// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 16.12.2024
K určení výše podílů insolvenčních správců na celkové odměně
I. Insolvenční soud určuje (celkovou) odměnu insolvenčních správců podle § 38 insolvenčního zákona; podíly jednotlivých insolvenčních správců na (celkové) odměně stanoví podle § 6 vyhlášky č. 313/2007 Sb.
Za stavu, kdy insolvenční soud (usnesením, jímž schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce) určil (celkovou) odměnu insolvenčních správců (aniž shledal důvody pro její přiměřené snížení či zvýšení) částkou 10.960.987,08 Kč, přičemž v tomto rozsahu nabylo jeho usnesení právní moci (nebylo napadeno odvoláním), mohl (následně) „rozdělit“ mezi oba insolvenční správce (stanovit jejich podíly) jen v rozsahu této částky. Přitakal-li odvolací soud závěru insolvenčního soudu, podle něhož je nutné při stanovení těchto podílů vycházet z částky (celkové) odměny „zvýšené“ o 5.664.661,- Kč [a nikoli z částky odpovídající pravomocně určené (celkové) odměně], nerespektuje jeho právní posouzení dosavadní judikatorní závěry.
Jinak řečeno, za tohoto stavu již nemohl insolvenční soud při určení výše podílů insolvenčních správců na (celkové) odměně zohlednit skutečnost, že insolvenční správce nepožadoval část odměny za (jím provedené) zpeněžení zajištěného majetku.
II. Jako neúplné (a tudíž i nesprávné) hodnotí Nejvyšší soud napadené usnesení i co do samotného určení podílů insolvenčních správců na (celkové) odměně. Jakkoli odvolací soud správně vyšel z délky výkonu činnosti insolvenčních správců, jeho závěry ohledně rozsahu a náročnosti činnosti Nejvyšší soud nesdílí.
Odvolací soud se totiž omezil na přitakání (obecným) závěrům insolvenčního soudu, že: a) „první měsíce po rozhodnutí o úpadku jsou z pohledu insolvenčního správce nejpracnější a provedení prvotních úkonů (zjištění a zajištění majetku) je předpokladem pro následné úspěšné pokračovaní v konkursu, zejména pro zpeněžovaní“, b) „ustálená (či minimálně ustalující se) rozhodovací praxe soudů, podle níž v případě změny správce schůzí věřitelů nelze výrazně zohledňovat kritérium délky činnosti jednotlivých správců“, a c) „s přihlédnutím k rozsahu a náročnosti činnosti odvolaného správce má jeho podíl na odměně obvykle spadat do intervalu mezi jednou pětinou až jednou třetinou“. Nad uvedený rámec (jen) doplnil, že insolvenční správce H přezkoumal pohledávky věřitelů č. P1 až P7 (v rámci sedmi přihlášek šlo celkem o 236 dílčích přihlášených pohledávek).
Takové vymezení rozsahu a náročnosti činnosti nijak nekonkretizuje (vyjma počtu přezkoumaných pohledávek) reálnou činnost insolvenčního správce H a není z něho (mimo jiné) seznatelné, zda (a jaké) úsilí musel vynaložit insolvenční správce H při zjištění majetku dlužníka nad rámec zjištění z veřejných rejstříků, popřípadě zda u přezkoumávaných pohledávek šlo např. o pohledávky z titulu opakujících se plnění, o pohledávky (ne)sporné či pochybné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 78/2023, ze dne 31. 10. 2024
Dotčené předpisy:
§ 38 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 31. 5. 2019
§ 6 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 2. března 2023, č. j. KSOS 31 INS 9912/2013-B-208:
Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (Mgr. E. F., MBA) obsažené v podání ze dne 22. února 2022, s tím, že: a) celkový výnos zpeněžení činí 11.459.960,40 Kč (nezajištěný majetek) a 219.992.394,- Kč (zajištěný majetek), b) odměna insolvenčních správců činí celkem 10.960.987,08 Kč, c) hotové výdaje insolvenčního správce činí 7.628,- Kč, d) pohledávky za podstatou činí 20.326.264,30,- Kč, e) pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou činí 30.171,- Kč, f) zajištěnému věřiteli bylo vyplaceno celkem 195.866.982,71 Kč, g) částečným rozvrhem bylo vyplaceno 3.928.800,- Kč, a h) pro přihlášené věřitele zbývá 331.521,31 Kč (výrok I.)
