// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 04.11.2025
Neplatnost fixní směnky z důvodu uvedení údaje o měsíčních splátkách
Směnka splatná v určitý den, obsahující v závěrečné části směnečné listiny u předtištěného textu „místo placení“ dopsaný údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000“, je neplatná.
Takový údaj nelze vykládat způsobem, podle něhož by jen blíže vymezoval okamžik (dobu), kdy lze reálně (v den splatnosti směnky) očekávat proplacení směnky; naopak, v rozporu s údajem o povinnosti zaplatit (celý) směnečný peníz v konkrétním dni splatnosti stanoví, že bude placeno v měsíčních splátkách. Jinak řečeno, směnka obsahuje co do způsobu a času zaplacení rozporné údaje, které mají za následek neplatnost směnky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1990/2025, ze dne 24. 9. 2025
Spisová značka: 29 Cdo 1990/2025 | ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1990.2025.1
Dotčené předpisy:
čl. I. § 33 zák. č. 191/1950 Sb.
čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb.
čl. I. § 77 zák. č. 191/1950 Sb.
Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou ze dne 18. února 2015 [doplněnou podáním ze dne 27. listopadu 2015 (č. l. 68-69)] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 350.000,- Kč s 6% úrokem od 2. září 2013 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 1.167 Kč. Domáhala se tak plnění ze směnky vystavené žalovaným v XY dne 1. září 2008 ve prospěch žalobkyně na směnečný peníz 350.000,- Kč splatné 1. září 2013, obsahující za textem „místo placení“ údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000,-“ (dále jen „směnka“).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. prosince 2016, č. j. 22 Cm 47/2015-175, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni směnečnou sumu 350.000,- Kč s 6% úrokem od 2. září 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu 1.167 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně – vycházeje ze skutkových zjištění, které učinil ze směnky a znaleckého posudku vypracovaného znalkyní Mgr. M. B., včetně písemného vyjádření z 23. listopadu 2016 (č. l. 164), a odkazuje na čl. I. § 28, § 48 odst. 1, § 75 odst. 4, § 76 odst. 3, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k závěru, že směnka je platná, přičemž žalobkyně prokázala pravost podpisu žalovaného na směnce.
Ve vztahu k podobě směnky doplnil, že tato obsahuje bezpodmínečný slib výstavce, že 1. září 2013 zaplatí žalobkyni 350.000,- Kč; údaj nacházející se u předtištěného textu „místo placení“ (text o splátkách) neměl s ohledem „na jazykový výklad a grafické uspořádání směnečné listiny“ za rozporný s tím, že absence místa placení nemá za následek neplatnost směnky.
Usnesením ze dne 26. července 2017, č. j. 22 Cm 47/2015-206, soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit státu soudní poplatek ve výši 16.500,- Kč a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.000,- Kč (tj. částku, kterou žalobkyně zaplatila na soudním poplatku, v rozsahu, v němž nebyla od poplatkové povinnosti osvobozena).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. října 2017, č. j. 4 Cmo 67/2017-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a usnesení soudu prvního stupně ve výroku o poplatkové povinnosti žalovaného (první výrok), ve výrocích o nákladech řízení účastníků je změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37.216,- Kč, z toho částku 1.000,- Kč k rukám žalobkyně a zbytek státu (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o platnosti směnky, přičemž zdůraznil, že směnka byla splatná 1. září 2013. V rubrice „místo placení“ není žádný údaj místa placení vyplněn, pročež platí, že platebním místem je místo vystavení směnky. Neplatnost směnky nezpůsobuje ani text nacházející se v této rubrice, a to s ohledem na skutečnost, na jakém místě je na směnce umístěn, když bezprostředně navazuje až na údaj platebního místa a s textem vlastního směnečného prohlášení nikterak nesouvisí. Směnka tak obsahuje jediné datum splatnosti (1. září 2013); žádné jiné datum týkající se postupné splatnosti směnky na směnce uvedeno není [nejde o neplatnou směnku (čl. I. § 33 odst. 2 směnečného zákona)]. V této souvislosti odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 28 Cdo 803/2013 (správně „29 Cdo 803/2013“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, která má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení následujících právních otázek (podle jeho názoru) dílem Nejvyšším soudem nezodpovězených, dílem vyřešených odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu:
1) Je směnečná listina srozumitelná, když je na ní uvedeno jako datum splatnosti konkrétní datum a zároveň věta „pravidelnými měsíčními splátkami po 4.000 Kč“?
2) Jde o směnku platební, je-li na směnce uvedeno jako datum splatnosti konkrétní datum a zároveň věta „pravidelnými měsíčními splátkami po 4.000 Kč“?
3) Může soud rozhodnout rozsudkem, byl-li podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu?
Dovolatel s poukazem na podobu směnky a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu považuje směnku za neplatnou. Za nesprávný má i postup soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl rozsudkem, ačkoli žalobkyně navrhovala, aby vydal směnečný platební rozkaz; tím zasáhl do jeho základního práva na spravedlivý proces, když byl zbaven možnosti podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, o nichž by rozhodoval soud prvního stupně; pokračování řízení v druhé instanci mu tak způsobilo dodatečné náklady.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Usnesením ze dne 31. července 2019, č. j. KSBR 33 INS 7481/2019-A-9, zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, Krajský soud v Brně (jako insolvenční soud) zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení; okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolací řízení v této věci přerušeno. Usnesením ze dne 27. prosince 2024, č. j. KSBR 33 INS 7481/2019-B-51, Krajský soud v Brně vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Právní mocí posledně označeného usnesení odpadla překážka bránící v pokračování v dovolacím řízení.
Dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky (ne)platnosti směnky dovolacím soudem v srovnatelných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle čl. I. § 33 směnečného zákona směnka může být vystavena: na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení, na určitý den (odstavec 1). Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné (odstavec 2).
Podle čl. I. § 75 směnečného zákona směnka vlastní obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.
Podle čl. I. § 77 odst. 1 směnečného zákona, pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí směnku o (…) splatnosti (§ 33 až 37).
Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v následujících závěrech:
1) Směnka se splatností stanovenou s přesností vyšší než na dny (tj. směnka splatná v určitou hodinu, popř. jinak vymezenou část konkrétního dne), je neplatná (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2162/2010, a sp. zn. 29 Cdo 803/2013). Přitom vyhodnotil jako platné směnky, jejichž splatnost byla určena uvedením konkrétního dne, přičemž v dalším textu směnky (u údaje platebního místa) byl umístěn další časový údaj „9,00 – 16,00 hod.“, respektive „12,00 hod“. Zdůraznil, že vzhledem k obsahu směnek (umístění tohoto „časového údaje na směnce, když ten netvoří ani součást doložky o splatnosti, ale bezprostředně navazuje až na údaj platebního místa“) nelze mít pochybnosti o tom, že splatnost směnek nebyla stanovena jen na část dne; účelem uvedeného časového údaje bylo jen vymezení doby, po kterou lze reálně očekávat proplacení směnky v určeném platebním místě.
2) Směnka je neplatná, neobsahuje-li určení konkrétního dne splatnosti, ale jen vymezení konkrétního období, v němž je splatná (např. „do 30. června 2003“). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010, uveřejněný pod číslem 147/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Při posuzování formálních náležitostí směnky je třeba vycházet výlučně z výsledné podoby směnečné listiny se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné listiny objektivně seznatelný; důvodem neplatnosti směnky přitom může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoliv účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1216/2014.
4) Práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou zásadně definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Jinak řečeno, směnka jako listinný cenný papír musí svým písemným obsahem podávat úplnou informaci o účastnících i obsahu závazku, který je do listiny vtělen (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3207/2013, uveřejněného pod číslem 114/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zbývá posoudit, jak se shora citované závěry prosadí v poměrech projednávané věci, kdy v závěrečné části směnečné listiny (viz fotokopie směnky na č. l. 3) je u předtištěného textu „místo placení“ dopsán údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000“.
Zásadní rozdíl v textu směnečného prohlášení (v porovnání s poměry ve věcech sp. zn. 29 Cdo 2162/2010 a sp. zn. 29 Cdo 803/2013) spočívá v tom, že údaj u místa placení nelze vykládat způsobem, podle něhož by jen blíže vymezoval okamžik (dobu), kdy lze reálně (v den splatnosti směnky) očekávat proplacení směnky; naopak, v rozporu s údajem o povinnosti zaplatit (celý) směnečný peníz dne 1. září 2013 určuje, že bude placeno v měsíčních splátkách. Jinak řečeno, směnka obsahuje co do způsobu a času zaplacení rozporné údaje, které mají za následek neplatnost směnky (v podobě předložené soudu).
Poukaz soudu prvního stupně na nálezy Ústavního soudu ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. II. ÚS 1648/10, a ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, shledává Nejvyšší soud nepatřičnými, když v dané věci nejde o situaci, kdy by posouzení směnky jako neplatné mohlo být hodnoceno jako „přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti“.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Autor: -mha-