// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 21.05.2026
Zpeněžení majetkové podstaty zástupcem insolvenčního správce
I. Při zpeněžování majetku z majetkové podstaty není vyloučeno, aby byl insolvenční správce zastoupen. O nezastupitelné procesní úkony nebo o nezastupitelná právní jednání insolvenčního správce jde zásadně jen tehdy, jestliže tak určuje pro daný procesní úkon nebo pro dané právní jednání insolvenční zákon. Typově se tak děje tehdy, jestliže insolvenční zákon zdůrazňuje „nezbytnost“ účasti insolvenčního správce při daném procesním úkonu nebo při daném právním jednání. V těch případech, v nichž se „nezastupitelnost“ při procesních úkonech a právních jednáních, o nichž se předpokládá, že je insolvenční správce bude činit zásadně osobně, nepodává z insolvenčního zákona, nebude takové zastoupení odporovat povaze insolvenční správy majetku, půjde-li o zastoupení při jednotlivém procesním úkonu nebo při jednotlivém právním jednání a bude-li zástupce (zmocněnec) insolvenčním správcem pečlivě vybrán a vybaven dostatečnými pokyny.
II. O zpeněžení v režimu insolvenčního zákona prodejem majetku mimo dražbu podle § 286 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona zásadně jde (může jít) jen v případě, že zpeněžení provádí (osobně) insolvenční správce, popřípadě jeho zástupce, který k tomu byl zmocněn.
III. Vystupuje-li převodce jako ten, koho ke zcizení věci opravňuje právní jednání osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, ač mu takové oprávnění ve skutečnosti uděleno nebylo, nelze tento nedostatek zhojit podle § 1109 o. z., ale jen za přísnějších podmínek § 444 o. z. per analogiam. Za splnění podmínek § 444 odst. 1 o. z. by kupní smlouva zavazovala insolvenčního správce, který by se nemohl dovolat nedostatku zmocnění; v takovém případě by šlo o insolvenční zpeněžování prodejem mimo dražbu, neboť insolvenčnímu správci by se přičítalo překročení zmocnění převodce.
Nešlo-li o insolvenční zpeněžení, tedy nešlo-li o případ podle § 444 o. z., ale nabyvatel uzavřel kupní smlouvu s osobou, které byly movité věci insolvenčním správcem svěřeny, lze uvažovat o nabytí vlastnického práva od neoprávněného za splnění podmínek § 1109 písm. c) o. z. Pro případnou aplikaci § 1109 písm. c) o. z. je nepodstatné, že namísto vlastníka movité věci (dlužníka) svěřil movité věci této osobě insolvenční správce jako osoba s plným dispozičním oprávněním k majetkové podstatě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3260/2023, ze dne 25. 3. 2026
Spisová značka: 29 Cdo 3260/2023 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.3260.2023.1
Dotčené předpisy:
§ 444 odst. 1 o. z.
§ 1109 písm. c) o. z.
§ 217 odst. 1 IZ
§ 218 odst. 1 IZ
§ 225 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 27. května 2021, č. j. 7 C 19/2020-233, Okresní soud ve Svitavách zamítl žalobu, kterou se žalobce (1. správcovská a konkurzní v. o. s.) domáhal po žalovaném (AGROTECHNIKA s. r. o.) vydání (ve výroku blíže specifikovaného) vertikálního obráběcího centra, CNC brusky a měřícího přístroje (dále též jen souhrnně „movité věci“) [bod I. výroku] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 1099, § 1109 a § 1111 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení § 205 odst. 1, § 217 odst. 1, § 246 odst. 1 a § 225 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že žalovaný se stal vlastníkem movitých věcí, neboť je nabyl od neoprávněného podle § 1109 písm. c/ o. z., případně nabyl vlastnické právo k obráběcímu centru a brusce vydržením.
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. května 2023, č. j. 27 Co 218/2021-336, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen vydat žalobci movité věci a nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně (první výrok), dále rozhodl o soudním poplatku a o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
4. Jde o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když rozsudek ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 27 Co 218/2021-268, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok), zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. října 2022, sp. zn. 22 Cdo 870/2022, pro nepřezkoumatelnost.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 991, § 992 odst. 2, § 993, § 1089, § 1090 odst. 1 a § 1109 písm. c/ o. z. a z ustanovení § 289 odst. 3 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – dospěl po (opětovném) přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k následujícím závěrům.
6. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka (Davsch s. r. o.), na jehož majetek se vede insolvenční řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 INS 3865/2016, pojal do soupisu majetkové podstaty (mimo jiné) i movité věci a uzavřel se společností CEGA s. r. o. (dále jen „společnost C“) smlouvu o zprostředkování prodeje movitých a nemovitých věcí a organizaci elektronické aukce, podle níž se společnost C (mimo jiné) zavázala zprostředkovat pro žalobce prodej movitých věcí, přičemž kupní smlouvu měl se zájemci o koupi uzavřít žalobce. Společnost C, respektive jednatel této společnosti P. J. (dále jen „P. J.“) prostřednictvím společnosti REAL7 s. r. o. (dále jen „společnost R“) uzavřel se žalovaným kupní smlouvu ohledně movitých věcí se sjednanou kupní cenou 2 450 250 Kč. Kupní cenu žalovaný uhradil společnosti R a movité věci převzal od P. J.
7. Žalovaný měl nabýt vlastnické právo k movitým věcem od žalobce v rámci zpeněžování majetkové podstaty dlužníka; správně se tak mělo stát formou písemné kupní smlouvy schválené věřitelským výborem a předložené insolvenčnímu soudu. Pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného podle § 1109 písm. c/ o. z. se vyžaduje „řádný titul“, který je „obsahem i formou bezvadný“; žalovaný takovým titulem „nedisponuje“, protože podle svých tvrzení uzavřel kupní smlouvu konkludentně či ústně. Případná dobrá víra žalovaného při uzavírání kupní smlouvy je v tomto směru nevýznamná. S ohledem na okolnosti případu nemohl žalovaný vlastnické právo k movitým věcem ani vydržet.
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to (poměřováno jeho obsahem) proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku o věci samé. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Konkrétně dovolatel formuluje otázky, zda lze v insolvenčním řízení zpeněžit movité věci na základě kupní smlouvy uzavřené ústně či konkludentně a zda se právní režim uzavření kupní smlouvy řídí v poměrech projednávané věci insolvenčním zákonem, nebo občanským zákoníkem.
10. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že z § 289 insolvenčního zákona jednoznačně nevyplývá povinná písemná forma kupní smlouvy při prodeji mimo dražbu, a vytýká odvolacímu soudu, že svůj opačný právní závěr nijak neodůvodnil. V tomto směru má za to, že disponuje řádným nabývacím titulem, neboť společnosti C, za níž jednal P. J., byly movité věci svěřeny a společnost C zajišťovala transparentní prodej prostřednictvím elektronické aukce; odkazuje též na skutečnost, že žalobce v areálu dlužníka, kde byly movité věci umístěny, představil P. J. jako osobu, která „má na starosti“ jejich prodej. Žalovaný jednal s P. J. jako se zástupcem žalobce a jednatelem společnosti C, kupní smlouvu tak uzavřel „přímo se žalobcem“ nebo se společností C jako se zprostředkovatelem prodeje; na tom nic nemění okolnost, že na základě vystavených faktur zaplatil kupní cenu společnosti R.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dále dovolatel namítá, že v soupisu majetkové podstaty ze dne 20. července 2016 nebyly movité věci řádně označeny a identifikovány; žalobce „doplnil a upřesnil“ soupis majetkové podstaty až dne 27. ledna 2020. Za nesprávný považuje dovolatel i závěr o nemožnosti vydržení movitých věcí, neboť byl nepřetržitě tři roky v dobré víře, že je jejich vlastníkem.
12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
13. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o věc dovolacím soudem dosud neřešenou.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy:
[1] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. dubna 2016, č. j. KSPA 44 INS 3865/2016-A-8, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a ustanovil žalobce jeho insolvenčním správcem (bod III. výroku).
[2] Žalobce pojal do soupisu majetkové podstaty ze dne 19. července 2017 (B-3) movité věci tak, že uvedl v části bodu B/ Movité věci pod položkou 3: „vizuální systém“, pod položkou 7: „Haas obr. centrum“ a pod položkou 8: „CNC bruska“.
[3] Žalobce uzavřel se společností C smlouvu č. 21/2016 o zprostředkování prodeje movitých a nemovitých věcí a organizaci elektronické aukce, v níž se strany dohodly, že společnost C bude pro žalobce vyvíjet činnost vedoucí k dosažení prodeje zadaného předmětu za provizi a za podmínek uvedených ve smlouvě. Společnost C měla zajistit elektronickou aukci a provést nabídku svěřených předmětů v inzerci.
[4] Společnost R vystavila:
- dne 2. února 2017 na podkladě závazné nabídky ze dne 5. ledna 2017 fakturu č. 2017002 ohledně dodávky „Haas obr. centra“ na částku 556 600 Kč, kterou žalovaný zaplatil téhož dne,
- dne 3. února 2017 na podkladě závazné nabídky ze dne 4. ledna 2017 fakturu č. 2017003 ohledně dodávky „CNC brusky“ na částku 1 833 150 Kč, kterou žalovaný zaplatil ve dnech 6. až 8. února 2017,
- dne 3. února 2017 fakturu č. 2017004 ohledně dodávky „vizuálního systému“ ve výši 60 500 Kč, kterou žalovaný zaplatil dne 6. února 2017.
[5] Žalobce v „upřesnění“ soupisu majetkové podstaty ze dne 7. ledna 2020 (B-40), uvedl v části II. Movitý majetek pod položkou 3: „vizuální systém; Měřící přístroj PWB TOOL MASTER se zobrazovací jednotkou EPRO“, pod položkou 7: „Haas obr. centrum; Vertikální obráběcí centrum HAAS VF3“ a pod položkou 8: „CNC bruska; Bruska na nástroje Schneeberger GEMINI GHP s řízením FANUC“; jako důvod soupisu žalobce uvedl „majetek dlužníka“ s dnem zápisu 19. července 2016.
16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského zákoníku a insolvenčního zákona:
§ 444 (občanského zákoníku)
(1) Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.
(…)
§ 1109 (občanského zákoníku)
Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo
(…)
c/ za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,
(…)
§ 217 (insolvenčního zákona)
(1) Soupis majetkové podstaty (dále jen „soupis“) je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.
(…)
§ 218 (insolvenčního zákona)
(1) Majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde překážka dočasné povahy bránící řádné identifikaci sepisovaného majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně po jejím odpadnutí.
(…)
§ 225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.
17. V citované podobě jsou ustanovení občanského zákoníku účinná již od 1. ledna 2014 a později nedoznala změn. Ustanovení insolvenčního zákona jsou citována v rozhodném znění do 31. května 2019 [s přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (26. dubna 2016) a článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.], později však rovněž nedoznala změn.
18. V takto ustaveném skutkovém a právním rámci Nejvyšší soud činí následující závěry:
19. Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž řádné zpeněžování majetkové podstaty náleží mezi jeho základní povinnosti [srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněného pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)]. Majetek zapsaný v majetkové podstatě lze zpeněžit pouze některým ze způsobů uvedených v § 286 insolvenčního zákona (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, uveřejněného pod číslem 35/2023 Sb. rozh. obč. Požadavek na zpeněžování majetku prodejem mimo dražbu (§ 286 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) s odbornou péčí výslovně vyplývá z § 5 písm. a/ insolvenčního zákona, podle něhož musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. 29 Cdo 380/2020).
20. Pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení (jak jsou obsaženy v ustanovení § 286 odst. 1 insolvenčního zákona) insolvenčním správcem sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněný pod číslem 16/2018 Sb. rozh. obč.).
21. Při zpeněžování majetku z majetkové podstaty není vyloučeno, aby byl insolvenční správce zastoupen. O nezastupitelné procesní úkony nebo o nezastupitelná právní jednání insolvenčního správce jde zásadně jen tehdy, jestliže tak určuje pro daný procesní úkon nebo pro dané právní jednání insolvenční zákon. Typově se tak děje tehdy, jestliže insolvenční zákon zdůrazňuje „nezbytnost“ účasti insolvenčního správce při daném procesním úkonu nebo při daném právním jednání. V těch případech, v nichž se „nezastupitelnost“ při procesních úkonech a právních jednáních, o nichž se předpokládá, že je insolvenční správce bude činit zásadně osobně, nepodává z insolvenčního zákona, nebude takové zastoupení odporovat povaze insolvenční správy majetku, půjde-li o zastoupení při jednotlivém procesním úkonu nebo při jednotlivém právním jednání a bude-li zástupce (zmocněnec) insolvenčním správcem pečlivě vybrán a vybaven dostatečnými pokyny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2023, sen. zn. 29 NSČR 208/2022, uveřejněné pod číslem 60/2024 Sb. rozh. obč.).
22. Nejvyšší soud tak shrnuje, že o zpeněžení v režimu insolvenčního zákona prodejem majetku mimo dražbu (§ 286 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) zásadně jde (může jít) jen v případě, že zpeněžení provádí (osobně) insolvenční správce, popřípadě jeho zástupce, který k tomu byl zmocněn.
23. V poměrech projednávané věci uzavřel žalobce se společností C smlouvu o zprostředkování prodeje movitých věcí. Podle skutkových zjištění, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají, byla společnost C oprávněna (zmocněna) k vyhledání vhodných zájemců prostřednictvím elektronické aukce a měla za tím účelem svěřeny movité věci; k uzavření kupní smlouvy však žalobcem zmocněna nebyla.
24. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, k jakému závěru odvolací soud dospěl ohledně osoby prodávajícího. Podle odst. 30 odůvodnění má odvolací soud za prokázané, že žalovanému „prodala“ movité věci „společnost C, respektive její jednatel P. J. prostřednictvím společnosti R“; takový závěr je ale neurčitý a nesrozumitelný. Nadto odvolací soud v odst. 37 odůvodnění zmiňuje, že žalovaný při uzavírání kupní smlouvy jednal se společností C (respektive jejím jednatelem P. J.), zatímco v odst. 41 odůvodnění uvádí, že vystavení faktur „nasvědčuje tomu“, že ústní kupní smlouvu žalovaný uzavřel se společností R. Nelze seznat, zda odvolací soud považuje za osobu prodávajícího společnost C, společnost R, či snad osobně P. J. V případě uzavření kupní smlouvy se společností R přitom nelze uvažovat nejen o zpeněžování v rámci insolvenčního řízení, ale ani o nabytí vlastnického práva od neoprávněného podle § 1109 písm. c/ o. z. (žalobce nesvěřil movité věci společnosti R). Za situace, kdy si odvolací soud neujasnil, s kým žalovaný uzavřel kupní smlouvu, je jeho právní posouzení nepřezkoumatelné a předčasné jsou i úvahy o případném vydržení vlastnického práva žalovaným.
25. Pro rozhodnutí ve věci se navíc není třeba zabývat otázkou nabytí vlastnického práva k movitým věcem. Soudy opomenuly zhodnotit, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka doposud probíhá, úpadek dlužníka je řešen konkursem a žalobce má nadále movité věci zahrnuté do soupisu majetkové podstaty; soupis majetkové podstaty ze dne 7. ledna 2020 (B-40) přitom nevyvolává žádné pochybnosti o řádné identifikaci movitých věcí ve smyslu § 218 odst. 1 insolvenčního zákona, jakož o důvodu jejich soupisu („majetek dlužníka“).
26. Odvolací soud tak přehlédl, že podle § 217 odst. 1 insolvenčního zákona může s movitými věcmi nakládat jen žalobce coby osoba s dispozičním oprávněním, a to způsobem stanoveným insolvenčním zákonem.
27. Podle ustálené rozhodovací praxe představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. 29 Cdo 6097/2017, se na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičním oprávněním insolvenční správce, pak je i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. K tomu dále srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 1277/2020, uveřejněného pod číslem 49/2023 Sb. rozh. obč. Obdobný závěr, že soupis konkursní podstaty opravňuje správce konkursní podstaty i vůči (tvrzenému) vlastníku sepsaný majetek držet a užívat, a to bez ohledu na to, zda je úpadce vlastníkem takového majetku, byl přijat již za předchozí právní úpravy zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a byl opakovaně aprobován Ústavním soudem (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 6097/2017).
28. Právo na vydání movitých věcí tak žalobci plyne již z toho, že movité věci jsou pojaty do soupisu majetkové podstaty dlužníka a nebyly z ní vyloučeny. Tvrdí-li žalovaný, že mu k zapsaným věcem náleží vlastnické právo, pak správný (insolvenčnímu zákonu odpovídající) postup je, že bude své právo prosazovat podáním vylučovací žaloby (§ 225 odst. 1 insolvenčního zákona), což může učinit, aniž by mu žalobce doručil vyrozumění o soupisu majetku ve smyslu § 225 odst. 2 insolvenčního zákona; bránit žalobci v držbě a užívání movitých věcí však žalovaný nemůže.
29. Vylučovací žaloba se projednává v rámci insolvenčního řízení jako incidenční spor (§ 2 písm. d/ a § 159 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), jehož výsledek s definitivní platností určí, zda movité věci náleží do majetkové podstaty dlužníka (§ 225 odst. 3 insolvenčního zákona). Až v takovém případném incidenčním sporu o vylučovací žalobě bude třeba zhodnotit i dosavadní obranu žalovaného, že převodce „v součinnosti se žalobcem“ vystupoval jako osoba zmocněná nejen ke zprostředkování prodeje, ale i k samotnému prodeji (viz odst. 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí in fine). Za splnění podmínek § 444 odst. 1 o. z. by kupní smlouva zavazovala žalobce, který by se nemohl dovolat nedostatku zmocnění. K tomu se kloní i komentářová literatura, podle níž pokud převodce vystupuje jako ten, koho ke zcizení věci opravňuje vlastníkovo právní jednání, ač mu ve skutečnosti takové oprávnění nebylo uděleno, pak tento nedostatek nelze zhojit podle § 1109 o. z., ale jen za přísnějších podmínek § 444 o. z. per analogiam. K tomu srov. PETROV, Jan. § 1109 [Privilegované skutkové podstaty]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 23, dostupné na beck-online.cz.
30. Jen v takovém případě by vskutku šlo o „insolvenční zpeněžování“ prodejem mimo dražbu (žalobci by se přičítalo překročení zmocnění převodce) a bylo by namístě posoudit, zda insolvenční zákon vyžaduje písemnou formu kupní smlouvy a jaké právní následky má případné nedodržení této formy. Jestliže o „insolvenční zpeněžení“ nešlo (nešlo o případ § 444 o. z.), ale žalovaný uzavřel kupní smlouvu se společností C, která měla movité věci žalobcem svěřeny, pak by bylo možné uvažovat o nabytí od neoprávněného za splnění podmínek § 1109 písm. c/ o. z.; pro případnou aplikaci § 1109 písm. c/ o. z. je přitom nepodstatné, že namísto vlastníka movité věci (dlužníka) svěřil movité věci společnosti C insolvenční správce jako osoba s plným dispozičním oprávněním k majetkové podstatě (§ 229 odst. 3 písm. c/ a § 246 odst. 1 insolvenčního zákona).
31. U přípustného dovolání soud přihlíží též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
32. Soudy všech stupňů nezohlednily postavení žalobce, který žalobu podal a v řízení vystupuje jako insolvenční správce dlužníka; proto musí být označen v rozhodnutí způsobem uvedeným v § 40 odst. 3 insolvenčního zákona, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce, přičemž součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá. Žalobce se tímto způsobem sám (řádně) označil, soudy však o jeho žalobě rozhodovaly, jako kdyby šlo o jeho osobní nárok. K označení insolvenčního správce srov. přiměřeně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněného pod číslem 72/2019 Sb.
33. Napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně nadto obsahují zjevnou nesprávnost spočívající v nepřesném označení obchodní firmy žalovaného (AGROTECHNIKA s. r. o.).
34. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu včetně závislých výroků o soudním poplatku a o nákladech řízení (§ 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i je včetně závislého výroku o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
35. Právní názor Nejvyššího soudu je v dalším řízení závazný. V novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacích řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-