Rozhodl, že z částky 10.960.987,08 Kč dle výroku I. b) připadá na insolvenčního správce částka 7.635.857,46 Kč a na bývalého insolvenčního správce (Horizont ISPL v. o. s.) [dále též jen „insolvenční správce H“] částka 3.325.129,62 Kč (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Dne 9. října 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka; konkurs na jeho majetek byl prohlášen 6. prosince 2013 a stále trvá; rozhodnutím z 12. prosince 2013 odvolala schůze věřitelů z funkce insolvenčního správce H a jmenovala současného správce.
2) Proti konečné zprávě podal včasné námitky jen insolvenční správce H; primárně zpochybňoval celkovou výši odměny insolvenčních správců, která měla (podle jeho názoru) činit 16.625.648,08 Kč; požadoval, aby jeho podíl na celkové odměně činil polovinu.
3) Dominantní majetkovou hodnotou podstaty byl bytový komplex „Nové byty Ostrava“, tvořený 95 bytovými jednotkami, garážemi a pozemky [viz soupis majetkové podstaty (B-4)]; tyto bytové jednotky, garáže a pozemky „tvořily“ předmět zajištění pohledávky původního věřitele (Sberbank CZ a. s.) aktuálně postoupené na společnost GOKR s. r. o. (dále jen „zajištěný věřitel“).
4) Insolvenční správce předmět zajištění postupně zpeněžoval, výtěžek zpeněžení postupně vydával zajištěnému věřiteli: a) s povolením čerpat zálohu na odměnu v obvyklé výši (viz usnesení B-33, B-75, B-76, B-78, B-83, B-88, B-92, B-95, B-178 a B-191), b) s povolením čerpat zálohu na odměnu ve snížené výši, když insolvenční správce sdělil, že po dohodě se zajištěným věřitelem nebude nárokovat další odměnu v částce přesahující částku 452.815,51,- Kč bez daně z přidané hodnoty (viz usnesením B-101) a c) bez odpočtu zálohy na odměnu (z téhož důvodu) [viz usnesení B-110, B-140 a B-147].
5) V doplnění konečné zprávy (ze dne 22. února 2022) insolvenční správce uvedl, že „neuplatňuje (vzdává se) části nepřiznané odměny z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku v částce 5.664.661,- Kč včetně daně z přidané hodnoty“; při projednání konečné zprávy potvrdil, že na základě dohody se zajištěným věřitelem (vzhledem k jeho aktivitě při zpeněžování) navrhuje snížení odměny „z předmětu zajištění“.
Na tomto základě insolvenční soud předeslal, že se insolvenční správce vzdal části nároku na odměnu; takové jednání považoval za možné a souladné se zásadou určenou § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Za stavu, kdy bylo v průběhu insolvenčního řízení činných více insolvenčních správců, zdůraznil, že každý z těchto správců se může vzdát (části) nároku na odměnu jen sám za sebe (v mezích svého podílu na celkové odměně určené pro všechny v řízení činné insolvenční správce). Jde o logický důsledek toho, že vzdání se nároku na odměnu je právní jednání mající atributy hmotně právního jednání (prominutí dluhu), které může učinit jen ten, komu svědčí dané právo.
Jelikož insolvenční správce H nemohl být vzdáním se části odměny insolvenčním správcem dotčen, počítal insolvenční soud pro účely rozdělení celkové částky odměny mezi insolvenční správce i s částkou 5.664.661,- Kč (tj. s celkovou výší odměny v částce 16.625.648,08 Kč).
Jde-li o určení podílu insolvenčních správců na odměně, insolvenční soud – vycházeje z § 29 insolvenčního zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“) – konstatoval, že každému z insolvenčních správců náleží podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.
V této souvislosti připomenul, že o odvolání insolvenčního správce H rozhodli věřitelé na první schůzi (12. prosince 2013); doba činnosti tohoto insolvenčního správce byla sice krátká [od června 2013 (ustanovení předběžným správcem) do prosince 2013], ale velmi intenzivní, a to jak „na straně aktiv dlužníka (zjištění a zajištění majetku, jeho soupis), tak na straně pasiv (přezkum přihlášených pohledávek)“. Insolvenční správce vykonává funkci od prosince 2013 (konečnou zprávu podal v únoru 2022); podle kritéria délky doby výkonu funkce by podíl na odměně insolvenčního správce H činil 6,7 %.
Jde-li o náročnost, pracnost a složitost činnosti insolvenčních správců za dobu výkonu funkce – pokračoval insolvenční soud – je obecnou zkušeností, že první měsíce po rozhodnutí o úpadku jsou z pohledu insolvenčního správce nejpracnější a provedení prvotních úkonů (zjištění a zajištění majetku) je předpokladem pro následné úspěšné pokračovaní v konkursu, zejména pro zpeněžovaní. Tomu odpovídá „ustálená (či minimálně ustalující se) rozhodovací praxe soudů, podle níž v případě změny správce schůzí věřitelů nelze výrazně zohledňovat kritérium délky činnosti toho kterého správce“; s přihlédnutím k rozsahu a náročnosti činnosti odvolaného správce má jeho podíl na odměně „obvykle spadat do intervalu“ mezi jednou pětinou až jednou třetinou.
Shora zmíněné pravidlo se uplatní i v projednávané věci, kdy většinu činnosti (včetně náročné správy majetku podstaty a rozsáhlého zpeněžování) provedl (logicky) insolvenční správce; současně insolvenční soud nepochybuje o tom, že insolvenční správce H (i jako předběžný správce) vykonával svou činnost intenzivně a pro podstatu přínosně (viz přílohy jeho podání ze dne 17. října 2022).
Proto dospěl na základě celkového zohlednění doby činnosti, rozsahu a náročnosti činnosti insolvenčního správce H k závěru, že jeho podíl na celkové odměně odpovídá jedné pětině. Počítáno „ze základny“ 16.625.648,08 Kč, činí odměna insolvenčního správce H 3.325.129,62 Kč; zbývající část odměny (po zohlednění vzdání se části odměny) náleží insolvenčnímu správci.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 9. června 2023, č. j. KSOS 31 INS 9912/2013, 4 VSOL 216/2023-B-222, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku II. o rozdělení odměny mezi insolvenční správce.
Odvolací soud – cituje § 7, § 27, § 29 odst. 1, § 36 odst. 1 až 3, § 38 odst. 1, 3, 4 a 7 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019), a § 6 vyhlášky (ve znění účinném do 31. prosince 2013) a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sen. zn. 29 Cdo 4135/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněné pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 82/2016“) – vyšel dále z toho, že:
a) Insolvenční správce H byl ustanoven předběžným správcem usnesením ze dne 17. června 2013, s tím, aby neprodleně zjistil a zajistil majetek dlužníka, přezkoumal jeho účetnictví a o výsledcích šetření podal písemnou zprávu ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení; jako předběžný správce podával pravidelně zprávy o výsledku šetření ohledně hospodářské situace dlužníka a účastnil se jednání před insolvenčním soudem; insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven usnesením ze dne 9. října 2013.
b) Insolvenční správce H podal zprávu o dosavadní činnosti a hospodářské situaci, účastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů dne „21. prosince 2013“ (správně 12. prosince 2013), přezkoumal pohledávky věřitelů č. P1 až P7 (v rámci sedmi přihlášek bylo přezkoumána celkem 236 dílčích přihlášených pohledávek).
c) Na schůzi věřitelů byl insolvenční správce H odvolán z funkce; v této souvislosti přiložil ke zprávě o činnosti aktualizovaný soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek s vyznačením právního důvodu pohledávky „do výše jejího zjištění“; vyúčtoval náklady, které mu při výkonu funkce vznikly.
d) (Nový) insolvenční správce (Mgr. E. F., MBA) podával pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení a doplnil soupis majetkové podstaty; v dalších zprávách sděloval informace k jednání o konkrétních kupních smlouvách, zpeněžování majetku a pokynech zajištěného věřitele, průběžně informoval o přípravě ke zpeněžení majetku, zasílal ke zveřejnění v insolvenčním rejstříku kupní smlouvy o prodeji nemovitostí sepsaných v majetkové podstatě dlužníka, navrhoval uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a podával návrhy na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 1. června 2021 předložil insolvenčnímu soudu konečnou zprávu (B-197), kterou doplnil k výzvě insolvenčního soudu v únoru 2022., přičemž (mimo jiné) „vyčíslil“, že se vzdal části odměny z výtěžku zpeněžení ve výši 5.664.661,- Kč včetně daně z přidané hodnoty.
e) Oba insolvenční správci se opětovně vyjádřili ke konečné zprávě podáními ze dne 17. října 2022 a 18. října 2022 a současně přiložili listiny, jimiž dokládali svou činnost v průběhu insolvenčního řízení.
Následně odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud správně vyhodnotil činnost obou insolvenčních správců ze všech hledisek, která jsou rozhodná pro rozdělení odměny; přihlédl „správným způsobem“ jak k rozsahu, tak k náročnosti činnosti každého ze správců, jakož i k době, po kterou každý ze správců v insolvenčním řízení působil. Za správné považoval i určení podílů insolvenčních správců na celkové odměně, včetně toho, že „částka odměny, které se insolvenční správce vzdal, nemůže být zohledňována při určení podílu insolvenčního správce H na celkové odměně“, když insolvenční správce se mohl vzdát části odměny jen s účinky „pro svou osobu“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ‒ dále jen „o. s. ř.“) k řešení (následujících) právních otázek dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězených:
1) Jestliže insolvenční soud pravomocně schválí výši odměny insolvenčního správce a stanoví poměr, v jakém má být v řízení rozdělena mezi insolvenční správce, má být tento poměr aplikován vůči odměně, která byla soudem schválena, nebo na odměnu, která schválena nebyla, ovšem byla pouze k výzvě soudu vypočtena v konečné zprávě dle vyhlášky?
2) Může se jeden z insolvenčních správců působících v insolvenčním řízení v průběhu řízení (před schválením konečné zprávy) vzdát, respektive neuplatnit část celkové odměny insolvenčního správce a za jakých okolností?
Dovolatel především považuje rozhodnutí soudů nižších stupňů, jde-li o způsob a kritéria určení podílu obou insolvenčních správců na odměně, za nepřezkoumatelná; odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu „neurčil“ okruh úkonů, které jednotliví insolvenční správci vykonali, respektive „nesprávně stanovil poměr, v jakém byly činnosti obou insolvenčních správců náročné a rozsáhlé“.
Sám snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož při výpočtu výše odměny (a jejího rozdělení mezi insolvenční správce) nelze zohlednit částečné vzdání se (neuplatnění) části odměny, když mezi insolvenční správce se rozděluje částka „přiznané odměny“ nikoli podíl na „nároku na odměnu“ (určenou dle vyhlášky).
Dovolatel opakuje, že se vzdal části odměny po předchozí konzultaci s insolvenčním soudem, přičemž vycházel z předpokladu, podle něhož bude insolvenční soud respektovat požadavek insolvenčního správce H na odměnu ve výši 206.371,36 Kč (viz jeho podání ze dne 30. prosince 2013). Odměnu ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 5.664.661,- Kč nepožadoval právě proto, že insolvenční správce H již svou odměnu uplatnil a vyčíslil; nesouhlas s postupem dovolatele vyslovil až v podání ze dne 19. listopadu 2018 (B-148), tj. až po vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (B-101, B-110, B-140 a B-147); částka odpovídající nepožadované odměně (5.664.661,- Kč) se v majetkové podstatě nenachází.
Vzdání se části odměny ‒ pokračuje dovolatel ‒ mělo racionální důvody spojené s vedením konkursu, kdy dovolatel zohlednil úsilí zajištěného věřitele, díky němuž se podařilo očekávaný výnos zpeněžení majetku zvýšit z původně (insolvenčním správcem H) odhadované částky 120.782.471,- Kč (viz B-4) na částku téměř 220.000.000,- Kč. Přitom právě na základě dohody s dovolatelem (o neúčtování části odměny) vzal zajištěný věřitel zpět dovolání (viz řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 77/2016), jímž se domáhal přezkumu správnosti výpočtu odměny insolvenčního správce za zpeněžení (zajištěného) majetku. Insolvenční správce H tak na straně jedné profituje z dohody mezi dovolatelem a zajištěným věřitelem a na straně druhé nenese „náklady kompromisu“ mezi nimi, to vše za situace, kdy již dříve uplatnil svou odměnu ve výši 206.371,36 Kč.
Ve vztahu k možnosti vzdát se části odměny dovozuje, že: a) přichází v úvahu jen za splnění předpokladu, že předchozí insolvenční správce již má napevno určenou část své odměny v insolvenčním řízení, b) se nemohl platně vzdát nároku na část své odměny (celkové odměny) bez souhlasu předchozího insolvenčního správce a dříve, než mu byla odměna (pravomocně) přiznána.
V souvislosti s hodnocením rozsahu a náročnosti činnosti obou insolvenčních správců dovolatel připomíná, že soudy nižších stupňů pominuly „činnosti běžné správy majetku a účasti ve statutárním orgánu SVJ“, kterou zevrubně popisoval jak v konečné zprávě a návrhu na rozdělení odměny (B-200 a B-207), tak v odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu; právě kritérium doby působení insolvenčního správce (při správě rozsáhlé podstaty) nejlépe vyjadřuje náročnost a rozsah jeho činnosti (viz příloha označená jako výtah z konečné zprávy připojená k dovolání).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů změnil tak, že určí odměnu insolvenčního správce H částkou nepřevyšující 6,7 % z celkem přiznané odměny, tj. částku 734.386,13 Kč, popřípadě aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Insolvenční správce H navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl; právní posouzení věci odvolacím soudem považuje za správné jak co do důsledků vzdání se práva na (část) odměny dovolatelem, tak co do rozdělení odměny mezi insolvenční správce.
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právních otázek dovolatelem otevřených, týkajících se (ne)možnosti insolvenčního správce vzdát se části „nároku“ na odměnu a rozdělení celkové odměny mezi insolvenční správce, dílem Nejvyšším soudem nezodpovězených, díle vyřešených odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 38 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odstavec 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 7).
Podle § 6 vyhlášky, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II body 1 a 2 přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb.), bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce nebo předběžný správce, náleží každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.
Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v těchto závěrech:
1) Je-li v průběhu insolvenčního řízení činných více správců, je nezbytné v souladu s § 6 vyhlášky nejprve stanovit jedinou celkovou odměnu insolvenčních správců pro celé řízení a následně určit podíly jednotlivých správců na této odměně. Celkovou odměnu nelze navyšovat jen proto, že v řízení bylo činných více insolvenčních správců.
Konstrukce vyhlášky vychází z toho, že stanovená odměna insolvenčního správce bude vždy stejná, ať již v řízení tuto funkci vykonávala jedna osoba, anebo bylo v řízení činných více správců. Je tomu tak proto, že pro věřitele a dlužníka není podstatné, kolik osob bylo činných ve funkci insolvenčního správce, zda byl ustaven zástupce insolvenčního správce, zvláštní insolvenční správce nebo oddělený insolvenční správce. Rovněž je nerozhodné, zda insolvenční správce (před rozhodnutím o úpadku) vykonával funkci předběžného insolvenčního správce.
Srov. např. R 82/2016, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sp. zn. 29 Cdo 3391/2020, uveřejněného pod číslem 97/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Ustanovení § 6 vyhlášky neupravuje způsob výpočtu odměny insolvenčního správce, nýbrž stanoví kritéria, podle kterých se určí podíl v insolvenčním řízení postupně činných insolvenčních správců na již vypočtené odměně. Výčet těchto kritérii je demonstrativní; jsou jimi zejména délka doby činnosti insolvenčních správců, kteří se mají podílet na odměně, a rozsah a náročnost činnosti vykonané těmito insolvenčními správci. Tato kritéria jsou v zásadě rovnocenná; jednomu z nich nelze přisuzovat větší nebo menší význam na úkor druhého, čemuž nasvědčuje i vlastní dikce § 6 vyhlášky.
„Délkou doby činnosti“ insolvenčního správce se rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na odměně, vykonávala funkci insolvenčního správce dlužníka; přitom se nezohledňuje (do doby činnosti takové osoby se logicky nezahrnuje) doba, po kterou byl příslušný insolvenční správce s plněním svých povinností v prodlení.
„Rozsahem činnosti“ se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle insolvenčního řízení, které insolvenční správce, jenž má mít podíl na odměně, vykonal v jednotlivých fázích insolvenčního řízení. Jde (vzhledem k tomu, že se na chodu insolvenčního řízení podílel více než jeden insolvenční správce) o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném insolvenčním řízení by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci insolvenčního správce. Takovou činností tedy není jen činnost věnovaná zpeněžování majetkové podstaty, nýbrž např. též činnost věnovaná sepisování majetku podstaty, vedení účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a s insolvenčním soudem, zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související (je-li úpadek dlužníka řešen konkursem) se zrušením konkursu.
Při takto neurčitě vymezené hypotéze právní normy se prověrka správnosti právního posouzení věci insolvenčním soudem při výkladu § 6 vyhlášky v mezích instančního přezkumu projevuje prostřednictvím úsudku, zda soud:
a) Správně určil délku doby činnosti, po kterou osoba, jež se má podílet na odměně, vykonávala funkci insolvenčního správce.
b) Při konkrétním vymezení rozsahu a náročnosti činnosti vykonané insolvenčním správcem, jenž má mít podíl na odměně, nepominul některé z provedených úkonů potřebných pro naplnění účelu a cíle insolvenčního řízení, popřípadě zda mezi úkony provedené insolvenčním správcem nezahrnul jako podstatné pro určení podílu na odměně ty, jež nesouvisí s naplňováním účelu a cílů insolvenčního řízení ani s jinak definovanými povinnostmi insolvenčního správce.
c) Při jinak správně zjištěné délce doby činnosti a správně určeném rozsahu a náročnosti činnosti insolvenčních správců v konkrétní věci upřednostnil některé z těchto kritérií na úkor druhého bez rozumného opodstatnění.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. 29 NSČR 79/2017, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 NSČR 73/2020.
Nejvyšší soud dále připomíná, že na přezkumném jednání konaném u insolvenčního soudu dne 12. prosince 2013 insolvenční správce H (mimo jiné) sdělil podstatný obsah seznamu přihlášených pohledávek, uvedl, že žádnou z přihlášených pohledávek nepopřel a své stanovisko k jednotlivým pohledávkám nemění; schůzí věřitelů, která se konala po přezkumném jednání, byl odvolán z funkce insolvenčního správce (§ 29 odst. 1 insolvenčního zákona). Současně z insolvenčního rejstříku plyne (viz B-12), že ve zprávě o dosavadní činnosti insolvenčního správce a hospodářské situaci dlužníka ke dni 30. prosince 2013 – vyúčtování nákladů (mimo jiné) uvedl, že by mu měla náležet odměna z finanční hotovosti zajištěné zástavním právem sepsané do majetkové podstaty v částce 206.371,36 Kč (vypočtené z bankovního zůstatku ve výši 3.909.284,- Kč).
V poměrech projednávané věci určil insolvenční soud celkovou výši odměny insolvenčních správců částkou 10.960.987,08 Kč; pro účely výpočtu jejich podílů na této odměně však vycházel (i) z částky 5.664.661,- Kč, kterou insolvenční správce na odměně (za zpeněžení části zajištěného majetku) nepožadoval (vzdal se jí). Jakkoli následně stanovil podíl insolvenčního správce H na celkové odměně v rozsahu 1/5 (20 %), poměřováno (výrokem usnesení insolvenčního soudu určenou) celkovou výší odměny činil podíl insolvenčního správce H 30,34 % (3.325.129,62 Kč) a podíl insolvenčního správce 69,66 % (7.635.857,46 Kč). Odvolací soud se s výše uvedenými závěry insolvenčního soudu ztotožnil.
Shora uvedený způsob určení podílu insolvenčních správců na celkové odměně nepovažuje Nejvyšší soud za správný.
Insolvenční soud určuje (celkovou) odměnu insolvenčních správců podle § 38 insolvenčního zákona; podíly jednotlivých insolvenčních správců na (celkové) odměně stanoví podle § 6 vyhlášky.
Za stavu, kdy insolvenční soud (usnesením ze dne 2. března 2023, jímž schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce z 22. února 2022) určil (celkovou) odměnu insolvenčních správců (aniž shledal důvody pro její přiměřené snížení či zvýšení) částkou 10.960.987,08 Kč, přičemž v tomto rozsahu nabylo jeho usnesení právní moci (nebylo napadeno odvoláním), mohl (následně) „rozdělit“ mezi oba insolvenční správce (stanovit jejich podíly) jen v rozsahu této částky. Přitakal-li odvolací soud závěru insolvenčního soudu, podle něhož je nutné při stanovení těchto podílů vycházet z částky (celkové) odměny „zvýšené“ o 5.664.661,- Kč [a nikoli z částky odpovídající pravomocně určené (celkové) odměně], nerespektuje jeho právní posouzení věci shora označené zásady. Jinak řečeno, za tohoto stavu již nemohl insolvenční soud při určení výše podílů insolvenčních správců na (celkové) odměně zohlednit skutečnost, že insolvenční správce nepožadoval část odměny za (jím provedené) zpeněžení zajištěného majetku.
Jako neúplné (a tudíž i nesprávné) hodnotí Nejvyšší soud napadené usnesení i co do samotného určení podílů insolvenčních správců na (celkové) odměně.
Jakkoli odvolací soud správně vyšel z délky výkonu činnosti insolvenčních správců (insolvenční správce H od 17. června 2013 do 12. prosince 2013 a insolvenční správce od 12. prosince 2013), jeho závěry ohledně rozsahu a náročnosti činnosti Nejvyšší soud nesdílí.
Odvolací soud se totiž omezil na přitakání (obecným) závěrům insolvenčního soudu, že: a) „první měsíce po rozhodnutí o úpadku jsou z pohledu insolvenčního správce nejpracnější a provedení prvotních úkonů (zjištění a zajištění majetku) je předpokladem pro následné úspěšné pokračovaní v konkursu, zejména pro zpeněžovaní“, b) „ustálená (či minimálně ustalující se) rozhodovací praxe soudů, podle níž v případě změny správce schůzí věřitelů nelze výrazně zohledňovat kritérium délky činnosti jednotlivých správců“, a c) „s přihlédnutím k rozsahu a náročnosti činnosti odvolaného správce má jeho podíl na odměně obvykle spadat do intervalu mezi jednou pětinou až jednou třetinou“. Nad uvedený rámec (jen) doplnil, že insolvenční správce H přezkoumal pohledávky věřitelů č. P1 až P7 (v rámci sedmi přihlášek šlo celkem o 236 dílčích přihlášených pohledávek).
Z takového vymezení rozsahu a náročnosti činnosti, které nijak nekonkretizuje (vyjma počtu přezkoumaných pohledávek) reálnou činnost insolvenčního správce H, a z něhož není (mimo jiné) seznatelné, zda (a jaké) úsilí musel vynaložit insolvenční správce H při zjištění majetku dlužníka nad rámec zjištění z veřejných rejstříků, popřípadě zda u přezkoumávaných pohledávek šlo např. o pohledávky z titulu opakujících se plnění, o pohledávky (ne)sporné či pochybné.
Jelikož právní posouzení věci, na němž napadené usnesení odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je dílem nesprávné a dílem neúplné, Nejvyšší soud, aniž se výslovně zabýval dalšími (dovolatelem uplatněnými) dovolacími důvody, usnesení odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které neobstálo usnesení odvolacího soudu, dopadají i na usnesení insolvenčního soudu, Nejvyšší soud zrušil ve výroku II. i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení soudy nižších stupňů opětovně vyhodnotí všechny právně významné okolnosti pro určení výše částek, jimiž se budou insolvenční správci podílet na (celkové) odměně (schválené insolvenčním soudem), a vypořádá se nimi v důvodech (nového) rozhodnutí ve věci. Jde-li o rozsah a náročnost činností obou insolvenčních správců, učiní tak s ohledem na skutkové poměry projednávané věci (viz argumentace insolvenčních správců v průběhu řízení o jimi realizované činnosti).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-