dovolání vyvraceli správnost použitých dovolacích námitek a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání žalovaných projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).

Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soudní praxe se ustálila v názoru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017). Uvedený právní názor je odůvodněn tím, že byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace. Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení.

Jestliže se tedy odvolací soud v projednávané věci nezabýval tím, zda společný nájem žalobců ke dni jeho rozhodnutí (§ 154, § 211 o. s. ř.) nezanikl z jiného důvodu (výpovědí z nájmu ze dne 12. 11. 2016), ačkoli žalovaná tuto skutečnost uplatnila, a bez dalšího dovodil, že žalobci jsou společnými nájemci bytu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.

S ohledem na obsah dovolacích námitek dovolací soud pro úplnost dodává, že skutečnosti úředně známé ve smyslu § 121 o. s. ř. jsou takové skutečnosti, ohledně nichž získal soud poznatky svou vlastní úřední činností; taková skutečnost musí být známá z téže úřední činnosti všech rozhodujících soudců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008). Rozhodoval-li o neoprávněnosti výpovědi z nájmu ze dne 12. 11. 2016 v řízení sp. zn. 69 Co 376/2017 senát 69 Co Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci v jiném složení soudců (jak tvrdí dovolatelka), postup podle § 121 o. s. ř. není namístě.

Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů