// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.01.2026
Postup po zrušení usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli
Skutečnost, že odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jako nepřezkoumatelné (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), sama o sobě nezakládá oprávněným osobám právo podat (nové) námitky proti návrhu insolvenčního správce v nové (další) lhůtě podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona ani právo na nové (další) projednání dříve projednaných námitek při novém (dalším) soudním jednání.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 13/2024, ze dne 27. 11. 2025
Senátní značka: 29 NSCR 13/2024 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:29.NSCR.13.2024.1
Dotčené předpisy: § 298 IZ ve znění účinném do 31. 5. 2019
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
(…)
II. Dovolání a vyjádření k němu
18. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (otázky č. 1 až 5), jakož i na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka č. 6).
19. Coby dovolacím soudem neřešené klade dovolatel následující otázky:
[1] Je insolvenční soud oprávněn vydat po zrušení usnesení o vydání výtěžku zpeněžení odvolacím soudem nové usnesení, aniž by návrh na vydání tohoto výtěžku opět zveřejnil vyhláškou (podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona), nebo aniž by (alespoň) nařídil jednání k projednání v minulosti podaných námitek?
[2] Je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o vydání celého čistého výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, jejichž právo na uspokojení ze zajištění se vztahuje pouze k části zpeněženého majetku, respektive pouze k části čistého výtěžku zpeněžení?
[3] Jde-li o stavbu, která do 31. prosince 2013 nebyla zapsána v katastru nemovitostí, ač tomu tak mělo být, jsou podle § 3054 o. z. splněny podmínky pro její „srůst“ s pozemkem, na němž stojí?
[4] Jde-li o stavbu, která nebyla předmětem věcného zástavního práva, jsou podle § 3054 o. z. splněny podmínky pro její „srůst“ s pozemkem, na němž stojí a který je předmětem věcného zástavního práva?
[5] Je výtěžkem zpeněžení zajištěného majetku ta část hodnoty zpeněžení, jež odpovídá hodnotě stavby, která k 1. lednu 2014 nebyla (na rozdíl od pozemku, na němž stojí) předmětem zástavní smlouvy a ke které zajištěný věřitel neuplatnil v insolvenčním řízení právo na uspokojení ze zajištění?
20. Za vyřešenou v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu má dovolatel otázku (č. 6), zda při zpeněžení části závodu, která obsahuje zajištěné nemovité věci, mají být odečteny od výtěžku zpeněžení náklady na správu a zpeněžení části závodu a až poté se má výtěžek zpeněžení rozdělit (na výtěžek zpeněžení určený pro zajištěného věřitele na straně jedné a na výtěžek zpeněžení určený pro nezajištěné věřitele na straně druhé).
21. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
22. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně:
K otázce č. 1 (K povinnosti insolvenčního soudu zopakovat postup podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona v případě zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu)
23. Proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení (B-689) podal dovolatel námitky co do účelnosti a výše nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění, jež insolvenční soud projednal při jednání dne 14. prosince 2022.
24. Soudy nesprávně vyložily § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť po zrušení usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. prosince 2022 odvolacím soudem byl insolvenční soud povinen vydat novou vyhlášku o návrhu na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění a znovu účastníkům umožnit, aby podali námitky (jimiž by mohli reagovat na důvody zrušujícího rozhodnutí); přinejmenším měl k podaným námitkám opět nařídit jednání podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona [aby se účastníci mohli vyjádřit k návrhu na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění po seznámení se zrušujícím usnesením odvolacího soudu]. Až při tomto (opětovném) jednání byl insolvenční soud oprávněn rozhodnout o návrhu insolvenční správkyně. Nezbytnost takového postupu je pro danou věc umocněna tím, že odvolací soud měl rušené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a neodůvodněné. Insolvenční soud však usnesením ze dne 25. května 2023 znovu udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, aniž účastníkům umožnil se k věci vyjádřit a reagovat na rozhodnutí odvolacího soudu.
25. S právní mocí rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění jsou spojeny závažné procesní důsledky, a to definitivní rozvržení části výtěžku zpeněžení majetkové podstaty zajištěnému věřiteli a nemožnost opětovně uplatňovat a posuzovat námitky podané proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení při schvalování konečné zprávy [k tomu dovolatel poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, uveřejněného pod číslem 10/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2022“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 31/2013, uveřejněného pod číslem 95/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 95/2015“)].
K otázkám č. 2 až 5 (K oprávnění udělit souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení v případě rozporu v předmětu zajištění a ke splynutí stavby a pozemku ve vztahu k zástavnímu právu)
26. Insolvenční soud se měl zabývat vymezením předmětu zajištění ve vztahu ke zpeněžovanému majetku, jelikož zpeněžen byl i majetek, který nebyl předmětem zajištění, a to stavba na parc. č. 7486/4, existující již před 1. lednem 2014, jež se tudíž nemohla stát součástí zajištěného pozemku. Soudy nezkoumaly, zda čistý výtěžek zpeněžení zahrnuje výlučně majetek, který je předmětem zajištění, a zda jsou věřitelé, jimž je vydáván výtěžek zpeněžení, zajištěnými věřiteli ve vztahu k celému výtěžku zpeněžení (tedy i k výtěžku ze zpeněžení stavby na parc. č. 7486/4). Závěr odvolacího soudu, že není rozhodné, kdy stavba vznikla a zda byla zapsána v katastru nemovitostí, není správný.
27. Dovolatel dokládal existenci této stavby již před 1. lednem 2014, kdy však nebyla (nesprávně) zapsána v katastru nemovitostí. Zástavní právo jako právo věcné svědčící zajištěnému věřiteli bylo zřízeno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jen k parc. č. 7486/4. Nemohlo proto vzniknout též k hale postavené na pozemku jako samostatná stavba. Jelikož na této stavbě nevázlo zástavní právo, nemohla se k 1. lednu 2014 (účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) stát součástí zajištěním zatížené parc. č. 7486/4. Odvolací soud měl proto namísto § 3054 o. z. aplikovat § 3060 o. z.
28. Odvolací soud nerespektoval závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3376/2008. Ani při přezkumném jednání (dne 8. února 2017) nebylo zajištěnému věřiteli zjištěno právo zajištění k této stavbě. Nemohlo tedy dojít k „rozšíření zajištění“ na tuto stavbu (jež proto neměla být zpeněžena). Zástavnímu věřiteli tudíž ani nevzniklo právo na vydání výtěžku zpeněžení ze stavby. Měla se proto zjišťovat zvlášť hodnota stavby (haly) a zvlášť hodnota parc. č. 7486/4. Byla-li zpeněžena i stavba (výtěžek zpeněžení zahrnuje i kupní cenu za tuto stavbu), měl se odvolací soud zabývat námitkami dovolatele ohledně doby vzniku stavby, jejím zápisem do katastru nemovitostí a jejím (ne)splynutím s pozemkem, což neučinil; toliko odkázal (nepřezkoumatelným způsobem) na argumentaci v jiném rozhodnutí.
K otázce č. 6 (K uplatnění nákladů na správu a zpeněžení části závodu)
29. V případě nákladů na správu a zpeněžení soudy nepřihlédly k tomu, že byl provozován závod dovolatele, jehož úpadek byl (v minulosti) řešen formou reorganizace. Nezbývaly se otázkou, jaký vliv má předchozí řešení úpadku reorganizací na náklady na správu a zpeněžení předmětu zajištění jako složky závodu. S ohledem na následnou přeměnu reorganizace v konkurs se soudy měly zabývat tím, v jakém rozsahu lze k výtěžku zpeněžení poměrně vztáhnout tyto náklady i za dobu konkursu. Soudy se též nezabývaly tím, že insolvenční správkyně měla zpeněžit část závodu a nikoli jen nemovité věci. Odvolací soud se rovněž nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou, že insolvenční správkyně nebyla schopna stanovit některé náklady.
30. Zároveň se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sen. zn. 29 NSČR 11/2014, tím, že do zpeněžení zajištěných nemovitostí (jako dílčích složek závodu dovolatele) nezahrnul poměrnou část nákladů spojených s údržbou a správou závodu. Takový postup však zvýhodňuje zajištěné věřitele, neboť veškeré náklady spojené s údržbou a správou závodu ponesou výhradně nezajištění věřitelé. Strážní služba, pojištění závodu i podnikatelské pojištění dovolatele přitom souvisely s celým závodem, jehož součástí byly i zajištěné nemovité věci (zpeněžované jako část závodu). Od dosaženého výtěžku zpeněžení části závodu proto měly být nejprve odečteny náklady na správu a zpeněžení této části závodu (jako celku) a až poté měl být (zbylý) výtěžek rozdělován na majetek zajištěný a nezajištěný, respektive movitý a nemovitý.
31. Závěrem dovolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že v odstavcích 13 a 14 odůvodnění zjevně vychází z jiného spisu. Odvolacímu soudu též vytýká, že zasáhl do jeho práva na soudní ochranu, jelikož se nezabýval podrobnou odvolací argumentací.
32. Zajištění věřitelé č. 66 a 67 ve vyjádření považují dovolání za nedůvodné a navrhují je odmítnout, případně zamítnout. Poukazují na to, že právní úprava neukládá insolvenčnímu soudu poskytnout účastníkům jinou lhůtu než lhůtu podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, přičemž zrušení původního rozhodnutí nezakládá běh nové lhůty. Lhůta pro podání námitek proti posuzovanému návrhu insolvenční správkyně již uplynula a námitky v této lhůtě podané byly projednány na jednání insolvenčního soudu, které se konalo dne 14. prosince 2022.
33. V případě haly na parc. č. 7486/4 se věřitelé ztotožňují s odvolacím soudem, že je součástí (zajištěného) pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z. a sdílí tak jeho právní osud. Nebylo prokázáno, že by stavba stála na parc. č. 7486/4 již před 1. lednem 2014. Uplatní se tak § 1346 o. z., podle něhož se zástavní právo vztahuje i na přírůstky a příslušenství zajištěného majetku. I kdyby stavba existovala před 1. lednem 2014, nelze na ni – s ohledem na způsob využití – pohlížet jako na samostatnou nemovitou věc, jelikož nesplňovala judikaturou dovozené podmínky pro stavbu v právním smyslu. Ustanovení § 3060 o. z. tudíž na projednávanou věc nedopadá.
34. Věřitelé se ztotožňují též s rozhodnutím o nákladech na správu a zpeněžení majetku podle vyčíslení insolvenční správkyně. Výtěžek zpeněžení totiž nelze snižovat o náklady na ostrahu, která v areálu dlužníka hlídala především movité věci a nikoli věci nemovité (pozemky). Případné dělení nákladů mezi zajištěné a nezajištěné věřitele by pak nemělo vycházet z poměru uváděného dovolatelem. Úvahy dovolatele nejsou správné, neboť náklady nemohou být uplatněny vůči nezajištěným věřitelům Přitom insolvenční správkyně podle svého sdělení neeviduje jiné hotové výdaje, jež by bylo možno účtovat na vrub zajištěných věřitelů. Co do 13. odstavce odůvodnění napadeného rozhodnutí jde o chybu v psaní, jež nemá za následek nepřezkoumatelnost; odvolací soud totiž jinak dostatečně a obsáhle odůvodnil své závěry, jež dávají logický smysl.
35. Insolvenční správkyně ve vyjádření odkázala na svou argumentaci v odvolacím řízení a uvedla, že rozhodnutí soudů jsou věcně správná a dovolání není důvodné.
III. Přípustnost dovolání
36. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
37. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dovolatele (9. listopadu 2016) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dovolatele i v době od 1. června 2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. Insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 je pro věc rozhodný též v dovolacím řízení (a to i při zkoumání přípustnosti dovolání).
38. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a co do dovoláním předestřených právních otázek zčásti jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou (otázky č. 1 a 6) a zčásti je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (otázky č. 2 až 5).
IV. Důvodnost dovolání
39. Nejvyšší soud se zabýval nejprve tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
40. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
41. Ve skutkovém rámci, z nějž vyšly oba soudy, činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným otázkám následující závěry:
K otázce č. 1 (K povinnosti insolvenčního soudu zopakovat postup podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona v případě zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu)
42. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019):
§ 298
(1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.
(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.
(4) Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.
(…)
(7) Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.
(…)
43. Ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona upravuje postup insolvenčního soudu v řízení o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (zveřejnění návrhu, lhůta k podání námitek, projednání včasných námitek při nařízeném jednání).
44. Přitom platí, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona mohou ostatní věřitelé a dlužník vznášet v určené lhůtě námitky, k jejichž projednání nařizuje insolvenční soud jednání (§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona). Dlužníku (jímž je i dovolatel v této věci) pak § 298 odst. 7 insolvenčního zákona přiznává právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podal námitky [srov. např. odstavec 23 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 108/2021, uveřejněného pod číslem 10/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2023“)].
45. Z § 298 odst. 3 insolvenčního zákona zároveň plyne, že sedmidenní lhůta k podání námitek proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, omezuje i dlužníka (platí i pro něj). Její význam tkví především v tom, že tam, kde dlužník neuplatnil námitky proti takovému návrhu vůbec, nebo je neuplatnil včas, nebude moci účinně odůvodnit případné odvolání proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli těmito námitkami „skutkově novými“. Současně platí, že insolvenční soud při posuzování návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a při rozhodování o tomto návrhu není vázán pouze obsahem včasných námitek věřitelů a dlužníka, ale přihlíží ke všem skutečnostem vyšlým (podle obsahu spisu) najevo v dosavadním průběhu insolvenčního řízení (do uplynutí lhůty k podání námitek). Jinými slovy, i tehdy, nejsou-li žádnou z oprávněných osob podány námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, insolvenční soud takovému návrhu nevyhoví, jde-li s ohledem na dosavadní obsah insolvenčního spisu o návrh nesprávný. Ve stejných mezích jako jsou ty, kterými se řídí (má řídit) insolvenční soud, může podaným odvoláním brojit proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli též dlužník, který neuplatnil námitky proti takovému návrhu vůbec, nebo je neuplatnil včas (srov. odstavec 24 odůvodnění R 10/2023).
46. Dovolatelem tvrzená povinnost insolvenčního soudu opakovat postup podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona (vždy) po zrušení rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli odvolacím soudem a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, nemá oporu v zákoně. Nesprávnost takového tvrzení se přitom podává již z kasačních důvodů, jak je stanoví § 219a o. s. ř., jakož i z poměrů projednávané věci. V ní odvolací soud založil zrušující usnesení ze dne 27. dubna 2023 na závěru o nepřezkoumatelnosti usnesení insolvenčního soudu pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (pro absenci odůvodnění způsobu, kterým insolvenční soud dospěl k částkám k vydání zajištěným věřitelům). Vady návrhu insolvenční správkyně ani postupu při jeho projednání odvolací soud neshledal. Je-li osoba oprávněná k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli omezena v možnosti uplatnit odvoláním „skutkově nové námitky“ (ty jež nezazněly v určené sedmidenní lhůtě), nemůže účinek vyvolaný uplynutím lhůty určené k podání takových námitek zvrátit (ve smyslu závěrů plynoucích z R 10/2023) ani zrušující usnesení odvolacího soudu, které rušenému rozhodnutí vytýká nepřezkoumatelnost (absenci řádného odůvodnění), leč nikoli nedostatky postupu, jenž předcházel vydání rušeného rozhodnutí (včetně uzavření procesu podávání námitek proti návrhu insolvenčního správce a projednání těchto námitek při soudním jednání).
47. Konečně ani v rozhodnutích Nejvyššího soudu, na něž dovolatel k této otázce poukazoval (R 10/2022 a R 95/2015), vyložené důsledky pravomocného rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli neodůvodňují nezbytnost opakovat úkony podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona po (každém) zrušení rozhodnutí o schválení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli odvolacím soudem a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
48. Jinak řečeno (shrnuto), skutečnost, že odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jako nepřezkoumatelné (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), sama o sobě nezakládá oprávněným osobám právo podat (nové) námitky proti návrhu insolvenčního správce v nové (další) lhůtě podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona ani právo na nové (další) projednání dříve projednaných námitek při novém (dalším) soudním jednání.
49. V tomto ohledu je tedy právní posouzení věci odvolacím soudem správné.
K otázkám č. 2 až 5 (K oprávnění udělit souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení v případě rozporu v předmětu zajištění a ke splynutí stavby a pozemku ve vztahu k zástavnímu právu)
50. Otázky č. 2 až 5 směřují věcně k posouzení zástavního práva k hale na parc. č. 7486/4.
51. Pro právní posouzení věci jsou v návaznosti na obsah insolvenčního spisu rozhodná následující zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
[1] Pohledávky zajištěných věřitelů č. 66 a 67 byly v insolvenčním řízení zjištěny jako zajištěné zástavním právem (mimo jiné) k parc. č. 7486/4 (na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 11. listopadu 2011).
[2] Insolvenční správkyně zahrnula do výtěžku zpeněžení pro tyto zajištěné věřitele i výtěžek zpeněžení haly na parc. č. 7486/4.
52. Z obsahu insolvenčního spisu, a to z dražební vyhlášky ze dne 10. ledna 2022 o konání veřejné dražby dobrovolné (B-622), pak vyplývá, že předmětem zpeněžení byla část závodu, která byla předmětem smlouvy o pachtu části závodu ze dne 14. prosince 2020 ve znění dodatku ze dne 15. ledna 2021 (B-564). Předmětem pachtu byly části závodu (sběrné dvory) v Olomouci, Prostějově a Vyškově. Majetek tvořící část závodu 2, sběrný dvůr v Prostějově, byl popsán v přílohách 2a-2d smlouvy o pachtu části závodu. V příloze 2a byly uvedeny nemovité věci, a to parc. č. 7486/1 a 7486/4, a v příloze 2b byl uveden hmotný a nehmotný majetek, v němž byly uvedeny pozemky parc. č. 7471, 7486/1, 7486/4 a 7485/26 v k. ú. Prostějov a také obě haly (HALA Prostějov stavba i HALA Prostějov nová stavba). Není tedy pochyb o tom (ani není zpochybňováno), že zpeněžena byla i hala na parc. č. 7486/4.
53. Pro další úvahy Nejvyššího soudu k posuzovaným otázkám jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:
§ 119 (obč. zák.)
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
§ 120 (obč. zák.)
(1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.
§ 153 (obč. zák.)
(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.
(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).
§ 506 (o. z.)
(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.
(2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.
§ 1346 (o. z.)
(1) Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny.
(…)
§ 3054 (o. z.)
Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.
§ 3060 (o. z.)
Zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje.
§ 3061 (o. z.)
Ustanovení tohoto oddílu se nepoužijí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona, nebo o nemovitou věc podle § 498 odst. 1 věty druhé.
54. Citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platila v uvedené podobě v době uzavření zástavní smlouvy (dne 11. listopadu 2011) a do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen, nedoznala změn. Citovaná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí beze změny od 1. ledna 2014.
55. V intencích právní úpravy staveb účinné do 31. prosince 2013 platilo, že stavba (kterou se v občanskoprávním smyslu rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, je-li výsledkem této činnosti věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického) je nemovitostí pouze tehdy, je-li spojena se zemí pevným základem (§ 119 odst. 2 obč. zák.).
56. Stavba, jež podléhala evidenci v katastru nemovitostí, byla v době do 31. prosince 2013 jako věc v právním smyslu způsobilým předmětem právních vztahů (a tudíž i vztahů vznikajících při smluvním převodu vlastnického práva), bez ohledu na to, zda v rozporu s právními předpisy nebyla v katastru evidována. Okolnost, zda převáděná stavba podléhá zápisu do katastru nemovitostí, byla významná z hlediska právního způsobu (modu adquirendi) nabytí vlastnického práva k ní. Vlastnické právo ke stavbě, jež podléhá zápisu do katastru nemovitostí, totiž v případě jeho převodu kupní smlouvou bylo možné nabýt pouze vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.); srov. např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3376/2008.
57. K otázce, zda hala na parc. č. 7486/4 je součástí pozemku, odvolací soud (toliko) odkázal na své zrušující usnesení ze dne 27. dubna 2023, v němž (ve 22. odstavci odůvodnění) bez dalšího uzavřel, že hala je součástí pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z. a sdílí právní osud se (zajištěným) pozemkem bez ohledu na dobu svého vzniku (k čemuž citoval § 3054 o. z.). K tomu budiž dodáno, že šlo o reakci na odvolací námitku vymezující se proti úsudku insolvenčního soudu (v usnesení ze dne 14. prosince 2022), že před 1. lednem 2014 nebyla hala věcí v právním smyslu. Odvolací soud tedy přijal závěr, že hala je součástí pozemku a tím i předmětem zajištění, aniž zkoumal (hodnotil), kdy vznikla a zda skutečně mohlo dojít ke splynutí haly a pozemku a (především) aniž se vyjádřil k otázce, zda šlo o stavbu spojenou se se zemí pevným základem (která byla do 31. prosince 2013 samostatnou věcí v právním smyslu coby věc nemovitá; srov. opět. § 119 odst. 2 obč. zák.). K tomu lze doplnit, že danou otázku nezodpovídá ani poukaz na § 506 odst. 1 o. z. (úprava v § 506 o. z. se zabývá stavbami obecně) a sama o sobě ani citace § 3054 o. z. (ten se týká všech dříve vzniklých staveb).
58. Insolvenční soud v usnesení ze dne 25. května 2023 při posouzení charakteru haly odkázal na stanovisko insolvenční správkyně, že jde o součást pozemku a poukázal na své předchozí rozhodnutí (odvolacím soudem zrušené usnesení ze dne 14. prosince 2022), v němž shledal správným závěr insolvenční správkyně o nesamostatnosti haly (v podrobnostech viz reprodukci usnesení insolvenčního soudu v odst. 5 odůvodnění shora).
59. Nejvyšší soud v návaznosti na výše řečené uvádí, že posouzení doby vzniku haly je prvním nezbytným předpokladem pro zodpovězení otázky, zda je předmětem zajištění. Vznikla-li hala po 1. lednu 2014, pak je součástí zajištěného pozemku (srov. § 1346 odst. 1 o. z.). Kdyby hala vznikla před 1. lednem 2014, bylo by pro toto posouzení rozhodující, zda šlo o nemovitost ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák. (tedy zda šlo o stavbu spojenou se zemí pevným základem). Splynutí nezastavené stavby (coby samostatné věci nemovité) se zastaveným pozemkem, na kterém stojí (coby samostatnou věcí nemovitou), v případě, že zástavní dlužník je k 1. lednu 2014 i vlastníkem takové stavby, totiž řeší § 3060 o. z. tak, že ke splynutí stavby s pozemkem nedojde, dokud trvá zástavní právo k pozemku, jehož povaha to (splynutí) vylučuje. Srov. v obdobných souvislostech výklad § 3060 o. z. ve vazbě na § 3055 odst. 1 o. z. podaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, sen. zn. 29 ICdo 153/2022, především odstavce 63 až 66 odůvodnění tamtéž.
60. Skutková zjištění, z nichž vyšly oba soudy, nedovolují bez dalšího (zejména bez zkoumání, zda hala vznikla již před 1. lednem 2014 coby věc v právním smyslu a zda šlo o věc nemovitou, v návaznosti na důkazní návrhy dovolatele) v rovině právní uzavřít, že předmětná hala je součástí pozemku, na němž stojí.
61. Právní posouzení věci odvolacím soudem je v tomto ohledu neúplné a tudíž i nesprávné.
62. Dovolací soud rovněž nepřehlédl rozpor v soupisu majetkové podstaty ohledně obchodního závodu dovolatele, ve vztahu k zajištěnému majetku, který se dotýká též řešené problematiky. V položce 1 (Nemovitosti) jsou v části b/ uvedeny pozemky a stavba v k. ú. Prostějov jako majetek zajištěný ve prospěch věřitelů č. 66, č. 67 a Finančního úřadu pro Olomoucký kraj. Zároveň však v příloze č. 1 soupisu majetkové podstaty jsou jako dlouhodobý hmotný majetek movitý zajišťující pohledávky (toliko) věřitele Finančního úřadu pro Olomoucký kraj uvedeny ve skupině Sk. 5, mimo jiné, položky HALA Prostějov stavba a HALA Prostějov nová stavba. Položka HALA Prostějov stavba přitom (s ohledem na její ocenění) odpovídá stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. 7471/2, která je výslovně uvedena v položce 1 (Nemovitosti), a položka HALA Prostějov nová stavba podle svého ocenění odpovídá hale na parc. č. 7486/4. Ze soupisu majetkové podstaty tudíž není zřejmé, které pohledávky (kterých věřitelů) jsou těmito stavbami zajištěny (B-474, B-563, B-602 a B-670).
K otázce č. 6 (K uplatnění nákladů na správu a zpeněžení části závodu)
63. Jak uvedeno výše, v projednávané věci byla podle dražební vyhlášky a smlouvy o pachtu části závodu předmětem zpeněžení část obchodního závodu dovolatele, kdežto předmětem zajištění (a také předmětem návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení) byly toliko některé její složky.
64. Pro další úvahy Nejvyššího soudu k této otázce jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:
§ 502
Obchodní závod
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
§ 2175
(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
(…)
§ 2183
Ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.
65. Citovaná ustanovení platí beze změny od 1. ledna 2014.
66. K této otázce Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nahradil s účinností od 1. ledna 2014 pojem „podnik“ dle § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), pojmem „obchodní závod“ respektive „závod“ (§ 502 o. z.). V témže duchu je nutno od uvedeného data obsahově pojmout i ustanovení insolvenčního zákona pracující s pojmem „podnik“, jakož i (dále coby použitelnou zmíněnou) část ustálené judikatury vážící se k otázkám „podniku“ podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013.
67. Obchodní závod jako organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně veškerý majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání. Představuje funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí společné označení. Závod mohou tvořit hmotné i nehmotné věci (včetně pohledávek), osobní složky podnikání i jiné majetkové hodnoty. Obsah závodu se může měnit (a zpravidla i mění) v čase; jeho podstata jako věci hromadné se tím nemění; srov. např. odstavec 33 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 92/2020. Povahu organizovaného souboru jmění má i část závodu, kterou se rozumí samostatná organizační složka závodu; srov. např. odstavec 29 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 33 Cdo 2383/2023.
68. V dané věci se samostatnost zpeněžované části obchodního závodu dovolatele podává z insolvenčního spisu [srov. např. smlouvu o pachtu části závodu (B-564) a dražební vyhlášku (B-622)].
69. Je-li předmětem zajištění závod, ale majetek náležející k závodu (např. nemovité věci) je zčásti zpeněžen samostatnými smlouvami, je třeba postupovat tak, že z celkových nákladů na správu závodu coby předmětu zajištění se vypočte část nákladů připadající na zpeněžení některé z dílčích složek závodu (např. nemovitých věcí) podle poměru, v jakém se samostatně zpeněžované dílčí složky závodu nacházejí k celkové hodnotě závodu ke dni zpeněžení. Je tedy třeba nejprve posuzovat hodnoty navázané na správu závodu jako celku a z nich pak vyvozovat částky týkající se zpeněžovaných nemovitých věcí. Srov. k tomu (k nákladům na provoz dlužníkova podniku dle § 5 obch. zák.) např. důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 11/2014. Tyto závěry se obdobně uplatní i tam, kde je předmětem zajištění část (obchodního) závodu.
70. V návaznosti na závěry formulované v předchozím odstavci Nejvyšší soud uvádí, že popsaná metoda se (opět obdobně) uplatní i v těch případech, kdy se v insolvenčním řízení zpeněžuje dlužníkův (obchodní) závod (nebo jeho samostatná část), který sice není předmětem zajištění (netvoří zajištění), jehož obsah ale tvoří i nemovité věci, které jsou předmětem zajištění (jde o zajištění). Z celkových nákladů na správu a zpeněžení (obchodního) závodu (nebo jeho samostatné části) se tedy vypočte část nákladů připadající na zpeněžení dílčích složek závodu představovaných nemovitými věcmi, které tvoří předmět zajištění, podle poměru, v jakém se nacházejí k celkové hodnotě závodu ke dni zpeněžení.
71. Takto odvolací soud nepostupoval a jeho právní posouzení zkoumané otázky je tudíž nesprávné.
72. V situaci, kdy napadené usnesení neobstálo již v rovně právní, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se dále existencí tvrzených vad řízení.
73. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu ze shora popsaných důvodů zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
74. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (insolvenční soud) závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
75. Na insolvenčním soudu (potažmo na odvolacím soudu) bude zabývat se v dalším řízení (dříve, než přistoupí k rozhodnutí o návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům) posouzením haly na parc. č. 7486/4 v intencích závěrů shora uvedených a správností soupisu majetkové podstaty ohledně staveb v k. ú. Prostějov, jakož i náklady na správu a zpeněžení předmětné části závodu ve vztahu k předmětu zajištění, jehož výtěžek má být vydáván zajištěným věřitelům. Zároveň odstraní i rozpor mezi návrhem insolvenční správkyně a výpočtem insolvenčního soudu v částce 644 Kč (srov. odstavec 22 usnesení odvolacího soudu).
76. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nepřihlížel k argumentaci dovolatele obsažené v podání ze dne 13. ledna 2025, neboť bylo učiněno (samotným) dovolatelem až po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 241a odst. 5 o. s. ř., § 241b odst. 3 a § 242 odst. 4 o. s. ř.).
Autor: -mha-